Při stanovení takové místní úpravy provozu na pozemních komunikacích, která zakládá pro účastníky provozu odlišné povinnosti, než by měli podle obecné zákon- né úpravy provozu na pozemních komunikacích, je od 1. 4. 2008 (tj. po zrušení $ 129 odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, z něhož ply- nulo, že se na proces tohoto ustanovení nevztahoval správní řád) správní orgán po- vinen postupovat podle části šesté správního řádu z roku 2004 upravující vydávání opatření obecné povahy. I v případě, že ke stanovení uvedené místní úpravy provozu došlo ještě před 1. 4. 2008, je Nejvyšší správní soud oprávněn takový akt přezkoumat jako opatření obec- né povahy, a to podle kritérií vycházejících z $ 101d odst. 1 a 2 s. ř. s.
Při stanovení takové místní úpravy provozu na pozemních komunikacích, která zakládá pro účastníky provozu odlišné povinnosti, než by měli podle obecné zákon- né úpravy provozu na pozemních komunikacích, je od 1. 4. 2008 (tj. po zrušení $ 129 odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, z něhož ply- nulo, že se na proces tohoto ustanovení nevztahoval správní řád) správní orgán po- vinen postupovat podle části šesté správního řádu z roku 2004 upravující vydávání opatření obecné povahy. I v případě, že ke stanovení uvedené místní úpravy provozu došlo ještě před 1. 4. 2008, je Nejvyšší správní soud oprávněn takový akt přezkoumat jako opatření obec- né povahy, a to podle kritérií vycházejících z $ 101d odst. 1 a 2 s. ř. s.
IV.a) Ještě předtím, než soud přistoupil k meri- tornímu hodnocení návrhu, se musel zabývat splněním podmínek řízení. V daném případě totiž odpůrce zpochybnil, zda se vůbec jedná o opatření obecné povahy. Argumentuje při- tom poukazem na $ 77 odst 1 písm. ©) a $ 129 odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb. Podle $ 77 odst. 1 písm. c) zákona č. 361/2000 Sb. platí, že „místní a přechod- nou úpravu provozu na pozemních komu- nikacích a užití zařízení pro provozní infor- 305 1794 mace stanoví na silnici II. a III. třídy a na místní komunikaci obecní úřad obce s rozší- řenou působností po předchozím písemném vyjádření příslušného orgánu policie“. Podle $ 129 odst. 1 citovaného zákona [ve znění před novelou provedenou zákonem č. 374/2007 Sb., kterým se mění zákon č. 247/2000 Sb., o získávání a zdokonalování odborné způsobilosti k řízení motorových vo- zidel a o změnách některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o sil- ničním provozu), ve znění pozdějších před- pisů, zákon č. 634/2004 Sb., o správních po- platcích, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, ve znění pozdějších předpisů (poznámka sou- du: tímto zákonem bylo citované ustanovení $ 129 odst. 1 s účinností od 1. 4. 2008 zruše- no)] platilo, že „na rozhodování podle f 43 odst. 5, S 83 odst. 5, f 92, 93, 94, 95, 98, 99, 100, 101, 102, 110a, 123f, 125 a 125a se vzta- huje správní řád, pokud tento zákon nesta- noví jinak“. Předmětné stanovení místní úpravy pro- vozu na místní komunikaci Vonoklaská v Roblíně bylo vydáno dne 5. 12. 2007, tj. ješ- tě za situace, kdy zákon č. 361/2000 Sb. roz- hodování o něm do režimu správního řádu výslovně nepodřadil. Odpůrci lze proto při- svědčit v tom, že citované ustanovení $ 129 odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb. tím, že pouze na některé taxativním způsobem vyjmenova- né případy rozhodování výslovně vztáhlo správní řád, současně jeho aplikaci na ostatní případy vyloučilo (arg. a contrario, příp. per eliminationem). Přesněji řečeno, správní úřad nebyl povinen postupovat podle správ- ního řádu v případech těch rozhodování, kte- ré zákonodárce takto výslovně neoznačil. Z obsahu konkrétních ustanovení, která záko- nodárce režimu správního řádu výslovně podřadil, pak plyne, že se jednalo o případy rozhodovací činnosti správního orgánu, smě- řující k vydání rozhodnutí jako individuální- ho správního aktu, tj. aktu týkajícího se kon- krétního předmětu a zavazujícího konkrétní subjekty. K tomu je vhodné jen pro úplnost 306 dodat, že původní vládní návrh s vypuštěním odst. 1 ustanovení $ 129 zákona č. 361/2000 Sb. nepočítal a došlo k němu až na základě po- změňovacího návrhu hospodářského výboru Poslanecké sněmovny (viz usnesení hospo- dářského výboru ze 17. schůze konané dne 12. září 2007 ke sněmovnímu tisku č. 185, in: http;//www.psp.cz). K této legislativní změ- ně tedy chybí důvodová zpráva, z níž by byl seznatelný názor jejího předkladatele. V případě rozhodování správního úřadu podle ustanovení $ 77 zákona č. 361/2000 Sb. je tedy třeba rozlišovat časový okamžik vydá- ní rozhodnutí. Do 1. 4. 2008, kdy bylo záko- nem č. 374/2007 Sb. zrušeno původní znění ustanovení $ 129 odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb., správní úřad podle správního řádu postupo- vat nemusel; po tomto dni již při rozhodování musel respektovat postup, předvídaný správ- ním řádem (viz ustanovení $ 1 odst. 1, 2 správ- ního řádu). To konkrétně znamená, že je vá- zán i těmi jeho ustanoveními, jež upravují vydávání opatření obecné povahy (Část šestá). Nejvyšší správní soud nicméně zároveň konstatuje, že u stanovení místní úpravy pro- vozu, učiněného před 1. 4. 2008, je třeba od sebe odlišovat dvě roviny problému: způsob schvalování napadeného opatření a možnost jeho následného přezkumu soudem. V první otázce soud souhlasí s tím, že v době přijímá- ní předmětného stanovení místní úpravy provozu odpůrce nebyl povinen postupovat podle části šesté správního řádu, protože z $ 129 odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb. bylo zřejmé, že na tento typ rozhodnutí se správní řád nevztahuje. Navíc, z povahy dané věci je zjevné, že potřeba postupu podle správního řádu nebyla dána ani tím, že by proces přijí- mání těchto rozhodnutí byl zcela neupraven, a tedy nejasný. Jedná se tak o odlišnou situaci, než na kterou se vztahoval kupř. rozsudek Vrchního soudu Praha ze dne 27. 12. 2001, sp. zn. 7 A 84/99 (a řada rozsudků správních soudů pozdějších), podle něhož „pokud totiž zvláštní právní předpis procesní pravidla, podle nichž musí správní orgán postupovat při vydání rozhodnutí nebo náležitosti roz- hodnutí neupravuje, je třeba subsidiárně použít procesní předpis, kterým je správní řád“. Základní kontury podmínek pro přijetí těchto opatření totiž upravovalo citované ustanovení $ 77 odst. 1 písm. c) zákona č. 361/2000 Sb., které vymezovalo pravomoc, působnost a zákonnou podmínku pro přijetí tohoto typu rozhodnutí. Ostatně, i pokud by tato procedura přijímání byla zcela neupra- vena, plyne z dosavadní judikatury správních soudů spíše požadavek, aby v těchto přípa- dech byly aplikovány obecné zásady, zakotve- né ve správním řádu, jejichž cílem je zejména chránit práva účastníků řízení, a nejedná se te- dy o natolik striktní imperativ v tom smyslu, že musí být dodrženy všechny, byťi dílčí jednotli- vosti, podrobně v tomto zákoně zakotvené. Právě v tomto smyslu je třeba vnímat požada- vek subsidiarity postupu dle správního řádu. Na straně druhé ze závěru, že odpůrce při schvalování předmětného stanovení místní úpravy provozu nebyl povinen postupovat podle správního řádu, ještě nelze bez dalšího dovodit, že se nejedná o opatření obecné po- vahy, přezkoumatelné Nejvyšším správním soudem. Zdejší soud se totiž v konkurenci dvou možných náhledů na tato opatření jed- noznačně kloní k materiálnímu pojetí před pojetím výhradně formálním. To konkrétně znamená, že jako rozhodné kritérium pro svoji kognici v těchto případech nevnímá skutečnost, zda zvláštní zákon výslovně sta- noví, že se jedná o opatření obecné povahy tak, jak plyne z gramatického znění ustanove- ní $ 171 správního řádu, nýbrž zda se svojí podstatou o opatření obecné povahy jedná (viz např. rozsudek čj. 1 Ao 1/2005-98, č. 740/2006 Sb. NSS). Rozhodným kritériem tedy není existence výslovného zákonného odkazu, nýbrž samotný obsah napadeného správního aktu. V této souvislosti z důvodu stručnosti po- stačuje toliko odkázat na judikatorní vymeze- ní právního institutu opatření obecné pova- hy, tak jak byl popsán v citovaném rozsudku čj. 1 Ao 1/2005-98. Zde je zejména uvedeno, že „opatření obecné povahy v tuzemském právu je správním aktem toliko s konkrétně (Gndividuálně) vymezeným předmětem a obec- ně určenými adresáty, a nikoliv již s kon- krétními adresáty a abstraktním předmětem. „. Obecnost právní normy co do subjektů te- dy nespočívá v určitosti či určitelnosti osob, k nimž se vztahuje, nýbrž v tom, že své adre- sáty určuje jako množinu subjektů vymeze- ných určitými znaky, přičemž se vztahuje ke všem subjektům, které jsou prvky této mno- žiny. Z tohoto pojetí obecnosti právní normy je patrné, že mezi všeobecným opatřením s konkrétně určenými adresáty a právní nor- mou není podstatný rozdíl. Např ukládá-li všeobecné opatření povinnost odklízet sníh všem subjektům bydlícím v určíté ulici, ne- jde o vymezení jmenovité (individuální), nýbrž obecné; všeobecné opatření své adre- sáty vymezuje jako množinu osob s určitým společným znakem (pobyt v určité ulici), při- čemž se vztahuje ke všem prvkům této mno- žíny, tj. ke všem obyvatelům dané ulice; v tomto smyslu je tedy obecné. Z tohoto dů- vodu nepovažuje Nejvyšší správní soud za opodstatněné konstruovat jako druh opatře- ní obecné povahy opatření s konkrétně vy- mezenými adresáty. Naproti tomu u opatře- ní obecné povahy s konkrétně vymezeným předmětem nemůže být o jeho obecnosti co do subjektů pochyb. Např. shora zmíněné dopravní značky 'Dej přednost v jízdě" a Hlavní pozemní komunikace' umístěně na křižovatce ulic A. a B. v obci C. se vztahu- jí obecně na všechny účastníky silničního provozu, kteří budou touto křižovatkou pro- jíždět. Okruh těchto osob je tedy určen jako množina vymezená určitými znaky, při- čemž dopravní značení se vztahuje ke všem těmto osobám. ... Z článku 2 odst. 3 Ústavy, z článku 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, z f 101dodst 1a2s.ř s.ado bu- doucna i z f 173 odst. 3 správního řádu č. 500/2004 Sb. vyplývá, že opatření obecné povahy nemůže nad rámec zákona ukládat svým adresátům povinnosti. Z ústavních kautel, jakož i z charakteru opatření obecné povahy — především z jeho konkrétně vyme- zeného předmětu -, vyplývá požadavek, po- dle něhož opatření obecné povahy může pouze konkretizovat podle potřeb skutkové podstaty, k níž se vztahuje (tedy konkrétní situace, která je jeho předmětem), povinnos- ti již vyplývající ze zákona. Opatření obecně povahy tedy slouží toliko ke konkretizaci již 307 1794 existujících povinností, vyplývajících ze zá- kona, a nikoliv k ukládání nových povín- ností, které zákon neobsahuje. Např. opalře- ním obecné povahy nelze stanovit nový druh dopravní značky, popř. s ní spojovat ji- né právní následky, než které s nimi spojuje zákon, resp. na základě výslovného zákon- ného zmocnění prováděcí předpis (zákon č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních ko- munikacích a o změnách některých zákonů, vyhláška č. 30/2001 Sb., kterou se provádějí pravidla provozu na pozemních komunika- cích a úprava a řízení provozu na pozem- ních komunikacích). Umístěním dopravní značky např. na určité křižovatce dochází ke konkretizaci pravidel (práv a povinností jednotlivých účastníků provozu na pozem- ních komunikacích) vyplývajících z této do- pravní značky na konkrétní dopravní sítua- ci, která existuje na této křižovaice.“ Z citovaného judikátu, a ostatně i ze za- hraniční a tuzemské odborné literatury, pře- svědčivě plyne, že právě stanovení dopravního značení představuje typický snad až „učebni- cový“ příklad opatření obecné povahy v ma- teriálním pojetí. Jestliže se totiž tato forma rozhodnutí vyznačuje konkrétností předmě- tu a obecností subjektů, jedná se z materiální- ho hlediska právě o opatření obecné povahy (k tomu blíže viz např. Vedral, J. Správní řád - komentář. Praha : Polygon, 2006, s. 966 a násl; Kněžínek, J. Opatření obecné povahy na praktickém příkladu stanovení dopravního značení. Právní fórum č. 4/2007, str. 143 a násl). Právě umístěním dopravní značky na kon- krétní místo totiž dochází ke konkretizaci pravidel (práv a povinností blíže nespecifiko- vaných účastníků provozu na pozemních ko- munikacích), vyplývajících z této dopravní značky na konkrétní dopravní situaci, která existuje na daném místě. Jen pro úplnost je nutno doplnit, že se v případě dopravního značení může o jejich klasifikaci coby opatření obecné povahy sa- mozřejmě jednat pouze tehdy, když z této do- pravní značky plynou pro účastníky provozu odlišné povinnosti, než by je tito měli podle obecné úpravy provozu na pozemních komu- nikacích. Jestliže tedy oproti obecné úpravě 308 provozu z dopravní značky žádná povinnost odlišného chování neplyne, není dán žádný racionální důvod takovouto značku označo- vat za opatření obecné povahy. Konkrétně to např. znamená, že opatřením obecné povahy jsou typicky zákazové a příkazové značky, značky upravující přednost; nikoliv však značky výstražné a ta část informativních zna- ček, které pouze poskytují účastníku provo- zu na pozemních komunikacích nutné infor- mace, příp. slouží k jeho orientaci (viz $ 63 zákona č. 361/2000 Sb. a dále vyhláška Minis- terstva dopravy a spojů č. 30/2001 Sb., kterou se provádějí pravidla provozu na pozemních komunikacích a úprava a řízení provozu na pozemních komunikacích). Lze tak učinit závěr, že i stanovení místní úpravy provozu, k němuž došlo před 1. 4. 2008 (tj. za účinnosti znění $ 129 odst. 1 zá- kona č. 361/2000 Sb., z něhož plynulo, že se na proces přijímání stanovení místní úpravy provozu nevztahoval správní řád), provede- né způsobem, zakládajícím pro účastníky provozu odlišné povinnosti, než by měli po- dle obecné úpravy provozu na pozemních komunikacích, je nutno považovat za opatře- ní obecné povahy, neboť splňuje všechny nutné materiální znaky. V nyní projednávané věci, kdy se jednalo primárně o umístění zákazové značky B12 - zákaz vjezdu vyznačených vozidel, doplněné o dodatkovou tabulku E12 - „na povolení MěŮ Černošice“, je na základě shora přede- střených úvah zjevné, že se skutečně jednalo o opatření obecné povahy, protože umístě- ním tohoto dopravního značení byla účastní- kům provozu uložena omezení (povinnosti) nad rámec obecné úpravy provozu na po- zemních komunikacích. IV.b) Oproti tomu opatřením obecné povahy nemůže být ani v materiálním smyslu umístě- ní třetí dopravní značky, k čemuž došlo rov- něž předmětným „Stanovením místní úpravy provozu na místní komunikaci Vonoklaská v Roblíně“, a to značky IP 10a — „slepá pozem- ní komunikace“. V tomto případě se totiž jedná o tzv. informativní značku provozní ve smyslu ustanovení $ 12 odst. 1 písm. k) vy- hlášky č. 30/2001 Sb., jež pouze „označuje pozemní komunikaci, která dále končí nebo po které nelze dále pokračovat v jízdě“. Pro účastníky provozu tak nepředstavuje žádné omezení, které by je jakkoliv zavazovalo, a je- jich právní sféra tak touto značkou nemůže být nikterak reálně zasažena. Ostatně, nic ta- kového netvrdí ani samotný navrhovatel, který rovněž uvádí, že „opatřením obecné povahy bu- dou typicky dopravní značky zákazové, příka- zové a značky upravující přednost, neboť prá- vě tyto značky jsou (na rozdíl od dopravních značek výstražných čí směrových) ve vztahu k jejich potenciálním adresátům závazné“. Tuto část návrhu proto Nejvyšší správní soud odmítl podle ustanovení $ 46 odst. 1 písm. a) s. ř. s., protože nebyly splněny pod- mínky řízení (absence jeho předmětu ve smyslu ustanovení $ 101a odst. 1 s. ř. s.) a ten- to nedostatek je neodstranitelný. V. Nejvyšší správní soud poté, co konstato- val procesní přípustnost podstatné části ná- vrhu, se v dalším zabýval jeho důvodností. Respektoval přitom tzv. „algoritmus“ pře- zkumu opatření obecné povahy, který v minu- losti vymezil Nejvyšší správní soud v opakova- ně citovaném rozsudku čj. 1 Ao 1/2005-98", a vycházel z něho i ve své další judikatorní činnosti v této oblasti. Jednotlivé na sebe na- vazující kroky tohoto algoritmu vyplývají ze- jména z $ 101d odst. 1 a odst. 2 s. ř. s. a první tři z nich mají povahu formálního přezkumu napadeného opatření obecné povahy, zatím- co zbylé dva již mají povahu materiální (soud v případě těchto „závěrečných“ kroků zkou- má samotný obsah přezkoumávaného opatře- ní obecné povahy). C V.a) V nyní projednávané věci lze nejprve kon- statovat, že první dvě podmínky pro vydání opatření obecné povahy navrhovatel označil za naplněné a ani Nejvyšší správní soud sám © Publikován pod č. 740/2006 Sb. NSS. neshledal sebemenší důvod zpochybňovat pravomoc a působnost odpůrce při vydávání napadeného opatření obecné povahy. Není proto dán žádný rozumný důvod pro jejich zkoumání. Co se týká třetího „kroku algoritmu“, zde navrhovatel velmi podrobně konfrontuje po- stup odpůrce v dané věci s postupem zakot- veným v $ 172 správního řádu a tvrdí, že ten- to zákonný postup nebyl zachován. Jak však již Nejvyšší správní soud uvedl výše, této námitce nemůže vyhovět v případě stanovení místní úpravy provozu, přijaté před 1. 4. 2008, jelikož před tímto dnem se na tento postup správní řád vůbec nevztahoval, tedy ani v části upravující podmínky pro vý- dání opatření obecné povahy. U stanovení místní úpravy provozu, přijaté před uvede- ným datem, je proto nutně dán jiný rozsah soudního přezkumu. Za situace, kdy zákonná úprava správnímu úřadu nestanoví povin- nost při vydávání opatření obecné povahy postupovat podle správního řádu, by totiž ne- bylo logické, aby toto bylo následně zrušeno jen proto, že tak správní úřad neučinil. I na tý- to případy se totiž vztahuje základní požada- vek právního státu, že veřejná moc může či- nit jen to, co jí zákon výslovně ukládá, a protože bylo již vyloženo výše, že zákon č. 361/2000 Sb. tento typ rozhodovací čin- nosti správního orgánu správnímu řádu ne- podřadil a naopak jeho základní rámec stano- vil autonomně, není dán žádný racionální důvod, pro který by jeho postup měl být kon- frontován s podrobnými pravidly, kterými nebyl explicitně vázán. Z hlediska hodnocení procesního postu- pu správního orgánu při vydávání opatření obecné povahy tohoto typu by proto mohla mít relevanci toliko námitka, že nebyl dodr- žen ani postup podle zákona č. 361/2000 Sb., tj. konkrétně, že např. jeho vydání nepřed- cházelo písemné vyjádření příslušného orgá- nu policie, kterou však navrhovatel neuplat- nil, a ani Nejvyšší správní soud nad tento rámec sám nezjistil, že by tato zákonná pod- mínka nebyla splněna. 309 1794 Ani tento třetí namítaný krok shora nastí- něného logaritmu přezkumu opatření obec- né povahy proto nebyl shledán důvodným. Nad tento rámec Nejvyšší správní soud uvádí, že považuje v řadě ohledů za velmi ne- vhodnou úpravu řízení o zrušení opatření obecné povahy nebo jeho částí v hlavě druhé dílu 7. soudního řádu správního. Z hlediska okolností nyní projednávané věci je zejména chybou, že zákon nestanoví pro podání návr- hu na zrušení opatření obecné povahy žád- nou lhůtu, takže nevylučuje podání tohoto ná- vrhu třeba i po několika letech od přijetí napadeného opatření. Tím samozřejmě nasto- luje stav značné právní nejistoty a nestability. Rovněž tento aspekt věci nemohl soud opomenout v daném případě. Úkolem soudu totiž není toliko jednoduchá subsumpce zjiš- těných skutkových okolností pod konkrétní právní normu, nýbrž nalézání práva ve smys- lu co možná nejvíce racionálních a spravedli- vých řešení společenských konfliktů. Jen tak mohou soudy plnit svoji základní povinnost, vymezenou v čl. 4 Ústavy, tj. chránit základní práva a svobody. Pokud by totiž soud v nyní projednávané věci připustil, že každé opatření obecné po- vahy nutně muselo být schvalováno postu- pem předvídaným správním řádem, zname- nalo by to konkrétně, že všechna podobná dopravní značení, přijatá po nabytí účinnosti správního řádu (1. 1. 2006), příp. dokonce možná již po zavedení institutu opatření obecné povahy do českého právního řádu [k čemuž došlo nabytím účinnosti zákona č. 27/2005 Sb., o elektronických komunika- cích a o změně některých souvisejících záko- nů (zákon o elektronických komunikacích)] by v případě napadení u soudu musela být zrušena, a to již jen z procesních důvodů, ni- koliv nutně i z důvodů hmotněprávních. Ta- kovýto závěr však považuje zdejší soud za vel- mi iracionální a kontraproduktivní. V.b) V dalším se proto soud zaměřil na otázku souladu napadeného opatření obecné pova- hy s hmotným právem a se zásadou proporci- onality. 310 K tomu je třeba vycházet z $ 78 odst. 2 zá- kona č. 361/2000 Sb., podle něhož platí, že „dopravní značky, světelné a akustické síg- nály, dopravní zařízení a zařízení pro pro- vozní informace se smějí užívat jen v tako- vém rozsahu a takovým způsobem, jak to nezbytně vyžaduje bezpečnost a plynu- lost provozu na pozemních komunika- cích nebo jiný důležitý veřejný zájem“. Je tak zřejmé, že smysl umístění doprav- ních značek nemůže být samoúčelný či do- konce šikanózní, nýbrž že musí být racionál- ní a opodstatněný některým z uvedených legitimních důvodů. Pokud takový důvod ne- existuje, jedná se o dopravní značku umístě- nou protizákonně. V nyní projednávaném případě je třeba uvést, že odpůrce ve vyjádření k podanému návrhu pohříchu nenabídl a zejména argu- mentačně nevysvětlil žádný z citovaných zá- konných důvodů, když toliko zkratkovitě uve- dl, že k umístění značky došlo „z důvodu bezpečnosti a plynulosti silničního provozu a s ohledem na stavební a technický stav komunikace“. Navrhovateli je naopak nutno plně při- svědčit v tom, že z kolaudačního rozhodnutí, vydaného Městským úřadem Černošice dne 29. 4. 1998, mimo jiné plyne, že bylo povole- no užívání stavby provozovny pily, a to - mi- mo jiné - za podmínky, že maximální roční výroba řeziva bude činit 1 200 m? a navážení kulatiny do prostoru pily se bude provádět dvakrát v měsíci od 8.00 do 16.00 hod. po na- hlášení Obecnímu úřadu Roblín. Situace, kdy stejný správní úřad (byť jiný odbor) vydá na straně jedné rozhodnutí, kte- rým fakticky umožní provozování pily, na straně druhé však jiným rozhodnutím tuto činnost zásadním způsobem omezí, skutečně odporuje principu legitimního očekávání a zásadně narušuje vlastnické právo i právo svobodně podnikat. Takovýto zásah by byl možný vskutku jen ve výjimečných případech, které by musely být velmi přesvědčivým způ- sobem odůvodněny. Nic takového se však v da- ném případě zjevně nestalo, a nezbývá proto než konstatovat, že navrhovatelovy námitky uplatněné v tomto směru jsou zcela důvodné a odpůrce je ani v nejmenším nevyvrací. Ani z obsahu spisu totiž neplyne zřetelný důvod pro dané omezení. Pouze ve sdělení Obecního úřadu Roblín ze dne 25. 7. 2007 je uvedeno, že byla získána dotace na obnovu a doplnění dopravního značení na místních komunikacích v majetku nebo správě obce a Že tyto prostředky budou využity ke kon- cepčním opatřením směřujícím k omezení neevidovaného vjezdu nákladních automobilů a těžké dopravní techniky na ty komunikace, které svou šíří, nepřehledností, neprůjezd- ností, stavem a nebezpečím poškození při- lehlých nemovitostí včetně zhoršení životní- ho prostředí neodpovídají pravidelnému průjezdu těžké dopravní techniky. Dalším dů- vodem jsou omezené finanční prostředky, které může obec uvolnit na opravu a rekon- strukci těchto komunikací. V daném případě se nicméně jednalo o zákaz, který se fakticky vztahuje toliko na činnost pily provozované navrhovatelem; předmětná komunikace totiž dále nepokra- čuje a v areálu pily končí. Za této situace, kdy již v citovaném kolaudačním rozhodnutí byly stanoveny jednoznačné limity pro rozsah vý- roby a způsob navážení kulatiny a současně předmětný zákaz nemohl omezit nikoho jiné- ho než právě navrhovatele, je třeba navrhova- teli přisvědčit v tom, že takto provedené do- pravní značení zasáhlo jeho citovaná práva, porušilo princip legitimního očekávání a pro- tiví se rovněž principu proporcionality. Jestli- že totiž lze vycházet z toho, že předmětné do- pravní omezení na přibližně stometrovém a navíc „zaslepeném“ úseku zřejmě a s ohle- dem na povahu věci nemůže být opodstatně- no bezpečností a plynulostí provozu, a to již proto, že s ohledem na dříve zmíněnou limi- taci výroby a možností navážení kulatiny na pilu nelze očekávat, že by se v průběhu let ně- jakým zásadním způsobem změnil provoz na tomto dotčeném úseku silnice, je možné se domnívat (s ohledem na povrchnost vyjádře- ní odpůrce se však jedná spíše o spekulaci), že důvod pro toto omezení plynul spíše z obavy ze zhoršení technického stavu vozov- ky. Takováto obava však představuje nepři- měřený zásah z hlediska sledovaného cíle, a tedy porušení citovaného principu propor- x“ cionality v užším smyslu. Při podobných zásazích je totiž nutno vždy poměřovat v kolizi stojící práva a hod- noty. V daném případě je tímto právem na straně jedné právo navrhovatele vlastnit a vy- užívat předmětný areál k podnikatelské čin- nosti; zájmem obce je zase garantovat odpo- vídající technický stav pozemní komunikace. Trvalé řešení problému hrozícího opotřebe- ní komunikace (které navíc odpůrce nijak ne- doložil) však nemůže v daném konkrétním případě spočívat ve faktickém vyloučení do- pravy na ní, nýbrž je třeba hledat jiné způso- by řešení, kterými k zásahu do právní sféry navrhovatele nedojde buď vůbec anebo v mi- nimální míře. Tímto jiným řešením může být např. oprava, příp. přebudování, komunikace (v této souvislosti není nevýznamné, že podle předložených podkladů se ani sám navrhova- tel nikterak nebránil své finanční spoluúčasti na takovémto způsobu řešení). (...) Územní plánování: vymezení zastavěného území Opatření obecné povahy: odůvodnění k $ 59 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon) k $ 68 odst. 3 a $ 174 odst. 1 správního řádu (č. 500/2004 Sb.) k $ 101d soudního řádu správního I. Podmínkou pro vymezení zastavěného území samostatným postupem dle $ 59 sta- vebního zákona z roku 2006 je neexistence jakékoliv platné územně plánovací dokumen- S tace typově odpovídající územnímu plánu dle citovaného zákona řešící dotčené území. 1795 IE. I v odůvodnění opatření obecné povahy je nutno uvést důvody výroku, pod- klady pro jeho vydání a úvahy, kterými se správní orgán řídil při jejich hodnocení a při výkladu právních předpisů ($ 68 odst. 3 a $ 174 odst. 1 správního řádu z roku 2004). Nedostatek rozhodovacích důvodů způsobuje jeho nepřezkoumatelnost.
Společnost s ručením omezeným LESY STEINSKÝCH proti Městskému úřadu Černošice o zrušení opatření obecné povahy.
řešením může být např. oprava, příp. přebudování, komunikace. (V této souvislosti není nevýznamné, že podle předložených podkladů se ani sám navrhovatel nikterak nebránil svojí finanční spoluúčasti na takovémto způsobu řešení.)
Z těchto důvodů Nejvyšší správní soud zrušil opatření obecné povahy, spočívající v umístění „d. z. B12 zákaz vjezdu vyznačených vozidel a d. z. E12 – dodatková tabulka „na povolení MěÚ Černošice““ na komunikaci Vonoklaská u autobusové zastávky Roblín.
VI.
Ze všech shora uvedených důvodů Nejvyšší správní soud podstatné části návrhu vyhověl a opatření obecné povahy „Stanovení místní úpravy provozu na místní komunikaci Vonoklaská v Roblíně“ ze dne 5. 12. 2007, č. j. MEUC-057373/2007, týkající se umístění „d. z. B12 zákaz vjezdu vyznačených vozidel a d. z. E12 – dodatková tabulka „na povolení MěÚ Černošice““ na komunikaci Vonoklaská u autobusové zastávky Roblín, zrušil [§ 101d odst. 2 s. ř. s.]; zbývající část návrhu odmítl [§ 46 odst. 1 písm. a) s. ř. s.].
Podle ustanovení § 101d odst. 5 s. ř. s. nemá žádný z účastníků řízení právo na náhradu nákladů.
P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 7. ledna 2009
JUDr. Vojtěch Šimíček
předseda senátu