Povinnost podle § 30 odst. 1 písm. o) zákona č. 251/2005 Sb., o inspekci práce, podle něhož „[p]rávnická osoba se dopustí správního deliktu na úseku bezpečnosti práce tím, že nepřijme opatření proti opakování pracovních úrazů “, nemůže být vnímána absolutně, neboť z povahy věci se při řadě činností nelze určitým rizikům zcela vyhnout a úplně a nadobro je vyloučit, leda za cenu zcela neúměrných nákladů či omezení dané činnosti. Po zaměstnavateli je tak třeba v tomto směru vyžadovat
„jen“ vynaložení veškerého úsilí, které lze vzhledem k poměrům rozumně požadovat. Rozhodné pro posouzení, zda své povinnosti dostál, bude zvážení konkrétní povahy rizik, jež danou činnost provází, jejich možných následků, pravděpodobnosti, že nastanou, a dostupnosti a nákladnosti prostředků, jak je eliminovat či minimalizovat.
[44] Dle § 30 odst . 1 písm . o) zákona o inspekci práce „[p]rávnická osoba se dopustí správního deliktu na úseku bezpečnosti práce tím, že nepřijme opatření proti opakování pracovních úrazů “ . S tím související § 105 odst . 5 zákoníku práce z roku 2006 stanoví, že „[z]aměstnavatel je povinen přijímat opatření proti opakování pracovních úrazů “ .
[45] Povinnost podle citovaných ustanovení spočívala v tom, že stěžovatelka měla přijmout opatření, která by vedla k tomu, aby se pracovní úrazy toho typu, jež se v minulosti u stěžovatelky staly, u ní nadále již neopakovaly . I zde, podobně jako v případě povinnosti podle § 30 odst . 1 písm . e) zákona o inspekci práce, je zřejmé, že uvedená povinnost nemůže být vnímána absolutně, neboť z povahy věci se při řadě činností nelze určitým rizikům zcela vyhnout a úplně a nadobro je vyloučit, leda za cenu zcela neúměrných nákladů či omezení dané činnosti . Po zaměstnavateli je tak třeba v tomto směru vyžadovat „jen“ vynaložení veškerého úsilí, které lze vzhledem k poměrům rozumně požadovat . Rozhodné pro posouzení, zda své povinnosti dostál, bude i zde zvážení konkrétní povahy rizik, jež danou činnost provází, jejich možných následků, pravděpodobnosti, že nasta-
nou, a dostupnosti a nákladnosti prostředků, jak je eliminovat či minimalizovat .
[46] Stěžovatelčino deliktní jednání mělo podle správního rozhodnutí I . stupně spočívat v tom, že nepřijala dostatečná opatření proti opakování pracovních úrazů, neboť po pracovním úrazu zaměstnance Luďka T . ze dne 2 . 1 . 2008 v přijatých opatřeních z větší části pouze prověřovala stávající stav zařízení a jí přijatá opatření nezabránila opakování podobného, avšak smrtelného úrazu z identických příčin .
[47] Při posouzení, zda byl uvedený závěr správních orgánů, aprobovaný i krajským soudem, správný, je třeba v první řadě podotknout, že povinnost podle § 30 odst . 1 písm . o) zákona o inspekci práce, jakož i povinnost podle § 105 odst . 5 zákoníku práce z roku 2006, jsou svou povahou blízké odpovědnosti za výsledek . Zjednodušeně řečeno je na zaměstnavateli, aby v konkrétních podmínkách svého provozu a činností, které jsou v něm vykonávány, uskutečnil takové úpravy pracovního prostředí, pracovních postupů, metod, užití ochranných pomůcek, kontrolních mechanismů aj ., aby se úraz určitého typu, k němuž v minulosti došlo, už pokud možno neopakoval nebo jeho pravděpodobnost byla co možná nejvíce snížena (srov . též § 102 odst . 3 a odst . 4 zákoníku práce z roku 2006) . Je zřejmé, že prostředky a úsilí vynaložené na eliminaci či snížení pravděpodobnosti opakování úrazu mají být úměrné potenciálním následkům úrazu .
[48] V první řadě tedy zaměstnavatel musí při analýze úrazu, který se stal, důkladně prozkoumat jeho příčiny a usoudit, zda závažnost konkrétního následku, k němuž došlo, je spíše typická, spíše menší než typická, anebo spíše větší než typická ve vztahu k fyzikálnímu či jinému procesu, jenž je příčinou úrazu . Z toho by měla vyplynout představa o tom, jaký nejzávažnější následek je rozumně předvídatelný pro případ, že by se úraz podobného typu (tj . založený na podobném fyzikálním či jiném procesu) opakoval . Představa o rozumně předvídatelném nejzávažnějším následku pak má být základem pro zkoumání
SB ÍRKA ROZHODNUTÍ NSS 4/2 016
a výběr opatření k eliminaci či minimalizaci pravděpodobnosti opakování úrazu .
[49] Je zřejmé, že po pracovním úrazu pana T . v roce 2008 si stěžovatelka uvedené otázky poctivě kladla a snažila se na ně podle svého tehdejšího nejlepšího vědomí a svědomí najít seriózní odpovědi . Bohužel si však tehdy nedokázala představit (mimo jiné i proto, že k fatálnímu následku až do úrazu pana H . nedošlo), že vodicí kolík zápustky může být z bucharu vymrštěn takovou silou, že prorazí i bezpečnostní sklo, které nainstalovala na manipulátor a o němž byla přesvědčena na základě minulých zkušeností, že by odlétnuvší kolík mělo zadržet . Stěžovatelčina představa o nejzávažnějším rozumně představitelném následku tedy nebyla přesná; nedokázala dostatečně presumovat souhru „nešťastných náhod “ spočívajících v tom, že vodicí kolík bude vymrštěn z bucharu velkou silou a současně odlétne takovým směrem, že zasáhne bezpečnostní sklo krytu manipulátoru tak, že je prorazí, a i po proražení bude mít dostatečnou sílu k natolik rozsáhlé destrukci takových části těla řidiče manipulátoru, že to povede k jeho smrti . Stručně řečeno, stěžovatelka byla nedostatečně imaginativní ohledně možných nejčernějších scénářů .
[50] Její opatření směřovala za prvé k tomu, aby se četnost odlomení vodicích kolíků zápustky snížila; to se jí nepochybně povedlo, a to dosti významným způsobem . Opatření k tomu učiněná, spočívající především v úpravě postupů při kování, není třeba v podrobnostech hodnotit, neboť o nich samotných není mezi stranami sporu . Samotná úprava postupů při kování však pravděpodobnost odlétnutí kolíků zcela nevyloučila, pouze výrazně snížila . Úplné vyloučení toho, že kolík odlétne do prostoru, kde může zasáhnout nějaké zaměstnance, považovala stěžovatelka za prakticky nedosažitelné, neboť shledala, že není reálně schopna si opatřit kryt bucharu, který by kolíky zachytil, jelikož jej žádný z výrobců bucharů nevyrábí .
[51] Dále její opatření směřovala k tomu, aby byl řidič manipulátoru ochráněn v případě, že by přesto k odlétnutí vodicího kolíku došlo . Opatření, která přijala, byla však
SBÍRKA ROZHOD NUTÍ N SS 4 /2016
příliš v zajetí jejích tehdejších, a jak se později ukázalo, nedostatečných představ o tom, jaké nejhorší možné následky může odlétnutý kolík způsobit . Stěžovatelčiny představy se v tomto smyslu nepochybně odvíjely od jejích minulých zkušeností, zejména pak od toho, jaký následek způsobil pracovní úraz, který utrpěl pan T . v roce 2008 . U něho došlo k tomu, že odlétnuvší kolík prorazil ochranné sklo manipulátoru (tehdy ještě ne bezpečnostní, nýbrž obyčejné) a pohmoždilo panu T . nohu . Stěžovatelka vycházela z toho, že v případě opakování podobného odlétnutí kolíku bude kinetická energie letícího kolíku nanejvýš obdobná té, kterou měl kolík, jenž zranil pana T . Proto použila opatření spočívající v zesílení přímé ochrany řidiče manipulátoru instalací bezpečnostního skla na kryt manipulátoru . Pokud by vskutku kinetická energie kolíku v případě pana H . byla stejná jako v případě pana T ., zřejmě by bezpečnostní sklo svoji funkci splnilo a ke zranění pana H . by nedošlo, anebo by došlo, avšak jeho následky by nebyly fatální .
[52] Příslušným pracovníkům stěžovatelky lze stěží vyčítat uvedený nedostatek představivosti ohledně nejčernějších možných scénářů, a tedy jim nelze klást za vinu (ve smyslu vědomé či nevědomé nedbalosti), že fatální shodu okolností, k níž došlo v případě pana H ., nepředvídali . Na základě zkušeností, které – včetně případu pana T . – měli, se snažili eliminovat taková rizika, jaká si s ohledem na tyto zkušenosti dokázali představit . Nicméně, jak již bylo řečeno, odpovědnost stěžovatelky podle § 30 odst . 1 písm . o) zákona o inspekci práce je svou povahou blízká odpovědnosti za výsledek; následek, k němuž došlo u pana H ., byl představitelný, i když v souhře všech nepříznivých okolností značně nepravděpodobný, a tedy bylo možno jej identifikovat jako možný a snažit se hledat prostředky k jeho eliminaci . Stěžovatelka je také nakonec (ve světle zkušenosti, kterou učinila v případě pana H .) nalezla, a sice v tom, že nyní při kování řidič manipulátoru a ani další osoby nejsou přítomny v zóně vymezené poblíž bucharu, kde by je mohl odlétnutý kolík zasáhnout . Je
Akciová společnost CZECH PRECISION FORGE proti Státnímu úřadu inspekce práce přístupu k informacím tak ještě nevylučuje postup podle § 15 odst . 1 zákona o svobodném přístupu k informacím o odmítnutí žádosti . Pokud by žadatel požadoval poskytnutí rozhodnutí soudu, byl by soud oprávněn postupovat podle § 17 zákona o svobodném přístupu k informacím a po zaplacení úhrady by provedl anonymizaci osobních údajů účastníků a svědků . V řízení o žalobě proti rozhodnutí povinného subjektu o odložení žádosti podle § 17 zákona o svobodném přístupu k informacím soud neposuzuje věcně důvody pro poskytnutí nebo neposkytnutí požadované informace, nýbrž pouze, zda o uložení pokuty, o kasační stížnosti žalobkyně .