I. Pouze „vlastník“ vodního díla ve smyslu § 126 odst. 1 zákona č. 254/2001 Sb., o vodách, je podle § 59 odst. 3 téhož zákona osobou oprávněnou k navržení ma nipulačního řádu. Správní orgán, který manipulační řád schvaluje, proto v rámci řízení o jeho schválení musí otázku, kdo je „vlastníkem“ vodního díla, postavit najisto.
II. Otázky soukromoprávního oprávnění k přístupu k vodnímu dílu není pro účely schválení manipulačního řádu zpravidla třeba řešit, jelikož § 60 odst. 1 zákona č. 254/2001 Sb., o vodách, umožňuje těm, kteří zajišťují provoz nebo provádějí údržbu vodních děl, přístup k vodnímu dílu po předchozím projednání s vlastníky pozemků sousedících s vodním dílem. Pro účely schválení manipulačního řádu je třeba se přístupem k vodnímu dílu zabývat pouze po skutkové stránce a jen do té míry, zda povinnosti stanovené manipulačním řádem lze v době posuzování návrhu fakticky uskutečnit vzhledem k fyzickým a dalším podobným poměrům vodního díla a jeho okolí.
[15] Správní orgány užívaly ve svých rozhodnutích pojem rybník . Zákonnou definici rybníka obsahuje pouze zákon č . 99/2004 Sb ., o rybníkářství, výkonu rybářského práva, rybářské stráži, ochraně mořských rybolovných zdrojů a o změně některých zákonů (zákon o rybářství), který v § 2 odst . 3 definuje (pro účely tohoto zákona) rybník jako „vodní dílo, které je vodní nádrží určenou především k chovu ryb, ve kterém lze regulovat vodní hladinu, včetně možnosti jeho vypouštění a slovení; rybník je tvořen hrází, nádrží a dalšími technickými zařízeními“ . Vodní zákon definici rybníka neobsahuje, a proto bude nezbytné při posouzení objektu Cvachov vycházet z definice vodního díla, která je obsažená v tomto zákoně .
[16] Podle § 55 odst . 1 vodního zákona se za vodní díla považují „stavby, které slouží ke vzdouvání a zadržování vod, umělému usměrňování odtokového režimu povrchových vod, k ochraně a užívání vod, k nakládání s vodami, ochraně před škodlivými účinky vod, k úpravě vodních poměrů nebo k jiným účelům sledovaným tímto zákonem“ . Dle § 55 odst . 1 písm . a) jsou těmito stavbami zejména „přehrady, hráze, vodní nádrže, jezy a zdrže“ . Vodní dílo je dle uvedeného stavba, která pro účely posuzovaného řízení vzdouvá a zadržuje vodu .
[17] Správní orgány ani krajský soud se nezabývaly tím, jakým způsobem bylo při zhotovení objektu Cvachov postupováno . Pokud se jednalo pouze o úpravu hráze, měla by být vodním dílem tato hráz . Pokud zároveň došlo ke stavební úpravě dna objektu, která nespočívala pouze v úpravě či odhrnutí zeminy, ale ve větším stavebním zásahu, mělo by se jednat o vodní nádrž . Uvedené dělení může mít zásadní dopad při stanovení vlastníka vodního díla . Z dokumentace, která je
SBÍRKA ROZHOD NUTÍ N SS 12/2016
součástí spisu, zejména z předloženého návrhu Manipulačního řádu Cvachov, je patrné, že objekt Cvachov doznal současné podoby v rámci stavby dálnice D3, kdy byl kompletně zrekonstruován . Rekonstrukce měla spočívat v nahrazení stávajícího nevyhovujícího materiálu hráze materiálem vhodným, obnově funkce základové výpusti včetně požeráku a vybudování bezpečnostního přelivu pro průtok . Z rozhodnutí správního orgánu I . stupně ze dne 1 . 4 . 2008, kterým bylo uděleno stavební povolení, je patrné, že úprava dna objektu měla spočívat pouze ve vyčištění . Ze spisu k posuzovanému případu není patrné, že by došlo k odlišné úpravě dna, než jak byla v tomto rozhodnutí stanovena . Za současného důkazního stavu tak vodním dílem je patrně pouze hráz objektu Cvachov .
[18] Při určení vlastnictví vodního díla, které bude rozebráno níže, je důležité zabývat se posuzovaným objektem také z pohledu soukromého práva . Nejvyšší soud konstantně judikuje, že rybník není ve smyslu občanskoprávním samostatnou věcí, se kterou by mohlo být nakládáno odděleně od pozemků tvořících jeho dno a břehy (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28 . 5 . 1998, sp . zn . 2 Cdon 1192/97, č . 29/99 Sb . NS) . O tom, zda hráz rybníka je samostatnou věcí v právním smyslu, anebo zda jde o součást pozemku, na kterém stojí, nelze učinit obecný závěr bez posouzení konkrétní situace . Přitom bude třeba vyjít kromě stavebního provedení hráze též z toho, zda lze určit, kde končí pozemek a začíná samotná hráz, tedy zda lze vymezit a oddělit vlastnictví vlastníka pozemku a vlastníka hráze (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26 . 8 . 2003, sp . zn . 22 Cdo 1221/2002) . Objekt označovaný běžně jako rybník z pohledu soukromého práva není věcí, ale souborem několika věcí, které tvoří dno a břeh, případně hráz, pokud naplňuje uvedená kritéria .
[19] Po určení vodního díla se měly správní orgány a krajský soud následně zabývat otázkou vlastnictví . Manipulační řád dle § 59 odst . 3 vodního zákona předkládá a zpracovává vlastník vodního díla . Podle § 126 odst . 1 vodního zákona, „pokud se v tomto zákoně
užívá pojem ‚vlastník‘ nebo ‚nabyvatel‘, rozumí se jím i ten, komu svědčí právo hospodaření. Pokud vlastník přenesl práva nebo povinnosti, jichž se příslušné ustanovení týká, na uživatele, hledí se na něj jako na vlastníka.“ Vodní zákon tímto ustanovením rozšiřuje okruh osob, které mohou být „vlastníky“ vodního díla pro účely vodního zákona, nad rámec úzkého vymezení vlastnickým právem jako takovým . Také může jít o osoby, jejichž právo užívat vodní dílo (a s tím spojené povinnosti, včetně veřejnoprávních) je odvozeno od vlastníka tím, že je na ně vlastník dočasně či trvale, závazkově či věcněprávně přenesl . Znamená to tedy, že jen vlastníku ve smyslu vodního zákona lze stanovit manipulační řád vodního díla a jen on (či osoby jím pověřené nebo zjednané) může podle tohoto řádu vodním dílem manipulovat .
[20] Jak již bylo uvedeno, rybník jako celek není z pohledu soukromého práva věcí . Je nezbytné proto posuzovat charakter objektu . Nebude-li se jednat o stavbu v soukromoprávním pojetí, bude objekt součástí pozemku . Bude-li se jednat o stavbu v tomto pojetí, bude nezbytné zkoumat, zda není vlastník stavby odlišný od vlastníka pozemku, případně zda není užívání stavby upraveno soukromoprávním oprávněním věcné nebo obligační povahy .
[21] Správní orgány ani krajský soud se vůbec otázkou vlastnictví vodního díla nezabývaly . Přitom, jak bylo výše vyloženo, pouze vlastník vodního díla dle vodního zákona je oprávněnou osobou k navržení manipulačního řádu . Správní orgán prvního stupně bez jakéhokoliv odůvodnění vycházel z toho, že vlastníkem vodního díla je osoba zúčastněná na řízení . Žalovaný a krajský soud se posléze touto otázkou nezabývali a názor správního orgánu I . stupně bez dalšího převzali . Vyřešení otázky, zda ten, kdo navrhl manipulační řád, byl vskutku vlastníkem vodního díla ve smyslu vodního zákona, je tedy nezbytnou vstupní skutkovou a právní otázkou v řízení o schválení tohoto řádu . Jejím neposouzením došlo k podstatné vadě řízení, která mohla mít vliv na zákonnost rozhodnutí, neboť nebylo vůbec postaveno na jisto, že manipulač-
ní řád se vydává vůči osobě, vůči níž tak učinit podle zákona lze . Proto Nejvyšší správní soud zrušil rozsudek krajského soudu i předcházející rozhodnutí správních orgánů .
[22] Jelikož nebyla v posuzovaném řízení dosud vyřešena výše popsaná skutková a právní otázka, je nadbytečné zabývat se v tuto chvíli detailně dalšími námitkami stěžovatelky . Nicméně Nejvyšší správní soud se k nim krátce vyjádří v té míře, v jaké je to třeba pro rychlý a jasný postup v dalším řízení . Otázka posouzení soukromoprávního titulu pro přístup k vodnímu dílu nemá být řešena v předmětném řízení . Správní orgán by se měl přístupem k vodnímu dílu zabývat pouze po skutkové stránce a jen do té míry, zda povinnosti stanovené manipulačním řádem lze v době posuzování návrhu fakticky uskutečnit vzhledem k fyzickým a dalším podobným poměrům vodního díla a jeho okolí . Pokud by manipulační řád vlastníkovi vodního díla stanovil povinnost, která by nešla uskutečnit, např . z důvodu, že by (kvůli úzkému průchodu či jiným faktickým bariérám) reálně nebyl možný k vodnímu dílu přístup těžké techniky, přičemž pro manipulaci s vodním dílem by tato technika byla potřeba, mohlo by rozhodnutí o vydání manipulačního řádu být fakticky neuskutečnitelné, a tedy případně dle § 77 odst . 2 správního řádu nicotné . Nicméně otázka právního titulu k přístupu k vodnímu dílu je skutečně otázkou soukromoprávní, jak správně uvedl krajský soud, a proto nemá být posuzována v řízení o vydání manipulačního řádu . Vodní zákon však v § 60 odst . 1 umožňuje těm, kteří zajišťují provoz nebo provádějí údržbu těchto vodních děl, přístup k vodnímu dílu po předchozím projednání s vlastníky pozemků sousedících s vodním dílem . Nezbytný přístup k plnění povinností stanovených manipulačním řádem je tak právně zajištěn, přičemž postačuje pouze projednání s vlastníky pozemků, ale nevyžaduje se jejich souhlas . Žádá-li vlastník vodního díla o širší přístup, než je umožněn § 60 odst . 1 vodního zákona, je již věcí dohody s vlastníky pozemků, zda bude přístup poskytnut . Účelem veřejnoprávního oprávnění dle tohoto ustanovení je
SB ÍRKA ROZHODNUTÍ NSS 12 /2016
Jaroslava P . proti Krajskému úřadu Středočeského kraje, za účasti Ředitelství silnic a dálnic, o schválení Manipulačního a provozního řádu rybníku Cvachov, o kasační stížnosti žalobkyně . z důvodových zpráv k návrhům žalobou napadených usnesení . Nebylo proto třeba provádět další „prověřování“ zájemců, jak požadoval žalobce . Ostatně je především věcí případného zájemce, aby v nabídce uvedl vše, co uzná za vhodné, resp . aby přesvědčil obec o tom, že jeho nabídka je pro ni skutečně nejvýhodnější (a to nejen ekonomicky) .