o 4 2 ů řízení o kasační stížnosti Podá-li kasační stížnost osoba zúčastněná na řízení, stává se (vedle žalobce a ža- lovaného) účastníkem řízení před Nejvyšším správním soudem. Je proto i v jejím případě nutno o nákladech řízení o kasační stížnosti rozhodnout ve smyslu proces- ní úspěšnosti ($ 60 odst. 1 s. ř. s.). Ve vztahu k žalobci a žalovanému bude v těchto pří- padech nutno uvážit, čí pozici taková kasační stížnost fakticky podporuje.
o 4 2 ů řízení o kasační stížnosti Podá-li kasační stížnost osoba zúčastněná na řízení, stává se (vedle žalobce a ža- lovaného) účastníkem řízení před Nejvyšším správním soudem. Je proto i v jejím případě nutno o nákladech řízení o kasační stížnosti rozhodnout ve smyslu proces- ní úspěšnosti ($ 60 odst. 1 s. ř. s.). Ve vztahu k žalobci a žalovanému bude v těchto pří- padech nutno uvážit, čí pozici taková kasační stížnost fakticky podporuje.
C.) Lze tedy uzavřít, že kasační stížnost by- la dílem shledána nedůvodnou, dílem nemíři- la do zbývajících zrušovacích důvodů napade- ného rozsudku. Za této situace Nejvyššímu správnímu soudu nezbylo, než ji zamítnout ($ 110 odst. 1 věta druhá s. ř. s.). Pokud jde o výroky, kterými bylo rozhod- nuto o nákladech řízení mezi stěžovatelem, žalobcem a žalovaným, zde Nejvyšší správní soud vycházel z premisy, že v dané věci účast- níkem kasačního řízení nejsou pouze žalobci a žalovaný, kteří jimi jsou vždy (srov. $ 105 odst. 1 s. ř. s.), ale i stěžovatel. Ze zákona lze tento závěr dovodit ze vztahu $ 102 věty prv- ní s. ř. s., dle kterého je kasační stížnost opravným prostředkem proti pravomocné- mu rozhodnutí krajského soudu ve správním soudnictví, jímž se účastník řízení, z něhož toto rozhodnutí vzešlo, nebo osoba zúčastně- ná na řízení (stěžovatel) domáhá zrušení soud- ního rozhodnutí, a již zmiňovaného $ 105 odst. 1 s. ř. s., podle něhož účastníky řízení o kasační stížnosti jsou stěžovatel a všichni, kdo byli účastníky původního řízení. Jde ostatně o logický a jediný možný důsledek zá- konem přiznané aktivní legitimace osoby zúčastněné na řízení a obecného oprávnění stěžovatele disponovat jeho předmětem. Z to- hoto důvodu proto bylo nutno i v případě stěžovatele rozhodnout o nákladech řízení o kasační stížnosti na obecném principu pro- cesní úspěšnosti, ve smyslu $ 60 odst. 1 věty první s. ř. s., ve spojení s $ 120 s. ř. s., dle kte- rého nestanoví-li tento zákon jinak, má účast- ník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Stěžovatel v řízení před Nejvyšším správ- ním soudem úspěšný nebyl (jeho kasační stížnost byla zamítnuta), 4 proto mu právo na náhradu nákladů řízení nenáleží. Vzhledem k tomu, že se dožadoval zrušení rozsudku městského soudu, kterým bylo vyhověno ža- lobcům a) až c) a k jejich žalobě bylo před- cházející správní rozhodnutí (vydané žalova- ným) zrušeno, nelze dospět k jinému závěru, než že v řízení o kasační stížnosti stojí stěžo- vatel na straně žalovaného, proti žalobcům. Rozdílný zájem na výsledku tohoto řízení je ostatně patrný i z procesních stanovisek ža- lobců i žalovaného, jak byly zmíněny výše. Ji- nými slovy: řízení o kasační stížnosti je říze- ním kontradiktorním (k tomu srov. například usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 10. 2008, čj. 1 As 79/2008-105, www. nssoud.cz), a žádný z účastníků tak logicky nemůže být „procesně indiferentní“. Posuzo- váno z tohoto pohledu byli tedy žalobci a) až ©) v daném řízení procesně úspěšní, a lze jim proto právo na náhradu nákladů řízení o ka- sační stížnosti přiznat. Naopak žalovaný, kte- rý v řízení před městským soudem neuspěl a v řízení před zdejším soudem podporoval kasační stížnost stěžovatele, procesně úspěš- 315 2021 ným nebyl, a právo na náhradu nákladů toho- to řízení mu proto nenáleží. C.) Konečně pokud jde o výrok IV. toho- to rozsudku, zde bylo rozhodnuto o nákla- dech kasačního řízení ve vztahu k osobám zú- častněným na řízení, které v tomto postavení jen těch nákladů, které jí vznikly v souvislosti s plněním povinnosti, kterou jí soud uložil. Z důvodů zvláštního zřetele hodných může jí soud na návrh přiznat právo na náhradu dal- ších nákladů řízení. Vzhledem k tomu, že u žádné ze zúčastněných osob nebyla splně- na žádná ze shora uvedených podmínek pro přiznání práva na náhradu nákladů řízení, rozhodl Nejvyšší správní soud tak, že jim toto právo nepřiznal. Cna rozdíl od stěžovatele) setrvaly. V jejich pří- padě bylo postupováno dle $ 60 odst. 5 s. ř. s. (ve spojení s $ 120 s. ř. s.), dle kterého osoba zúčastněná na řízení má právo na náhradu 2021 Kompetenční spory: příslušnost k rozhodnutí o stížnosti na postup při vyřizování žádosti o informace Správní řízení: okolnosti rozhodné pro určení příslušnosti k $ 132 a $ 178 správního řádu (č. 500/2004 Sb.), ve znění zákona č. 7/2009 Sb. I. V důsledku novelizace $ 178 správního řádu z roku 2004 zákonem č. 7/2009 Sb. je s účinností od 1. 7. 2009 nutno považovat judikatorní závěry dle rozsudku čj. Komp 1/2007-54 ohledně systematiky $ 178 správního řádu za překonané. Pravi- dlo obsažené v $ 178 odst. 2 správního řádu se počínaje 1. 7. 2009 stalo subsidiárním ve vztahu k pravidlu obsaženému v odst. 1 téhož ustanovení. II. Okolnostmi rozhodnými pro určení příslušnosti ($ 132 správního řádu z roku 2004) jsou pouze právní skutečnosti, s nimiž právní úprava spojuje důsledky ve vzta- hu k určení příslušnosti; touto okolností však není právní úprava jako taková. Při absenci přechodných ustanovení přechází ke dni účinnosti změny právní úpravy působnost vést řízení na orgán, který je v dané věci příslušný dle nové právní úpra- vy. Zásadně proto platí, že pokud pozbude správní orgán v průběhu správního říze- ní (včetně řízení o opravných prostředcích) svoji věcnou příslušnost v důsledku změny právní úpravy a nestanoví-li přechodná ustanovení, že se zahájená řízení do- končí dle dosavadních předpisů, nesmí původně věcně příslušný správní orgán vy- dat rozhodnutí ve věci.
a) Ing. Jiří N., b) Jana D., c) Helena M. proti Magistrátu hlavního města Prahy, za účasti 1) společnosti s ručením omezeným ENTRUST, 2) PhDr. Marty I., CSc., 3) státního pod- niku „v likvidaci“ České energetické závody, 4) Ivy W., 5) akciové společnosti Pražská teplárenská, 6) společnosti s ručením omezeným IRAM CZ, 7) Družstva nájemníků U Elektrárny 10, 8) společnosti s ručením omezeným ERLEBACH, 9) akciové společnos- ti Dopravní podnik hl. m. Prahy, 10) Věry P., 11) Karla P., 12) akciové společnosti GTS No- vera, o umístění stavby, o kasační stížnosti zúčastněné osoby sub 1).
edl, že ve změně územního rozhodnutí (provedené v režimu § 41 stavebního zákona) zůstává stavba identická; mění se pouze podmínky jejího umístění, coby odraz změny územně plánovací dokumentace (viz str. 16, odstavec druhý rozsudku). Jakkoli tento názor městského soudu považuje zdejší soud za příliš kategorický a tudíž sporný, podstatné je, že v této rovině stěžovatel s odůvodněním napadeného rozsudku nepolemizuje. Tuto dílčí kasační námitku tedy nelze považovat za oprávněnou.
Bez ohledu na všechny shora uvedené skutečnosti však nelze přehlédnout, že zrušující rozsudek v dané věci městský soud opřel celkem o čtyři důvody. Na prvním místě se jednalo o již zmiňované nesplnění podmínek pro změnu územního rozhodnutí zakotvených v § 41 odst. 1 stavebního zákona; dalšími důvody byla nepřezkoumatelnost závěrů o souladu navrhované stavby s některými regulativy (v porovnávaných ukazatelích výškové hladiny a půdorysu), nesprávné vymezení okruhu účastníků řízení o výjimce ze stavební uzávěry (§ 34 odst. 2 stavebního zákona) a konečně chybějící úvaha, v čem konkrétně spočívá odůvodněnost povolení této výjimky. Kasační stížnost však vůči těmto dalším zrušujícím důvodům vůbec nebrojí. Z uvedeného důvodu tedy, i kdyby zdejší soud shledal předmětnou kasační stížnost za důvodnou, rozsudek městského soudu stále alespoň ve zbývajících důvodech pro zrušení napadeného rozhodnutí obstojí (i řízení o kasační stížnosti je ovládáno disposiční zásadou - § 109 odst. 3, věta před středníkem s. ř. s.). K obdobné situaci se zdejší soud vyjádřil ve své dřívější rozhodovací činnosti, a to v rozsudku ze dne 28. 5. 2008, č. j. 6 As 3/2007 - 72, dostupném z http://www.nssoud.cz: „Zruší-li soud v řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu žalobou napadené rozhodnutí ze dvou důvodů, přičemž první z důvodů zrušení plně neobstojí vzhledem k tomu, že závěr o nepřezkoumatelnosti rozhodnutí byl učiněn toliko na základě ničím nepodloženého zjištění, není tato skutečnost důvodem pro zrušení rozsudku v řízení o kasační stížnosti, obstojí-li druhý důvod zrušení rozhodnutí správního orgánu. Nejvyšší správní soud provede pouze dílčí korekci rozhodnutí soudu ve vztahu k prvnímu důvodu zrušení rozhodnutí správního orgánu.“ Tento názor byl potvrzen i rozhodnutím rozšířeného senátu zdejšího soudu ze dne 14. 4. 2009, sp. zn. 8 Afs 15/2007, dostupné z http://www.nssoud.cz.
Lze tedy uzavřít, že kasační stížnost byla dílem shledána nedůvodnou, dílem nemířila do zbývajících zrušovacích důvodů napadeného rozsudku. Za této situace Nejvyšší mu správnímu soudu nezbylo, než ji zamítnout (§ 110 odst. 1, věta druhá s. ř. s.).
Pokud jde o výroky, kterými bylo rozhodnuto o nákladech řízení mezi stěžovatelem, žalobcem a žalovaným (výroky II. a III.), zde Nejvyšší správní soud vycházel z premisy, že v dané věci účastníkem kasačního řízení nejsou pouze žalobci a žalovaný, kteří jimi jsou vždy (srov. § 105 odst. 1 s. ř. s.), ale i stěžovatel. Ze zákona lze tento závěr dovodit ze vztahu ustanovení § 102, věty první s. ř. s., dle kterého je kasační stížnost opravným prostředkem proti pravomocnému rozhodnutí krajského soudu ve správním soudnictví, jímž se účastník řízení, z něhož toto rozhodnutí vzešlo, nebo osoba zúčastněná na řízení (stěžovatel) domáhá zrušení soudního rozhodnutí a již zmiňovaného § 105 odst. 1 s. ř. s., podle něhož účastníky řízení o kasační stížnosti jsou stěžovatel a všichni, kdo byli účastníky původního řízení. Jde ostatně o logický a jediný možný důsledek zákonem přiznané aktivní legitimace osoby zúčastněné na řízení a obecného oprávnění stěžovatele disponovat jeho předmětem. Z tohoto důvodu proto bylo nutno i v případě stěžovatele rozhodnout o nákladech řízení o kasační stížnosti na obecném principu procesní úspěšnosti, ve smyslu ustanovení § 60 odst. 1, věty první s. ř. s., ve spojení s ustanovením § 120 s. ř. s., dle kterého nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl.
Stěžovatel v řízení před Nejvyšším správním soudem úspěšný nebyl (jeho kasační stížnost byla zamítnuta) a proto mu právo na náhradu nákladů řízení nenáleží. Vzhledem k tomu, že se dožadoval zrušení rozsudku městského soudu, kterým bylo vyhověno žalobcům a) až c) a k jejich žalobě bylo předcházející správní rozhodnutí (vydané žalovaným) zrušeno, nelze dospět k jinému závěru, než že v řízení o kasační stížnosti stojí stěžovatel na straně žalovaného, proti žalobcům. Rozdílný zájem na výsledku tohoto řízení je ostatně patrný i z procesních stanovisek žalobců i žalovaného, jak byly zmíněny výše. Jinými slovy: řízení o kasační stížnosti je řízením kontradiktorním (k tomu srov. například usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 10. 2008, č. j. 1 As 79/2008 - 105, dostupné na www.nssoud.cz) a žádný z účastníků tak logicky nemůže být „procesně indiferentní“. Posuzováno z tohoto pohledu byli tedy žalobci a) až c) v daném řízení procesně úspěšní a lze jim proto právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti přiznat. Naopak žalovaný, který v řízení před městským soudem neuspěl a v řízení před zdejším soudem podporoval kasační stížnost stěžovatele, procesně úspěšným nebyl a právo na náhradu nákladů tohoto řízení mu proto nenáleží.
Výše nákladů řízení přiznaných žalobcům a) až c) je představována odměnou zástupce žalobců za jeden úkon právní služby (vyjádření ke kasační stížnosti) při společném zastupování tří účastníků, tedy částkou 3 x 2100 Kč [§ 7, § 9 odst. 3 písm. f) a § 11 odst. 1 písm. d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu ve znění pozdějších předpisů], ponížené o 20 %, ve smyslu ustanovení § 12 odst. 4 citované vyhlášky. Současně bylo rozhodnuto o přiznání náhrady hotových výdajů advokáta v částce 3 x 300 Kč (§ 13 odst. 3 téže vyhlášky), celkem tedy 5940 Kč.
Konečně pokud jde o výrok IV. tohoto rozsudku, zde bylo rozhodnuto o nákladech kasačního řízení ve vztahu k osobám zúčastněným na řízení, které v tomto postavení (narozdíl od stěžovatele) setrvaly. V jejich případě bylo postupováno dle § 60 odst. 5 s. ř. s. (ve spojení s § 120 s. ř. s.), dle kterého osoba zúčastněná na řízení má právo na náhradu jen těch nákladů, které jí vznikly v souvislosti s plněním povinnosti, kterou jí soud uložil. Z důvodů zvláštního zřetele hodných může jí soud na návrh přiznat právo na náhradu dalších nákladů řízení. Vzhledem k tomu, že u žádné ze zúčastněných osob nebyla splněna žádná ze shora uvedených podmínek pro přiznání práva na náhradu nákladů řízení, rozhodl Nejvyšší správní soud tak, že jim toto právo nepřiznal.
P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí n e j s o u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 19. ledna 2010
JUDr. Miluše Došková
předsedkyně senátu