2 As 185/2019- 33 - text
2 As 185/2019 - 35 pokračování
[OBRÁZEK]
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miluše Doškové a soudců Mgr. Evy Šonkové a JUDr. Karla Šimky v právní věci žalobce: T. R., zastoupený JUDr. Lukášem Zárybnickým, advokátem se sídlem Sevastopolská 322/6, Praha 10, proti žalovanému: Bc. P. V., o nejasné žalobě ze dne 7. 11. 2018, doplněné dne 27. 11. 2018 a dne 12. 5. 2019, o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 3. 6. 2019, č. j. 59 A 36/2019 – 36,
I. Kasační stížnost se zamítá.
II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Žalovanému se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
IV. Ustanovenému zástupci žalobce JUDr. Lukáši Zárybnickému, advokátovi, se přiznává odměna za zastupování ve výši 3400 Kč, která mu bude vyplacena do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku z účtu Nejvyššího správního soudu.
[1] Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci usnesením označeným v záhlaví (dále jen „krajský soud“ a „napadené usnesení“) odmítl žalobu poté, co dospěl k závěru, že žalobce, ač byl k tomu vyzván, neodstranil vady své žaloby a pro tento nedostatek nebylo možno v řízení pokračovat.
[2] Žalobce, toho času ve výkonu trestu odnětí svobody, napadl usnesení krajského soudu kasační stížností a žádal, aby soud rozhodl o navrácení finančních prostředků, které mu byly ve věznici neoprávněně sraženy. Požadoval rovněž prověření svých kázeňských potrestání, jimiž se cítí poškozen, a vyjádřil zájem o odškodnění. Ustanovený zástupce pak kasační stížnost doplnil, uplatnil důvod podle § 103 odst. 1 písm. e) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“) a navrhl zrušení napadeného usnesení a vrácení věci krajskému soudu k dalšímu řízení.
[3] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) uvedl, že soudu adresoval žalobu proti rozhodnutí o kázeňských trestech, žalobu proti nezákonnému zásahu a žalobu proti neoprávněnému strhávání částek z účtu během výkonu trestu odnětí svobody. Původní podání ze dne 7. 11. 2018 doplnil již 27. 11. 2018 o důkazy tak, že označil osobu, u níž si měl soud potřebné důkazy vyžádat (vychovatele, zde uvedeného jako žalovaného), neboť stěžovatel sám je nemá k dispozici. K podání z 12. 5. 2019 přiložil jako přílohu mimo jiné i kopii rozhodnutí o uložení kázeňského trestu (č. j. VS-20304/ČJ-2018-802632) a co do žalobních důvodů uvedl, že jeho jednání nebylo protiprávní, uložení kázeňského trestu bylo neadekvátní a správní orgán překročil svou pravomoc. Že se domáhal ochrany proti trvajícímu či hrozícímu zásahu, bylo patrné již ze žalobního návrhu z 5. 11. 2018, kdy jasně žádal o zastavení vytýkaného jednání, respektive zabránění jeho opakování, podobně jako i v doplnění ze dne 27. 11. 2018. Pokud jde o neoprávněné strhávání peněžních prostředků z účtu, stěžovatel podáním ze dne 12. 5. 2019 žalobu doplnil o podnět krajskému státnímu zastupitelství z 23. 5. 2018, kam ručně dopsal žalobní důvody, konkrétně neoprávněné a nesprávné strhávání peněz ve věznici, a jednoznačně uvedl, že napadá postup správního orgánu, čímž byl míněn zásah. Předložil k důkazu řadu příloh a mimo jiné vymezil i výši nesprávně stržených částek (20 884 Kč a 33 940 Kč), a určil tak předmět řízení.
[4] Podle stěžovatele byla žaloba po doplnění (27. 11. 2018 a 12. 5. 2019) dostatečně určitá a obsahovala požadované náležitosti, proto ji krajský soud nebyl oprávněn odmítnout. Odkázal na judikaturu Ústavního soudu o povinnosti soudu interpretovat za pomoci podatele jeho podání se zohledněním jeho skutečného záměru tak, aby bylo umožněno meritorní projednání. V pochybnostech je třeba přístup k soudu umožnit. Podle stěžovatele však krajský soud nevyvinul dostatečnou aktivitu k tomu, aby věcné projednání umožnil, ačkoli stěžovatel, který nemá právnické vzdělání, projevil mimořádnou snahu o vyhovění výzvě soudu k doplnění žaloby. Napadeným rozhodnutím mu bylo upřeno právo na řádné projednání jeho věci.
[5] Nejvyšší správní soud nejprve ověřil, zda kasační stížnost splňuje formální náležitosti, a shledal, že je podána včas (§ 106 odst. 2 s. ř. s.), osobou oprávněnou (§ 102 s. ř. s.), a stěžovatel je v řízení zastoupen advokátem (§ 105 odst. 2 s. ř. s.). Nejvyšší správní soud následně přezkoumal napadený rozsudek v souladu s § 109 odst. 3 a 4 s. ř. s. vázán rozsahem a důvody, které stěžovatel uplatnil v kasační stížnosti; neshledal přitom vady, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti.
[6] Podstatou věci je posouzení, zda krajský soud v souladu se zákonem vyhodnotil stěžovatelova podání včetně všech doplnění jako neprojednatelná a důvodně je odmítl.
[7] Podle § 37 odst. 5 s. ř. s. předseda senátu usnesením vyzve podatele k opravě nebo odstranění vad podání a stanoví k tomu lhůtu. Nebude-li podání v této lhůtě doplněno nebo opraveno a v řízení nebude možno pro tento nedostatek pokračovat, soud podání usnesením odmítne, nestanoví-li zákon jiný procesní důsledek. O tom musí být podatel ve výzvě poučen.
[8] Nejvyšší správní soud ze spisu krajského soudu zjistil, že stěžovatelovými podáními se nejprve zabýval Okresní soud v Jablonci nad Nisou, kterému byla původně doručena. Poté, co stěžovatel své podání, které bylo hodnoceno jako nejasné, k výzvě v listopadu 2018 doplnil, vyslovil tento soud, že k projednání věci není příslušný a postoupil ji k vyřízení krajskému soudu jako soudu správnímu. Ten pak usnesením ze dne 30. 4. 2019, č. j. 59 A 36/2019 - 16, stěžovatele vyzval, aby nedostatky žaloby (sestávající z podání ze dne 7.
11. 2018 doplněného dne 27. 11. 2018) odstranil. Krajský soud stěžovateli podrobně vysvětlil, jakými nedostatky jeho podání trpí a co je třeba doplnit. Jasně popsal, jaké možnosti ochrany ze strany správního soudu soudní řád správní předjímá, jaké žalobní typy jsou pro tu kterou aktivitu veřejné správy určeny a jaké náležitosti bude třeba u každého z nich doplnit. Soud také podrobně a přehledně vysvětlil, jak má stěžovatel postupovat. Připojil i poučení o možnosti požádat o ustanovení zástupce, kterým může být i advokát, a uvedl, za jakých podmínek je možné žádosti vyhovět.
[9] Na výzvu stěžovatel zaslal soudu 15 stran ručně psaného textu a dalších listin (kopie založeny na č. l. 23 - 33 spisu krajského soudu). Nejvyšší správní soud se s nimi podrobně seznámil a dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná.
[10] S krajským soudem je třeba souhlasit, že tvrzení, která jsou obsahem stěžovatelových podání z listopadu 2018 a pozdějších doplnění, neposkytují navzdory velmi srozumitelně formulovaným instrukcím, jež stěžovatel od krajského soudu obdržel, dostatečný základ pro posouzení, jaké žaloby podává a čeho se jimi domáhá. Z jeho vyjádření je patrné, že nesouhlasí s tím, že by z jeho peněz měly být hrazeny náklady výkonu trestu, a rád by si je nechal pro nákupy v kantýně. Stěžoval si na příslušníky vězeňské služby proto, že mu opakovaně udělují kázeňské tresty, a žádal, aby státní zastupitelství zrušilo oddělení kázeňských trestů a „udělalo pořádek s vězeňskou službou“.
Nelíbilo se mu, že byl dvakrát postižen za ležení na neustlaném lůžku v době, kdy to není dovoleno, na nástupním oddělení věznice Oráčov. Přiložil dvě neúplná rozhodnutí o uložení kázeňského trestu odsouzenému (č. j. VS-20304/ČJ-2018-802632 a č. j. VS-20305/ČJ-2018-802632, obě bez data), z nichž je patrný výrok, popis skutku a část odůvodnění. Prvým byla uložena důtka a druhým kázeňský trest umístění do uzavřeného oddělení s výjimkou doby stanovené k plnění určených úkolů programu zacházení na dobu 3 dnů nepodmíněně.
Ze stěžovatelových podání, která jsou srozumitelná jen obtížně, nelze seznat ani skutečnosti, na jejichž základě by bylo možné posoudit včasnost žaloby, případně žalob.
[11] I když lze s jistotou konstatovat, že stěžovatel zjevně není spokojen s režimem ve věznicích, v nichž byl umístěn, ani s postupem některých příslušníků vězeňské služby či ekonomického oddělení věznice, nevyvinul dostatečné úsilí potřebné k tomu, aby vylíčil rozhodné skutečnosti svými slovy tak, aby soud mohl identifikovat, čeho se stěžovatel domáhá, a zvolit adekvátní procesní postup (ověřování zachování podmínek řízení, případně vydání rozhodnutí ve věci).
[12] Z množství výhrad, jež stěžovatel předestřel krajskému soudu, se podává jako nejzřetelnější nesouhlas s tím, že byl kázeňsky potrestán. Soud by si tak mohl nanejvýš učinit úsudek, že stěžovatel mínil podat žalobu proti rozhodnutí správního orgánu podle § 65 a násl. s. ř. s. Z přiložených fragmentů rozhodnutí je však patrné (a krajský soud si toho správně povšimnul), že výtky směřují proti rozhodnutím vydaným v prvním stupni, kterými se správní soud zabývat tak jako tak nemůže.
[13] V daném případě stěžovatel mohl na vady kázeňského řízení a nezákonnost z něj vzešlého rozhodnutí poukázat ve stížnosti, kterou jako opravný prostředek účastníku kázeňského řízení poskytuje § 52 odst. 3 zákona č. 169/1999 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody a o změně některých souvisejících zákonů (dále jen „ZVTOS“). Takový postup totiž plně koresponduje principům, na nichž stojí správní soudnictví, jež plynou z § 5 s. ř. s., tedy principům subsidiarity a posteriority. Stěžovatel však zjevně stížnost jako prostředek ochrany v rámci veřejné správy nevyužil (netvrdil, že by stížnost podal), takže nadřízený správní orgán neměl příležitost rozhodnutí o kázeňském trestu přezkoumat.
[14] K rozhodnutí, na něž poukazoval v doplnění kasační stížnosti (č. j. VS 20304/ČJ
2018
802632) s tím, že vůči němu dostatečně vymezil žalobní body, kterými se měl soud věcně zabývat, lze navíc dodat, že jeho výsledkem bylo uložení trestu spočívajícího v důtce. Takové rozhodnutí ovšem není díky zákonné výluce vůbec soudně přezkoumatelné. Žaloba proti rozhodnutí o uložení kázeňského trestu - důtky je nepřípustná podle § 68 písm. e) ve spojení s § 70 písm. f) s. ř. s., neboť přezkoumání vylučuje zvláštní zákon, konkrétně § 52 odst. 4 ZVTOS. Krajský soud by proto neměl jinou možnost než žalobu podle § 46 odst. 1 písm. d) s.
ř. s. odmítnout, a to i kdyby se ukázalo, že proti němu stěžovatel podal opravný prostředek, kterému nadřízený správní orgán nevyhověl. V této souvislosti se již jen sluší dodat, že soulad právní úpravy § 46 odst. 3 písm. a) zákona o výkonu trestu odnětí svobody ve spojení s § 52 odst. 4 téhož zákona (tedy výluky ze soudního přezkumu) s Listinou základních práv a svobod opakovaně dovodil Ústavní soud (viz bod 28 nálezu ze dne 29. 9. 2010, sp. zn. Pl. ÚS 32/08, nebo též usnesení Ústavního soudu ze dne 29.
1. 2015, sp. zn. I. ÚS 3688/14).
[15] Nejvyšší správní soud shledal, že napadené usnesení krajského soudu není nezákonné z důvodů, které stěžovatel uvedl v kasační stížnosti. Krajský soud stěžovatele řádně poučil o tom, jak vady podání odstranit, a poté adekvátně vyhodnotil jeho doplnění jako nedostatečné. Stěžovatel nevěnoval dostatečné úsilí tomu, aby srozumitelně vylíčil, v jakých konkrétních záležitostech žádá soud o poskytnutí ochrany a co požaduje. Přesto, že byl poučen o tom, že lze požádat o ustanovení zástupce z řad advokátů, a zajistit si tak odbornou právní pomoc, návrh nepodal.
[16] Nejvyšší správní soud na základě shora uvedeného dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná, a proto ji podle § 110 odst. 1 věty druhé zamítl.
[17] Výrok o náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti vychází z § 60 odst. 1 věta první ve spojení s § 120 s. ř. s. Stěžovatel neměl ve věci úspěch, nemá proto právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému žádné náklady řízení nevznikly, nebyla mu tedy jejich náhrada přiznána.
[18] Stěžovateli soud ustanovil usnesením ze dne 18. 12. 2019, č. j. 2 As 185/2019 - 14, zástupcem pro řízení o kasační stížnosti advokáta, a v takovém případě platí jeho odměnu včetně hotových výdajů stát (§ 35 odst. 8 s. ř. s. ve spojení s § 120 s. ř. s.). Podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), náleží ustanovenému zástupci stěžovatele odměna za jeden úkon právní služby podle § 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu – písemné podání ve věci samé (kasační stížnost) ve výši 3100 Kč [§ 7 ve spojení s § 9 odst. 4 písm. d) advokátního tarifu]. Náhrada hotových výdajů činí za učiněný úkon podle § 13 odst. 3 advokátního tarifu 300 Kč. Protože ustanovený zástupce není plátcem daně z přidané hodnoty, je částka 3400 Kč konečná.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné. V Brně dne 27. února 2020
JUDr. Miluše Došková předsedkyně senátu