Ustanovení § 125c odst. 1 písm. a) bodu 2 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, je nutno vykládat s ohledem na jeho smysl a účel tak, aby přehnaně přísný požadavek na pečlivost při péči o čistotu registrační značky nevedl k nepřiměřenému zpomalení dopravy častým přerušováním jízdy a snížení jízdního komfortu řidičů v podmínkách, v nichž není rozumné často vystupovat z auta. Za špatných povětrnostních podmínek postačí, pokud řidič značku zkontroluje a případně očistí v situacích, kdy to může učinit bez nedůvodné ztráty komfortu, například při tankování paliva nebo jiné podobné zastávce vyvolané okolnostmi.
[16] V nyní projednávané věci je předmětem sporu mezi účastníky pouze to, zda stěžovatel dostatečným způsobem prokázal naplnění subjektivní stránky přestupku (zavinění) podle § 125c odst. 1 písm. a) bodu 2 zákona o silničním provozu, alespoň ve formě nevědomé nedbalosti.
[17] Stěžovatel v podstatě rozporuje argumentaci krajského soudu, podle které jsou zimní podmínky v zimním období relativně obvyklým jevem a samotné sněžení, teploty kolem 0 °C a mokrá či zasněžená vozovka nemohou bez přistoupení dalších důležitých okolností vést k povinnosti řidiče během jízdy pravidelně zastavovat vozidlo a kontrolovat stav registračních značek. Stěžovatel však pomíjí argumentaci krajského soudu vztahující se k otázce, jaké chování naplní znaky nedbalostního zavinění při naplnění objektivní stránky přestupku.
[18] Krajský soud vyložil, že přestupek podle § 125c odst. 1 písm. a) bodu 2 zákona o silničním provozu vyžaduje zavinění; odpovědnost za jednání naplňující znaky tohoto přestupku není objektivní. Je tedy nepravdivé tvrzení stěžovatele, že odpovědnost za nečitelnou registrační značku nese řidič vždy. Odpovědnost by mohl nést řidič tehdy, pokud přinejmenším mohl vědět, že jeho chování naplňuje objektivní stránku přestupku. Krajský soud k tomu doplnil, že tomu je tak pouze tehdy, pokud není zachována potřebná míra opatrnosti; konkrétně v případě žalobce by tomu bylo, pokud by s ohledem na povětrnostní a klimatické podmínky mohl při zachování rozumné míry opatrnosti předpokládat, že dojde ke zhoršení čitelnosti jeho registrační značky.
[19] Stejným způsobem se vyjádřil také Nejvyšší správní soud v účastníky řízení i krajským soudem citovaném rozsudku ze dne 20. 9. 2016, čj. 6 As 65/2016-31, podle něhož „[i] když je předmětná skutková podstata přestupku (řízení vozidla, na němž není umístěna tabulka státní poznávací značky, resp. ‚registrační značka‘) koncipována jako nedbalostní, z povahy věci je zřejmé, že vědomě kontrolovat přítomnost registračních značek na vozidle bude řidič zpravidla jen tehdy, pokud se vyskytne nějaká okolnost, která může založit důvodnou pochybnost, zda daná značka nebyla odmontována nebo neupadla “. Analogicky přitom Nejvyšší správní soud hodnotí i nyní projednávanou věc – kontrolovat registrační značku k prevenci její nečitelnosti v průběhu jízdy, pokud před jejím zahájením kontrolu již provedl a žádné nedostatky neshledal, bude řidič zpravidla pouze tehdy, pokud s ohledem na povahu provozních podmínek bude důvodné domnívat se, že došlo k nějaké změně v čitelnosti dopravní značky. Krajský soud přitom dospěl k závěru, že samotná skutečnost, že se v daný den pohybovaly teploty okolo bodu mrazu a na vozovce se mohl vyskytovat mokrý sníh, je v zimním období tak běžným jevem, že bez přistoupení dalších okolností nebylo možno dojít k závěru, že by žalobci mohly vyvstat důvodné pochybnosti o čitelnosti jeho registrační značky. Stěžovatel přitom úvahy krajského soudu rozporuje zčásti argumentací kruhem a zčásti argumentací, která vůbec nebyla předmětem úvahy správního orgánu o naplnění subjektivní stránky přestupku, nadto spekulativní.
[20] Argumentace kruhem spočívá v tom, že stěžovatel v podstatě tvrdí, že je zjevné, že panovaly podmínky, v nichž žalobce mohl předpokládat, že dojde ke snížení čitelnosti registrační značky, neboť došlo ke snížení čitelnosti registrační značky. Stěžovatel uvádí, že „je obecně známou skutečností, že od kol vozidel odletuje špinavý sníh a voda, kdy vzdálenost se zvyšuje s rostoucí rychlostí vozidel, takže roste pravděpodobnost, že odstřik dopadne na vozidlo jedoucí za nimi. Že tomu tak bylo i v projednávaném případě, je evidentní z černých usazenin nejen na tabulce registrační značky, ale i na masce vozidla. “ Takovou argumentaci, podle které je zjevné, že šlo předpokládat, že k něčemu dojde, protože k tomu došlo, nelze akceptovat. Z toho, že k něčemu došlo, lze toliko vyjít při zkoumání, zda okolnosti, za nichž k tomu došlo, jsou takové, že ten, kdo měl povinnost nežádoucímu následku bránit, mohl a měl rozpoznat, že k tomu dojít může, a že – a to především – po něm bylo možno spravedlivě požadovat, aby nastání nežádoucího následku nedopustil. To, jak obezřetně a agilně a s jakou mírou „předběžné opatrnosti“ si má řidič počínat v situacích podobných té, v níž se ocitl žalobce, má být přitom posuzováno s ohledem na podmínky běžného lidského života. Musí být tedy mj. uváženo, zda je vskutku přiměřené v zimních podmínkách po řidičích požadovat časté kontroly, zda nemají znečištěné registrační značky.
[21] Přísnost, s níž na věc pohlížel rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 12. 1926, sp. zn. 25559/26, č. 6132/26 Boh. A, již stěží obstojí v současných poměrech. Soud tehdy uvedl, že „mají býti značky a rozeznávací znamení na jízdních silostrojích udržovány v dobrém stavu a dobře čitelné. Třeba-li toho, mají býti očisťovány za jízdy často od prachu a silničního bláta. Tímto kategorickým předpisem je uživateli silostroje uložena povinnost postarati se o tom, aby značky byly vždy čitelné, a to výslovně i tenkráte, když následkem zvláštních okolností - blátivosti cesty - jest k tomu účelu třeba, aby značky i za jízdy byly často očisťovány. Skutková podstata přestupku tohoto předpisu jest tedy dána, neučinil-li uživatel silostroje opatření takové, aby značky zůstaly stále čitelné. “ Takto absurdně přísný požadavek na pečlivost při péči o čistotu značky by vedl k nepřiměřenému zpomalení dopravy častým přerušováním jízdy a snížení jízdního komfortu řidičů v podmínkách, v nichž není rozumné často vystupovat z auta. Povinnost mít značku čistou má jistě význam pro kontrolu pohybu vozidel na pozemních komunikacích, za špatných povětrnostních podmínek však může v určité míře krátkodobě ustoupit řidičskému komfortu. Postačí tedy, pokud řidič značku zkontroluje a případně očistí v situacích, kdy to může učinit bez nedůvodné ztráty komfortu, například při tankování paliva nebo jiné podobné zastávce vyvolané okolnostmi.
[22] Stěžovatel dále argumentuje tím, že žalobci muselo být zjevné, že může dojít ke snížení viditelnosti jeho registrační značky, neboť žalobce řídil v denní době, kdy se na dálnici D1 muselo nacházet mnoho kamionů, od nichž musel odlétat špinavý sníh, který mohl být příčinou zašpinění registrační značky stěžovatele, a že musel vidět při jízdě jiná vozidla se zašpiněnými registračními značkami. V první řadě je potřeba uvést, že tyto úvahy vůbec nebyly předmětem napadeného zrušeného rozhodnutí. Nadto je tato argumentace toliko spekulací vycházející z představ stěžovatele o obvyklém běhu věcí při zimním provozu na dálnicích a silnicích. Pokud by stěžovatel chtěl těmito úvahami podepřít svůj závěr o zavinění přestupku, bylo by k tomu třeba konkrétnějších informací o povětrnostních podmínkách na rozhodných pozemních komunikacích v daný den, z nichž by plynulo, jaký charakter znečištění mohla okolní vozidla „produkovat“ a jak intenzivně, a tím případně znečistit registrační značku vozidla žalobce.
[23] Krajský soud shledal, že v přestupkovém řízení muselo být s praktickou jistotou prokázáno, že na vozovce panovaly takové podmínky, aby žalobce musel při vynaložení přiměřené míry obezřetnosti vědět, že se dopouští jednání naplňujícího znaky přestupku. To prokázáno nebylo. Závěr krajského soudu je správný.
[24] Tím samozřejmě Nejvyšší správní soud nemíní snižovat míru odpovědnosti, kterou řidiči nesou za to dodržování pravidel silničního provozu; pouze se ztotožňuje s krajským soudem, že v nyní projednávané věci ze správního spisu nevyplývá, že by tuto míru odpovědnosti žalobce nedodržel. K tomu, aby bylo možné dojít k opačnému závěru, přitom není nezbytné, jak uvádí stěžovatel s poukazem na argumentaci krajského soudu, aby nastaly nějaké „speciální a výjimečné“ okolnosti. V tomto ohledu je potřeba výklad krajského soudu mírně korigovat. Souběh více okolností může být pro dané období zcela standardním. Je však potřeba prokázat, že právě pro tento souběh okolností bylo možné po osobě, která naplnila objektivní stránku skutkové podstaty přestupku, požadovat přiměřenou míru obezřetnosti k tomu, aby se takovému jednání vyhnula. V nyní projednávané věci však jako takové okolnosti nestačí skutečnost, že se teplota vzduchu pohybovala okolo bodu mrazu a že padaly smíšené srážky. Jak správně krajský soud podotkl, takové podmínky jsou v zimním období poměrně běžné, přesto nelze na krajnicích silnic, benzinových stanicích či odstavných plochách sledovat zástupy řidičů očisťujících registrační značky svých vozidel.