republiky (v textu též „zákon o služebním poměru“) k článku 1 odst. 1 Ústavy ČR k článku 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod I. Lhůta třiceti dnů, stanovená $ 137 odst. 2 zákona ČNR č. 186/1992 Sb., o služebním poměru příslušníků Policie České republiky, k podání návrhu na přezkoumání rozhodnutí služebního funkcionáře soudem se vztahuje pouze na rozhodnutí výslovně uvedená v $ 137 odst. 1 zákona. I. Jestliže zákonná úprava umožňuje různé způsoby interpretace, je nut- no vždy zvolit výklad šetřící základní práva a svobody (čl. 1 odst. 1 Ústavy ČR). Existují-li rozdílné právní názory na délku lhůty k podání žaloby k soudu, je třeba dát přednost delší lhůtě, neboť takový výklad vyšší měrou zaručuje právo na spravedlivý proces, zakotvené především v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
republiky (v textu též „zákon o služebním poměru“) k článku 1 odst. 1 Ústavy ČR k článku 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod I. Lhůta třiceti dnů, stanovená $ 137 odst. 2 zákona ČNR č. 186/1992 Sb., o služebním poměru příslušníků Policie České republiky, k podání návrhu na přezkoumání rozhodnutí služebního funkcionáře soudem se vztahuje pouze na rozhodnutí výslovně uvedená v $ 137 odst. 1 zákona. I. Jestliže zákonná úprava umožňuje různé způsoby interpretace, je nut- no vždy zvolit výklad šetřící základní práva a svobody (čl. 1 odst. 1 Ústavy ČR). Existují-li rozdílné právní názory na délku lhůty k podání žaloby k soudu, je třeba dát přednost delší lhůtě, neboť takový výklad vyšší měrou zaručuje právo na spravedlivý proces, zakotvené především v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
Stěžovatel při posuzování zachování lhůty k podání žaloby vychází z ustano- vení $ 137 odst. 2 zákona o služebním poměru, podle něhož návrh na přezkou- mání rozhodnutí soudem podle před- chozího odstavce je možno podat až po vyčerpání opravného prostředku, a to ve lhůtě 30 dnů od nabytí právní moci roz- hodnutí, přičemž z uvedeného je zřej- mé, že žalobce Adam K. podal žalobu až po uplynutí této lhůty. Proto stěžovatel namítá, že žaloba byla podána opožděně a městský soud se jí z tohoto důvodu vů- bec neměl zabývat věcně. Ustanovení $ 137 odst. 2 zákona o slu- žebním poměru upravuje lhůtu k podání návrhu na přezkoumání rozhodnutí sou- dem „podle předchozího odstavce“, tedy v taxativně vymezených případech pře- zkumu rozhodnutí o propuštění ze slu- žebního poměru podle $ 106 odst. 1 písm. c) nebo d), o náhradě škody nebo bezdůvodném obohacení, které přesahu- jí částku 5000 Kč, nebo o uložení kázeň- ského trestu. Ve všech ostatních přípa- dech je nutno vycházet z toho, že obecnou lhůtu pro podání žaloby podle části páté hlavy druhé o. s. ř. stanovil zá- kon v délce dvou měsíců ($ 250b odst. 1 o. s. ř. ve znění platném v době podání žaloby). Tuto lhůtu Adam K. při podání žaloby zachoval; žalobu proto podal včas, 4 městský soud tedy postupoval správně, když o ní rozhodl meritorně. Je totiž nutno vycházet především ze skutečnosti, že smyslem právního institu- tu lhůty obecně je snížení entropie (ne- určitosti) při uplatňování práv, resp. pra- vomocí, časové omezení stavu nejistoty v právních vztazích a urychlení procesu rozhodování při úsilí o reálné dosažení zamýšlených cílů. Stanovení lhůty pro uplatňování práv účastníky řízení proto musí být provedeno transparentně, sro- zumitelně a předvídatelným způsobem a nesmí být zejména zneužíváno k tomu, aby v praxi docházelo k denegatio tusti- tiae (odepření spravedlnosti).V souzené věci, kdy byl účastník řízení ze služební- ho poměru propuštěn podle ustanovení $ 106 odst. 1 písm. b) [nikoliv c) nebo d)] zákona o služebním poměru, je proto nutno přisvědčit Městskému soudu v Praze v tom, že lhůta pro podání žaloby k soudu skutečně byla dvouměsíční, ne- boť opačný výklad (contra legem), rozši- řující třicetidenní lhůtu pro podání opravného prostředku nad rámec taxa- tivního výčtu zákonem stanovených pří- 35 17 padů, by zmíněným principům transpa- rentnosti, srozumitelnosti a předvídatel- nosti zjevně odporoval a krátil by (po- tencionálního) žalobce na jeho právech. Nejvyšší správní soud se proto nezto- tožňuje ani s právním názorem Vrchního soudu v Praze, obsaženým ve stěžovate- lem citovaném usnesení sp. zn. 6 A 69/99, podle něhož „ihůtu 30 dnů k po- dání návrhu na přezkoumání rozhodnutí služebního funkcionáře nutno vztáh- nout na všechna rozhodnutí, nejen na ta, která jsou výslovně uvedená v 6137 odst. 1 zákona o služébním poměru“. Kromě shora uvedené argumentace, kte- rá svědčí pro to, že citovaný názor vrch- ního soudu je contra legem, totiž Nej- vyšší správní soud vychází i z obecného pravidla, že pokud zákonná úprava umožňuje různé způsoby interpretace, je nutno vždy zvolit takový, který je vstřícnější k ochraně základních práv a svobod (viz čl. 1 odst. 1 Ústavy ČR). Po- kud tedy Nejvyšší správní soud v souze- né věci zjistil, že existují rozdílné právní názory na délku lhůty k podání žaloby k soudu, jednoznačně preferuje názor svědčící pro delší lhůtu, neboť takovýto přístup vyšší měrou garantuje právo na spravedlivý proces, zakotvené přede- vším v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. (ček)
Adam K. proti Policii ČR,o propuště- ní ze služebního poměru, o kasační stížnosti žalované.