publiky, ve znění pozdějších předpisů (zákon o azylu)* Zákonná výluka přezkumu udělovaní víz podle zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, nemůže být důvo- dem odmítnutí přezkumu rozhodnutí o udělení víza podle zákona č. 325/1999 Sb., o azylu.
K posouzení důvodnosti kasační stížnosti je podstatné, jaké rozhodnutí bylo předmě- tem soudního řízení. Správní spis obsahuje žádost stěžovatele o udělení českého víza podanou dne 10. 10. 2005, v níž je vyznačeno, že požaduje vízum „vícerázově“ na dobu 365 dnů. Vízum se uděluje vyznačením do cestovního dokladu. Z části žádosti vyplněné správním orgánem je zřejmé, že bylo uděleno vízum ty- pu „D“, počet vstupů „0“, platnost od 6. 11. 2005 do 5. 11. 2006, den vydání víza 7. 11. 2005. V odvolání stěžovatel protestoval proti tomu, že mu bylo uděleno vízum pouze jed- norázové, jehož platnost zaniká výstupem z území České republiky.
Žalovaný odvolání zamítl a rozhodnutí správního orgánu I. stup- ně potvrdil s odůvodněním, že účelem uděle- ní víza je „strpění“ pobytu na území, nikoliv umožnění cestování. V rozhodnutí žalované- ho je výslovně konstatováno, že žadatel podal dne 27. 8. 2002 žalobu proti rozhodnutí mi- nistra vnitra ze dne 20. 6. 2002, jímž byl za- mítnut rozklad proti rozhodnutí Ministerstva vnitra ze dne 3. 10. 1996 o zamítnutí jeho žá- dosti o azyl. O této žalobě nebylo v době roz- hodování správního orgánu L stupně o udě- lení víza soudem rozhodnuto.
Žadateli proto bylo uděleno vízum podle $ 73 zákona o azy- lu ve znění před novelou provedenou záko- nem č. 2/2002 Sb. V závěru pak žalovaný kon- statuje, že dne 27. 1. 2006 nabyl právní moci rozsudek Krajského soudu ze dne 30. 11. 944 2005, jímž bylo o žalobě proti rozhodnutí o azylu rozhodnuto negativně. Tímto dnem tedy zanikla platnost víza za účelem strpění pobytu, a proto je žalovaný v odvolacím říze- ní změnit ani nemohl. V žalobě proti rozhodnutí žalovaného stě- žovatel opakovaně argumentoval porušením zákona o azylu při rozhodnutí o udělení víza.
Jak ze správního spisu, tak ze žaloby je zřejmé, že stěžovatelem napadené rozhodnu- tí bylo vydáno podle zákona o azylu a nelze zjistit, jak městský soud dovodil, že se jedná o vízum udělené podle zákona o pobytu ci- zinců. Výluka ze soudního přezkumu obsaže- ná v $ 171 odst. 1 písm. a) zákona o pobytu ci- zinců se zde uplatnit nemůže [nehledě na to, že v době vydání rozhodnutí žalovaného i po- dání žaloby se jednalo o $ 171 písm. 4)], stej- ně tak jako se nelze opřít o rozhodnutí Nej- vyššího správního soudu ze dne 7.
6. 2006, čj. 3 Azs 216/2005-31. Soud je povinen zkoumat podmínky říze- ní, a pokud nejsou splněny, návrh odmítne. V daném případě městský soud návrh odmítl právě pro nesplnění podmínek řízení, ovšem napadené rozhodnutí posuzoval podle jiné- ho právního předpisu, než podle kterého by- lo ve skutečnosti vydáno, a v důsledku toho uplatnil výluku ze soudního přezkumu v tom- to nesprávném zákoně obsaženou. O udělení víza stěžovateli bylo rozhodováno podle zá- kona o azylu, v němž výluka obdobná zákonu o pobytu cizinců obsažena není; nebyla tedy splněna podmínka uvedená v $ 68 písm. e) s.
ř. s., o níž bylo odmítnutí návrhu podle $ 46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. opřeno. Městský soud tak porušil zákon, neboť pro odmítnutí návrhu neexistoval jím tvrze- ný důvod, a stěžovateli tím upřel právo na soudní ochranu ve smyslu čl. 36 odst. 2 Listi- ny základních práv a svobod. Kasační důvod podle $ 103 odst. 1 písm. e) s. ř. s. tak byl naplněn. 1925 Řízení před soudem: rozhodnutí 0 ustanovení advokáta k $ 79 a násl. soudního řádu správního k $ 18 odst. 2 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii Soud ve správním soudnictví nemá pravomoc ustanovit advokáta osobě pro pří- pravu a podání ústavní stížnosti proti rozhodnutí vydanému ve správním soudnic- tví.
Advokáta v takovém případě určí Česká advokátní komora; proti její případné nečinnosti se lze bránit žalobou na ochranu proti nečinnosti správního orgánu po- dle $ 79 a násl. s. ř. s.
Jurij Č. proti Policii ČR, Ředitelství služby cizinecké a pohraniční policie, o udělení víza,