I. Vlastník pozemku, na němž se nachází studna, ke které má být ve prospěch opráv- něného z věcného břemene podle $ 9 odst. 4 a 5 zákona č. 254/2001 Sb., o vodách, prodlou- ženo povolení k odběru podzemních vod, je účastníkem tohoto vodoprávního řízení.
II. Řízení o prodloužení povolení nakládat s vodami ve smyslu $ 9 odst. 4 a 5 zá- kona č. 254/2001 Sb., o vodách, je řízením zahajovaným toliko na žádost. Tato žádost je podáním, jehož změna nebo zpětvzetí je možná jen za podmínek $ 41 odst. 8 správního řádu.
Před posouzením důvodnosti stěžovatel- kou uplatněných kasačních námitek bylo po- třeba zabývat se tím, zda stěžovatelka vůbec byla účastníkem vodoprávního řízení, resp. zda výsledek tohoto řízení zasahuje do jejích práv. Pokud by tomu tak nebylo, nebyla by vůbec nadána aktivní žalobní legitimací ve smyslu $ 65 odst. 1 s. ř. s., a tedy žaloba by mu- sela být odmítnuta podle $ 46 odst. 1 písm. c) s. ř. s. Krajský soud úvahu o žalobní legitima- ci stěžovatelky v řízení o žalobě vůbec nepro- vedl, ačkoliv žalovaný ve svém rozhodnutí i ve vyjádření k žalobě na tuto skutečnost upozor- ňoval obdobně jako ve vyjádření ke kasační stížnosti.
Lze tak pouze dovodit, že dotčení stěžovatelky v jejích právech krajský soud shledal, neboť jinak by žalobu věcně neřešil. Při posouzení této otázky je třeba vychá- zet z $ 115 vodního zákona upravujícího zvláštní účastenství ve vodoprávním řízení. Podle odst. 4 tohoto ustanovení jsou účastní- kem řízení též obce, v jejichž územním obvo- du může dojít rozhodnutím vodoprávního úřadu k ovlivnění vodních poměrů nebo ži- votního prostředí, pokud tento zákon nesta- noví jinak. Podle odst. 7 uvedeného ustano- vení má též občanské sdružení postavení účastníka řízení vedeného podle tohoto zá- kona, jestliže písemně požádá o postavení účastníka řízení do 8 dnů ode dne sdělení in- formace podle odstavce 6.
Z výše uvedeného je patrné, že zvláštní úprava účastenství po- dle vodního zákona stěžovatelce nesvědčí. Tato zvláštní úprava ovšem pouze rozšiřuje okruh účastníků vymezený ve správním řádu, na nějž odkazuje $ 115 odst. 1 vodního záko- na. Podle $ 27 odst. 2 správního řádu jsou účastníky řízení též (vedle žadatele, jde-li o ří- zení návrhové) další dotčené osoby, pokud mohou být rozhodnutím přímo dotčeny ve svých právech nebo povinnostech. Toto dotčení Nejvyšší správní soud v pří- padě stěžovatelky shledává.
Mezi soukromým a veřejným právem totiž nelze vystavět „ne- prostupnou zeď“.'Tak judikuje i Ústavní soud. Např. v nálezu ze dne 22. 9. 2004, sp. zn. I ÚS 429/01 (dostupný na nalus.usoud.cz), tento soud připomíná, že v moderním právním po- jetí již není hranice mezi právem veřejným a soukromým chápána tak ostře, jako v době minulé, takže soukromoprávní prvky lze mnohdy vysledovat i v právním vztahu v zása- dě veřejnoprávním a naopak. Nelze tedy říci, že zřízením věcného břemene je stěžovatelce jakožto majitelce předmětného pozemku odebrána možnost být účastníkem vodopráv- ního řízení.
Pouhé zřízení věcného břemene totiž ještě neopravňuje osobu, v jejíž pro- spěch je břemeno zřízeno, k odběru vod, je-li tento vázán na povolení vodoprávního orgá- nu. Takové povolení pak konkretizuje rozsah, účel a dobu odběru. Stěžovatelka je majitel- kou pozemku, na němž se nachází předmět- ný studniční vrt, přičemž podle smlouvy o zřízení věcného břemene z 20. 10. 1993 se na parcele nachází vodohospodářské zaříze- ní - studna a liniová stavba o šíři 3 m. Z pů- vodního rozhodnutí o povolení odběru pod- zemních vod z r.
1993 je zřejmé, že jeho předmětem bylo i povolení propojení vrtů přípojkou v délce 90 m. Existenci i údržbu těchto zařízení je stěžovatelka povinna sná- šet, a to nepochybně po dobu trvání věcného břemene a v rozsahu věcnému břemeni odpo- vídajícím. Stěžovatelka pak pro případ, že by povolený odběr mohl přesáhnout rozsah ply- noucí z věcného břemene, musí mít možnost svá práva v řízení chránit. Nelze tedy pochy- bovat o tom, že povolení odběru vod a jeho délka zasahuje do hmotných práv stěžovatelky.
Ostatně ve prospěch tohoto závěru hovo- říiv $ 1 odst. 2 vodního zákona definovaný předmět tohoto zákona. Zákon totiž upravuje nejen právní vztahy k povrchovým a pod- zemním vodám, vztahy fyzických a právnic- kých osob k využívání povrchových a pod- zemních vod, ale též i vztahy k pozemkům a stavbám s nimiž výskyt těchto vod přímo souvisí, a to v zájmu zajištění trvale udržitelné- ho užívání těchto vod, bezpečnosti vodních děl a ochrany před účinky povodní a sucha. () Podle $ 8 odst. 1 písm. b) vodního zá- kona je třeba povolení k nakládání s vodami k odběru podzemních vod, pokud nejde O případy vymezené v odst. 3 téhož ustanove- ní.
V $ 8 odst. 2 vodního zákona se praví, že povolení k nakládání s vodami se vydává fy- zickým nebo právnickým osobám k jejich žá- dosti. Z tohoto ustanovení je tedy zcela zřej- mé, že povolení bez žádosti vydat nelze. Uvedené řízení tak je zcela jistě řízením návr- hovým. Ustanovení $ 9 odst. 1 vodního záko- na stanoví, že povolení k nakládání s vodami se vydává na časově omezenou dobu. V povo- lení k nakládání s vodami se stanoví účel, roz- sah, povinnosti a popřípadě podmínky, za kterých se toto povolení vydává.
Podkladem vydání povolení k nakládání s podzemními vodami je vyjádření osoby s odbornou způso- bilostí, pokud vodoprávní úřad ve výjimeč- ných případech nerozhodne jinak. Citované ustanovení však neříká nic o tom, že uvedené vodoprávní řízení není řízením návrhovým. Navíc v posuzovaném případě neprobíhalo řízení o povolení k nakládání s vodami, ale o prodloužení tohoto povolení. Podle $ 9 odst. 4 vodního zákona lze dobu platnosti po- volení k nakládání s vodami k návrhu opráv- něného prodloužit, pokud se nezměnily pod- mínky, za kterých bylo povolení uděleno, podle $ 9 odst. 5 vodního zákona je návrh na prodloužení platnosti povolení k nakládání s vodami nutno podat nejpozději do 6 měsíců před uplynutím doby, na niž bylo toto povo- lení vydáno.
V takovém případě povolení k nakládání s vodami nezaniká, dokud o návr- hu nebude rozhodnuto. Z uvedeného je patt- né, že i prodloužení tohoto povolení může být vydáno toliko na návrh. Aby takový návrh byl úplný, je třeba, aby byl řádně vymezen - v daném případě tak musí být navrhováno, o jak dlouhou dobu chce žadatel povolení prodloužit. To je důležité právě proto, že v ří- zení bude s velkou pravděpodobností více účastníků. Aby tito účastníci mohli skutečně hájit svá práva, musí vědět, jak přesně zní ná- vrh (a o čem je tedy řízení vlastně vedeno).
Není tak přípustné, aby se tuto skutečnost de facto dozvěděli až z rozhodnutí samého. 753 1883 Výše uvedené úvahy mají svůj normativní odraz v $ 41 odst. 8 správního řádu. Dle něj může účastník požádat o povolení změny ob- sahu podání pouze do vydání rozhodnutí. Správní orgán může povolit zpětvzetí nebo změnu obsahu podání jen v případě, že poda- teli hrozí vážná újma. Tím, že žadatel ve svém prvním podání chtěl prodloužit povolení o 15 let, vymezil maximum svého návrhu. Ja- kékoliv jeho další rozšíření bylo možné jen postupem podle $ 41 odst. 8 správního řádu.
Pokud tento postup nebyl uplatněn, nemoh- lo být vydáno rozhodnutí, jímž se povolení prodlužuje o 30 let. Praxe, kterou popisuje žalovaný, není správná. Pokud podání neobsahuje dobu, na kterou má být povolení prodlouženo, nemů- že ji stanovit sám. Podle $ 45 odst. 1 správní- ho řádu totiž musí být ze žádosti patrné, co žadatel žádá nebo čeho se domáhá. V daném případě tedy žádost musí obsahovat i dobu, na kterou má být prodloužení vydáno. Žádost je tedy vždy třeba formulovat tak, aby se mo- hla odrazit ve výroku rozhodnutí správního orgánu.
Správní orgán tak má v popsaném případě postupovat tak, že podle $ 45 odst. 2 správního řádu vyzve žadatele k odstranění vad, eventuálně vady odstranit pomůže (to ovšem v žádném případě neznačí, že jednu z nezbytných náležitostí žádosti vyplní za ža- datele sám). Správní orgán není tím, kdo bez vymezení žadatelem může předpokládat roz- sah jeho potřeby odběru podzemních vod, byť samozřejmě svým rozhodnutím může na- vrhovaný rozsah omezit, pokud vyhovění ne- ní objektivně možné. Na věci nic nemění ani $ 12 odst. 1 vodní- ho zákona, dle něhož může vodoprávní úřad i z vlastního podnětu povolení k nakládání s vodami změnit nebo zrušit.
Z tohoto usta- novení totiž nevyplývá, že má tím pádem možnost i povolení z vlastního podnětu vy- dat či prodloužit (povolení či jeho prodlou- žení má smysl jen tehdy, požádá-li o ně žada- tel; žádostí prokazuje i to, že má o vydání povolení či jeho prodloužení skutečně zá- jem). Řízení podle $ 12 odst. 1 vodního záko- na tak nelze v žádném případě zaměňovat s ji- nými řízeními podle tohoto zákona. Pro tento závěr hovoří již jen sama skutečnost, že změ- na povolení k nakládání s vodami ve smyslu 754 citovaného ustanovení je možná jen tehdy, jeli naplněna některá z podmínek $ 12 odst. 1 písm. a) až h) vodního zákona.
V posuzované věci se tedy jednalo o řízení jiné, zahajované toliko na žádost. Skutečnost, že na základě té- to žádosti vydané povolení (či jeho prodlou- žení) může být posléze změněno či zrušeno, nemá žádný vliv na to, že v žádosti o povolení (prodloužení) musí být uvedeny výše uvede- né náležitosti. Podle názoru zdejšího soudu je případný i poukaz stěžovatelky na občanské soudní ří- zení. Stěžovatelka jím jistě nemířila na to, aby zdejší soud užil na základě analogie příslušná ustanovení občanského soudního řádu.
V da- ném případě si totiž lze vystačit s ustanovení- mi správního řádu, a tak vůbec nevzniká me- zera v právu. Nicméně je evidentní, že řízení zahajované na návrh (ať již podle občanského soudního řádu či podle správního řádu) bu- de vždy vycházet ze stejné logiky věci: návrh musí být řádně vymezen a rozhodnutí vyda- né na základě tohoto návrhu nesmí zásadně jít nad rámec návrhem vytyčený; opak by po- píral smysl návrhového řízení. Nesprávný je i argument žalovaného, že povolení bylo pro- dlouženo o 30 let, aby co nejvíce odpovídalo veřejnému zájmu.
Ten byl spatřován konkrét- ně v tom, že prodloužení o 15 let by nemuse- lo být dostatečné z hlediska návratnosti vlo- žených investic žadatele. Zde ovšem je třeba upozornit na to, že návratnost investic žada- tele je čistě jeho soukromým zájmem, zdaleka nikoliv veřejným. Je potřeba připomenout, že veřejná správa je sice službou veřejnosti, avšak není třeba ji vykonávat paternalisticky vůči jejím adresátům. Rozhodně není úkolem správního orgánu, aby za žadatele domýšlel všechny okolnosti týkající se jeho žádosti vy- cházející z jen jemu známých potřeb.
Lze tak shrnout, že žadatel mohl změnit žádost jen postupem podle $ 41 odst. 8 správ- ního řádu, a jen za zde uvedených podmínek mohl správní orgán změnu návrhu povolit. Povolení změny by pak muselo být oznáme- no ostatním účastníkům řízení, mj. též stěžo- vatelce. Konstatované porušení procesních práv účastníků řízení nelze považovat za pro- cesní pochybení bez vlivu na práva stěžova- telky, jak dovozuje krajský soud.
Dr. Ing. Henriette W. proti Krajskému úřadu Jihočeského kraje o prodloužení povolení k odběru podzemní vody, o kasační stížnosti žalobkyně.