2 As 271/2021- 48 - text
2 As 271/2021 - 50 pokračování
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Mgr. Evy Šonkové a soudkyň JUDr. Miluše Doškové a Mgr. Sylvy Šiškeové v právní věci žalobce: Ing. Z. S., zastoupený Mgr. Pavlem Pernickým, advokátem se sídlem nábř. Karla Houry 180, Sušice, proti žalovanému: Krajský úřad Plzeňského kraje, se sídlem Škroupova 1760/18, Plzeň, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 26. 5. 2021, č. j. PK VVŽÚ/3150/21, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 30. 9. 2021, č. j. 17 A 72/2021-55,
I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.
II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.
[1] Rozhodnutím Městského úřadu Sušice (dále jen správní orgán prvního stupně), ze dne 22. 3. 2021, sp. zn. 191/21/SPR, R.př.: 6/21-67, byl žalobce uznán vinným ze spáchání přestupků úmyslného způsobení škody na cizím majetku krádeží a poškozením věci podle § 8 odst. 1 písm. a) bod 1 a 4 zákona č. 251/2016 Sb., o některých přestupcích (dále jen „zákon o některých přestupcích“), za což mu byla uložena pokuta 3000 Kč a náhrada nákladů řízení 1000 Kč. Přestupků se měl žalobce dopustit tím, že odřízl téměř celou korunu stromu rostoucího na sousedním pozemku manželů Z., přičemž silnější větve si ponechal a slabší naházel na sousední pozemek. Podané odvolání bylo zamítnuto žalovaným v záhlaví uvedeným rozhodnutím (dále jen „napadené rozhodnutí“).
[2] Žalobu proti napadenému rozhodnutí Krajský soud v Plzni v záhlaví označeným rozsudkem (dále jen „krajský soud“ a „napadený rozsudek“) zamítl. Podle krajského soudu z § 1016 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), jednoznačně vyplývá, že odstranit větve smí soused pouze v rozsahu, v jakém přesahují na jeho pozemek. Jiné větve žalobce nebyl oprávněn ořezat. Jelikož žalobce ořezal prakticky celou korunu stromu, tedy i větve, které nepřesahovaly nad jeho pozemek, postupoval v rozporu s § 1016 odst. 2 občanského zákoníku. Rovněž dle názoru krajského soudu žalobce nesplnil podmínku šetrného způsobu, když ořezal všechny větve téměř u kmene stromu.
[3] Podle krajského soudu je z pořízené fotodokumentace jasné, že žalobce na pozemku manželů Z. zanechal pouze tenké větve, avšak žádné silné, které by odpovídaly šířce odřezaných částí stromu. Je proto jasné, že si žalobce ponechal i nejsilnější části větví, vyrůstající z kmene na pozemku manželů Z. Není tudíž pravdivé tvrzení žalobce, že nebylo prokázáno, zda si neponechal jen větve nad svým pozemkem. Jelikož žalobce nebyl oprávněn provést ořezání větví nad pozemkem manželů Z., nebyl ani oprávněn si tyto větve ponechat. Správní orgány pak dospěly ke správnému závěru o zavinění formou nepřímého úmyslu, neboť žalobce věděl, že jde o strom ve vlastnictví jiné osoby a že jeho ořezáním v takové míře jej může poškodit, tj. snížit jeho hodnotu, znehodnotit ho a pro ten případ s tím byl srozuměn. II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření žalovaného
[4] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) brojí proti napadenému rozsudku kasační stížností z důvodů podle § 103 odst. 1 písm. a) a b) s. ř. s., tj. pro nesprávné právní posouzení a vadu řízení spočívající v tom, že skutková podstata, z níž správní orgán v napadeném rozhodnutí vycházel, nemá oporu ve spisech.
[5] Stěžovatel namítá, že závěry rozhodnutí správních orgánů odporují obsahu spisu (zejména fotodokumentaci). Krajský soud pak jejich hodnocení zcela nekriticky a bez přihlédnutí ke všem relevantním okolnostem převzal.
[6] Podle stěžovatele je z podstaty věci vyloučeno, aby se dopustil úmyslného způsobení škody na cizím majetku, neboť postupoval v souladu s § 1016 odst. 2 občanského zákoníku. Jelikož jednal v souladu se zákonem, lze úmysl zcela vyloučit. Navíc prakticky k žádnému poškození cizí věci nedošlo, stejně tak nedošlo ke znehodnocení stromu.
[7] Stěžovatel postupoval při ořezu prokazatelně šetrným způsobem, přičemž přihlížel k budoucímu tvaru koruny stromu (jeho budoucímu vzhledu) a efektivitě zákroku s ohledem na jeho relativní náročnost a finanční nákladnost. Šetrný způsob nespočívá podle stěžovatele v minimálním rozsahu zákroku, ale v tom, aby větve nebyly polámané a zákrok nepoškodil strom tak, že by již nebyl schopen obnovit růst větví. Pokud by stěžovatel odstranil pouze větve přesahující na jeho pozemek, pak by výsledkem byl vzrostlý strom s polovinou koruny vysoké cca 4-5 metrů. Stěžovatel považoval za nepřijatelné, aby byla odstraněna pouze půlka poměrně velké koruny vzrostlého stromu, která by navíc nadále neúměrně stínila na pozemek stěžovatele jako celek. Tím byl podle stěžovatele popřen účel zákona, neboť výsledkem by bylo pokračující nadměrné stínění a zcela nevzhledný strom (pahýl). Stěžovatelem zvolený způsob zachoval strom jako takový, který již během několika měsíců znovu rovnoměrně obrostl větvemi. Stromy se zcela běžně ořezávají mimo vegetační období a rozhodně se nejedná o jejich znehodnocení. O znehodnocení se tudíž nemůže jednat, protože k ořezání větví došlo na základě zákona a po předchozím upozornění.
[8] Krajský soud dle stěžovatele pochybil, když věc posoudil pouze z pohledu doslovného znění zákona, ale zcela pominul jeho účel. Doslovné znění žádného zákona není a nemůže být schopno popsat a postihnout veškeré situace, které má regulovat. Modelovým příkladem je právě § 1016 odst. 2 občanského zákoníku, který umožňuje ořezat pouze větve přesahující na pozemek souseda. Je zřejmé, že ne pro každý případ je takový postup vhodný. Dále stěžovatel odkázal na judikaturu Ústavního soudu zabývající se výkladem právních norem.
[9] Stěžovatel dále namítá, že je vyloučeno, aby se dopustil krádeže, neboť § 1016 odst. 2 občanského zákoníku zcela jednoznačně stanoví, že tomu, kdo odstraní větve nebo kořeny, náleží, co z nich získá. Krajský soud také nesprávně posoudil skutkový stav, protože z fotodokumentace je zřejmé, že silná větev byla jen jedna (nikoliv více), a tato jedna silná větev skončila na pozemku stěžovatele proto, že přesahovala na jeho pozemek. Navíc stěžovatel nebyl schopen celou tuto větev fyzicky přehodit přes plot na sousední pozemek. Část větví ponechal na sousedním pozemku. Nebylo tedy nijak prokázáno, že by si stěžovatel nechal cokoli, na co neměl nárok.
[10] Žalovaný ve svém vyjádření uvedl, že kasační stížnost považuje za nedůvodnou. Stěžovatel naplnil svým jednáním veškeré znaky skutkové podstaty přestupku poškození cizí věci. Prokazatelně věděl, že strom je ve vlastnictví manželů Z., a musel také vědět, že tím, že předmětný strom ořeže takovým způsobem, který zvolil, vrbu poškodí, a s těmito následky svého jednání byl minimálně srozuměn. Z fotodokumentace, která je součástí spisu, je zcela zjevné, že ořezány nebyly pouze ty části větví vrby, které přesahovaly na pozemek stěžovatele, ale že větve byly ořezány daleko za hranicí mezi jednotlivými pozemky. Žalovaný považuje námitky stěžovatele poukazující na šetrnost způsobu odstranění větví za irelevantní. Podstatné je, že stěžovatel zcela zjevně ořezal ve velkém množství i ty větve, které rozhodně nepřesahovaly na jeho pozemek.
[11] Dále pak bylo podle žalovaného prokázáno, že větší větve, které stěžovatel ořezal, manželům Z. nevydal. Stěžovatel si tyto větve přisvojil tím, že se jich zmocnil, přičemž tak učinil úmyslně, neboť věděl, že mu větve nenáleží, protože jsou vlastníka stromu. Ani v tomto směru nelze aplikovat § 1016 občanského zákoníku, neboť nešlo o části větví, které by přesahovaly na pozemek žalobce, což dokazuje fotodokumentace. III. Posouzení kasační stížnosti Nejvyšším správním soudem
[12] Kasační stížnost je včasná a projednatelná.
[13] Podle § 104a s. ř. s. Nejvyšší správní soud odmítne kasační stížnost ve věcech, v nichž před krajským soudem rozhodoval specializovaný samosoudce, pokud svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006-39, publ. pod č. 933/2006 Sb. NSS).
[14] Stěžovatel k otázce přijatelnosti své kasační stížnosti nic netvrdil. Řízení o kasační stížnosti je ovládáno zásadou dispoziční. Obsah a kvalita kasační stížnosti do značné míry předurčují nejen rozsah přezkumné činnosti, ale i obsah rozhodnutí soudu (viz např. rozsudek ze dne 26. 1. 2015, č. j. 8 As 109/2014-70). Jde proto k tíži stěžovatele, pokud v kasační stížnosti netvrdí důvody, pro které má být kasační stížnost přijatelná.
[15] Stěžovatel nikdy nepopřel, že větve cizího stromu ořezal a část si ponechal. K otázce vzniku škody při ořezu větví se Nejvyšší správní soud vyjádřil v rozsudku ze dne 16. 1. 2019, č. j. 6 As 183/2018-24, tak, že „v případě typických přestupků proti majetku (krádež, zničení věci, nepochybné poškození věci) zpravidla nebude tato otázka představovat významnější problém. V hraničních případech a za předpokladu, že sám obviněný vznik škody odmítá, je ovšem třeba, aby se správní orgány otázkou vzniku škody důkladněji zabývaly.“ V projednávaném případě se však o hraniční situaci nejedná, neboť z fotodokumentace obsažené ve správním spisu je jasně zřejmé, že stěžovatel uřízl téměř celou korunu stromu, navíc když jen malá část větví sahala nad jeho pozemek, vznik škody je tedy nezpochybnitelný.
[16] K možnostem vlastníka pozemku stiženého přesahujícími větvemi ze sousedního pozemku Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 27. 11. 2019, č. j. 22 Cdo 2573/2019–241, uvedl, že „vlastník pozemku dotčeného kořeny nebo větvemi stromu přesahujícími ze sousedního na jeho pozemek je může za podmínek uvedených v § 1016 ObčZ odstranit sám, nebo může uplatnit proti sousedovi nárok na ochranu vlastnického práva (§ 1042 ObčZ), působí-li mu podrosty či převisy škodu nebo jiné obtíže převyšující zájem na nedotčeném zachování stromu.“ Možnost odstranění se však týká pouze přesahujících větví, a proto není případný stěžovatelův extenzivní výklad § 1016 odst. 2 občanského zákoníku, který jde zcela proti jeho znění. Jelikož stěžovatel větve nacházející se na pozemku sousedů odstranit nesměl, nemohl si je ani po právu ponechat. Z fotodokumentace dále vyplývá, že vzhledem k rozvětvení stromu muselo být silných větví více než jedna. IV. Závěr a náklady řízení
[17] Nejvyšší správní soud ze shora uvedených důvodů dospěl k závěru, že kasační stížnost podmínky přijatelnosti nesplňuje. Posuzovaná věc se netýká právních otázek, které dosud nebyly řešeny judikaturou zdejšího soudu, ani těch, které jsou judikaturou řešeny rozdílně; nebyl shledán důvod pro přistoupení k judikaturnímu odklonu; ani nebylo shledáno zásadní pochybení krajského soudu, ať už v podobě nerespektování ustálené soudní judikatury či ve formě hrubého pochybení při výkladu hmotného nebo procesního práva. Nejvyšší správní soud tudíž kasační stížnost podle § 104a s. ř. s. odmítl pro nepřijatelnost.
[18] O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle úspěchu ve věci v souladu s § 60 odst. 1 větou první s. ř. s. ve spojení s § 120 s. ř. s. Soud o nákladech nerozhodoval podle § 60 odst. 3 s. ř. s., přestože kasační stížnost odmítl, a to s ohledem na závěry usnesení rozšířeného senátu ze dne 25. 3. 2021, č. j. 8 As 287/2020 33, č. 4170/2021 Sb. NSS (srov. obdobně usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 6. 2021, č. j. 9 As 83/2021 28, či ze dne 25. 8. 2021, č. j. 1 Azs 119/2021 55). Stěžovatel v řízení nebyl úspěšný, proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalovaný měl ve věci plný úspěch, avšak nevznikly mu žádné náklady nad rozsah jeho úřední činnosti, a proto mu soud jejich náhradu nepřiznal.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné. V Brně dne 30. listopadu 2022
Mgr. Eva Šonková předsedkyně senátu