Základním předpokladem efektivního správního řízení je vzájemná součinnost a spolupráce správních orgánů a účastníků řízení. Soud proto nemůže akceptovat pouze formální ohlášení změny trvalého pobytu, ke které došlo v účelové snaze účastníka ztížit, resp. znemožnit doručení úřed- ních zásilek. Při hodnocení, zda došlo k náhradnímu doručení podle usta- novení $ 24 odst. 2 správního řádu, je tak nutno zkoumat faktický pobyt účastníka správního řízení v době doručování rozhodnutí a nepostačuje vycházet z formálně oznámeného pobytu.
Základním předpokladem efektivního správního řízení je vzájemná součinnost a spolupráce správních orgánů a účastníků řízení. Soud proto nemůže akceptovat pouze formální ohlášení změny trvalého pobytu, ke které došlo v účelové snaze účastníka ztížit, resp. znemožnit doručení úřed- ních zásilek. Při hodnocení, zda došlo k náhradnímu doručení podle usta- novení $ 24 odst. 2 správního řádu, je tak nutno zkoumat faktický pobyt účastníka správního řízení v době doručování rozhodnutí a nepostačuje vycházet z formálně oznámeného pobytu.
Ze shora uvedené rekapitulace skut- kových okolností projednávané věci je patrno, že stěžovatel podal správní žalo- bu ke krajskému soudu proti citované- mu rozhodnutí okresního úřadu, tzn. proti rozhodnutí správního orgánu I stupně. Přitom namítal, že toto roz- hodnutí mu nikdy nebylo doručeno. Jak však vyplývá z dříve vysloveného, roz- hodnutí okresního úřadu bylo stěžovate- li doručováno náhradním způsobem ve smyslu ustanovení $ 24 odst. 2 správní- ho řádu, a základní otázkou, se kterou se v projednávané věci musel Nejvyšší správní soud vypořádat, proto bylo napl nění podmínek tohoto zákonného usta- novení. K tomu je nutno předně konsta- tovat, že nelze bez dalšího akceptovat názor krajského soudu o nedoručení rozhodnutí okresního úřadu, jelikož se opírá toliko o tvrzení stěžovatele, nikte- rak nekonfrontované s obsahem správ- ního spisu. Z ustanovení $ 24 odst. 2 správního řádu plyne, že „nebyl-li adresát písem- nosti, která má být doručena do vlast- ních rukou, zastižen, ačkoliv se v místě doručení zdržuje, doručovatel uloží pí- semnost v místně příslušné provozovně držitele poštovní licence nebo u obecní- ho úřadu a adresáta o tom vhodným způsobem vyrozumí. Nevyzvedne-li si adresát písemnost do tří dnů od ulože- ní, poslední den této lhůty se považuje za den doručení, i když se adresát o ulo- žení nedozvěděl“. V projednávané věci ze správního spisu plyne, že předmětné rozhodnutí okresního úřadu bylo zasláno na adresu trvalého pobytu stěžovatele - D. 880. Ze spisu je však patrno, že od 2. 10. 2002 byl stěžovatel nahlášen k trvalému pobytu na adrese D. 444, a součástí spisu je rov- něž prohlášení pana U. (švagra stěžova- tele) ze dne 26. 2. 2003, že stěžovatel od poloviny srpna na této adrese u něj sku- tečně bydlel. K tomu Nejvyšší správní soud přede- vším uvádí, že z dikce i smyslu citované- ho ustanovení správního řádu je zřejmé, že „zdržování se v místě doručení“ ne- představuje vždy identitu s místem na- hlášeného trvalého pobytu. Zatímco to- tiž „zdržování se v místě doručení“ zjevně míří k faktickému stavu, předsta- vuje úřední nahlášení akt formální; ten se s faktickým stavem, který je však roz- hodující, nutně nepřekrývá. Obdobně ju- dikoval rovněž Ústavní soud, který uvedl, že „je plně na každém a na jeho svobod- né volbě, pro jaké místo k trvalému po- bytu se rozhodne. Trvalý pobyt je pak faktickým stavem, který existuje nezá- visle na tom, zda byl ohlášen a kde byl ohlášen“. (In. nález sp. zn. IV. ÚS 97/94, Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, sv. 3, str. 64.) Je proto nutno učinit dílčí závěr, že při hodnocení napl- nění podmínek náhradního doručení po- dle ustanovení $ 24 odst. 2 správního řá- du je nutno zkoumat faktický pobyt stěžovatele v době doručování předmět- ného rozhodnutí okresního úřadu a ne- postačuje vycházet z formálně oznáme- ného pobytu. V tomto směru Nejvyšší správní soud na základě skutečností seznatelných z obsahu správního spisu dospěl k závě- ru, že faktický pobyt stěžovatele byl v rozhodné době stále na adrese původ- ního ohlášeného pobytu D. 880, a niko- liv v domě jeho švagra na adrese D. 444. Z protokolu vyhotoveného okresním úřadem dne 10. 9. 2002 totiž je patrno, že stěžovatel byl uvedeného dne na svém pracovišti vyzván k převzetí blíže specifikované zásilky, což však odmítl s tím, aby mu byla doručena poštou. V protokolu o podání vysvětlení ze dne 27. 8. 2002, podepsaném stěžovatelem, je jako místo trvalého pobytu uvedena adresa D. 880. Ze záznamu o prošetření Policie ČR, obvodní oddělení D., ze dne 21. 1. 2003 vyplývá, že tohoto dne provedli policisté opakovaný pokus o předání doporučené písemnosti do vlastních rukou stěžovateli na obou uve- dených adresách; na adrese D. 880 však nikdo neotevíral a na adrese D. 444 ma- jitel domu pan U. sdělil, že stěžovatel ne- ní doma, a neví, kdy přijde. Ze záznamu stejného policejního orgánu ze dne 21. 1.2003 plyne, že dotazem u poštovní doručovatelky J. P. bylo zjištěno, že v li- stopadu a prosinci jmenovaná učinila několik pokusů doručit stěžovateli zásil- ky okresního úřadu na adrese D. 880, nicméně stěžovatel na této adrese odmí- tl převzetí zásilek s tím, že bydlí na adre- se D. 444. Jmenovaná dále na základě místní znalosti uvedla, že stěžovatel se stále zdržuje v rodinném domku na adrese D. 880 se svojí manželkou a dět- mi, nicméně že se tam nechává zapírat. Z úředního záznamu policejního orgá- nu ze dne 23. 1. 2003 je patrno, že toho- to dne v civilu oblečený policista zastihl stěžovatele na adrese D. 880, když se za ním dostavil společně s pracovníkem kontroly OSSZ Frýdek-Místek, který pro- váděl kontrolu dodržování léčebného řádu. Stěžovatel podepsal pouze kon- trolní lístek pro účely OSSZ, avšak odmí- U převzít zásilku okresního úřadu doru- čovanou policistou s tvrzením, že je nemocen. Z úředního záznamu policej- ního orgánu ze dne 23. 12. 2002 dále vy- plývá, že stěžovatel byl v 9 hod. viděn, jak projíždí kolem obvodního oddělení 1077 990 PČR ve svém vozidle, a proto policista přijel k domu na adrese D. 880, kde sice toto vozidlo bylo zaparkováno u garáže, nicméně stěžovatelova dcera sdělila, že otec není doma a vrátí se domů až v no- ci. Správní spis dále obsahuje řadu úřed- ních záznamů, obsahujících „informaci o pokusu o doručení listovních zásilek, kdy na adrese D. 880 doručujícím poli- cistům nikdo neotevřel ani jinak nerea- goval na zvonění. Na základě shora uvedených skuteč- ností dospěl Nejvyšší správní soud k jed- noznačnému závěru, že se stěžovatel v předmětné době fakticky zdržoval na adrese D. 880, a že proto došlo k-doru- čení rozhodnutí okresního úřadu ve smyslu ustanovení $ 24 odst. 2 správní- ho řádu. Skutečnost formálního ohláše- ní změny trvalého pobytu a popsaný přístup stěžovatele (zejména odmítnutí přebírat zásilky na pracovišti) soud s přihlédnutím ke všem okolnostem té- to konkrétní věci vnímá jako účelovou snahu stěžovatele o ztížení, resp. zne- možnění doručení úředních zásilek.v té- to věci. Takovýto přístup Nejvyšší správ- ní soud nemůže akceptovat, a to již z toho důvodu, že základním předpokla- dem efektivního správního řízení je vzá- jemná součinnost a spolupráce správ- ních orgánů a účastníků řízení. Právě ve smyslu tohoto základního principu je nutno vidět a hodnotit konkrétní počí- nání účastníků řízení. Rovněž v tomto směru je totiž nutno spatřovat praktické naplnění smluvního pojetí státu, před- stavujícího konsensuální průmět pře- svědčení občanů o nutnosti existence této instituce k ochraně základních práv a svobod. Ve svých důsledcích by se to- tiž toto základní paradigma jevilo jako zcela neefektivní, pokud by v praxi bylo připuštěno zneužívání jednotlivých procesních institutů k obcházení a k cí- 1078 leným obstrukcím, v konečném výsled- ku znemožňujícím faktické působení práva. Za těchto okolností Nejvyšší správní soud shledal, že nebyl dán zákonný dů- vod k odmítnutí žaloby krajským sou- dem pro předčasnost ve smyslu ustano- vení $ 46 odst. 1 písm. b) s. ř. s., neboť z obsahu správního spisu je zřejmé, že se stěžovatel na adrese D. 880, kam mu bylo rozhodnutí okresního úřadu doru- čováno, v rozhodné době skutečně zdr- žoval. Správní orgán vpřitom pečlivě zkoumal materiální okolnosti aplikace citovaného ustanovení správního řádu, neboť např. dotazem na personální od- dělení stěžovatelova © zaměstnavatele zjistil, že stěžovatelv rozhodné době do práce docházel, nečerpal dovolenou a nebyl ani v pracovní neschopnosti, takže nebyl dán žádný důvod k domněn- ce, že se v době doručování v místě své- ho stálého bydliště nezdržoval. Zároveň Nejvyšší správní soud kon- statuje, že řízení o žalobě proti rozhod- nutí správního orgánu podle hlavy druhé dílu prvého soudního řádu správ- ního je - mimo jiné - založeno na prin- cipu subsidiarity soudního přezkumu. To znamená, že účinnou žalobu je mož- no podat až poté, co jsou marně vyčet- pány řádné opravné prostředky v řízení před správním orgánem; v opačném případě je žaloba nepřípustná [$ 68 písm. a) s. ř. s.]. V projednávané věci je nicméně pa- trno, že stěžovatel řádný opravný prostředek (tzn. odvolání) proti citova- nému rozhodnutí okresního úřadu v zá- konné lhůtě nepodal, ačkoliv toto roz- hodnutí obsahuje poučení o možnosti podat odvolání, a v řízení před krajským soudem napadl žalobou toliko rozhod- nutí správního orgánu I stupně. Jak vy- plývá ze shora předestřené argumenta- ce, rozhodnutí okresního úřadu nabylo právní moci a je nutno je považovat za rozhodnutí konečné. Stěžovatel proto nevyčerpal řádné opravné prostředky k ochraně svých práv, a krajský soud tak neměl vytvořen procesní prostor, aby se mohl meritorně zabývat podanou žalobou. 991 Daňové řízení: daňová kontrola; stanovení daně podle pomůcek k $ 16, 6 31 odst. 5 a $ 32 zákona ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění zákonů č. 35/1993 Sb., č. 323/1993 Sb., č. 255/1994 Sb., č. 29/2000 Sb. a č. 226/2002 Sb. (v textu též „daňový řád“, „d. ř.“) k $ 2 odst. 2 písm. e) zákona ČNR č. 588/1992 Sb., o daní z přidané hodnoty“ k $ 4 odst. I písm. h) zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty I. Cílem daňové kontroly podle $ 16 odst. 1 zákona č. ČNR 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, je ověřit správnost a pravdivost údajů o základu daně a dani uváděných v daňových přiznáních. Je na úvaze správce daně, jakým směrem daňovou kontrolu zaměří a v jakém rozsahu; pokud však správce daně sám určí, že předmětem daňové kontroly je daň z přidané hodnoty za určité zdaňovací období, a to jak daň na vstupu; tak i na výstu- pu, potom je oprávněn daňovou kontrolu provádět pouze v těchto v me- zích, které si sám určil, a to způsobem stanoveným zákonem o správě daní a poplatků. II. Nastanou-li skutečnosti předvídané ustanovením $ 31 odst. 5 a násl. zákona ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, je povinností správce daně stanovit daň pomocí pomůcek. Jde-li o daň z přidané hodnoty, pak - vzhledem k zákonné konstrukci daňové povinnosti u této daně jako rozdílu mezi daní na vstupu a daní na výstupu - je nutno stanovit daňovou povin- nost za určité zdaňovací období jednotně podle pomůcek.
Jaroslav K. proti Městskému úřadu ve Frýdku-Místku o přestupek, o kasační stíž-