Ustanovení § 98f odst. 2 zákona č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským, ve znění účinném do 4. 1. 2023, ukládá správnímu orgánu prověřit zvýšení nové zamýšlené sazby autorské odměny nad původní sazbu pouze „uvnitř“ existující sazby a nedává mu žádné zmocnění zvažovat přiměřenost zvýšení, pokud dojde k diverzifikaci sazebníku a vytvoření nových sazeb, které ve svém důsledku mohou znamenat výraznější zvýšení.
[44] Podle § 98f odst. 2 autorského zákona, hodlá-li kolektivní správce zvýšit sazbu odměny oproti její předchozí výši o více než míru inflace v roce předcházejícím roku, pro nějž má platit nová výše sazby odměny, je kolektivní správce povinen k postupu podle odstavce 1 získat předchozí souhlas Ministerstva kultury (dále jen „ministerstvo“). Účastníky řízení o vydání souhlasu jsou kolektivní správce a osoby podle odstavce 1, které proti zvýšení sazby odměny uplatnily včas námitky. Ministerstvo souhlas nevydá, pokud zvýšení sazby odměny nevychází z objektivních a nediskriminačních kritérií nebo pokud není ve vztahu k těmto kritériím přiměřené. Při posuzování splnění kritérií podle předchozí věty ministerstvo přihlédne zejména ke kritériím uvedeným v § 98e odst. 3. Nezíská-li kolektivní správce požadovaný souhlas ministerstva, může navýšit sazbu odměny při dodržení podmínek stanovených v § 98e odst. 3 pouze do limitu stanoveného ve větě první. Míra inflace v roce dle věty první je potom přírůstek průměrného ročního indexu spotřebitelských cen zboží a služeb za domácnosti celkem vyjádřený procentní změnou průměrné cenové hladiny za 12 posledních měsíců proti průměru 12 předchozích měsíců, vyjádřená v procentech, zveřejněná každým kalendářním rokem ČSÚ za rok předcházející.
[45] Ustanovení § 98f autorského zákona upravuje postup sjednávání některých sazebníků. V případech, ve kterých dochází ke změnám obsahu sazebníku, postupuje kolektivní správce podle § 98f odst. 1 tohoto zákona. Z toho plyne, že změnu je kolektivní správce oprávněn učinit pouze jednou ročně s účinností k začátku kalendářního roku. Zákon v předmětném ustanovení omezuje autonomii vůle kolektivního správce tak, že mu stanoví povinnost zamýšlené změny obsahu sazebníku projednat s uživateli předmětů ochrany. Dále kolektivnímu správci ukládá povinnost uveřejnit zamýšlené změny sazebníku odměn spolu s odůvodněním na jeho internetových stránkách a zaslat zákonem vymezenému okruhu osob k vyjádření. Pokud dotčené osoby uplatní námitky proti zamýšlené změně ve lhůtě, musí je kolektivní správce projednat.
[46] Pro osoby, které uplatnily včas námitky, se považuje návrh sazebníku za neodsouhlasený. Kolektivní správce pak má povinnost do 2 měsíců projednat důvody nesouhlasu, a pokud se ani tak kolektivní správce a dotčená osoba neshodnou, musí po uplynutí lhůty bez zbytečného odkladu předložit žádost o zprostředkování sjednání sazebníku podle § 101 autorského zákona. Uvedený zákon umožňuje nesouhlasícím osobám nebo kolektivnímu správci podat návrh soudu na rozhodnutí sporu o určení sazby odměny.
[47] V § 98f odst. 2 autorského zákona zákonodárce omezil ve vymezených případech autonomii vůle soukromých osob podmínkou souhlasu ministerstva se změnou sazebníku odměn. Tento odstavec je však nezávislý na předchozím nastavení uplatnění námitek. Podmínka udělení souhlasu se požaduje pouze v případech, pokud zamýšlená změna obsahu sazebníku bude ve vztahu k určité sazbě odměny taková, že zvýšení sazby má být větší než míra inflace za předcházející kalendářní rok.
[48] Znamená to, že všechny změny obsahu sazebníku odměn se schvalují podle pravidel v § 98f odst. 1, 3 a 4 autorského zákona. Ve speciálních případech však, mělo-li by dojít k navýšení sazby odměny nad míru výše inflace za předchozí kalendářní rok, vstupuje do procesu ministerstvo, které může a nemusí dát souhlas se zamýšleným navýšením sazeb odměn. Proti rozhodnutí správního orgánu jsou přípustné opravné prostředky a případně i soudní ochrana.
[49] Stěžovatelka b) předložila sazebník odměn, ze kterého plyne, že některé sazby diverzifikovala do několika zvláštních odměn. Ministerstvo pak uvedlo, že vzhledem k tomu, že se jednalo o diverzifikaci, šlo o „nově vytvořený sazebník“ odměn, tudíž se na něj neuplatní § 98f odst. 2 autorského zákona, jinak řečeno sazebník nepodléhal veřejnoprávnímu souhlasu. Žalobkyně však tvrdí, že nešlo o nově vytvořené sazby, ale o změnu sazeb, a proto podléhá souhlasu podle § 98f odst. 2 autorského zákona. Městský soud vykládá pojem „nová výše sazeb“ tak, že se nejedná o nově vytvořenou sazbu, tedy sazbu předtím neexistující, ale jde pouze o slovní vyjádření změny sazby oproti původní sazbě.
[50] Výklad městského soudu je v tomto ohledu správný. Ze znění předmětného ustanovení plyne, že zákonodárce chtěl slovně odlišit „starší“ původní sazbu od „novější“ navýšené sazby. Znamená to tedy, že předpokládal, že nějaká „starší“ (a nenulová) sazba musí existovat, má-li se za použití pravidel matematické povahy (o určitou část z původního celku) zvýšit na „novější“ hodnotu s určitými omezeními. Smyslem ustanovení není hodnotit, zda má navrhovaný sazebník odměn nový obsah (nové sazby), neboť k tomu slouží § 98f odst. 1, 3 a 4 autorského zákona. Smyslem je posoudit, zda nedošlo k navýšení sazby o částku vyšší, než je míra inflace.
[51] Městský soud pro přehlednost sestavil tabulku zachycující stav sazeb, kterou přikládá Nejvyšší správní soud i do svého rozhodnutí:
[52] Z přehledové tabulky plyne, že došlo k diverzifikaci sazeb č. 1 a 2. V případě sazeb č. 3 a 4 původní sazba neexistovala. Podle městského soudu došlo pouze ke změně sazeb a jejich navýšení, tedy lze na tento případ aplikovat § 98f odst. 2 autorského zákona. S tím se však Nejvyšší správní soud neztotožňuje. Ačkoliv městský soud správně vyložil podstatu § 98f odst. 2 autorského zákona, postupoval nezákonně při jeho aplikaci.
[53] Ustanovení pracuje s navýšením sazby odměny oproti její předchozí výši o více než míru inflace v předcházejícím roce. Nejvyšší správní soud upozorňuje na skutečnost, že odstavec 2 užívá pojmu „nová výše sazby“, nikoliv „nová sazba“. V představě zákonodárce jde tedy, jak již zmíněno, o zvýšení již existující („staré“) sazby o určité procento. Na změnu samotného obsahu sazebníku (tedy na případné definování nových sazeb, změnu jejich struktury či logiky, na níž jsou založeny atd.) se uplatní § 98f odst. 1, 3 a 4 autorského zákona. Stěžovatelka b) však vytvořila nový sazebník, ve kterém místo jedné sazby zřídila tři nové kategorie, pro které určila 3 nové sazby. V případě sazby č. 3 a 4 stěžovatelka b) zavedla zcela nové kategorie, tedy nevycházela z předtím nastaveného paušálního režimu sazebníku odměn. V obou případech však došlo ke změně obsahu sazebníku jako celku, nikoliv k nové výši určité již existující sazby.
[54] Pokud by došlo k navýšení sazby oproti původní sazbě v případě sazeb č. 1 a 2, nová navýšená sazba by překračovala 300 Kč za každých započatých 10 minut celkové stopáže v daném měsíci (viz výše uvedená tabulka). Stěžovatelka b) se však rozhodla, že změní obsah sazebníku a dříve nastavený paušální režim zruší, resp. rozdělí do několika kategorií. Nepochybně přitom lze srovnávat původní výši sazeb (paušální režim za obecně vymezené služby) a výši zamýšlených sazeb nově vzniklých kategorií. V každém případě však došlo k změně obsahu sazebníku, tedy ke změně obecně vymezené kategorie, za kterou stěžovatelka b) určila sazbu odměn, na nově vymezené samostatné kategorie, a logicky tedy i ke „zrušení“ obecně vymezené předchozí kategorie. Srovnání sazeb v tabulce vedle sebe ilustruje, že nedošlo k pouhému „navýšení“ původní sazby, nýbrž ke změně podstaty sazeb a vytvoření zcela nového systému sazeb.
[55] Z jazykového výkladu § 98f odst. 2 autorského zákona plyne, že ministerstvo má zkoumat navýšení nové zamýšlené sazby nad původní sazbu. Má dojít k prověření navýšení té samé sazby. Zákon ukládá správnímu orgánu provést prověření pouze „uvnitř“ existující sazby a nedává mu žádné zmocnění zvažovat přiměřenost zvýšení, pokud dojde – jako nyní – k diverzifikaci sazebníku a vytvoření nových sazeb, které ve svém důsledku mohou znamenat výraznější navýšení. Jinak řečeno, zákon nedává ministerstvu zmocnění k přezkumu přiměřenosti obsahu sazebníku či jeho struktury, toliko (za předpokladu, že obsah a struktura se nezměnily) k přezkumu přiměřenosti navýšení existující sazby. Nelze tedy v režimu § 98f odst. 2 autorského zákona porovnávat původní sazbu, která dopadá na širší okruh služeb, a nové zamýšlené sazby, které dopadají na rozdílné kategorie užití autorských děl.
[56] Ostatně zákonodárce myslel i na případy, ve kterých dojde ke změně obsahu sazebníku odměn, a to v § 98f odst. 1, 3 a 4 autorského zákona. Odstavec 2 uvedeného paragrafu je tedy speciálním ustanovením, které nelze aplikovat na jakékoliv změny obsahu, ale pouze na případy navýšení sazby nad míru inflace předcházejícího roku. V ostatním kolektivní správce postupuje při schvalování změny sazebníku odměn dle § 98f odst. 1 autorského zákona. Úpravu v § 98f tohoto zákona je třeba vykládat jako celek, kterým se vytváří systém pravidel pro úpravu odměn za užití autorských děl; a pro různé typy situací platí i různé režimy interakce správců práv k autorským dílům, uživatelů těchto děl a věcně příslušného správního úřadu (Ministerstva kultury).
[57] Jak již bylo shora naznačeno, nesprávná je v daném kontextu i úvaha městského soudu, že pokud původní výše sazby neexistovala, její výše by činila 0 Kč. Znamenalo by to totiž, že nová výše sazby by nemohla být stanovena matematickým pravidlem (navýšením o určitou část původní sazby), jelikož matematické pravidlo by v daném kontextu neposkytovalo užitečný výsledek. V případě sazeb č. 3 a 4 lze bez dalšího uzavřít, a plyne to i ze shora uvedené tabulky, že jde o zcela nově vytvořené sazby, takže nedochází ke změně obsahu sazebníku. Aplikace § 98f odst. 2 autorského zákona tedy nepadá v úvahu. Ve výsledku podobně však tomu je i u sazeb č. 1 a 2, kde sice „původní“ sazby existovaly, nicméně „nové“ sazby jsou založeny na znatelně jiné logice, takže i zde platí, že „nové“ sazby nelze bez dalšího určit jejich navýšením pomocí matematického pravidla ze základu tvořeného „starými“ sazbami.
[58] Žalobkyně se snažila demonstrovat výklad pojmu „novosti“ na judikatuře k pojmu „nové informace“ podle zákona o svobodném přístupu k informacím nebo na § 5 zákona o vynálezech a zlepšovacích návrzích. Obecně lze souhlasit s tím, že podobné pojmy a instituty mají být v právu vykládány podobně. Pojem novosti je nicméně většinou vázán na kontext, v němž se užívá. Výklad pojmu „nový“ lze srozumitelně a dostatečně vyložit z autorského zákona a jeho význam vcelku zřejmě plyne ze znění i smyslu a účelu § 98f odst. 2 autorského zákona.
[59] Není důvodu ani obávat se obcházení zákona. Nově navržené sazby se totiž nenacházejí v regulatorním vakuu – zákon i na tyto případy pamatuje, a to zejména v § 98f odst. 1, 3 a 4 autorského zákona, jak již bylo shora zmíněno. (…)