č. 218/2004 Sb. Zájem na hospodářském přínosu podle 6 1 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně pří- rody a krajiny, nemůže vyvážit zájem na ochraně před rušivým zásahem do krajin- ného rázu. Není proto dána ani zákonná povinnost, aby v každém jednotlivém přípa- dě, bez ohledu na povahu a rozsah zasažení krajinného rázu, bylo zkoumáno, zda ekonomický přínos stavby nevyvažuje zásah do krajinného rázu. Posouzení ekono- mických přínosů tak není v řízení podle $ 12 odst. 2 cit. zákona rovnocennou otázkou ve vztahu k vlastnímu zkoumání možnosti snížení či ovlivnění krajinného rázu.
č. 218/2004 Sb. Zájem na hospodářském přínosu podle 6 1 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně pří- rody a krajiny, nemůže vyvážit zájem na ochraně před rušivým zásahem do krajin- ného rázu. Není proto dána ani zákonná povinnost, aby v každém jednotlivém přípa- dě, bez ohledu na povahu a rozsah zasažení krajinného rázu, bylo zkoumáno, zda ekonomický přínos stavby nevyvažuje zásah do krajinného rázu. Posouzení ekono- mických přínosů tak není v řízení podle $ 12 odst. 2 cit. zákona rovnocennou otázkou ve vztahu k vlastnímu zkoumání možnosti snížení či ovlivnění krajinného rázu.
(...) Stěžovatel namítá nesprávné posou- zení právní otázky soudem spočívající v tom, že soud stěžovateli nedůvodně vytkl, že pře- hlédl důkazní hodnotu posudku Ing. J. v části zabývající se hodnocením ekonomického pří- nosu stavby větrných elektráren, což považo- val za vadu řízení, pro niž rozhodnutí stěžo- vatele zrušil. K tomu je vhodné předeslat, že jakkoliv je v daném případě spornou otázka vad správního řízení, pro které bylo krajským soudem zrušeno rozhodnutí stěžovatele, což 255 1498 na první pohled implikuje kasační důvod za- kotvený v $ 103 odst. 1 písm. d) s. ř. s. (tzv. ji- ná vada řízení před soudem), má Nejvyšší správní soud za to, že v projednávané věci se skutečně jedná o tvrzenou nezákonnost na- padeného rozsudku. Pro tento dílčí závěr svědčí skutečnost, že v daném případě se nutnost zohlednění ekonomického přínosu stavby odvíjí právě od právního posouzení, do jaké míry je toto zohlednění relevantní z hlediska zákona (viz níže). Jak totiž plyne z odůvodnění rozhodnutí žalovaného, tento výslovně uvedl, že se zabýval pouze otázkami souvisejícími s ochranou krajinného rázu, ne- boť předmětem tohoto řízení je posouzení vlivu záměru výstavby větrných elektráren daných parametrů na krajinný ráz a vydání či nevydání souhlasu k jeho dotčení; k ekono- mickým a jiným aspektům lze přihlížet, avšak pouze podpůrně, nelze z nich vycházet jako z určujících či jediných. Krajský soud k tomu ve svém rozsudku uznává, že stěžovatel dostatečně hodnotil do- tčení krajinného rázu a svůj závěr o dopadu zamýšlených staveb na krajinný ráz dostateč- ně odůvodnil, přičemž respektoval svoji předchozí rozhodovací činnost. I ostatní ža- lobní námitky, s výjimkou opomenutí důkaz- ní hodnoty části posudku Ing. J., soud proto neuznal jako důvodné. Jádrem sporu tedy je, zda pochybil stěžo- vatel tím, že přehlédl důkazní hodnotu po- sudku Ing. J. v části zabývající se hodnocením ekonomického přínosu stavby větrných elek- tráren a že (mj. právě tímto přehlédnutím) nedostatečně zohlednil hospodářské, sociál- ní a kulturní potřeby obyvatel a regionální a místní poměry, k čemuž prý měl být zpra- cován nový znalecký posudek. Zdejší soud nejprve považuje za nutné vý- slovit se k výkladu účelu zákona provedené- ho krajským soudem a z toho plynoucích povinností pro orgány ochrany přírody a kra- jiny. Krajský soud totiž z $ 1 poslední věty zákona o ochraně přírody a krajiny dovozuje, že stěžovatel byl povinen vypořádat se s eko- nomickými otázkami staveb a přihlédnout k posudkům v části hodnotící ekonomic- ký přínos. Opačný přístup by byl podle 256 krajského soudu nerespektováním účelu zákona. x“ Nejvyšší správní soud ve svých úvahách vycházel ze smyslu a účelu právní úpravy ob- sažené v $ 12 zákona o ochraně přírody a kra- jiny. Účelem tohoto zákona, jak je ostatně zřejmé z jeho $ 1, ve znění účinném ke dni rozhodování žalovaného, je přispět k udržení a obnově přírodní rovnováhy v krajině, k ochraně rozmanitostí forem života, přírod- ních hodnot a krás a k šetrnému hospodaření s přírodními zdroji. Zákon o ochraně přírody a krajiny tedy chrání mj. krajinu, jakožto část zemského povrchu s charakteristickým relié- fem, tvořenou souborem funkčně propoje- ných ekosystémů a civilizačními prvky, a chrání též prostřednictvím $ 12 její ráz. Kra- jinným rázem je zejména přírodní, kulturní a historická charakteristika určitého místa či oblasti. Krajinný ráz je chráněn před činností snižující jeho estetickou a přírodní hodnotu. Zásahy do krajinného rázu, zejména umisťo- vání a povolování staveb, mohou být prová- děny pouze s ohledem na zachování význam- ných krajinných prvků, zvláště chráněných území, kulturních dominant krajiny, harmo- nické měřítko a vztahy v krajině. Každý zásah do krajinného rázu je přitom nutné považo- vat za potenciální ohrožení významných kra- jinných prvků. Tyto zásahy do krajinného rá- zu, pokud by jej mohly snížit nebo změnit, je možné provádět jedině se souhlasem orgánu ochrany přírody podle $ 12 odst. 2 zákona o ochraně přírody a krajiny. Účelem a smyslem rozhodování orgánu ochrany přírody podle citovaného ustanove- ní je tedy ochrana krajinného rázu před těmi činnostmi, které do něj zasahují tak, že snižu- jí jeho estetickou nebo přírodní hodnotu, krom jiného i harmonické měřítko a vztahy v krajině. Právě takovou změnou je umístění stavby, která je výraznou výškovou dominan- tou, do území zastavěného toliko nižší zástav- bou, jako jsou rodinné domy, či nezastavěnou vůbec. Nástrojem, který k dosažení tohoto účelu má orgán ochrany přírody k dispozici, je udělování souhlasu podle $ 12 odst. 2 cito- vaného zákona (srov. usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 3. 2005, čj. 6 A 97/2001-39, publ. pod č. 499/2005 Sb. NSS, podobně rozsudek NSS ze dne 28. 4. 2005, čj. 1 As 17/2004-41, do- stupný na www.nssoud.cz). Nejvyšší správní soud tak v prvé řadě kon- statuje, že považuje za přinejmenším poně- kud matoucí, pokud krajský soud na tato rozhodnutí odkazuje jako na judikaturu po- tvrzující nutnost zohlednění hospodářských, sociálních a kulturních potřeb obyvatel a re- gionálních a místních poměrů. Odkaz totiž následoval za textem odůvodnění, v němž by- la tato část zvýrazněna. V žádném z citova- ných rozhodnutí zdejšího soudu se však ko- mentář k-této části $ 1 zákona o ochraně přírody a krajiny nevyskytuje. Dále je třeba uvést, že dikce $ 1 cit. záko- na, podle níž „je nutno zohlednit hospodář- ské, sociální a kulturní potřeby obyvatel a regionální a místní poměry“, je zjevně ustanovením programovým a obecným, sta- novícím zejména výkladová východiska pro další části zákona. Toto ustanovení je tedy dá- le v příslušných částech zákona blíže konkre- tizováno. Zohlednění uvedených potřeb při- tom nemůže znamenat negaci primárních cílů zákona (například cílů soustavy Natura 2000), nýbrž hledání řešení respektujících veřejný zájem, avšak zároveň neovlivňujících primární účel zákona či ovlivňujících jej co možná nejméně (podobně srov. Ladislav Mi- ko, Hana Borovičková a kol.: Zákon o ochraně přírody a krajiny. Komentář. C. H. Beck, Praha 2007, str. 76). Zohlednění ekonomického přínosu je te- dy namístě pouze tehdy, pokud navrhovaná stavba zasahuje do krajinného rázu co možná nejméně. Pokud je vliv na krajinný ráz příliš velký, není možné jej vyvážit o to větším eko- nomickým přínosem, lze-li najít alternativní řešení zasahující do krajinného rázu méně, a přitom ještě z hlediska hospodárnosti vhod- né. Nestanoví tedy povinnost, aby v každém jednotlivém případě, bez ohledu na povahu a rozsah zasažení krajinného rázu, bylo zkou- máno, zda ekonomický přínos stavby nevyva- žuje zásah do krajinného rázu. Je však samo- zřejmě namístě hledání kompromisního řešení. Opačný výklad $ 1 zákona o ochraně přírody a krajiny by proto nebyl výkladem účelovým (teleologickým), nýbrž naopak vý- kladem účel zákona popírajícím. Jinými slovy, posouzení ekonomických přínosů není v řízení podle $ 12 odst. 2 cit. zá- kona rovnocennou otázkou ve vztahu k vlast- nímu zkoumání možnosti snížení či ovlivnění krajinného rázu. Jde o otázku podružnou, kte- rá nemůže hrát v případech významného do- tčení krajinného rázu rozhodující roli. Nejvyšší správní soud tedy přisvědčuje názoru stěžovatele, podie něhož k otázkám ekonomické povahy nepochybně lze při tom- to rozhodování přihlédnout; ekonomickou stránku stavby však nelze vyvyšovat nad vlast- ní předmět řízení, tedy zachování hodnot x“ krajiny a harmonického měřítka v krajině. Zvláštní povinnost zkoumat ekonomický přínos stavby tedy stěžovateli nevznikla. De- klaratorní ustanovení $ 1 poslední věty záko- na o ochraně přírody a krajiny zjevně nemá stanovit zvláštní povinnost zkoumat v řízení podle $ 12 odst. 2 cit. zákona ekonomický pří- nos. Má pouze sloužit jako obecné vodítko a výkladový korektiv, tedy jako jakási pojistka proti výkladu zákona, který by upřednostňo- val konzervování současného stavu krajiny bez ohledu na veřejné potřeby. Jinými slovy, z tohoto ustanovení neplyne povinnost orgá- nu ochrany přírody a krajiny vyžádat si zna- lecký posudek v otázce ekonomických příno- sů stavby a zabývat se jím. Ke stanovení konkrétních povinností slouží ustanovení v dalších částech zákona (např. $ 54 odst. 5, $ 5b odst. 1, $ 43, $ 56 apod.). Ekonomický přínos může odůvodnit zásah do krajinného rázu, avšak nikoliv zásah excesivní. Opačný výklad by byl popřením účelu zákona. V souvislosti se zmiňovaným přehlédnu- tím důkazní hodnoty posudku Ing. J. v části týkající se hodnocení ekonomického přínosu stavby navíc zdejší soud konstatuje, že celý ekonomický přínos je hodnocen následovně: „Navrhované dvě větrné elektrárny ovlivní krajinný ráz posuzovaného regionu. Vzhle- dem k tomu, že se jedná o výrobu energie z alternativních, obnovitelných zdrojů, je míra narušení přírodního prostředí únosná, 257 1498 s přihlédnutím k přínosu plynoucímu z pro- vozu těchto zařízení“ U takto apodikticky odůvodněného závěru by Nejvyšší správní soud skutečně nepovažoval za překvapivé, po- kud by byl přehlédnut. Z toho, že předmětem zkoumání v řízení podle $ 12 odst. 2 zákona o ochraně přírody a krajiny je především zkoumání snížení či ovlivnění krajinného rá- zu, a nikoliv zkoumání ekonomických příno- sů, stěžovatel ve svém rozhodnutí vycházel. Vzhledem k tomu, že stavba větrné elekt- rárny je cizorodým zásahem do krajiny vždy, je pak zřejmé, a v tom je třeba přisvědčit kraj- skému soudu, že samotné ovlivnění krajinné- ho rázu nemůže odůvodnit nesouhlas s reali- zací stavby podle citovaného $ 12 odst. 2. Takový přístup by byl absurdní, neboť by zne- možnil výstavbu větrných elektráren (či ja- kýchkoliv jiných podobných staveb) úplně, což jistě není smyslem zákona ani dotčeného ustanovení. To ovšem stěžovatel ve svém roz- hodnutí ani netvrdí. Přípustný však zjevně není ani opačný výklad (k němuž tenduje krajský soud v odůvodnění napadeného roz- sudku), podle něhož by byl zásah do krajin- ného rázu ospravedlnitelný vždy, pokud by existoval dostatečný ekonomický přínos. Na- vrhovaná stavba totiž nesmí krajinný ráz ovlivnit excesivně. Z toho zjevně vycházel i stěžovatel. Z ob- sahu spisu je zjevné, že byla diskutována mož- nost snížení stožárů větrných elektráren, což by podle stěžovatele snížilo dopad na krajin- ný ráz na přijatelnou úroveň. Je tedy patrné, že ekonomická potřeba výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů byla reflektována, avšak pouze za podmínky, že zásah do krajin- ného rázu sice bude existovat, ale nebude tak významný. Rozhodně tedy nelze říci, že by stěžovatel a priori brojil proti stavbě větr- ných elektráren jako takové. Pouze požaduje, aby zásah do krajinného rázu nebyl příliš vý- znamný. Podle názoru zdejšího soudu je tako- 258 vý postup zcela v souladu s účelem zákona a zohledňuje zmíněný výkladový korektiv po- dle citovaného $ 1, neboť reflektuje zájem na výrobě energie (v daném případě dokonce z obnovitelných zdrojů), avšak přihlédne k němu pouze za situace, kdy narušení krajin- ného rázu není příliš velké (princip propor- cionality). Primárním účelem předmětného řízení totiž skutečně je ochrana krajinného rázu před snižováním estetické či přírodní hodnoty, a nikoliv posuzování ekonomických vlivů stavby. Jen pro úplnost Nejvyšší správní soud po- važuje za vhodné zdůraznit, že se tímto nikte- rak meritorně nevyjadřuje ke vhodnosti či nevhodnosti realizace předmětné stavby, ne- boť za situace, kdy krajský soud zrušil roz- hodnutí žalovaného pro vady řízení, a nikoliv pro nezákonnost, by takovéto posouzení bylo zjevně předčasné. Zároveň však je nezbytné uvést, že ohled- ně hodnocení právních závěrů učiněných v napadeném rozsudku dospěl zdejší soud k názoru, že „přehlédnutí důkazní hodnoty posudku Ing. J. v části týkající se hodnocení ekonomického přínosu“, které bylo v napa- deném rozsudku označeno jako zásadní pro- cesní pochybení, ani fakt, že se stěžovatel ji- nak podrobněji nezabýval ekonomickým přínosem staveb, procesním pochybením ne- ní. Jinými slovy, stěžovatel neměl povinnost zvlášť hodnotit ekonomický přínos stavby a „opomenutím“ části posudku Ing. J. proces- ně nepochybil, a jeho rozhodnutí je tak v tomto ohledu zákonné. Pokud tedy krajský soud zavázal správní orgán k zadání nového posudku, „který zodpoví nikoliv jen otázku harmonického měřítka, nýbrž a zejména rovněž otázku přínosu zamýšlených staveb ve smyslu účelu zákona dle f 1 zákona č. 114/1992 Sb.“, učinil tak nad shora popsaný zákonný rámec a v tomto ohledu je napadený rozsudek nezákonný. (...) 1499 Ochrana rostlin: přípravky sloužící k ničení nežádoucích rostlin Živnostenské právo: vázaná živnost k $ 2 odst. 8 zákona č. 147/1996 Sb., o rostlinolékařské péči a o změnách některých souvisejí- cích zákonů (v textu též „zákon o rostlinolékařské péči“)“ k příloze č. 2 zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (Živnostenský zákon) Pod pojem chemické a biologické přípravky na ochranu rostlin, který je vyme- zen v $ 2 odst. 8 zákona č. 147/1996 Sb., o rostlinolékařské péči a o změnách někte- rých souvisejících zákonů, lze podřadit přípravky vymezené písmeny a) až d) cito- vaného ustanovení. Přípravek sloužící k ničení nežádoucích rostlin je tak rovněž přípravkem sloužícím k ochraně rostlin. Z uvedeného vyplývá, že zařazení podni- katelské činnosti založené na používání přípravku k ničení nežádoucích rostlin pod vázanou živnost „Ošetřování rostlin, rostlinných produktů, objektů a půdy proti škodlivým organismům přípravky na ochranu rostlin“ (příloha č. 2 živnostenského zákona) je správné.
Společnost s ručením omezeným E. proti Krajskému úřadu Pardubického kraje o povo- lení stavby, o kasační stížnosti žalovaného.