Jestliže se správní orgán v odůvodnění svého rozhodnutí dostatečně určitě vy- pořádal s rozhodnou právní otázkou, nelze mu vytýkat porušení $ 47 odst. 3 správ- ního řádu. Pokud má soud za to, že tento právní názor nemůže obstát, jedná se 0 ne- správné právní posouzení správním orgánem. Soud se v rozhodnutí o zrušení takového rozhodnutí musí vypořádat s tím, v čem - se zřetelem na zjištěné skutkové okolnosti - považuje toto právní hodnocení za chybné.
*) S účinností od 1. 1. 2007 nahrazen zákonem č. 262/2006 Sb., zákoníkem práce. 96
Nejvyšší správní soud posoudil důvodnost kasační stížnosti v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů (§ 109 odst. 2, 3 s. ř. s.) a shledal kasační stížnost důvodnou. Tento soud vycházel z následujících skutečností a úvah.
Pokud se stěžovatel v obecné rovině v kasační stížnosti zabývá výkladem ustanovení § 47 odst. 3 správního řádu, je třeba uvést, že správní orgán je povinen se vypořádat se všemi rozhodnými skutečnostmi. Míra podrobnosti pak závisí na konkrétních okolnostech věci, které se rozhodnutí týká (tedy zejména na okolnostech skutkových, odborného neprávního hodnocení, právních úvah, se zřetelem na tvrzení a námitky účastníků řízení). Nelze tvrdit, že by při stručném, ale výstižném odůvodnění, bylo rozhodnutí kasuistické, komplikované, pro účastníka nepřehledné a nesrozumitelné.
Pokud se však týká dotyčného rozhodnutí žalovaného (stejně i citovaného rozhodnutí správního orgánu prvého stupně), je třeba stěžovateli přisvědčit v tom, že se žalovaný se zřetelem i na zjištění skutkové okolnosti vypořádal s otázkou, zda se jednalo o skladování neznačených cigaret ve smyslu ustanovení § 7 odst. 2 a § 8 odst. 10 zákona č. 303/1993 Sb. Z těchto rozhodnutí vyplývá, že žalovaný (stejně jako správní orgán prvého stupně) má zato, že skladováním se rozumí jejich převážení v dopravním prostředku bez naplnění jiných kumulativních znaků.
Nelze tedy žalovanému v tomto směru vytýkat nedostatek odůvodnění rozhodnutí – porušení ustanovení § 47 odst. 3 správního řádu, neboť správní orgán v rozhodnutí svůj právní názor dostatečně vyjádřil. Pokud krajský soud měl zato, že převážení v automobilu ještě nenaplňuje znaky skladování (v dopravních prostředcích i při přepravě) a že je třeba, aby příp. byly naplněny i jiné kumulativní znaky, jednalo by se o odlišné právní hodnocení soudem (o výtku nesprávného právního hodnocení správním orgánem).
Krajský soud měl pak alespoň rámcově (s příp. příkladmým výčtem) uvést, v čem spatřuje se zřetelem na zjištěné skutkové okolnosti – rozdíl mezi převážením, a skladováním v dopravním prostředku při přepravě, a jaké další kumulativní znaky by měly být naplněny (a příp. zda se zřetelem k tomu není třeba doplnit i důkazní řízení). Takovéto právní hodnocení však napadený rozsudek krajského soudu postrádá.
Přisvědčit je třeba naopak krajskému soudu, že rozhodnutí žalovaného neobsahuje zdůvodnění, na jakém právním a skutkovém základu je založen výrok, že rozhodnutí Celního úřadu Znojmo se mění tak, že se ruší uložené zvláštní opatření „propadnutí“ a nahrazuje se slovem „zabrání“. V příslušné části odůvodnění rozhodnutí žalovaného je totiž pouze uvedeno, že nebylo prokázáno, že účastník řízení je vlastníkem neznačených cigaret (s výkladem pojmu „propadnutí“) s tím, že námitky v odvolání byly shledány důvodnými. Proč však bylo vysloveno „zabrání“ cigaret, odůvodnění rozhodnutí již vůbec neobsahuje. Samotné (dodatečné) zdůvodnění v kasační stížnosti nemůže vadu správního rozhodnutí (porušení ustanovení § 47 odst. 3 správního řádu) zhojit.
Bude třeba, aby krajský soud vzal zřeteli na to, že výrok o uložení pokuty a výrok o propadnutí resp. zabrání věci jsou dvě relativně samostatné části rozhodnutí (vycházející sice obě ze závěru o spáchání správního deliktu, ale ukládající odlišné povinnosti, navíc se opírající o rozdílná zákonná ustanovení). Pokud by tedy krajský soud (vázán shora uvedeným právním názorem) dospěl k názoru, že správní sankce (pokuta) byla uložena právem (neshledal by v tomto směru důvodnými žalobní námitky), přicházelo by v úvahu zrušení rozhodnutí žalovaného jen v části, týkající se změny rozhodnutí správního orgánu prvého stupně.
Ze všech těchto důvodů bylo napadené rozhodnutí Krajského soudu v Brně zrušeno a věc byla tomuto soudu vrácena k dalšímu řízení (§110 odst. 1 s. ř. s.), který rozhodne v novém rozhodnutí i o nákladech řízení o této kasační stížnosti (§ 110 odst. 2 s. ř. s.). P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně dne 23. 7. 2004
JUDr. Petr Příhoda předseda senátu