ní zákon), ve znění zákonů č. 262/1992 Sb. a č. 83/1998 Sb.» Nevybočíli způsob užívání bytu z mezí daných hledisky stavebněprávními, tj. byt bude užíván k přebývání oprávněných osob způsobem odpovídajícím povaze bytu, nepřipadá v úvahu postih podle $ 106 odst. 3 písm. c) in fine stavebního záko- na z roku 1976. Takový postih proto zásadně nepřipadá v úvahu, ani je-li byt prona- jímán krátkodobě či střednědobě a jsou-li spolu s bydlením poskytovány další do- provodné služby.
C.) V daném případě se jedná o to, jakým způsobem lze užívat stavbu, resp. její část (v daném případě 3. patro příslušného do- mu). Podle kolaudačního rozhodnutí ze dne 27. 3. 2002, vydaného Úřadem Městské části Praha 1, odborem výstavby, bylo pro 3. patro domu v Praze 1, X-ské nám. Y, povoleno užívá- ní bytů č. I až 9, včetně uvedení jejich popisů. Porušení povinnosti užívat stavbu v sou- ladu s kolaudačním rozhodnutím, a tedy hrozbě uložení pokuty podle $ 106 odst. 3 písm. c) stavebního zákona za jednání spočí- vající v užívání stavby v rozporu s kolaudač- ním rozhodnutím anebo v umožnění jiné osobě užívat stavbu v rozporu s kolaudačním rozhodnutím, může spočívat pouze v tako- vém jednání, které vybočuje z mezí pro uží- vání stavby, jež jsou relevantní z hledisek sta- vebněprávních.
Tato hlediska jsou zejména stavebně technická, bezpečnostní ve vztahu ke stavebně technickým aspektům stavby, ur- banistická a ekologická. Stavebnímu úřadu však nepřísluší postihovat takové modality v užívání staveb, které se pohybují uvnitř pro- storu vymezeného účelem užívání staveb da- ným stavebněprávními hledisky. V této sou- vislosti lze poukázat na rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 11. 12. 2001, čj. 30 Ca 180/2001-30, publikovaném v časo- pise Soudní judikatura pod č. 935/2002, v němž je uvedeno, že „stavbu nebo její část lze užívat jen k účelu určenému v kolaudač- ním rozhodnutí, popřípadě ve stavebním povolení (f 85 stavebního zákona).
I takto stanovený účel užívání má ale svoji variabi litu. Realizuje-li se totiž v určitém prostoru stavby takový účel užívání, který oproti sta- novenému účelu v kolaudačním rozhodnutí nevyžaduje změny v jeho stavebně technic- kém uspořádání, nemůže ohrozit zdraví a život nebo životní prostředí, pak k takové- to změně ve způsobu užívání stavby není ani třeba rozhodnutí stavebního úřadu o povolení změny v užívání stavby. Je-li pro- to rodinný dům stavbou pro bydlení, nemů- že být tento účel užívání porušen tím, že v něm určitý omezený počet osob bydlí či je ubytován, byť jen dočasně a za úplatu.
Vyu- žívání části rodinného domu k ubytovacím službám tak ještě nemění jeho stanovený účel užívání, resp. není s ním v rozporu“. V případě žalobkyně to znamená, že tato je povinna užívat byty ve 3. patře jakýmkoli způsobem, kterým ize užívat byty. Jde-li o byt pronajatý, může být nepochybně užíván je- jich nájemcem, avšak lze jej také dlouhodobě, střednědobě či krátkodobě přenechat do podnájmu podnájemci za předpokladu, že i podnájemce jej bude užívat jako byt, tj. k bydlení pro sebe či přiměřeného počtu dal- ších osob, např. rodinných příslušníků, přá- tel, atd., které budou byt užívat s ním, a to způsobem, který odpovídá povaze bytu.
Ze stavebněprávních hledisek je zcela lhostejné, za jakým účelem, který stěžovatel považuje za podstatný, přenechává žalobkyně byty pod- nájemcům do podnájmu, zda za účelem dlou- hodobého či krátkodobého pobytu, např. kvůli přechodnému zaměstnání či za účelem rekreace. Je dokonce nanejvýš logické a jako výkon vlastnického práva či práva z něho od- vozeného zcela legitimní, že některé byty v turisticky atraktivní lokalitě Prahy 1 — Malé Strany budou krátkodobě pronajímány turis- tům, například proto, že to v konkrétním pří- padě bude ten nejvýnosnější způsob užívání daného bytu.
Pokud způsob užívání bytu ne- vybočí z mezí daných hledisky stavebněpráv- ními, tj. byt bude užíván k přebývání opráv- něných osob způsobem | odpovídajícím povaze bytu, nepřipadá v úvahu postih podle ustanovení $ 106 odst. 3 písm. c) stavebního zákona. Argumentace stěžovatele čl. 3 vyhlášky č. 26/1999 není přiléhavá, neboť tento právní předpis stanoví základní požadavky na územ- ně technické řešení staveb a zařízení a na účelové a stavebně technické řešení staveb a zařízení na území hlavního města Prahy, které náleží do působnosti Magistrátu hlavní- ho města Prahy a úřadů městských částí (viz čl.
1 vyhlášky, specifikující předmět její úpra- vy), a nestanoví a ani nemůže stanovit pod- mínky pro užívání staveb, neboť k ničemu ta- kovému zmocnění pro hlavní město Prahu zakotvené v ustanovení $ 143 odst. 4 staveb- ního zákona (ve znění účinném do 30. 6. 2000) nedává možnost. Definice jednotli- vých druhů staveb obsažené v čl. 3 vyhlášky č. 26/1999 se použijí pro účely této vyhlášky, tj. pro účely stanovení podmínek územně technického, účelového a stavebně technic- kého řešení staveb. Vyhláška však nestanoví a ani nemůže stanovit závazné způsoby užívá- ní takto definovaných jednotlivých typů sta- veb.
Způsob užívání plyne výlučně z kolau- dačního rozhodnutí a musí být stanoven v souladu se zákonem, tj. omezovat uživatele stavby ve výkonu ústavně (viz čl. 11 Listiny zá- kladních práv a svobod) chráněného práva vlastnického nebo jiného od něho odvozeného práva, pouze na základě důvodů relevantních ze stavebněprávních hledisek. V mezích da- ných stavebněprávními hledisky existuje pro- stor, v jehož rámci může uživatel stavbu užívat zásadně libovolným způsobem (samozřejmě v mezích daných jinými normami objektivní- 987 1707 ho práva a právy třetích osob).
Soukromo- právní režim užívání bytu je pak z hledisek stavebněprávních sám o sobě nerozhodný. Pro posouzení, zda je podle stavebně- právních předpisů byt užíván jako byt, je pak zcela lhostejné, zda spolu s podnájmem bytu jsou poskytovány i další služby, a to ať již pří- mo pronajímatelem či nepřímo třetí osobou za zprostředkování pronajímatelem, nemě- ní-li tyto služby ze stavebněprávních hledisek (a žádných jiných) nic na způsobu užívání by- tu. Nic takového však v případě žalobkyně ne- vyšlo najevo.
Služby poskytované v souvislos- ti s podnájmem mají povahu zprostředkování dalších aktivit souvisejících s pobytem pod- nájemců a uspokojováním jejich běžných ži- votních potřeb (např. rezervace snídaně v přilehlé restauraci, zajištění dodávky jídel do bytu, zajištění transferu či účasti na růz- ných kulturních akcích, zajištění praní prádla apod.) a samotného bytu se z hlediska účelů, ke kterým může být při bydlení užíván, nijak nedotýkají. Bydlí-li někdo v bytě, jistě si může nechat zajistit tyto služby jinou osobou, ne- chce-li si je zabezpečit vlastní aktivitou, při- čemž na stavebně technické, urbanistické či ekologické aspekty stavby poskytování těch- PR to služeb nemá žádný relevantní vliv.
Rovněž irelevantní je skutečnost, že budo- va, v níž jsou byty k podnájmu přenechávány, byla označena jako „Hotel residence DOMINIOM“. Takové označení evokuje, že v dané budově je k dispozici rezidenční bydlení. Přesně to- ho také chtěla žalobkyně dosáhnout, přičemž jednala zcela v souladu se zákonem, neboť měla plné právo byty k rezidenčnímu bydlení (tedy fakticky k bydlení krátkodobému či střednědobému, zejména turistů) nabízet a takto je přenechat do podnájmu. Stěžovatel se postihováním osob, které pronajímají turistům byty v atraktivních loka- litách na krátkodobé ubytování, pro porušení ustanovení $ 106 odst. 3 písm. c) stavebního zákona snaží de facto regulovat okruh osob, kterým jsou byty pronajímány či přenechává- ny do podnájmu.
Snaží se takovými postihy přimět osoby, které krátkodobě pronajímají či přenechávají do podnájmu byty turistům, aby od takovéhoto jednání upustily. Stěžova- tel ovšem tímto jednáním používá svoji pra- vomoc v oblasti stavebního práva k regulaci podnikání, tj. k regulaci takového druhu, kte- rá se stavebněprávní regulaci zásadně vymy- ká (vyjma případů sekundárního dopadu stavebněprávní regulace, tj. situací, kdy do- provodným efektem regulace na základě sta- vebněprávních hledisek je tím způsobené ome- zení možnosti využívat stavbu k určitým typům podnikatelské činnosti).
V případě žalobkyně však stavebněprávní nástroje, které má stěžova- tel k dispozici, mu neumožňují takovou nepří- mou regulaci jejího podnikání, neboť, jak bylo výše vyloženo, žalobkyně tím, že předmětné by- ty přenechává krátkodobě do podnájmu, nevy- bočuje z mezí dovolených způsobů užívání stav- by, jak vyplývají ze stavebněprávních předpisů, neboť i takto byty užívá jako byty. Městský soud tedy právní otázku, která byla pro posouzení odpovědnosti za správní delikt klíčová, posoudil v souladu se zákonem a v odůvodnění napadeného rozsudku svoji argumentaci přesvědčivě vyložil.
Provoz na pozemních komunikacích: zásada omezené důvěry Správní trestání: nutnost úplného zjištění skutkového stavu k $ 22 odst. 1 písm. h) zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění zákona č. 411/2005 Sb. k $ 4 písm. a) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách ně- kterých zákonů (zákon o silničním provozu) k $ 3 správního řádu (č. 500/2004 Sb.) » Sdúčinností od 22. 8. 2007 ve znění zákona č. 215/2007 Sb. 988 === — = —— 7+ I. Nelze automaticky vinit ze spáchání přestupku dle $ 22 odst. 1 písm. h) zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, porušením povinnosti stanovené v $ 4 písm. a) záko- na č. 361/2000 Sb., o silničním provozu, řidiče automobilu, který, jakkoli nestan- dardní chování chodců ve vozovce předvídá a počíná si s maximální opatrností, ne- může již střetu nijak zabránit.
Zavinění obviněného ze spáchání přestupku nutno posuzovat také s ohledem na tzv. princip omezené důvěry, podle něhož po účastní- kovi silničního provozu nelze spravedlivě požadovat, aby bez dalšího předpokládal veškerá možná porušení pravidel tohoto provozu jinými účastníky, tedy i chodci, v daném případě pohybujícími se na komunikaci s možností výskytu (byť omezené- ho) motorových vozidel. 2x3 IL. Příčina dopravní nehody je zásadním skutkovým zjištěním pro zjištění zavi- nění a rozhodnutí o spáchání přestupku.
Není proto bez významu, zda ke střetu s vo- zidlem došlo vinou neopatrné jízdy řidiče, nebo to byl naopak chodec, který náhle bez rozhlédnutí do vozovky vstoupil.
Jarmila K. proti Magistrátu hlavního města Prahy o uložení pokuty, o kasační stížnosti