stavbu I. „Pohodou bydlení“ ve smyslu $ 8 odst. 1 in fine vyhlášky č. 137/1998 Sb., o obecných technických požadavcích na výstavbu, nutno rozumět souhrn činitelů a vlivů, které přispívají k tomu, aby bydlení bylo zdravé a vhodné pro všechny kategorie uživatelů, resp. aby byla vytvořena vhodná atmosfé- ra klidného bydlení; pohoda bydlení je v tomto pojetí dána zejména kvali- tou jednotlivých složek životního prostředí, např. nízkou hladinou hluku (z dopravy, výroby, zábavních podniků, ze stavebních prací aj.), čistotou ovzduší, přiměřeným množstvím zeleně, nízkými emisemi pachů a pra- chu, osluněním apod.; pro zabezpečení pohody bydlení se pak zkoumá in- a 443 tenzita narušení jednotlivých činitelů a jeho důsledky, tedy objektivně exis- tující souhrn činitelů a vlivů, které se posuzují každý jednotlivě a všechny ve vzájemných souvislostech. II. Správní orgán při posuzování, zda je v konkrétním případě pohoda bydlení zajištěna, nemůže ovšem zcela abstrahovat ani od určitých subjek- tivních hledisek daných způsobem života osob, kterých se má stavba, jejíž vliv na pohodu bydlení je zkoumán, dotýkat; podmínkou zohlednění těch- to subjektivních hledisek ovšem je, že způsob života dotčených osob a je- jich z toho plynoucí subjektivní nároky na pohodu bydlení nevybočují v podstatné míře od obecných oprávněně požadovatelných standardů se zohledněním místních zvláštností dané lokality.
stavbu I. „Pohodou bydlení“ ve smyslu $ 8 odst. 1 in fine vyhlášky č. 137/1998 Sb., o obecných technických požadavcích na výstavbu, nutno rozumět souhrn činitelů a vlivů, které přispívají k tomu, aby bydlení bylo zdravé a vhodné pro všechny kategorie uživatelů, resp. aby byla vytvořena vhodná atmosfé- ra klidného bydlení; pohoda bydlení je v tomto pojetí dána zejména kvali- tou jednotlivých složek životního prostředí, např. nízkou hladinou hluku (z dopravy, výroby, zábavních podniků, ze stavebních prací aj.), čistotou ovzduší, přiměřeným množstvím zeleně, nízkými emisemi pachů a pra- chu, osluněním apod.; pro zabezpečení pohody bydlení se pak zkoumá in- a 443 tenzita narušení jednotlivých činitelů a jeho důsledky, tedy objektivně exis- tující souhrn činitelů a vlivů, které se posuzují každý jednotlivě a všechny ve vzájemných souvislostech. II. Správní orgán při posuzování, zda je v konkrétním případě pohoda bydlení zajištěna, nemůže ovšem zcela abstrahovat ani od určitých subjek- tivních hledisek daných způsobem života osob, kterých se má stavba, jejíž vliv na pohodu bydlení je zkoumán, dotýkat; podmínkou zohlednění těch- to subjektivních hledisek ovšem je, že způsob života dotčených osob a je- jich z toho plynoucí subjektivní nároky na pohodu bydlení nevybočují v podstatné míře od obecných oprávněně požadovatelných standardů se zohledněním místních zvláštností dané lokality.
Důvod kasační stížnosti podle $ 103 odst. 1 písm. a) s. Ť. s. spočívá v námitce, že Městský soud v Praze nesprávně do- spěl k závěru, že stěžovatel měl sám zkoumat otázku zajištění pohody bydle- ní žalobců ve smyslu $ 8 odst. 1 věty prv- ní dn fine vyhlášky č. 137/1998 Sb., třeba- že k otázkám s tím souvisejícím (zatížení okolí povolované stavby hlukem a do- pravou) měl k dispozici stanoviska do- tčených orgánů státní správy, kterými byl vázán. Je pravda, že - jak vyslovil Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 4. 9. 2003, čj. 7 A 123/2002-28, zveřejněném pod č. 265/2004 Sbírky rozhodnutí Nej- vyššího správního soudu - vyjde-li správ- ní úřad při svém rozhodnutí ze stanovis- ka jiného vykonavatele veřejné správy příslušného k takovému stanovisku, je správní úřad tímto stanoviskem vázán a nemůže toho, kdo stanovisko vydal, nu- tit, aby je změnil. Na druhé straně nelze odhlédnout ani od toho, že posudky, sta- noviska či vyjádření vykonavatelů veřej- né správy, jejichž účelem je uplatnění hledisek ochrany zájmů, které tito vyko- navatelé reprezentují, nejsou praxí ani teorií považovány za rozhodnutí. Teorie je řadí mezi tzv. jiné správní úkony, které nezakládají, nemění, neruší ani autorita- tivně nepotvrzují konkrétní právní vzta- hy. Takové stanovisko, posudek či vyjá- dření jsou jen jedním z podkladů pro rozhodnutí orgánu státní správy, a jakko- li mohou ovlivnit rozhodnutí správního orgánu, nemohou být s ohledem na tuto svoji povahu předmětem samostatného přezkumu soudem, leda by tak bylo prá- vem stanoveno. Výhrady a námitky týka- jící se nepřesně či neúplně zjištěného stavu věci mohou účastníci nepochybně uplatnit v rámci správního řízení, pro které se tyto posudky, stanoviska či vyjá- dření vyžadují, v rámci odvolacího řízení či v rámci soudního přezkumu správ- ních rozhodnutí (srov. k tomu usnesení Ústavního soudu ze dne 25. 5. 1999, sp. zn. IV. ÚS 158/99, zveřejněné pod č. 40 ve svazku č. 14. Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu). Ustanovení $ 75 odst. 2 věty druhé s. ř. s. na to výslovně pamatuje, říká-li, že byl-li závazným podkladem pře- zkoumávaného rozhodnutí jiný úkon správního orgánu, přezkoumá soud k ža- lobní námitce také jeho zákonnost, není-li jím sám vázán a neumožňuje-li tento zá- kon žalobci napadnout takový úkon samo- statnou žalobou ve správním soudnictví. Podle $ 88 odst. 1 písm. a) stavební- ho zákona stavební úřad nařídí vlastníku stavby nebo zařízení odstranění stavby nebo zařízení postaveného bez stavební- ho povolení či ohlášení nebo v rozporu s ním. Odstranění stavby se nenařídí, po- kud stavebník prokáže, že stavba je v souladu s veřejným zájmem, zejména s územně plánovací dokumentací, cíli a záměry územního plánování, obecný- mi technickými požadavky na výstavbu, technickými požadavky na stavby a zá- jmy chráněnými zvláštními předpisy, a jestliže stavebník v řízení o odstranění stavby podá žádost o její dodatečné po- volení a předloží podklady a doklady vy- žádané stavebním úřadem v jím stanove- né lhůtě a v rozsahu jako k žádosti o stavební povolení. Jak zcela správně uvedl ve svém rozhodnutí Městský soud v Praze, důkazní břemeno k prokázání splnění všech výše uvedených podmí- nek nese stavebník. Vyhláška č. 137/1998 Sb. stanoví ve svém $ 4 odst. 1, že při umísťování staveb d jejich začleňování do území musí být respektována omezení vyplývající z práv- ních předpisů chránících veřejné zájmy a předpokládaný rozvoj území, vyjádřený v územně plánovací dokumentaci, popří- padě v územně plánovacích podkladech. Umístění staveb musí odpovídat urbanis- tickému a architektonickému charakteru prostředí a požadavkům na zachování pohody bydlení. Umístěním stavby a je- jím následným provozem nesmí být nad přípustnou míru obtěžováno okolí, ze- jména v obytném prostředí, a ohrožová- na bezpečnost a plynulost provozu na přilehlých pozemních komunikacích. Podle $ 8 odst. 1 věty první citované vyhlášky pak vzájemné odstupy staveb musí splňovat zejména požadavky urba- nistické, architektonické, životního pro- středí, hygienické, veterinární, ochrany povrchových a podzemních vod, ochrany památek, požární ochrany, bezpečnosti, 447 850 civilní ochrany, požadavky na denní osvětlení a oslunění a na zachování po- hody bydlení. Podle $ 13 odst. 1 cit. vyhlášky nega- tivní účinky staveb a jejich zařízení na ži- votní prostředí, zejména škodlivé exha- lace, hluk, teplo, otřesy, vibrace, prach, zápach, znečišťování vod a pozemních komunikací a zastínění budov, nesmí překročit limity uvedené v příslušných předpisech. Výše uvedená ustanovení nelze vyklá- dat tak, že vždy, když jsou splněny poža- davky stanovené v 6 13 odst. 1 vyhlášky č. 137/1998 Sb., jsou automaticky také splněny požadavky podle $ 8 odst. 1 cit. vyhlášky, zejména požadavek na zacho- vání pohody bydlení, a požadavky vyplý- vající z $ 4 odst. 1 cit. vyhlášky. Pokud ža- lobci ve správním řízení poukazovali na konkrétní skutečnosti, které zpochybňo- valy splnění požadavku na pohodu byd- lení, i když stanoviska dotčených orgánů státní správy konstatovala dodržení pře- depsaných limitů zatížení, měl se stěžo- vatel důkladně zabývat jejich tvrzeními právě i z hlediska zajištění pohody byd- lení. Skutečnost, že - jak vyplývá z měře- ní hluku provedených Ing. K, CSc., a RNDr. Ř. - limitní hodnoty předepsané v $ 12 nařízení vlády č. 502/2000 Sb., o ochraně zdraví před nepříznivými účinky hluku a vibrací, ve znění pozděj- ších předpisů (zejm. odst. 1 a 2 cit. usta- novení), nebyly překročeny, totiž. ještě nutně nemusí znamenat, že takto zjiště- ná hladina hluku vydávaného povolova- nou stavbou také splňuje požadavek na pohodu bydlení. „Pohodou bydlení“ lze podle jedné z možných definic, která se snaží tento pojem kategorizovat subjektivně, rozu- mět takový stav, kdy někdo bydlí v klidu, 448 spokojeně, příjemně a šťastně (viz Ma- rek Hanák: Pohoda bydlení. Právní rád- ce, internetová verze, 28. 4. 2005, http://pravniradce.ihned.cz/). Z objekti- vistického úhlu pohledu ize „pohodou bydlení“ rozumět souhrn činitelů a vli- vů, které přispívají k tomu, aby bydlení bylo zdravé a vhodné pro všechny kate- gorie uživatelů, resp. aby byla vytvořena vhodná atmosféra klidného bydlení; po- hoda bydlení je v tomto pojetí dána ze- jména kvalitou jednotlivých složek život- ního prostředí, např. nízkou hladinou hluku (z dopravy, výroby, zábavních podniků, ze stavebních prací aj.), Čisto- tou ovzduší, přiměřeným množstvím ze- leně, nízkými emisemi pachů a prachu, osluněním apod.; pro zabezpečení po- hody bydlení se pak zkoumá intenzita narušení jednotlivých činitelů a jeho dů- sledky, tedy objektivně existující souhrn činitelů a vlivů, které se posuzují každý jednotlivě a všechny ve vzájemných sou- vislostech (z obdobně pojaté definice vychází ve své praxi Ministerstvo pro místní rozvoj, viz Marek Hanák, cit. dílo). Nejvyšší správní soud se ve svém výkla- du legálního pojmu „pohoda bydlení“ přiklání k druhé z výše nastíněných defi- nic, tedy definici objektivistické, která lépe odpovídá ústavním principům zá- kazu libovůle a neodůvodněně nerovné- ho zacházení (viz čl. 1 věta první Listiny základních práv a svobod), nicméně po- dotýká, že správní orgán při posuzování, zda je v konkrétním případě pohoda bydlení zajištěna, nemůže zcela abstra- hovat ani od určitých subjektivních hle- disek daných způsobem života osob, kte- rých se má stavba, jejíž vliv na pohodu bydlení je zkoumán, dotýkat; podmín- kou zohlednění těchto subjektivních hledisek ovšem je, že způsob života do- tčených osob a jejich z toho plynoucí subjektivní nároky na pohodu bydlení nevybočují v podstatné míře od obec- ných oprávněně požadovatelných stan- dardů se zohledněním místních zvlášt- ností dané lokality. V konkrétním případě žalobců tedy zhodnocení, zda vliv hluku produkova- ného povolovanou stavbou nepřípustně snižuje pohodu bydlení, není proto pou- ze otázkou obsahu závazného stanoviska dotčeného orgánu, nýbrž je věcí auto- nomního posouzení stavebním úřadem či stěžovatelem po zhodnocení všech re- levantních okolností, kterými jsou ze- jména objektivní výsledky hlukových měření, časový rozsah provozu pily (sta- vební úřad a ostatně i žalovaný tuto sku- tečnost zohlednili vymezením doby, po kterou smí být pila v provozu; otázkou zůstává, zda takové vymezení je dostateč- né vzhledem k tomu, že pilu by podle rozhodnutí bylo možno provozovat i ve večerních hodinách a o víkendech), způ- sob užívání okolních staveb (pokud by se například jednalo o stavby užívané ze- jména k víkendové rekreaci, mohlo by pohodu bydlení výrazně zvýšit omezení provozu pily pouze na pracovní dny; po- kud jsou okolní stavby užívány zejména k trvalému bydlení, lze zpravidla připus- tit, že v pracovní dny, kdy se obecně pra- cuje více než o víkendech, může poža- davkům na pohodu bydlení odpovídat vyšší hladina hlukové zátěže než o víken- dech či svátcích) a další doprovodné hlu- kové nebo jiné negativní zatížení (napří- klad hluk či spaliny z vyvolané dopravy posilující negativní účinky hluku z pro- vozu pily, prach a piliny produkované při řezání dřeva, pokud se rozptylují po okolí, atd.). Je ovšem nutno zdůraznit, že požadavky na pohodu bydlení nelze ab- solutizovat a že určité zatížení okolí způ- sobuje každá stavba, přičemž po vlastní- cích okolních staveb je spravedlivé požadovat, aby takovéto zatížení snášeli, je-li přiměřené poměrům. Ostatně i nor- my soukromoprávní operují v právu imi- sí s pojmem zatížení „nad míru přiměře- nou poměrům“ ($ 127 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozděj- ších předpisů). Městský soud v Praze proto rozhod- nutí stěžovatele zcela správně vytkl, že se otázkou pohody bydlení nezabývalo, když se při zvažování vlivu hluku produ- kovaného povolovanou pilou omezilo pouze na konstatování, že limitní hodno- ty hluku nebyly překročeny. Správně rovněž poukázal na to, že z hlediska po- suzování pohody bydlení je či může být relevantní, pokud limitní hodnoty jsou sice dodrženy, ovšem naměřené hodno- ty hluku se pohybují u horních hranic přípustného rozmezí. Zcela důvodně soud též upozornil, že významnou roli při posuzování pohody bydlení z hlediska zatížení hlukem hraje časové rozložení produkce hluku v průběhu denní doby a v jednotlivých dnech týdne. Nejvyšší správní soud se toliko neztotožňuje se závěrem Městského soudu v Praze o tom, že kritéria, podle kterých byla Ing. K., CSc., a RNDr. Ř. provedena měře- ní hluku, jsou právně nezávazná - Ing. K., CSc., výslovně uvádí, že měření pro- vedl a vyhodnotil podle nařízení vlády č. 502/2000 Sb., o ochraně zdraví před nepříznivými účinky hluku a vibrací, ve znění pozdějších předpisů, které je obecně závazným právním předpisem k provedení zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů; rovněž RNDr. Ř. porovnává, jakkoli to výslovně v dokladu o úředním měření hluku neu- vádí, naměřené hodnoty hluku s limitní- mi hodnotami podle $ 12 odst. 2 citova- ného nařízení vlády. Pokud jde o další okruh problémů, a sice o dopravní zatížení vyvolané povo- 449 851 lovanou stavbou, je opět nutno ve shodě s názorem Městského soudu v Praze kon- statovat, že stěžovatel se ve svém rozhod- nutí nevypořádal se zcela konkrétními skutkovými námitkami žalobců stran po- vahy příjezdové komunikace ke stavbě. Jestliže žalobci uvádějí, že komunikace je výrazně užší a i v dalších parametrech (charakter krajnice) odlišná od toho, z ja- kých vlastností komunikace vycházelo odborné vyjádření Ing. J., pak tuto sku- tečnost nebylo možno pominout a stěžo- vatel měl zjistit, jaký je skutečný stav věci v tomto ohledu. Pokud by zjistil, že šířka komunikace neodpovídá údajům v od- borném vyjádření, měl na to upozornit dotčený orgán státní správy a dotázat se jej, zda i ve světle nových skutečností se- trvává na původním stanovisku, anebo zda svůj názor s ohledem na tato nova mě- ní. Tím by stěžovatel nijak nezasáhl do pravomocí dotčeného orgánu státní sprá- vy a nedopustil se excesu ze svých pravo- mocí, naopak by nejlepším možným způ- sobem dostál požadavku | přesného a úplného zjištění skutečného stavu věci, neboť v ústavním a právním státě, jímž Česká republika je, si nelze představit, že dotčený orgán státní správy by takové sdělení ignoroval a nezabýval se jím v sou- ladu se zákonem a z hlediska úkolů, které jsou mu zákonem svěřeny. 851 Informace: povinná osoba k $ 2 odst. 1 zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění zákona č. 39/2001 Sb. k zákonu č. 77/1997 Sb., o státním podniku Státní podnik zřízený podle zákona č. 77/1997 Sb., o státním podniku, je- hož hlavním předmětem podnikání je správa a provoz mezinárodního le- tiště, není veřejnou institucí ve smyslu $ 2 odst. 1 zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, povinnou k poskytování informací vztahujících se k její působnosti.
Jaroslav a Miluše S. proti Krajskému úřadu Středočeského kraje o dodatečné po-