2 As 49/2011- 170 - text
2 As 49/2011 - 178
[OBRÁZEK]
ČESKÁ REPUBLIKA
R O Z S U D E K
J M É N E M R E P U B L I K Y
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vojtěcha Šimíčka a soudců JUDr. Miluše Doškové a Mgr. Radovana Havelce v právní věci žalobce: CS AGRO Ronov, spol. s r. o., se sídlem Nádražní 252, Ronov nad Doubravou, zastoupeného JUDr. Evou Auersvaldovou, advokátkou se sídlem Nábřežní 160, Ronov nad Doubravou, proti žalovanému: Ministerstvo zemědělství, se sídlem Těšnov 17, Praha, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 25. 11. 2010, č. j. 11 Ca 172/2008 - 52,
I. Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 25. 11. 2010, č. j. 11 Ca 172/2008 - 52, s e r u š í .
II. Rozhodnutí Ministerstva zemědělství ze dne 4. 4. 2008, č. j. 6405/08-17220, a rozhodnutí Státního zemědělského intervenčního fondu ze dne 22. 1. 2008, č. j. SZIF/2008/0019277, s e r u š í a věc s e v r a c í žalovanému k dalšímu řízení.
III. Žalovaný j e p o v i n e n zaplatit stěžovateli na nákladech řízení částku 19.400 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho zástupce.
1. Pokud jde o hospodářský rok 2008/09, mohou pěstitelé cukrové řepy nebo cukrové třtiny, která má být zpracována na cukr podléhající kvótám, podat danému členskému státu přímou žádost o podporu podle čl. 3 odst. 6 a čl. 3 odst. 7 provázenou závazkem, že přestanou dodávat určité množství cukrové řepy nebo cukrové třtiny podléhající kvótě podniku, s nímž uzavřeli smlouvu o dodání v předcházejícím hospodářském roce. (…)
2. Žádosti uvedené v odstavci 1 se podávají do 30. listopadu 2007. Žádosti se mohou podávat od 30. října 2007.
3. Dotyčný členský stát sestaví seznam žádostí uvedených v odstavci 1 v chronologickém pořadí podle jejich podání a celkovou výši kvóty, která je dotčena obdrženými žádostmi, sdělí Komisi a dotyčným podnikům do deseti pracovních dnů po skončení lhůty pro podání žádosti podle odstavce 2. Článek 4 1a. Podniky mohou do 31. března 2008 předložit dodatečnou žádost o restrukturalizační podporu za tím účelem, aby se od hospodářského roku 2008/09 vzdaly další části nebo celé kvóty, která jim byla přidělena, pokud: - se vyhovělo žádostem z iniciativy pěstitelů podle článku 4a nebo podniku podle odstavce 1 tohoto článku, jejichž účelem je vzdát se kvóty od hospodářského roku 2008/09 (…)
Úvodní ustanovení (preambule) k nařízení Rady (ES) č. 1261/2007: (7) Zdá se, že by režim restrukturalizace přinášel lepší výsledky, kdyby byli pěstitelé schopni vzdát se z vlastní iniciativy své produkce cukrové řepy nebo cukrové třtiny určené ke zpracování na cukr podléhající kvótám. Za tím účelem by měli mít pěstitelé v hospodářském roce 2008/09 možnost požádat přímo o podporu podle čl. 3 odst. 6 nařízení (ES) č. 320/2006 za předpokladu, že přestanou dodávat cukrovou řepu nebo cukrovou třtinu do podniků, s nimiž je vázaly smlouvy o dodávkách v předchozím hospodářském roce. V důsledku toho by měly členské státy těmto cukrovarnickým podnikům snížit kvóty. (9) Pokud je kvóta cukrovarnickému podniku snížena v důsledku žádostí pěstitelů o podporu, měla by být tomuto podniku poskytnuta restrukturalizační podpora podle čl. 3 odst. 1 písm. c) nařízení (ES) č. 320/2006. (…) V. Položení předběžné otázky Soudnímu dvoru EU
[23] Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že řešení sporu v projednávaném případě spočívá ve výkladu výše citovaného ustanovení článku 4a odst. 1 nařízení Rady (ES) č. 320/2006, ve znění nařízení Rady (ES) č.1261/2007. Konkrétně se jedná o výklad slovního spojení žádost o podporu (…) provázenou závazkem, že (pěstitelé) přestanou dodávat cukrovou řepu. Stěžejní otázkou v daném případě totiž je, zda došlo k naplnění této podmínky žádosti o restrukturalizační podporu i v případě, kdy pěstitel jednostranně prohlásil, že cukrovou řepu nebude v následujícím hospodářském roce pěstovat (dodávat), a to za situace, kdy existuje soukromoprávní závazek mezi pěstitelem a cukrovarnickým podnikem na dodání stanoveného množství cukrové řepy v příslušném hospodářském roce (2008/2009).
[24] Protože Nejvyšší správní soud je soudem členského státu EU, jehož rozhodnutí nelze napadnout opravnými prostředky podle vnitrostátního práva a jelikož před ním vyvstaly výše uvedené otázky výkladu komunitárního práva, vznikla mu v souladu s článkem 267 Smlouvy o fungování Evropské unie povinnost předložit je k řešení Soudnímu dvoru Evropské unie. Proto usnesením ze dne 8. 7. 2011, č. j. 2 As 49/2011 - 83, přerušil řízení a Soudnímu dvoru Evropské unie předložil tyto předběžné otázky: 1) Má být článek 4a odst. 1 nařízení Rady (ES) č. 320/2006, ve znění nařízení Rady (ES) č. 1261/2007, vykládán tak, že závazkem pěstitele přestat dodávat určité množství cukrové řepy podléhající kvótě podniku, s nímž uzavřel smlouvu o dodání v předcházejícím hospodářském roce, se rozumí jednostranné prohlášení pěstitele, že cukrovou řepu v hospodářském roce 2008/2009 nebude dodávat, nebo se tímto závazkem rozumí písemné ukončení smluvního vztahu pěstitele s cukrovarnickým podnikem o dodávkách cukrové řepy na uvedený hospodářský rok? 2) Může být následkem skutečnosti, že smluvní strana využije postupu zakotveného přímo závazným právním předpisem EU, nevymahatelnost závazku této smluvní strany založeného platnou smlouvou mezi subjekty soukromého práva, za předpokladu, že jsou druhé smluvní straně následkem této skutečnosti poskytnuty prostředky z veřejného rozpočtu? VI. Rozsudek Soudního dvora EU
[25] Soudní dvůr EU rozsudkem ze dne 4. 10. 2012, sp. zn. C-390/11, rozhodl takto: 1) Článek 4a odst. 1 nařízení Rady (ES) č. 320/2006 ze dne 20. 2. 2006, kterým se zavádí dočasný režim restrukturalizace cukrovarnického průmyslu ve Společenství a kterým se mění nařízení (ES) č. 1290/2005 o financování společné zemědělské politiky, ve znění nařízení Rady (ES) č. 1261/2007 ze dne 9. 10. 2007, musí být vykládán v tom smyslu, že závazek přestat dodávat určité množství cukrové řepy v hospodářském roce 2008/2009 může mít formu jednostranného prohlášení pěstitele. 2) Článek 4a odst. 1 nařízení Rady (ES) č. 320/2006, ve znění nařízení č. 1261/2007, musí být vykládán v tom smyslu, že jednostranný závazek pěstitele přestat dodávat určité množství cukrové řepy v hospodářském roce 2008/2009 nemá jako takový za následek nevymahatelnost jeho smluvních závazků vůči cukrovarnickému podniku. VII. Další vyjádření stěžovatele [26.] Nejvyšší správní soud usnesením ze dne 26. 10. 2012, č. j. 2 As 49/2011 - 161, rozhodl o pokračování v řízení a vyzval účastníky řízení k případné reakci na shora citovaný rozsudek Soudního dvora ES. [27.] Na tuto výzvu zareagoval toliko stěžovatel, který uvedl, že citovaný rozsudek Soudního dvora EU potvrdil, že důvody, které uplatnil v žádosti o restrukturalizační podporu a v následných dalších řízeních, jsou po právu a v souladu s unijními předpisy. Ukončení smluvního vztahu mezi pěstitelem a cukrovarnickým podnikem nebylo podmínkou pro poskytnutí restrukturalizační podpory a tuto podmínku proto vyžadovaly správní orgány zcela nedůvodně. Odpověď na otázku č. 2 prý na dané řízení přímo nedopadá a mohla by mít vliv jen pokud by se jednalo o obchodní spor mezi smluvními stranami z titulu uzavřených smluvních vztahů v dané době. Stěžovatel proto i nadále trvá na zrušení napadeného rozsudku Městského soudu v Praze. VIII. Vlastní argumentace soudu [28.] Nejvyšší správní soud přezkoumal napadený rozsudek Městského soudu v Praze v rozsahu kasační stížnosti a v rámci uplatněných důvodů (§ 109 odst. 3, 4 s. ř. s) a dospěl k závěru, že kasační stížnost je důvodná. [29.] Stěžovatel uplatnil kasační důvod obsažený v ustanovení § 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s., když namítá nezákonnost napadeného rozsudku městského soudu. Jak plyne ze shora uvedeného, tato tvrzená nezákonnost se soustřeďuje na způsob výkladu čl. 4a odst. 1 nařízení, provedený v nyní projednávané věci oběma správními orgány a aprobovaný městským soudem. Za situace, kdy v důsledku položené předběžné otázky toto ustanovení již vyložil Soudní dvůr EU (viz bod [25]), však zdejšímu soudu nezbývá než konstatovat, že tento článek je třeba vykládat tak, že závazek přestat dodávat určité množství cukrové řepy v hospodářském roce 2008/2009 může mít formu jednostranného prohlášení pěstitele. [30.] Aplikováno na řešený případ, mezi účastníky řízení nebylo učiněno sporným to, že stěžovatel učinil čestné jednostranné prohlášení, kterým se zavázal ukončit dodávky cukrovarnické řepy a neuzavřít pro hospodářský rok 2008/2009 smlouvy o dodávce cukrové řepy podléhající kvótě s dotčeným cukrovarnickým podnikem, se kterým uzavřel smlouvu o dodávce pro hospodářský rok 2007/2008. Pokud za této situace oba správní orgány a městský soud dospěli k závěru, že podmínky pro poskytnutí restrukturalizační podpory podle čl. 4a odst. 1 nařízení nebyly splněny, jelikož nepostačuje učinit jednostranný úkon pěstitele cukrové řepy, nýbrž je třeba předložit doklad o změně či ukončení dlouhodobé smlouvy, je zjevné, že tento právní názor v konfrontaci s výkladem předmětného článku poskytnutým Soudním dvorem EU neobstojí. Právní názor Soudního dvora EU je totiž přesně opačný, když vychází z toho, že závazek přestat dodávat určité množství cukrové řepy může mít formu jednostranného prohlášení pěstitele, což se právě v nyní projednávaném případě stalo. [31.] Jak plyne z odůvodnění citovaného rozsudku Soudního dvora EU, nařízení č. 320/2006 bylo přijato s cílem umožnit nejméně konkurenceschopným výrobcům cukru, aby se vzdali své výroby v rámci kvót. Toto však nedosáhlo očekávané úrovně. Proto cílem nařízení č. 1261/2007 bylo zlepšit výsledky režimu restrukturalizace tím, že se pěstitelům umožní vzdát se z vlastní iniciativy v hospodářském roce 2008/2009 jejich produkce cukrové řepy a třtiny určené ke zpracování na cukr a podléhající kvótám. Přitom „ani článek 4a nařízení č. 320/2006, ani žádné jiné ustanovení unijního práva nestanoví, že by takovým žádostem muselo předcházet ukončení smluv o dodávkách uzavřených mezi pěstiteli a cukrovarnickými podniky“ (bod 19). Uskutečňování cíle, kterým je snížení produkčních kvót cukru, „by přitom mohlo být ohroženo, kdyby takové snížení kvót mohlo být podmiňováno součinností cukrovarnických podniků, která by spočívala mimo jiné v předchozím ukončení smlouvy o dodávkách mezi pěstitelem a podnikem na základě jejich vzájemného souhlasu“ (bod 20). Kdyby totiž pěstitel musel svou smlouvu o dodávkách nejprve ukončit, aby mohl uplatnit nárok na restrukturalizační podporu, a jeho žádosti by následně nebylo vyhověno, neměl by možnost dodávat cukrovou řepu nebo třtinu na základě smlouvy a nezískal by ani požadovanou podporu. To by odporovalo sledovanému cíli, spočívajícímu ve snížení produkčních kvót z iniciativy samotných pěstitelů. [32.] Co se týká druhé otázky zodpovězené Soudním dvorem EU, je nutno přisvědčit stěžovateli v tom směru, že tato otázka na dané řízení přímo nedopadá a mohla by mít vliv jen pokud by se jednalo o obchodní spor mezi smluvními stranami z titulu uzavřených smluvních vztahů v dané době, což by však bylo řešeno ve zcela jiném řízení. Jinak řečeno, zatímco první otázka řeší veřejnoprávní vztah mezi stěžovatelem (pěstitel cukrové řepy) a správními úřady a jeho podstatou je rozhodování o žádosti o restrukturalizační podporu; týká se druhá otázka soukromoprávního obchodního vztahu mezi dvěma podnikatelskými subjekty (stěžovatel a cukrovarnický podnik). [33.] Proto Nejvyšší správní soud shledal naplnění kasačního důvodu zakotveného v ustanovení § 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s., kasační stížnosti vyhověl a napadený rozsudek Městského soudu v Praze zrušil. [34.] Stěžovatel v kasační stížnosti požadoval, aby byl rozsudek městského soudu zrušen a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení. Dnem 1. 1. 2012 však nabyla účinnosti novela s. ř. s. (zákon č. 303/2011 Sb.), která umožňuje, aby Nejvyšší správní soud, dospěje-li k tomu, že kasační stížnost je důvodná, rozsudkem zrušil nejen rozhodnutí krajského soudu, ale aby též dle povahy věci sám rozhodl o zrušení rozhodnutí správního orgánu, za přiměřeného použití § 75, § 76 a § 78 s. ř. s. Nejvyšší správní soud je tak, bez ohledu na návrh stěžovatele, oprávněn zvážit, zda je namístě pouze zrušení rozsudku krajského (městského) soudu a vrácení věci tomuto soudu k dalšímu řízení, či zda je racionální současné zrušení rozhodnutí správního orgánu. [35.] V posuzovaném případě dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že již v řízení před městským soudem mělo být rozhodnutí žalovaného pro nezákonnost zrušeno. Vzhledem k tomu, že v dalším řízení před městským soudem by došlo toliko k přenesení závazného právního názoru zdejšího soudu v této věci na správní orgán, Nejvyšší správní soud podle ustanovení § 110 odst. 1 s. ř. s. zrušil kasační stížností napadený rozsudek městského soudu, věc mu však nevrátil k dalšímu řízení, neboť podle § 110 odst. 2 písm. a) s. ř. s. současně zrušil žalobou napadené rozhodnutí žalovaného Ministerstva zemědělství a rozhodnutí Státního zemědělského intervenčního fondu a žalovanému vrátil věc k dalšímu řízení, v němž je podle ustanovení § 78 odst. 5 vázán právním názorem vysloveným v tomto rozsudku. [36.] Nejvyšší správní soud je posledním soudem, který o věci rozhodl, a proto musí rozhodnout o náhradě nákladů celého soudního řízení. Podle § 60 odst. 1 ve spojení s § 120 s. ř. s. má úspěšný stěžovatel právo na náhradu důvodně vynaložených nákladů proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Tyto náklady jsou předně tvořeny částkou 5.000 Kč za zaplacené soudní poplatky (2.000 Kč za žalobu, 3.000 Kč za kasační stížnost – č. l. 31 a 72). Ohledně nákladů zastoupení soud vycházel z toho, že v žalobním řízení i v řízení o kasační stížnosti zastupovala stěžovatele advokátka JUDr. Auersvaldová, která není plátcem DPH (viz její vyjádření na č. l. 1) a celkem bylo provedeno 6 úkonů právní služby podle ustanovení § 11 odst. 1 písm. 1 a), d), g), k) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif) - převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby, účast na jednání před městským soudem, podání kasační stížnosti, písemné vyjádření k žádosti o předběžné otázce, písemné stanovisko po vydání rozsudku Soudního dvora EU. Celková částka za tyto úkony činí 12.600 Kč. Soud dále přiznal náhradu hotových výdajů, která činí podle § 13 odst. 3 advokátního tarifu 300 Kč za jeden úkon; celkově tedy 1.800 Kč. Celkem tak náklady řízení tvoří částka 19.400 Kč. Tuto částku je SZIF povinen zaplatit stěžovateli do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho zástupce. P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně dne 16. ledna 2013 JUDr. Vojtěch Šimíček předseda senátu