zákonů č. 101/2000 Sb., č. 159/2000 Sb. a č. 39/2001 Sb. (v textu též „zákon o in- formacích“) Poskytnutím informací podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném pří- stupu k informacím, se rozumí přímé nebo zprostředkované sdělení údajů o skutečnostech, které se týkají zákonem stanovené působnosti subjektu povinného poskytovat informace a jejího výkonu. Poskytnutí Příručky pro- cedur a kritérií pro přiznání postavení uprchlíka podle Konvence z roku 468 1951 a Protokolu z roku 1967 o postavení uprchlíků, kterou vydal Úřad Vy- sokého komisaře OSN pro uprchlíky jako komentář k Úmluvě o právním postavení uprchlíků z roku 1951" a kterou žalovaný používá jako pracovní materiál, však informací ve smyslu uvedeného zákona není.
zákonů č. 101/2000 Sb., č. 159/2000 Sb. a č. 39/2001 Sb. (v textu též „zákon o in- formacích“) Poskytnutím informací podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném pří- stupu k informacím, se rozumí přímé nebo zprostředkované sdělení údajů o skutečnostech, které se týkají zákonem stanovené působnosti subjektu povinného poskytovat informace a jejího výkonu. Poskytnutí Příručky pro- cedur a kritérií pro přiznání postavení uprchlíka podle Konvence z roku 468 1951 a Protokolu z roku 1967 o postavení uprchlíků, kterou vydal Úřad Vy- sokého komisaře OSN pro uprchlíky jako komentář k Úmluvě o právním postavení uprchlíků z roku 1951" a kterou žalovaný používá jako pracovní materiál, však informací ve smyslu uvedeného zákona není.
Stěžovatel v kasační stížnosti uplat- ňuje důvod obsažený v 6 103 odst. 1 písm. €) s. ř. s., tedy nezákonnost roz- hodnutí o odmítnutí návrhu. Konkrétně stěžovatel namítá, že napadené usnesení je nezákonné proto, že jeho žaloba smě- řovala proti úkonům žalovaného, které jsou správními rozhodnutími, a to bez ohledu na formu, jakou byly vydány. Ne- obsahujíli náležitosti vyžadované správ- ním řádem pro rozhodnutí, nemůže jít tato skutečnost k tíži stěžovatele, nýbrž k tíži žalovaného; podle stěžovatele tak žalovaný napadenými úkony rozhodl o tom, že mu požadovanou informaci ne- poskytne. Stěžovatel uvádí, že podle zá- kona o informacích je žalovaný povinen poskytnout veškeré informace vztahují- cí se k jeho působnosti, a domnívá se, že jím požadovaná Příručka takovou infor- mací beze vší pochybnosti je, neboť po- dle ní žalovaný rozhoduje o právech a povinnostech jednotlivců. Skutečnost, že žalovaný není autorem této Příručky, ale že ji vydal Úřad Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky, není podle stěžova- tele významná, neboť zákon o informa- cích nestanoví, že povinný subjekt musí být autorem informace. Stěžovatel dále zdůrazňuje, že povinnost poskytovat in- formace podle zákona o informacích se nevztahuje jen na osobní údaje, informa- ce o životním prostředí a utajené infor- mace. Příručka je však informací veřej- nou, kterou má žalovaný k dispozici, a proto ji má povinnost stěžovateli po- skytnout. Závěrem stěžovatel uvádí, že 470 Úřad Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky na rozdíl od žalovaného poža- dovanou informací v českém jazyce ne- disponuje, a proto požaduje Příručku od žalovaného. Vzhledem k uvedenému stě- žovatel navrhuje, aby Nejvyšší správní soud napadené usnesení Městského sou- du v Praze zrušil a věc mu vrátil k další- mu řízení. Žalovaný ve svém vyjádření ke kasač- ní stížnosti popírá oprávněnost kasační stížnosti, neboť stejně jako Městský soud v Praze je toho názoru, že odpově- di žalovaného ze dne 6. 9. 2002 a 30. 10. 2002, které stěžovatel žalobou napadl, nejsou správními rozhodnutími, nýbrž neformálními přípisy, a jsou tak ze soud- ního přezkumu vyloučeny. Žalovaný rozhodně odmítá, že by byl povinen Pří- ručku stěžovateli poskytnout, a uvádí, že považuje za dostačující, že byl stěžo- vatel informován o tom, kde si může po- žadovanou Příručku obstarat. Kasační stížnost tak považuje za nedůvodnou a navrhuje, aby ji Nejvyšší správní soud zamítl. : Důvodnost kasační stížnosti posou- dil Nejvyšší správní soud v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů ($ 109 odst. 2, 3 s. ř. s.). Stěžovatel namítá nezákonnost roz- hodnutí o odmítnutí návrhu a tvrdí, že žalobou brojil proti rozhodnutí, a nikoli proti úkonu správního orgánu, který je ze soudního přezkumu vyloučen. Pro zjištění toho, zda je důvodná kasační ná- mitka, je třeba posoudit, zda Městský soud v Praze správně zhodnotil úkon ža- lovaného, proti kterému žaloba směřuje, jako úkon ze soudního přezkumu vylou- čený, nebo zda se jedná o rozhodnutí ve smyslu $ 65 s. ř. s., tedy o úkon správního orgánu, jímž se zakládají, mění, ruší ne- bo závazně určují práva nebo povinnosti účastníka, jak tvrdí stěžovatel. Zákon o informacích byl vydán k rea- lizaci čl. 17 odst. 5 Listiny základních práv a svobod, podle něhož jsou státní orgány a orgány územní samosprávy po- vinny přiměřeným způsobem poskyto- vat informace o své činnosti. Zákon o in- formacích je tak obecným právním předpisem zajišťujícím právo veřejnosti na informace, jež mají k dispozici státní orgány, orgány územní samosprávy, i další subjekty, které rozhodují na zákla- dě zákona o právech a povinnostech fy- zických a právnických osob. Povinné subjekty jsou tak podle tohoto zákona zavázány především k tomu, aby zveřej- ňovaly základní a standardní informace o své činnosti automaticky tak, aby byly všeobecně přístupné. Ostatní informa- ce, které se vztahují k jejich působnosti, vydají povinné subjekty na požádání ža- datele. Výjimkou z tohoto pravidla jsou informace, jejichž poskytnutí zákon vý- slovně vylučuje nebo v nutné míře ome- zuje. Jde zejména o informace, které jsou na základě zákona prohlášeny za utajované, nebo informace, které by po- rušily ochranu osobnosti a soukromí osob. Podle $ 2 odst. 1 zákona o informa- cích jsou státní orgány, orgány územní samosprávy a veřejné instituce hospoda- řící s veřejnými prostředky povinnými subjekty, které mají podle tohoto zákona povinnost poskytovat informace vztahu- jící se k jejich působnosti. Žalovaný, kte- rý je bezpochyby povinným subjektem ve smyslu uvedeného zákona, má tak po- vinnost poskytovat jen takové informa- ce, které se vztahují k jeho působnosti. Informací podle zákona o informacích se tak rozumí přímé nebo zprostředko- vané sdělení údajů o skutečnostech, kte- ré se týkají zákonem stanovené působ- nosti subjektu, povinného poskytovat informace, a jejího výkonu. Povinný sub- jekt tak nejprve posoudí obsah žádosti o poskytnutí informací a v případě, že se požadované informace nevztahují k jeho působnosti, žádost podle $ 14 odst. 3 písm. b) zákona o informacích odloží a tuto odůvodněnou skutečnost sdělí do tří dnů žadateli. Je tak třeba zjistit, zda stěžovatelem požadovaná Příručka je informací vzta- hující se k působnosti žalovaného ve smyslu zákona o informacích. Působnos- tí rozumíme určitý okruh úkolů, které zákon vymezuje konkrétnímu správní- mu orgánu. Okruh působnosti Minister- stva vnitra je stanoven zejména v $ 12 zákona ČNR č. 2/1969 Sb., o zřízení mi- nisterstev a jiných ústředních orgánů stát- ní správy České republiky, a to tak, že Mi- nisterstvo vnitra je ústředním orgánem státní správy pro vnitřní věci. Zmíněné ustanovení obsahuje dále demonstrativní výčet oblastí, které do působnosti Minis- terstva vnitra spadají; mimo jiné se jedná i0 povolování pobytu cizinců a postavení uprchlíků. Na základě zákona o informa- cích je tak žalovaný povinen poskytovat jen ty informace, které přímo souvisí s plněním jeho úkolů. V daném případě stěžovatel požado- val poskytnutí Příručky, která byla vydá- na Úřadem vysokého komisaře OSN pro © uprchlíky jako komentář k Ženevské konvenci z roku 1951 a žalovaný ji použí- vá jako pracovní materiál v azylových řízeních. Přestože azylová řízení bezpo- chyby spadají do působnosti žalované- ho, zmíněná Příručka není informací vztahující se k jeho působnosti ve smys- lu uvedeného zákona. Jedná se totiž o publikaci, kterou má žalovaný k dispo- zici jako pracovní pomůcku, stejně jako 471 555 další komentáře či poznámková vydání k mezinárodním smlouvám, zákonům a jiným právním předpisům a ostatní odborné publikace a slovníky. Zmíněná Příručka má tak charakter vzdělávací a výkladové publikace, kterou žalovaný používá při své činnosti při posuzování žádostí o udělení azylu. Při této rozho- dovací činnosti je žalovaný vázán kromě zákona i mezinárodními smlouvami a Příručka je pro něho pouhou výklado- vou pomůckou. Pokud jí žalovaný argu- mentuje v odůvodnění svých rozhodnu- tí; Ize to opět chápat jen tak, že pro podporu vlastního hodnocení skutkové- ho.stavu poukazuje na obecně přijíma- ný způsob výkladu azylových podmí- "nek; stejně tak lze poukazovat na jakoukoliv odbornou publikaci či na soudní rozhodnutí. Příručku proto ne- lze považovat za informaci vztahující se k působnosti žalovaného, a tedy za in- formaci podle uvedeného zákona; její 472 vydání by tak odporovalo účelu a smys- lu zákona o informacích. Odpověď žalovaného ze dne 6. 9. 2002 i žalobou napadený úkon prvního náměst- ka ministra vnitra ze dne 30. 10. 2002, ve kterých bylo stěžovateli sděleno, kde může Příručku, kterou požaduje, získat, tak ne- jsou správními rozhodnutími - a to ani podle formy (neobsahují zákonem poža- dované náležitosti rozhodnutí) ani podle svého obsahu (nejedná se o úkony správ- ního orgánu, kterými se zakládají, mění, ru- ší nebo závazně určují práva nebo povin- nosti účastníka, jak má na mysli $ 65 odst. 1 s. ř. s.); jedná se tedy o úkony správního or- gánu, které jsou ze soudního přezkumu podle $ 70 písm. a) s. ř. s. vyloučeny. Měst- ský soud v Praze tak postupoval v souladu se zákonem a žalobu jako nepřípustnou podle $ 46 odst. 1 písm. d) s. ř. s. odmítl. (oš)
Jurij Č. (Ruská federace) proti Ministerstvu vnitra o poskytnutí informace, o ka-