Hierarchie právních předpisů předpokládaná čl. 79 odst. 3 Ústavy ČR je v přípa- dě provádění státní technické kontroly vozidel zachována tím, že $ 48 odst. 4 a $ 91 odst. 1 zákona č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu na pozemních komunikacích, obsahují zákonné zmocnění k vydání prováděcí vyhlášky. Tou je vyhláška č. 302/2001 Sb., která tato zákonná ustanovení konkretizuje a v příloze č. 7 stanoví podrobný seznam úkonů prováděných v rámci technické kontroly. Ustanovení 6 10 odst. 3 této vyhlášky pak jen odkazuje na Věstník dopravy, upravující obsah těchto úkonů. Zákonná úprava tak vymezuje práva a povinnosti stanice technické kontro- ly, prováděcí vyhláška specifikuje jednotlivé úkony v jejím rámci činěné a ve Věstní- ku dopravy je publikován jejich přesný obsah.
Hierarchie právních předpisů předpokládaná čl. 79 odst. 3 Ústavy ČR je v přípa- dě provádění státní technické kontroly vozidel zachována tím, že $ 48 odst. 4 a $ 91 odst. 1 zákona č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu na pozemních komunikacích, obsahují zákonné zmocnění k vydání prováděcí vyhlášky. Tou je vyhláška č. 302/2001 Sb., která tato zákonná ustanovení konkretizuje a v příloze č. 7 stanoví podrobný seznam úkonů prováděných v rámci technické kontroly. Ustanovení 6 10 odst. 3 této vyhlášky pak jen odkazuje na Věstník dopravy, upravující obsah těchto úkonů. Zákonná úprava tak vymezuje práva a povinnosti stanice technické kontro- ly, prováděcí vyhláška specifikuje jednotlivé úkony v jejím rámci činěné a ve Věstní- ku dopravy je publikován jejich přesný obsah.
C.) [29] Stěžovatel namítl nezákonnost spočívající v chybném postupu dle vyhlášky č. 103/1995 Sb. [30] K tomu zdejší soud uvádí, že podle $ 59 odst. 1 zákona č. 56/2001 „[k]rajský“ úřad odejme oprávnění k provozování sta- nice technické kontroly, jestliže při provádě- ní technických prohlídek jsou závažným způsobem porušovány povinnosti stanove- né tímto zákonem“. V nyní projednávané věci bylo za toto závažné porušování povinností označeno porušení $ 48 odst. 1, podle něhož „[sltanice technické kontroly pří technické prohlídce silničního vozidla zjišťuje, zda technický stav a činnost ústrojí a částí vozid- la je bez závad nebo má závady porovná- ním skutečného technického stavu vozidla s podmínkami stanovenými pro technický stav vozidla tímto zákonem a prováděcím právním předpisem“. Podle odstavce 4 „[r]oz- sah a způsob provádění pravidelných tech- nických prohlídek, technické podmínky pro hodnocení výsledku technické prohlídky, způsob vyznačování provedení technických prohlídek stanoví prováděcí právní předpis“. V případě technické prohlídky předmětného vozidla Ford Fiesta dne 16. 7. 2007 bylo zjiště- no, že stěžovatel označil toliko některé záva- dy za lehké a nikoliv nebezpečné, které se však na vozidle v době kontroly již musely vyskytovat. [31] Stěžovatel namítá, že podle $ 9 odst. 4 vyhlášky č. 302/2001 Sb. „[klontrolní technik provede technickou prohlídku v rozsahu kontrolních úkonů uvedených v příloze č. 7 příslušných druhu technické prohlídky, kon- strukci a vybavení vozidla. V průběhu technic- ké prohlídky zaznamenává všechny závady, které na vozidle zjistil“ Citovaná příloha této 882 vyhlášky prý však nestanoví, která závada je hodnocena jako lehká, a která naopak jako vážná či nebezpečná. [32] S tímto názorem soud nesouhlasí. Jak totiž plyne z obsahu přílohy č. 7 citované vyhlášky, tato obsahuje seznam kontrolních úkonů pro zjišťování a hodnocení technické- ho stavu vozidla při technické prohlídce a použitelné stupně hodnocení závad, při- čemž u každého z nich se tyto závady hodno- tí písmeny A - lehká závada, B - vážná závada a C - nebezpečná závada. Z rozhodnutí správ- ního orgánu L stupně plyne, že pochybení stěžovatele shledal v tom, že na předmětném vozidle nezjistil nebezpečné, resp. přinej- menším vážné závady, a to konkrétně (podle klasifikace obsažené v citované příloze): 526 podlaha, 510 skříň karosérie, budka; 215 brzdová hadice a potrubí, přičemž u zá- vad 510 a 526 příloha vyhlášky umožňovala hodnocení všemi písmeny (A, B, C) a u 215 jen písmeny A či B. Stěžovatel tyto závady sice v průběhu technické prohlídky označil, nic- méně považoval je za závady toliko lehké (A). [33] Jinou otázkou je ovšem způsob pod- řazení pod příslušný stupeň hodnocení kon- krétní závady, tzn. obsah konkrétního kontrol- ního úkonu. V tomto směru je třeba vycházet z $ 10 odst. 3 vyhlášky č. 302/2001 Sb., podle něhož „[p]ro každý kontrolní úkon se stano- ví konkrétní podmínky a konkrétní techno- logie jeho provádění. Podrobný popis kontrolních úkonů se uvede ve Věstníku do- pravy.“ Jinak řečeno, hierarchie předpoklá- daná čl. 79 odst. 3 Ústavy („[m]inisterstva, ji- né správní úřady a orgány územní samosprávy mohou na základě a v mezích zákona vydávat právní předpisy, jsou-li k to- mu zmocněny“) je v daném případě respekto- vána tím, že $ 48 odst. 4 a $ 91 odst. 1 zákona č. 56/2001 Sb. obsahují zákonné zmocnění k vydání prováděcí vyhlášky. Tou je vyhláška č. 302/2001 Sb., která konkretizuje citovaná zákonná ustanovení a stanoví v příloze č. 7 podrobný seznam prováděných úkonů v rám- ci technické kontroly vozidel. Citovaný $ 10 odst. 3 této vyhlášky pak jen odkazuje na Věstník dopravy stanovící obsah těchto úko- nů. Zjednodušeně vyjádřeno, zákonná úprava vymezuje práva a povinnosti stanice technic- ké kontroly, prováděcí vyhláška specifikuje jednotlivé úkony v jejím rámci činěné a ve Věstníku dopravy je publikován jejich přesný obsah. [34] Ve Věstníku dopravy byla pod č. 4/2002 publikována Instrukce pro STK č. 1/2002, Kontrolní úkony pro zjišťování a hodnocení technického stavu vozidel, mě- ření emisí a lhůta příští technické prohlídky a zrušovací ustanovení (dále jen „Instrukce“). V Instrukci je konstatováno, že se zatím ne- podařilo zajistit novelizaci kontrolních úko- nů v rozsahu, který by umožňoval jeho sou- hrnné vydání Věstníkem dopravy, a proto tyto kontrolní úkony platné před 31. 12. 2001 zůstávají v platnosti i po 1. 1. 2002. Z hlediska konkrétního obsahu úkonů proto platí text kontrolních úkonů uvedený v příloze č. 1 a č. 14 vyhlášky č. 103/1995 Sb. [35] Je třeba doplnit, že žalovaný vydal In- strukci v souladu s $ 88 odst. 2 zákona č. 56/2001 Sb., podle něhož „[m]inisterstvo zabezpečuje vydávání Věstníku dopravy, ve kterém se publikuje [..| instrukce upřesňují- cí jednotnost provádění technických kontrol ve zkušebních stanicích nebo pověřené zku- šebně, technických prohlídek a měření emisí ve stanicích technické kontroly a stanicích měření emisí“. Soud má za to, že toto zákon- né zmocnění je dostatečně konkrétní pro da- ný případ, tzn. pro vymezení konkrétního ob- sahu kontrolních úkonů. Ani v tomto směru proto neshledal kasační stížnost důvodnou. [36] Nejvyšší správní soud nesouhlasí ani s tvrzením stěžovatele, že prováděcí předpis vždy sleduje osud zákona, který provádí, a proto „není možné, aby tento existoval bez zákona, na který je navázán“. Z ustálené ju- dikatury zdejšího soudu (např. rozsudek ze dne 30. 10. 2003, čj. 5 A 75/2002-53, č. 116/2004 Sb. NSS) totiž plyne, že „čl. 79 odst. 3 Ústavy stanoví podmínku zákonné- ho zmocnění k vydávání sekundární legisla- tivy pouze pro okamžik jejího vydání, niko- liv pro celou dobu její platnosti. Logika čl. 79 odst. 3 Ústavy ČR (v obsahové návaznosti ze- jména na čl. 2, 4a 95 Ústavy a čl. 2 a 4 Listi- ny) totiž vychází z ústavního principu váza- ností zákonem, který je důsledkem legiti- mační funkce lidu, vyjádřené v čl. 2 odst. I Ústavy (..), a také principu bezrozpornosti vnitrostátního právního řádu. Základním materiálním imperativem proto vždy musí být zcela konkrétní a zřetelně vyjádřený pro- jev vůle zákonodárce (obsažený v zákon- ném zmocnění) k vydání konkretizujících podzákonných právních předpisů, který ne- může být překročen čí dokonce zcela absento- vat. Pro právní účinky takovéhoto právního předpisu je proto rozhodující jeho zmíněný materiální vztah k projevené vůli zákono- dárce; oproti tomu však není možno dospět k věcně podloženému přesvědčení o neplat- nosti tohoto předpisu toliko z důvodů legis- lativně-technických, tedy jen proto, že — jako v daném případě — původní zákonné zmoc- nění bylo derogováno a „přesunuto“ do zákona Jiného, ačkoliv je bez jakýchkoliv pochyb- ností zřejmé, že zmiňovaná vůle zákonodár- ce i v tomto případě dostatečně zřetelně projevena byla“ Zjednodušeně řečeno to znamená, že zrušením zákonného zmocnění ještě automaticky nedochází i ke zrušení pro- váděcího předpisu, opírajícího se o toto zmocnění. [37] Jiná je samozřejmě otázka aplikovatel- nosti takovéhoto prováděcího předpisu, jeli- kož není možné, aby tento sekundární právní předpis stanovoval závazná práva a povinnos- ti bez jasně vyjádřené vůle zákonodárce. To se nicméně v nyní řešeném případě nejeví ja- ko zásadní problém, jelikož zmocnění pro vy- dání předmětné instrukce představuje $ 88 odst. 2 zákona č. 56/2001 Sb. Byť samozřejmě platí, že příloha č. 1 vyhlášky č. 103/1995 Sb. byla zrušena ke dni 31. 12. 2001 (viz $ 30 odst. 1 vyhlášky č. 302/2001 Sb.) a její norma- tivní obsah nemůže „obživnout“ formou od- kazu obsaženého v Instrukci, není zásadně nepřípustné, aby se obsah této přílohy stal obsahem předmětné instrukce. Jinak řečeno, žalovaný mohl postupovat dvojím způsobem vedoucím ke stejnému cíli: buď do Instrukce přepsat celý, nebo podstatný obsah zmiňova- né přílohy, anebo na text této přílohy pouká- zat s tím, že ji výslovně přebírá. Zvolil v pořa- dí druhé řešení, tedy výslovně uvedl, že platí 883 2392 i nadále text kontrolních úkonů uvedený v příslušné vyhlášce, které však - dle názoru soudu - principiálně je také možné. [38] Stěžovatel jako stanice technické kontroly proto byl povinen respektovat ob- sah kontrolních úkonů, nicméně nikoliv z dů- vodu aplikace v rozhodné době již derogova- né vyhlášky č. 103/1995 Sb., nýbrž z důvodu postupu podle $ 88 odst. 2 zákona č. 56/2001 Sb. ve spojení s obsahem Instrukce. Soud proto se stěžovatelem souhlasí potud, že vyhláška č. 103/1995 Sb. včetně přílohy č. 1 přestala být součástí právního řádu - vyhláška č. 103/1995 Sb. byla zrušena ke dni účinnosti vyhlášky č. 302/2001 Sb., tzn. k 28. 8. 2001; příloha č. 1 byla zrušena ke dni 31. 12. 2001. Na tuto vyhlášku ani na její přílohu se proto od těchto okamžiků nelze odvolávat jako na závazný právní předpis. Žalovaný tak však ostatně ani nečinil, když na s. 14 jeho rozhod- nutí ze dne 16. 6. 2009 je výslovně uvedeno, že po 31. 12. 2001 se použije toliko text pří- slušných příloh, nikoliv samotná vyhláška č. 103/1995 Sb., přičemž závaznost tohoto textu je dána citovaným $ 10 odst. 3 vyhlášky č. 302/2001 Sb. Přitom ani samotný stěžovatel nezpochybňuje závaznost změn vydaných ve Věstníku dopravy, když tvrdí, že se při svém provozu úpravou obsaženou ve Věstníku do- pravy vždy řídil. Je tak proto zřejmé, že popsa- ná právní úprava pro stěžovatele nemohla být překvapivá či dokonce nepředvídatelná. [39] Jakkoliv je tedy jasné, že řešení zvo- lené žalovaným formou Instrukce je provi- zorní a nikoliv dlouhodobě udržitelné, nepo- važuje soud postup žalovaného, který obsah přílohy č. 1 vyhlášky č. 103/1995 Sb. vtělil do této Instrukce v souladu se shora citovanými 884 "zákonnými zmocňovacími ustanoveními, za a priori právně vyloučený, resp. dokonce za protiústavní, jak se domnívá stěžovatel. Nelze mu přisvědčit ani v tom, že došlo k jevu ozna- čovanému jako mezera v platné právní úpra- vě, která byla vyložena v neprospěch soukro- moprávního subjektu. Jak totiž soud vyložil výše, právě díky Instrukci tato mezera v práv- ní úpravě vůbec nevznikla, takže nebylo tře- ba (neexistující) volný prostor řešit prostřed- nictvím obvyklých interpretačních metod. [40] Pokud stěžovatel městskému soudu vytýká, že se touto otázkou zabýval nedosta- tečně, je třeba uvést, že krajský (resp. měst- ský) soud nemusí vždy vymýšlet zcela nové právní argumenty, odlišné od argumentů správních orgánů, jelikož by to bylo v koneč- ném důsledku často i kontraproduktivní. Po- žadavku přezkoumatelnosti jeho rozhodnutí proto postačuje, pokud při posuzování jed- notlivých žalobních bodů výslovně a zcela konkrétně označí, které názory správního or- gánu považuje za správné, a naopak s kterými polemizuje, resp. které vyvrací. Z hlediska hospodárnosti řízení proto není nutno trvat na tom, aby krajský soud vždy opakoval, resp. argumentačně rozkošatil, právní názory vyjád- řené již v přezkoumávaných správních roz- hodnutích. Jestliže tedy v nyní projednáva- ném případě městský soud uvedl, že se ztotožnil s právním názorem žalovaného ohledně platnosti kontrolních úkonů popsa- ných v příloze č. 1 k vyhlášce č. 103/1995 Sb., a podstatu tohoto názoru shrnul vlastními slovy, nespatřuje zdejší soud v tomto postupu pochybení odpovídající $ 103 odst. 1 písm. d) s. ř. s., na který stěžovatel poukazuje. Ani tuto námitku proto soud nepokládá za důvodnou. C.) 2393 Stavební řízení: účastenství v řízení občanského sdružení k $ 8 odst. 1 a $ 70 odst. 2 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění zákona č. 218/2004 Sb.» I. Okolnost, že při realizaci stavby připadá v úvahu kácení dřevin, již sama o sobě zakládá možnost účastenství občanských sdružení podle $ 70 odst. 2 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, v řízení o povolení stavby, neboť káce- ním dřevin nepochybně může být dotčen zájem na jejich ochraně. II. Smyslem a účelem účasti občanských sdružení podle $ 70 odst. 2 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve stavebních řízeních není blokace, zdržování a protahování realizace stavebního záměru procesními obstrukcemi, nýbrž to, aby kvalifikovaně, tj. odbornými argumenty z oblasti ochrany životního prostředí, urbanismu apod., hájila dotčené (veřejné) zájmy ochrany přírody a kra- jiny v konkurenci jiných veřejných zájmů a zájmů soukromých.
Společnost s ručením omezeným TEKOSO STK proti Ministerstvu dopravy o oprávnění k provozování stanice technické kontroly, o kasační stížnosti žalobce.