(zákon o vysokých školách) Uchazeč o studium na vysoké škole má právo nahlédnout do všech svých mate- riálů (6 50 odst. 6 zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách), které mají význam pro rozhodnutí 0 jeho přijetí ke studiu, nejméně po dobu běhu lhůty, ve které může po- dat žádost o přezkum rozhodnutí děkanovi.
C...) Stěžovatelka dále namítala, že požada- vek krajského soudu, aby vyjasnila, které otáz- ky považuje účastník řízení za nepřesné, a učinila tak v součinnosti s ním, je nezákon- ný, stejně tak i požadavek, aby vyjasnila, které otázky považuje za otázky z práva a psycholo- gie. Nejvyšší správní soud ani tuto námitku nepovažuje za důvodnou, protože uchazeč o studium na vysoké škole musí mít možnost uplatnit své argumenty za podmínek, které jsou stanoveny v $ 50 odst. 6 zákona o vyso- kých školách.
Účastník řízení jak v žádosti o přezkum, tak v žalobě formuloval námitku, že vysoká škola porušila pravidla pro přijíma- cí řízení, jde-li o vytýkanou možnost seznámit se s výsledky testů, neboť tato možnost účast- níku řízení nebyla poskytnuta. Podle citova- ného ustanovení má uchazeč právo nahléd- nout do všech svých materiálů, které mají význam pro rozhodnutí o jeho přijetí ke stu- diu. Účelem tohoto ustanovení je umožnit uchazeči kontrolu svého testu v tom smyslu, zda se při jeho opravě nedopustila vysoká škola (či jiný subjekt) omylu v hodnocení či zda nedošlo k jiné chybě při formulaci či za- dávání otázek.
Uchazeč může na základě na- hlédnutí do vyhodnocení svého testu rovněž podat žádost o přezkoumání rozhodnutí po- depřenou zcela konkrétní argumentací. V zá- koně o vysokých školách přitom není určeno žádné omezení lhůty, kdy může uchazeč na- hlédnout do všech svých materiálů. V daném případě není mezi účastníky řízení sporné, že účastník řízení mohl nahlédnout do svých materiálů po dobu tří dnů od zveřejnění vý- sledků přijímacího řízení na úřední desce fa- kulty a webových stránkách fakulty. Dále ne- ní sporné, že před zahájením přijímacích testů nebyl uchazečům znám předpokládaný termín vyhodnocení a zveřejnění testů.
Nej- vyšší správní soud tak dává za pravdu účast- níku řízení, že mu bylo znemožněno nahléd- nout do svých materiálů, neboť lhůta tří dnů bez přesně určeného jejího počátku je nepři- měřeně krátká, zvláště vzhledem ke kombi- novanému způsobu studia, kdy často uchaze- či při studiu pracují, nereflektuje realitu běžného života, neboť uchazeč může být ča- sově vytížený (např. pracuje v exponovaném zaměstnání či na směny, vyřizuje souběžně větší množství agend, často cestuje apod), nebo se dostat do jiné situace, jež mu zne- možňuje v této krátké lhůtě reagovat.
Jelikož zákon o vysokých školách nestanoví omezení této lhůty, je třeba tento problém překlenout výkladem, a to především výkladem teleolo- gickým, odpovídajícím v daném případě hle- diskům moderního demokratického právní- ho státu. Z hlediska účelu $ 50 odst. 6 zákona o vysokých školách je přiměřené, pokud má uchazeč možnost nahlédnout do svých mate- riálů minimálně po celou dobu, kdy může podat žádost o přezkum rozhodnutí děkana (tedy 30 dní). V daném případě tak krajský soud reagoval správně na tuto situaci a uložil stěžovatelce v případě potřeby postupovat v součinnosti s účastníkem řízení, tedy po- kud bude mít zájem, umožnit mu nahlédnout do jeho materiálů, aby mohl dále konkretizo- vat některé námitky.
V souladu se zásadou spravedlivého pro- cesu i v řízení před soudem musí každá pro- cesní strana mít přiměřenou možnost uplat- nit své argumenty za podmínek, které ji citelně neznevýhodňují v porovnání s proti- stranou. Provedením této zásady je potom též požadavek náležité substanciace přednesů stran. Jedině tím, že strana svůj přednes do- statečně konkretizuje, umožní druhé straně k tomuto přednesu učinit vyjádření. Pokud je tvrzení jedné procesní strany jen povšechné a nekonkrétní, neví druhá strana, k čemu se má vlastně vyjádřit.
Tím se přirozeně snižuje i její možnost náležité procesní obrany. I z hlediska procesní obrany stěžovatelky před soudem tak je podstatné, aby účastník řízení měl možnost nahlédnout do svých ma- teriálů a konkretizovat své námitky, na které pak stěžovatelka musí reagovat ve svém roz- hodnutí. Krajský soud tak rozhodl zcela správně a rovněž oprávněně podotkl, že ne- lze připustit, aby předložený správní spis ne- obsahoval zadání ani výsledky testů účastníka řízení z přijímacího řízení. C...) 71 1756 1756 Ochrana kulturního dědictví: prodej předmětů kulturní hodnoty k $ 3 odst. 1, $ 8 odst. 1 písm. b) a $ 8 odst. 5 zákona č. 71/1994 Sb., o prodeji a vývozu před- mětů kulturní hodnoty, ve žnění zákona č. 80/2004 Sb.
I. Pokud jsou předměty kulturní hodnoty sakrální a kultovní povahy vystaveny v prodejně, jedná se o aktivní nabídku k obchodování s těmito předměty. Podle $ 3 odst. 1 zákona č. 71/1994 Sb., o prodeji a vývozu předmětů kulturní hodnoty (s účin- ností od 29. 4. 1994), musí být nabízené předměty opatřeny osvědčením k trvalému vývozu. JI. Nabízí-li se tyto předměty k prodeji bez výše uvedeného osvědčení, jedná se o protiprávní jednání, za které Ize uložit pokutu [$ 8 odst. 1 písm. b) zákona č. 71/1994 Sb., o prodeji a vývozu předmětů kulturní hodnoty]. Při stanovení kon- krétní výše pokuty se přihlédne k míře závažnosti protiprávního jednání, která je určována především kulturní hodnotou daných předmětů, neboť jejich nekontrolo- vaný prodej či vývoz by znamenal nenahraditelnou ztrátu historického a kulturní- ho dědictví České republiky.
Bc. Petr P. proti Rektorce Univerzity Hradec Králové o přijetí ke studiu, o kasační stíž-
písm. d) vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění pozdějších předpisů] a náhrady hotových výdajů 300 Kč (§ 13 odst. 3 citované vyhlášky), celkem 2400 Kč. Protože advokát je plátcem daně z přidané hodnoty, zvyšuje se jeho odměna o částku odpovídající této dani, kterou je povinen odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., ve znění pozdějších předpisů, tj. o 456 Kč. Celková částka odměny činí proto 2856 Kč. P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně dne 5. září 2008
JUDr. Eliška Cihlářová předsedkyně senátu