a zákona č. 167/1999 Sb. I. Funkce jednatele společnosti s ručením omezeným představuje ve smyslu ustanovení $ 7 odst. 1 zákona č. 1/1991 Sb., o zaměstnanosti, vztah obdobný vztahu pracovnímu. Takovou osobu proto nelze zařadit do evi- dence uchazečů o zaměstnání a nevzniká jí právo na hmotné zabezpečení. II. Zařazení uchazeče o zaměstnání do evidence představuje veřejno- právní akt, který je provedením čl. 26 odst. 3 Listiny základních práv a svo- bod. Podmínkou pro zařazení do evidence uchazečů o zaměstnání je sa- motná neexistence pracovního nebo obdobného vztahu, nikoliv toliko faktické nevykonávání činnosti v rámci tohoto vztahu. K předmětné evi- denci tak dochází, pokud jsou splněny zákonem stanovené formální pod- mínky, a orgán tuto evidenci provádějící proto není povinen zkoumat, zda v konkrétním případě skutečně příslušná činnost je či není vykonávána.
a zákona č. 167/1999 Sb. I. Funkce jednatele společnosti s ručením omezeným představuje ve smyslu ustanovení $ 7 odst. 1 zákona č. 1/1991 Sb., o zaměstnanosti, vztah obdobný vztahu pracovnímu. Takovou osobu proto nelze zařadit do evi- dence uchazečů o zaměstnání a nevzniká jí právo na hmotné zabezpečení. II. Zařazení uchazeče o zaměstnání do evidence představuje veřejno- právní akt, který je provedením čl. 26 odst. 3 Listiny základních práv a svo- bod. Podmínkou pro zařazení do evidence uchazečů o zaměstnání je sa- motná neexistence pracovního nebo obdobného vztahu, nikoliv toliko faktické nevykonávání činnosti v rámci tohoto vztahu. K předmětné evi- denci tak dochází, pokud jsou splněny zákonem stanovené formální pod- mínky, a orgán tuto evidenci provádějící proto není povinen zkoumat, zda v konkrétním případě skutečně příslušná činnost je či není vykonávána.
Ze spisů Nejvyšší správní soud přede- vším zjistil, že žalobce byl veden v evi- denci uchazečů o zaměstnání v období od 1. 3. 1999 do 9. 8. 1999. Býlo mu - po- čínaje dnem 1. 3. 1999 - přiznáno hmot- né zabezpečení a na těchto dávkách bylo vyplaceno 27 269 Kč. Dne 25. 5. 2000 ža- lobce opět podal žádost o zprostředko- vání zaměstnání a dalším rozhodnutím mu bylo ode dne 25. 5. 2000 na dávkách hmotného zabezpečení vyplaceno dal- ších 44 128 Kč. Ve svých žádostech o zprostředkování zaměstnání ze dne 1. 3. 1999 a ze dne 25. 5. 2000 žalobce čestně prohlásil, že není v pracovním ani v obdobném vztahu a že nevykonává samostatnou výdělečnou činnost. Při podání další žádosti o zprostřed- kování zaměstnání dne 27. 10. 2001 však bylo zjištěno, že žalobce je v obchodním rejstříku veden od 28. 4. 1992 jako jed- natel firmy K., s. r. o. Proto Úřad práce v Ostravě rozhodl o žalobcově povinnos- ti vrátit částku neoprávněně poskytnuté- ho hmotného zabezpečení před nástu- pem do zaměstnání za období od 1. 3. 1999 do 9. 8. 1999 a dále od 25. 5. 2000 do 11. 12. 2000 ve výši 71 397 Kč. Své 512 rozhodnutí odůvodnil tím, že do eviden- ce uchazečů o zaměstnání je zařazen občan, který není v pracovním nebo v obdobném vztahu, ani nevykonává sa- mostatnou výdělečnou činnost, ani se nepřipravuje soustavně na povolání (6 7 odst. 1 zákona č. 1/1991 Sb., o zaměst- nanosti). Činnost jednatele však předsta- vuje samostatnou výdělečnou činnost; není právně významné, zda jednatel podnikatelskou aktivitu vyvíjí či nikoliv a zda pobírá odměnu. Rozhodující je je- ho postavení jednatele, které je již svojí povahou určeno k získání příjmu. Proto- že tedy žalobce podmínku ustanovení $7 odst. 1 zákona o zaměstnanosti ne- splňoval, byl evidován mezi uchazeči o zaměstnání neoprávněně, a vznikl mu tak přeplatek hmotného zabezpečení. Žalovaný v odůvodnění odvolacího roz- hodnutí konstatoval, že možnost ukončit funkci jednatele byla omezena ustanove- ním $ 66 odst. 1 obchodního zákoníku, neboť do 31.12. 2000 výkon této funkce končil dnem, kdy odstoupení projednal nebo měl projednat orgán, který osobu zvolil nebo jmenoval. Zánik funkce jed- natele proto mohl nastat až projedná- ním na valné hromadě; pokud se však valná hromada nekonala, nebylo možno výkon funkce tímto způsobem ukončit a podat návrh na výmaz jednatele z ob- chodního rejstříku. Žalobce nicméně měl svoje odstoupení adresovat písem- ně předmětné obchodní společnosti a za tím účelem svolat valnou hromadu. Dnem konání valné hromady výkon funkce jednatele zaniká, přičemž není rozhodné, zda valná hromada s odstou- pením souhlasila či nikoliv. Odstoupení jednatele je totiž jednostranný úkon, kte- rý není vázán na souhlas někoho jiného. V daném případě se však poslední valná hromada konala dne 16. 10. 1995 a na je- jím programu jednání nebylo odstoupe- ní žalobce z funkce jednatele. K samot- nému postavení jednatele žalovaný uve- dl, že se u něj nejedná o samostatnou vý- dělečnou činnost ani o pracovněprávní vztah, nýbrž o vztah obdobný vztahu pracovněprávnímu. Městský soud v Praze napadeným rozsudkem zrušil obě citovaná správní rozhodnutí a věc vrátil Úřadu práce v Ostravě k dalšímu řízení. V odůvodně- ní rozsudku uvedl, že žalovaný na rozdíl od správního orgánu I stupně dospěl k závěru, že činnost jednatele není sa- mostatnou výdělečnou činností, nýbrž se jedná o vztah obdobný vztahu pracov- něprávnímu. V daném případě však ža- lobce tvrdil, že činnost jednatele od roku 1995 vůbec nevykonával a nevznikl mu ani nárok na jakoukoliv odměnu. Tím chybí jeden znak, který je rozhodujícím předpokladem pro posouzení obdob- nosti vztahu jednatele ke společnosti a pracovního vztahu. Pokud by tedy bylo prokázáno, že žalobce ve funkci jednate- le byl odměňován, byl by výklad žalo- vaného správný. Proto soud citovaná správní rozhodnutí zrušil a věc vrátil úřadu práce s tím, že je nutno doplnit dokazování ohledně žalobcem tvrzené bezplatnosti výkonu funkce jednatele. Kasační stížnost podaná žalovaným je důvodná. Nejvyšší správní soud konstatuje, že žalovaný (stěžovatel) výslovně nezmínil žádný z důvodů zakotvených v ustanove- ní $ 103 odst. 1 s. ř. s. Protože však platí, že každý úkon - tedy i kasační stížnost — je nutno hodnotit podle jeho obsahu, je zřejmé, že žalovaný uplatnil důvod obsa- žený v ustanovení $ 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s., neboť namítá, že v předcházejícím řízení došlo k nezákonnosti spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem. Ze shora uvedené rekapitulace je navíc patrno, že mezi účastníky řízení není sporu o skutkových okolnostech věci, nýbrž toliko o jejím právním po- souzení. Předmětem výkladového sporu je především ustanovení $ 7 odst. 1 zákona o zaměstnanosti ve vztahu k funkci jed- natele společnosti s ručením omeze- ným. Podle tohoto ustanovení se totiž občan, který není v pracovním nebo ob- dobném vztahu, ani nevykonává samo- statnou výdělečnou činnost, zařadí do evidence uchazečů © zaměstnání, při- čemž podle ustanovení $ 12 odst. 1 stej- ného zákona se uchazeči o zaměstnání, kterému není do sedmi kalendářních dnů ode dne podání žádosti podle $ 7 odst. 1 zprostředkováno vhodné zaměst- nání nebo zabezpečena možnost rekva- lifikace na nové pro něj vhodné zaměst- nání, poskytne hmotné zabezpečení. Zákonným předpokladem poskytnutí hmotného zabezpečení je tedy zařazení do evidence uchazečů o zaměstnání. Po- kud by došlo k poskytnutí hmotného za- bezpečení na základě neoprávněné evi- dence, jedná se o přeplatek, který má být vrácen. V daném případě žalovaný tvrdí, že žalobce jako jednatel obchodní společ- nosti byl ve vztahu obdobném vztahu pracovnímu, a proto do evidence zařa- zen být neměl. Oproti tomu městský soud dospěl k právnímu názoru, že po- kud by žalobci nebyla vyplácena odmě- na, nelze jím zastávanou funkci jednate- le hodnotit jako vztah obdobný vztahu pracovnímu. K tomu Nejvyšší správní soud uvádí, že zařazení uchazeče o zaměstnání do evidence představuje veřejnoprávní akt, který je provedením čl. 26 odst. 3 Listiny 513 220 základních práv a svobod. Podle tohoto článku má každý právo získávat pro- středky pro své životní potřeby prací. Občany, kteří toto právo nemohou bez své viny vykonávat, stát v přiměřeném rozsahu hmotně zajišťuje; podmínky sta- noví zákon. Zákon o zaměstnanosti je proto nutno nahlížet jako zákon, který stanoví bližší podmínky pro realizaci ci- tovaného subjektivního veřejného práva. Nejvyšší správní soud vycházel z ustá- lené soudní judikatury (viz např. rozsu- dek Vrchního soudu v Praze ze dne 21. 4. 1993, sp. zn. 6 Cdo 108/92, nebo usnese- ní Nejvyššího soudu ze dne 15. 1. 2003, sp. zn. 21 Cdo 963/2002), podle níž jed- natel není ke společnosti s ručením omezeným v pracovním poměru, a to ani tehdy, není-li jejím společníkem (po- známka soudu: v daném případě žalobce společníkem předmětné společnosti byl). Výkon funkce jednatele je totiž vý- konem statutárního orgánu obchodní společnosti, který představuje jak zastu- pování společnosti navenek, tak také ob- chodní vedení společnosti ($ 133 - $ 135 obchodního zákoníku). Povahu funkce jednatele nicméně nelze považovat ani za samostatnou vý- dělečnou čirinost. Samotný pojem „oso- ba vykonávající samostatnou výděleč- nou činnost“ je totiž vlastní zejména daňovým předpisům a nositele této čin- nosti je nutno vymezit jako toho, kdo vy- konává soustavnou činnost provozova- nou samostatně, vlastním jménem, na vlastní odpovědnost, za účelem dosaže- ní zisku a za podmínek stanovených živ- nostenským zákonem nebo zákonem zvláštním (viz $ 2 zákona č. 455/1991 Sb., živnostenského zákona). Jak však vyplý- vá již ze shora uvedeného, jednatel (sta- tutární orgán obchodní společnosti) zmíněné pojmové znaky nesplňuje. 514 Nejvyšší správní soud se proto zto- tožňuje s právním názorem žalovaného i městského soudu v tom smyslu, že funkce jednatele vůči společnosti s ruče- ním omezeným představuje ve smyslu ustanovení $ 7 odst. 1 zákona o zaměst- nanosti vztah obdobný vztahu pracovní- mu. Pro tento názor svědčí především samotná povaha funkce jednatele jakož- to statutárního orgánu obchodní společ- nosti (viz např. zákaz konkurence dle $ 136 obchodního zákoníku) a také vý- slovný odkaz na přiměřené použití usta- novení o mandátní smlouvě ($ 66 odst. 2 obchodního zákoníku). Obsahem man- dátní smlouvy je závazek mandatáře, že pro mandanta na jeho účet zařídí za úplatu určitou obchodní záležitost usku- tečněním právních úkonů jménem man- danta nebo uskutečněním jiné činnosti, a mandant se zavazuje zaplatit mu za to úplatu ($ 566 odst. 1 obchodního záko- níku). Argumentaci pro posuzování funkce jednatele obdobně vztahu pra- covnímu lze podpořit rovněž poukazem na některé právní předpisy, které pro specifické oblasti úpravy pod pojem „za- městnanci“ zahrnují rovněž jednatele obchodních společností (např. zákon ČNR č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, zákon ČNR č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, zákon ČNR č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, zákon č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění). Na rozdíl od městského soudu však Nejvyšší správní soud nesdílí přesvědče- ní, že rozhodným znakem pro posouze- ní předmětného vztahu je skutečnost, zda jednatel byl za svoji činnost odměňo- ván či nikoliv. Již z gramatické dikce ci- tovaného ustanovení je totiž zřejmé, že podmínkou pro zařazení do evidence uchazečů o zaměstnání je samotná ne- existence pracovního nebo obdobného vztahu, nikoliv toliko faktické nevykoná- vání činnosti v rámci tohoto vztahu. K předmětné evidenci tak dochází, po- kud jsou splněny zákonem stanovené formální podmínky, a orgán tuto eviden- ci provádějící proto není povinen zkou- mat, zda v konkrétním případě skutečně příslušná činnost je či není vykonávána. Pokud by totiž byl správný názor měst- ského soudu, pak by bylo (aď absur- dum) zapotřebí vždy zkoumat, zda např. i osoba vykonávající samostatnou vý- dělečnou činnost skutečně dosahovala příjmu zakládajícího účast na pojištění anebo zda osoba v pracovním poměru vykonávala pracovní činnost a dosaho- vala příjmu dle ustanovení $ 11 odst. 2 zákona č. 155/1995 Sb. Proto také je sou- částí žádosti o zprostředkování zaměst- nání (které žalobce podepsal) čestné prohlášení, v němž žadatel prohlašuje, že - mimo jiné — není v pracovním nebo obdobném vztahu. V souzené věci tedy žalovaný dospěl ke správnému právnímu závěru, jestliže konstatoval, že žalobce se nacházel v do- P bě podání žádosti o zprostředkování za- městnání ve vztahu obdobném vztahu pracovnímu, a že proto do evidence za- řazen být neměl. Protože však k zařazení - z důvodu nepravdivého čestného pro- hlášení - došlo, bylo žalobci poskytnuto hmotné zabezpečení neoprávněně. Jestliže žalobce v předchozím řízení argumentoval mimo jiné i tím, že mož- nost ukončit funkci jednatele obchodní společnosti byla omezena ustanovením $ 66 odst. 1 obchodního zákoníku, ne- boť zánik této funkce byl podmíněn pro- jednáním na valné hromadě, která se však v případě předmětné společnosti konala naposledy v roce 1995, nezbývá než konstatovat, že žalobce mohl valnou hromadu svolat a adresovat jí svoji rezig- naci na funkci jednatele. O tom svědčí i ve spise založená pozvánka ze dne 16. 10. 1995 na poslední konanou val nou hromadu společnosti K., s. £. 0., kte- rou svolal právě žalobce. Jestliže tak za účelem odstoupení z funkce jednatele neučinil, nese důsledky tohoto svého jednání. (ček)
Ing. Pavel H. v Ž. proti Ministerstvu práce a sociálních věcí o povinnost vrátit ne- oprávněně poskytnuté hmotné zabezpečení před nástupem do zaměstnání, o kasační stížnosti žalovaného.