Správní řízení: doručování obci kona č . 7/2009 Sb . na jiná osoba, která má též subjektivní veřejné právo ji vykonávat . Střet těchto – v obou
případech abstraktně vzato zcela legitimních
a obvykle v dobré víře nabytých subjektivních veřejných – práv je nutno řešit, pokud
jde o funkci vedoucího monokratického orgánu, tak, že později jmenovaná osoba musí
v rovině výkonu dané funkce ustoupit osobě
dříve jmenované a nezákonně z funkce odvolané . Jen tak lze totiž dostát požadavku efektivity soudní ochrany poskytované v takových
případech správním soudnictvím . [25] Právě s ohledem na výše uvedené je
nutno rozhodnutí, které vedlo k „uprázdnění “ určité vedoucí funkce v monokratickém
orgánu, považovat za podklad pro jmenování jiné osoby do této funkce . Odpadne-li následně „uprazdňující “ rozhodnutí, odpadl
podklad pro jmenování . Právě proto je takovou skutečnost nutno považovat za důvod
obnovy řízení použitelný podle § 100 odst . 1
písm . b) a odst . 3 správního řádu i v režimu
obnovy řízení z moci úřední . Veřejný zájem
na provedení obnovy je v daném případě
u monokratického orgánu očividný – odstranit nežádoucí stav výkonu vedoucí funkce
současně dvěma fyzickými osobami . [26] Na okraj je třeba nicméně poznamenat, že později do funkce jmenovaná a cestou
obnovy řízení dané funkce následně zbavená
osoba má zásadně (za předpokladu své dobré víry ve vztahu ke jmenování do funkce,
jíž pak byla zbavena) právo na širokou míru
satisfakce za to, že v důsledku nezákonného
jednání veřejné moci byla svého práva na nerušený výkon funkce zbavena . Je na veřejné
moci, aby se o patřičnou satisfakci postarala
nejen v rovině finanční, ale pokud možno
případně i jiné (funkční, kariérní apod .) . SB ÍRKA ROZHODNUTÍ NSS 2/2 016 I. Obci se má zásadně doručovat do její datové schránky (viz § 19 odst. 1 větu
druhou správního řádu z roku 2004). Jinak než do datové schránky lze postupem
podle § 19 odst. 2 správního řádu z roku 2004 doručovat, jen pokud by existovaly
konkrétní důvody, pro které nebylo možné doručit písemnost do datové schránky.
Nesmělo by se přitom jednat o nemožnost krátkodobou, typicky vyvolanou nepředvídaným přechodným jevem (např. poruchou systému datových schránek, výpadkem dodávky elektrické energie na straně doručujícího apod.), nýbrž o nemožnost
povahy trvalejší (např. znepřístupnění příslušné datové schránky – to by u obce
však prakticky nemělo připadat v úvahu, viz § 11 odst. 3 a 4 zákona č. 300/2008 Sb.,
o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů). II. Za účinné doručení obci ve smyslu § 21 odst. 2 správního řádu z roku 2004
by bylo možno považovat fyzické převzetí písemnosti místostarostou obce, pokud
k tomu byl zákonem předepsaným způsobem pověřen. Jen za této podmínky je skutečnost, že místostarosta se nepochybně mohl s obsahem převzatého rozhodnutí
seznámit, přičitatelná i obci samotné.
Správní řízení: doručování obci kona č . 7/2009 Sb . na jiná osoba, která má též subjektivní veřejné právo ji vykonávat . Střet těchto – v obou
případech abstraktně vzato zcela legitimních
a obvykle v dobré víře nabytých subjektivních veřejných – práv je nutno řešit, pokud
jde o funkci vedoucího monokratického orgánu, tak, že později jmenovaná osoba musí
v rovině výkonu dané funkce ustoupit osobě
dříve jmenované a nezákonně z funkce odvolané . Jen tak lze totiž dostát požadavku efektivity soudní ochrany poskytované v takových
případech správním soudnictvím . [25] Právě s ohledem na výše uvedené je
nutno rozhodnutí, které vedlo k „uprázdnění “ určité vedoucí funkce v monokratickém
orgánu, považovat za podklad pro jmenování jiné osoby do této funkce . Odpadne-li následně „uprazdňující “ rozhodnutí, odpadl
podklad pro jmenování . Právě proto je takovou skutečnost nutno považovat za důvod
obnovy řízení použitelný podle § 100 odst . 1
písm . b) a odst . 3 správního řádu i v režimu
obnovy řízení z moci úřední . Veřejný zájem
na provedení obnovy je v daném případě
u monokratického orgánu očividný – odstranit nežádoucí stav výkonu vedoucí funkce
současně dvěma fyzickými osobami . [26] Na okraj je třeba nicméně poznamenat, že později do funkce jmenovaná a cestou
obnovy řízení dané funkce následně zbavená
osoba má zásadně (za předpokladu své dobré víry ve vztahu ke jmenování do funkce,
jíž pak byla zbavena) právo na širokou míru
satisfakce za to, že v důsledku nezákonného
jednání veřejné moci byla svého práva na nerušený výkon funkce zbavena . Je na veřejné
moci, aby se o patřičnou satisfakci postarala
nejen v rovině finanční, ale pokud možno
případně i jiné (funkční, kariérní apod .) . SB ÍRKA ROZHODNUTÍ NSS 2/2 016 I. Obci se má zásadně doručovat do její datové schránky (viz § 19 odst. 1 větu
druhou správního řádu z roku 2004). Jinak než do datové schránky lze postupem
podle § 19 odst. 2 správního řádu z roku 2004 doručovat, jen pokud by existovaly
konkrétní důvody, pro které nebylo možné doručit písemnost do datové schránky.
Nesmělo by se přitom jednat o nemožnost krátkodobou, typicky vyvolanou nepředvídaným přechodným jevem (např. poruchou systému datových schránek, výpadkem dodávky elektrické energie na straně doručujícího apod.), nýbrž o nemožnost
povahy trvalejší (např. znepřístupnění příslušné datové schránky – to by u obce
však prakticky nemělo připadat v úvahu, viz § 11 odst. 3 a 4 zákona č. 300/2008 Sb.,
o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů). II. Za účinné doručení obci ve smyslu § 21 odst. 2 správního řádu z roku 2004
by bylo možno považovat fyzické převzetí písemnosti místostarostou obce, pokud
k tomu byl zákonem předepsaným způsobem pověřen. Jen za této podmínky je skutečnost, že místostarosta se nepochybně mohl s obsahem převzatého rozhodnutí
seznámit, přičitatelná i obci samotné.
[11] Podle § 19 odst . 1 správního řádu
„[p]ísemnost doručuje správní orgán, který
ji vyhotovil . Správní orgán doručí písemnost
prostřednictvím veřejné datové sítě do
datové schránky . Nelze-li písemnost takto
doručit, může ji doručit správní orgán sám;
v zákonem stanovených případech může písemnost doručit prostřednictvím obecního
úřadu, jemu naroveň postaveného správního orgánu (dále jen ‚obecní úřad‘) nebo
prostřednictvím policejního orgánu příslušného podle místa doručení; je-li k řízení příslušný orgán obce, může písemnost doručit
prostřednictvím obecní policie .“ Podle § 19
odst . 2 věty první správního řádu, „[n]ení-li
možné písemnost doručit prostřednictvím
veřejné datové sítě do datové schránky, lze ji
doručit také prostřednictvím provozovatele
poštovních služeb“ .
[12] Obci se má zásadně doručovat do
její datové schránky (viz § 19 odst . 1 větu
druhou správního řádu) . V první řadě tedy
lze plně souhlasit s krajským soudem, shledal-li, že stěžovatel pochybil, jestliže nedoručil žalobkyni předmětné rozhodnutí do
datové schránky . Podle § 19 odst . 1 věty třetí a odst . 2 věty první správního řádu sice
platí, že při nemožnosti doručit do datové
schránky lze využít i jiné způsoby doručení . V projednávané věci však stěžovatel jako
doručující orgán neměl podle obsahu spisu
dostatek důvodů pro závěr, že doručení do
datové schránky není možné . Nic ze spisového materiálu o takovém závěru nesvědčí .
V seznamu adresátů, jimž bylo doručováno
shora citované rozhodnutí, je u žalobkyně uvedeno označení její datové schránky
(wd8aywj) . Je tedy patrné, že žalobkyně datovou schránku v rozhodné době pravděpodobně měla, ostatně jako každá obec (viz § 7
odst . 1 zákona o elektronických úkonech) .
Pokud by mělo být žalobkyni plnohodnotně
doručováno jinak než do datové schránky
postupem podle § 19 odst . 2 správního řádu,
musel by správní spis obsahovat skutečnosti
dokládající důvody, pro které nebylo možné doručit písemnost do datové schránky .
SBÍRKA ROZHOD NUTÍ N SS 2 /2016
Nesmělo by se přitom jednat o nemožnost
krátkodobou, typicky vyvolanou nepředvídaným přechodným jevem (např . poruchou
systému datových schránek, výpadkem dodávky elektrické energie na straně doručujícího apod .), nýbrž o nemožnost povahy
trvalejší (např . znepřístupnění příslušné datové schránky – to by u obce však prakticky
nemělo připadat v úvahu, viz § 11 odst . 3 a 4
zákona o elektronických úkonech) .
[12] Obci se má zásadně doručovat do
její datové schránky (viz § 19 odst . 1 větu
druhou správního řádu) . V první řadě tedy
lze plně souhlasit s krajským soudem, shledal-li, že stěžovatel pochybil, jestliže nedoručil žalobkyni předmětné rozhodnutí do
datové schránky . Podle § 19 odst . 1 věty třetí a odst . 2 věty první správního řádu sice
platí, že při nemožnosti doručit do datové
schránky lze využít i jiné způsoby doručení . V projednávané věci však stěžovatel jako
doručující orgán neměl podle obsahu spisu
dostatek důvodů pro závěr, že doručení do
datové schránky není možné . Nic ze spisového materiálu o takovém závěru nesvědčí .
V seznamu adresátů, jimž bylo doručováno
shora citované rozhodnutí, je u žalobkyně uvedeno označení její datové schránky
(wd8aywj) . Je tedy patrné, že žalobkyně datovou schránku v rozhodné době pravděpodobně měla, ostatně jako každá obec (viz § 7
odst . 1 zákona o elektronických úkonech) .
Pokud by mělo být žalobkyni plnohodnotně
doručováno jinak než do datové schránky
postupem podle § 19 odst . 2 správního řádu,
musel by správní spis obsahovat skutečnosti
dokládající důvody, pro které nebylo možné doručit písemnost do datové schránky .
SBÍRKA ROZHOD NUTÍ N SS 2 /2016
Nesmělo by se přitom jednat o nemožnost
krátkodobou, typicky vyvolanou nepředvídaným přechodným jevem (např . poruchou
systému datových schránek, výpadkem dodávky elektrické energie na straně doručujícího apod .), nýbrž o nemožnost povahy
trvalejší (např . znepřístupnění příslušné datové schránky – to by u obce však prakticky
nemělo připadat v úvahu, viz § 11 odst . 3 a 4
zákona o elektronických úkonech) .
[13] Pokud stěžovatel přesto, že splnění podmínek doručování postupem podle
§ 19 odst . 1 věty třetí resp . odst . 2 věty první
správního řádu nebylo ve správním spise doloženo, podle tohoto ustanovení doručoval
prostřednictvím provozovatele poštovních
služeb, mohly účinky doručení nastat pouze
tehdy, pokud se doručovaná zásilka skutečně dostala do dispoziční sféry adresáta, tedy
žalobkyně, za niž ji musela převzít k tomu
oprávněná osoba . V tomto ohledu krajský
soud zcela správně poukázal na judikaturu
Nejvyššího správního soudu, konkrétně na
jeho rozsudky ze dne 16 . 12 . 2010, čj . 1 As
90/2010-95, a ze dne 29 . 6 . 2011, čj . 8 As
31/2011-88 . Doručení fikcí v daném případě
nemohlo nastat . Základní chybou stěžovatele tedy v dané věci bylo, že rezignoval na
svou povinnost doručovat zásadně do datové
schránky žalobkyně a pokusil se i za situace,
kdy neměl dost informací pro závěr, že do
datové schránky doručovat nelze, doručovat
jiným způsobem .
[13] Pokud stěžovatel přesto, že splnění podmínek doručování postupem podle
§ 19 odst . 1 věty třetí resp . odst . 2 věty první
správního řádu nebylo ve správním spise doloženo, podle tohoto ustanovení doručoval
prostřednictvím provozovatele poštovních
služeb, mohly účinky doručení nastat pouze
tehdy, pokud se doručovaná zásilka skutečně dostala do dispoziční sféry adresáta, tedy
žalobkyně, za niž ji musela převzít k tomu
oprávněná osoba . V tomto ohledu krajský
soud zcela správně poukázal na judikaturu
Nejvyššího správního soudu, konkrétně na
jeho rozsudky ze dne 16 . 12 . 2010, čj . 1 As
90/2010-95, a ze dne 29 . 6 . 2011, čj . 8 As
31/2011-88 . Doručení fikcí v daném případě
nemohlo nastat . Základní chybou stěžovatele tedy v dané věci bylo, že rezignoval na
svou povinnost doručovat zásadně do datové
schránky žalobkyně a pokusil se i za situace,
kdy neměl dost informací pro závěr, že do
datové schránky doručovat nelze, doručovat
jiným způsobem .
[14] Do dispoziční sféry žalobkyně by se
doručované rozhodnutí dostalo, pokud by
byly naplněny podmínky § 21 odst . 2 správního řádu, podle něhož „[p]ísemnost, která
se doručuje do vlastních rukou [právnické
osoby – pozn . NSS], jsou oprávněny převzít
orgány a osoby uvedené v § 30 nebo jiné
osoby, které byly pověřeny písemnosti přijímat “ . Podle § 30 odst . 4 správního řádu přitom „[z]a územní samosprávný celek činí
úkony ten, kdo je podle zvláštního zákona
oprávněn územní samosprávný celek navenek zastupovat, jeho zaměstnanec nebo člen
zastupitelstva, který byl touto osobou pověřen“ . Zvláštním zákonem je v daném případě
obecní zřízení, jehož § 103 odst . 1 stanoví,
že „[s]tarosta zastupuje obec navenek“ . Podle § 104 odst . 1 obecního zřízení „[s]tarostu zastupuje místostarosta. Zastupitelstvo
obce může zvolit více místostarostů a svěřit
jim některé úkoly. Místostarosta, kterého
určí zastupitelstvo obce, zastupuje starostu
v době jeho nepřítomnosti nebo v době, kdy
starosta nevykonává funkci (§ 73 odst. 3
a § 79 odst. 1) .“
[15] Pokud tedy v daném případě písemnost fyzicky převzal místostarosta, musel být
k tomu, aby doručení bylo účinné, zákonem
předepsaným způsobem pověřen . Jen za této
podmínky je skutečnost, že místostarosta se
nepochybně mohl s obsahem převzatého
rozhodnutí seznámit, přičitatelná i žalobkyni
samotné .
[16] Místostarosta k převzetí písemnosti mohl být v první řadě pověřen samotnou
starostkou, a to pro tento jednotlivý případ
doručení anebo obecně, tedy pro přebírání
písemností určitého druhu nebo obecněji
pro jednání v určitých věcech .
[17] Dále by připadalo v úvahu, že by
šlo o výkon svěřených úkolů (za předpokladu, že místostarosta byl k takovému výkonu svěřených úkolů zahrnujících v daném
rozsahu jednání navenek zastupitelstvem
pověřen) .
[17] Dále by připadalo v úvahu, že by
šlo o výkon svěřených úkolů (za předpokladu, že místostarosta byl k takovému výkonu svěřených úkolů zahrnujících v daném
rozsahu jednání navenek zastupitelstvem
pověřen) .
[18] Rovněž by mohlo jít o situaci zastupování starostky v době její nepřítomnosti; k tomu by opět musel být místostarosta
určen zastupitelstvem obce a objektivně
by musely nastat okolnosti vyvolávající důvod starostku zastupovat . Nepřítomností
ve smyslu § 104 odst . 1 věty třetí zákona
o obcích je nutno rozumět fyzickou nepřítomnost starosty v sídle obce nebo na jiném místě, na němž jinak starosta obvykle
či podle povahy věci jménem obce jedná,
v době, kdy je podle okolností třeba, aby
jednal . Neznamená to rozhodně, že si snad
doručující orgán může místostarostu kdekoli vyhledat či jej oslovit (např . k sobě přizvat) a zásilku mu bez dalšího předat, i když
by stejně dobře mohl zásilku doručit přímo
starostovi . To by znamenalo fakticky obejít
předání zásilky primárně oprávněné osobě,
tedy samotnému starostovi . Smysl a účel
§ 104 odst . 1 věty třetí zákona o obcích je
jiný – poskytnout ve své podstatě nouzové
náhradní řešení pro případ, že primárně
oprávněný (tedy starosta) v danou dobu
objektivně pro fyzickou nepřítomnost nemůže za obec jednat, a přesto je třeba, aby
za ni někdo obdařený patřičným pověřením (a tedy i legitimitou) bez zbytečného
prodlení jednal .
[19] Alternativa uvedená v § 104 odst . 1
větě třetí in fine obecního zřízení, a sice
zastupování starosty, pokud starosta nevykonává funkci (§ 73 odst. 3 a § 79 odst. 1),
v projednávané věci nejspíše nepřipadá
v úvahu, neboť se vztahuje pouze na specifické v zákoně vyjmenované důvody nevykonávání funkce, na které zákon přímo
odkazuje (dočasná pracovní neschopnost,
karanténa, těhotenství nebo péče o dítě do
3 let věku, viz § 73 odst . 3 větu první obecního zřízení; dovolená, viz § 79 odst . 1 obecního zřízení), o nichž nebylo v průběhu dosavadních řízení nikým tvrzeno, že by byly
ve hře . I ohledně těchto důvodů by, pokud
by byly v dalším řízení tvrzeny, muselo být
prokázáno, že v rozhodné době byly dány
a že místostarosta, předepsaným způsobem
k tomu pověřený, z těchto důvodů starostku
zastupoval .
[20] Ze správního spisu neplyne, že by
místostarosta při přebírání písemnosti jednal na základě některého z výše popsaných
oprávnění . Má-li být doručení předáním písemnosti místostarostovi účinné, muselo by
se o některý z uvedených případů jednat; doložit to je věcí doručujícího orgánu .
[21] Pokud tedy krajský soud rozhodnutí žalovaného zrušil a uložil mu prověřit, zda
byl místostarosta oprávněn převzít předmětnou písemnost, posoudil věc v plném souladu se zákonem .
SB ÍRKA ROZHODNUTÍ NSS 2/2 016
Obec Michalovice proti Krajskému úřadu Ústeckého kraje, za účasti Jany P ., o dodatečné povolení stavby a souhlas s užíváním, o kasační stížnosti žalovaného .