Správní řízení: doručování obci kona č . 7/2009 Sb . na jiná osoba, která má též subjektivní veřejné právo ji vykonávat . Střet těchto – v obou případech abstraktně vzato zcela legitimních a obvykle v dobré víře nabytých subjektivních veřejných – práv je nutno řešit, pokud jde o funkci vedoucího monokratického orgánu, tak, že později jmenovaná osoba musí v rovině výkonu dané funkce ustoupit osobě dříve jmenované a nezákonně z funkce odvolané . Jen tak lze totiž dostát požadavku efektivity soudní ochrany poskytované v takových případech správním soudnictvím .
[25] Právě s ohledem na výše uvedené je nutno rozhodnutí, které vedlo k „uprázdnění “ určité vedoucí funkce v monokratickém orgánu, považovat za podklad pro jmenování jiné osoby do této funkce . Odpadne-li následně „uprazdňující “ rozhodnutí, odpadl podklad pro jmenování . Právě proto je takovou skutečnost nutno považovat za důvod obnovy řízení použitelný podle § 100 odst . 1 písm . b) a odst . 3 správního řádu i v režimu obnovy řízení z moci úřední . Veřejný zájem na provedení obnovy je v daném případě u monokratického orgánu očividný – odstranit nežádoucí stav výkonu vedoucí funkce současně dvěma fyzickými osobami .
[26] Na okraj je třeba nicméně poznamenat, že později do funkce jmenovaná a cestou obnovy řízení dané funkce následně zbavená osoba má zásadně (za předpokladu své dobré víry ve vztahu ke jmenování do funkce, jíž pak byla zbavena) právo na širokou míru satisfakce za to, že v důsledku nezákonného jednání veřejné moci byla svého práva na nerušený výkon funkce zbavena . Je na veřejné moci, aby se o patřičnou satisfakci postarala nejen v rovině finanční, ale pokud možno případně i jiné (funkční, kariérní apod .) . SB ÍRKA ROZHODNUTÍ NSS 2/2 016 I. Obci se má zásadně doručovat do její datové schránky (viz § 19 odst. 1 větu druhou správního řádu z roku 2004). Jinak než do datové schránky lze postupem podle § 19 odst. 2 správního řádu z roku 2004 doručovat, jen pokud by existovaly konkrétní důvody, pro které nebylo možné doručit písemnost do datové schránky.
Nesmělo by se přitom jednat o nemožnost krátkodobou, typicky vyvolanou nepředvídaným přechodným jevem (např. poruchou systému datových schránek, výpadkem dodávky elektrické energie na straně doručujícího apod.), nýbrž o nemožnost povahy trvalejší (např. znepřístupnění příslušné datové schránky – to by u obce však prakticky nemělo připadat v úvahu, viz § 11 odst. 3 a 4 zákona č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů).
II. Za účinné doručení obci ve smyslu § 21 odst. 2 správního řádu z roku 2004 by bylo možno považovat fyzické převzetí písemnosti místostarostou obce, pokud k tomu byl zákonem předepsaným způsobem pověřen. Jen za této podmínky je skutečnost, že místostarosta se nepochybně mohl s obsahem převzatého rozhodnutí seznámit, přičitatelná i obci samotné.
Správní řízení: doručování obci kona č . 7/2009 Sb . na jiná osoba, která má též subjektivní veřejné právo ji vykonávat . Střet těchto – v obou případech abstraktně vzato zcela legitimních a obvykle v dobré víře nabytých subjektivních veřejných – práv je nutno řešit, pokud jde o funkci vedoucího monokratického orgánu, tak, že později jmenovaná osoba musí v rovině výkonu dané funkce ustoupit osobě dříve jmenované a nezákonně z funkce odvolané . Jen tak lze totiž dostát požadavku efektivity soudní ochrany poskytované v takových případech správním soudnictvím .
[25] Právě s ohledem na výše uvedené je nutno rozhodnutí, které vedlo k „uprázdnění “ určité vedoucí funkce v monokratickém orgánu, považovat za podklad pro jmenování jiné osoby do této funkce . Odpadne-li následně „uprazdňující “ rozhodnutí, odpadl podklad pro jmenování . Právě proto je takovou skutečnost nutno považovat za důvod obnovy řízení použitelný podle § 100 odst . 1 písm . b) a odst . 3 správního řádu i v režimu obnovy řízení z moci úřední . Veřejný zájem na provedení obnovy je v daném případě u monokratického orgánu očividný – odstranit nežádoucí stav výkonu vedoucí funkce současně dvěma fyzickými osobami .
[26] Na okraj je třeba nicméně poznamenat, že později do funkce jmenovaná a cestou obnovy řízení dané funkce následně zbavená osoba má zásadně (za předpokladu své dobré víry ve vztahu ke jmenování do funkce, jíž pak byla zbavena) právo na širokou míru satisfakce za to, že v důsledku nezákonného jednání veřejné moci byla svého práva na nerušený výkon funkce zbavena . Je na veřejné moci, aby se o patřičnou satisfakci postarala nejen v rovině finanční, ale pokud možno případně i jiné (funkční, kariérní apod .) . SB ÍRKA ROZHODNUTÍ NSS 2/2 016 I. Obci se má zásadně doručovat do její datové schránky (viz § 19 odst. 1 větu druhou správního řádu z roku 2004). Jinak než do datové schránky lze postupem podle § 19 odst. 2 správního řádu z roku 2004 doručovat, jen pokud by existovaly konkrétní důvody, pro které nebylo možné doručit písemnost do datové schránky.
Nesmělo by se přitom jednat o nemožnost krátkodobou, typicky vyvolanou nepředvídaným přechodným jevem (např. poruchou systému datových schránek, výpadkem dodávky elektrické energie na straně doručujícího apod.), nýbrž o nemožnost povahy trvalejší (např. znepřístupnění příslušné datové schránky – to by u obce však prakticky nemělo připadat v úvahu, viz § 11 odst. 3 a 4 zákona č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů).
II. Za účinné doručení obci ve smyslu § 21 odst. 2 správního řádu z roku 2004 by bylo možno považovat fyzické převzetí písemnosti místostarostou obce, pokud k tomu byl zákonem předepsaným způsobem pověřen. Jen za této podmínky je skutečnost, že místostarosta se nepochybně mohl s obsahem převzatého rozhodnutí seznámit, přičitatelná i obci samotné.
[11] Podle § 19 odst . 1 správního řádu „[p]ísemnost doručuje správní orgán, který ji vyhotovil . Správní orgán doručí písemnost prostřednictvím veřejné datové sítě do datové schránky . Nelze-li písemnost takto doručit, může ji doručit správní orgán sám; v zákonem stanovených případech může písemnost doručit prostřednictvím obecního úřadu, jemu naroveň postaveného správního orgánu (dále jen ‚obecní úřad‘) nebo prostřednictvím policejního orgánu příslušného podle místa doručení; je-li k řízení příslušný orgán obce, může písemnost doručit prostřednictvím obecní policie .“ Podle § 19 odst . 2 věty první správního řádu, „[n]ení-li možné písemnost doručit prostřednictvím veřejné datové sítě do datové schránky, lze ji doručit také prostřednictvím provozovatele poštovních služeb“ .
[12] Obci se má zásadně doručovat do její datové schránky (viz § 19 odst . 1 větu druhou správního řádu) . V první řadě tedy lze plně souhlasit s krajským soudem, shledal-li, že stěžovatel pochybil, jestliže nedoručil žalobkyni předmětné rozhodnutí do datové schránky . Podle § 19 odst . 1 věty třetí a odst . 2 věty první správního řádu sice platí, že při nemožnosti doručit do datové schránky lze využít i jiné způsoby doručení . V projednávané věci však stěžovatel jako doručující orgán neměl podle obsahu spisu dostatek důvodů pro závěr, že doručení do datové schránky není možné . Nic ze spisového materiálu o takovém závěru nesvědčí . V seznamu adresátů, jimž bylo doručováno shora citované rozhodnutí, je u žalobkyně uvedeno označení její datové schránky (wd8aywj) . Je tedy patrné, že žalobkyně datovou schránku v rozhodné době pravděpodobně měla, ostatně jako každá obec (viz § 7 odst . 1 zákona o elektronických úkonech) . Pokud by mělo být žalobkyni plnohodnotně doručováno jinak než do datové schránky postupem podle § 19 odst . 2 správního řádu, musel by správní spis obsahovat skutečnosti dokládající důvody, pro které nebylo možné doručit písemnost do datové schránky .
SBÍRKA ROZHOD NUTÍ N SS 2 /2016
Nesmělo by se přitom jednat o nemožnost krátkodobou, typicky vyvolanou nepředvídaným přechodným jevem (např . poruchou systému datových schránek, výpadkem dodávky elektrické energie na straně doručujícího apod .), nýbrž o nemožnost povahy trvalejší (např . znepřístupnění příslušné datové schránky – to by u obce však prakticky nemělo připadat v úvahu, viz § 11 odst . 3 a 4 zákona o elektronických úkonech) .
[13] Pokud stěžovatel přesto, že splnění podmínek doručování postupem podle § 19 odst . 1 věty třetí resp . odst . 2 věty první správního řádu nebylo ve správním spise doloženo, podle tohoto ustanovení doručoval prostřednictvím provozovatele poštovních služeb, mohly účinky doručení nastat pouze tehdy, pokud se doručovaná zásilka skutečně dostala do dispoziční sféry adresáta, tedy žalobkyně, za niž ji musela převzít k tomu oprávněná osoba . V tomto ohledu krajský soud zcela správně poukázal na judikaturu Nejvyššího správního soudu, konkrétně na jeho rozsudky ze dne 16 . 12 . 2010, čj . 1 As 90/2010-95, a ze dne 29 . 6 . 2011, čj . 8 As 31/2011-88 . Doručení fikcí v daném případě nemohlo nastat . Základní chybou stěžovatele tedy v dané věci bylo, že rezignoval na svou povinnost doručovat zásadně do datové schránky žalobkyně a pokusil se i za situace, kdy neměl dost informací pro závěr, že do datové schránky doručovat nelze, doručovat jiným způsobem .
[14] Do dispoziční sféry žalobkyně by se doručované rozhodnutí dostalo, pokud by byly naplněny podmínky § 21 odst . 2 správního řádu, podle něhož „[p]ísemnost, která se doručuje do vlastních rukou [právnické osoby – pozn . NSS], jsou oprávněny převzít orgány a osoby uvedené v § 30 nebo jiné osoby, které byly pověřeny písemnosti přijímat “ . Podle § 30 odst . 4 správního řádu přitom „[z]a územní samosprávný celek činí úkony ten, kdo je podle zvláštního zákona oprávněn územní samosprávný celek navenek zastupovat, jeho zaměstnanec nebo člen zastupitelstva, který byl touto osobou pověřen“ . Zvláštním zákonem je v daném případě obecní zřízení, jehož § 103 odst . 1 stanoví,
že „[s]tarosta zastupuje obec navenek“ . Podle § 104 odst . 1 obecního zřízení „[s]tarostu zastupuje místostarosta. Zastupitelstvo obce může zvolit více místostarostů a svěřit jim některé úkoly. Místostarosta, kterého určí zastupitelstvo obce, zastupuje starostu v době jeho nepřítomnosti nebo v době, kdy starosta nevykonává funkci (§ 73 odst. 3 a § 79 odst. 1) .“
[15] Pokud tedy v daném případě písemnost fyzicky převzal místostarosta, musel být k tomu, aby doručení bylo účinné, zákonem předepsaným způsobem pověřen . Jen za této podmínky je skutečnost, že místostarosta se nepochybně mohl s obsahem převzatého rozhodnutí seznámit, přičitatelná i žalobkyni samotné .
[16] Místostarosta k převzetí písemnosti mohl být v první řadě pověřen samotnou starostkou, a to pro tento jednotlivý případ doručení anebo obecně, tedy pro přebírání písemností určitého druhu nebo obecněji pro jednání v určitých věcech .
[17] Dále by připadalo v úvahu, že by šlo o výkon svěřených úkolů (za předpokladu, že místostarosta byl k takovému výkonu svěřených úkolů zahrnujících v daném rozsahu jednání navenek zastupitelstvem pověřen) .
[18] Rovněž by mohlo jít o situaci zastupování starostky v době její nepřítomnosti; k tomu by opět musel být místostarosta určen zastupitelstvem obce a objektivně by musely nastat okolnosti vyvolávající důvod starostku zastupovat . Nepřítomností ve smyslu § 104 odst . 1 věty třetí zákona o obcích je nutno rozumět fyzickou nepřítomnost starosty v sídle obce nebo na jiném místě, na němž jinak starosta obvykle či podle povahy věci jménem obce jedná, v době, kdy je podle okolností třeba, aby jednal . Neznamená to rozhodně, že si snad doručující orgán může místostarostu kdekoli vyhledat či jej oslovit (např . k sobě přizvat) a zásilku mu bez dalšího předat, i když
by stejně dobře mohl zásilku doručit přímo starostovi . To by znamenalo fakticky obejít předání zásilky primárně oprávněné osobě, tedy samotnému starostovi . Smysl a účel § 104 odst . 1 věty třetí zákona o obcích je jiný – poskytnout ve své podstatě nouzové náhradní řešení pro případ, že primárně oprávněný (tedy starosta) v danou dobu objektivně pro fyzickou nepřítomnost nemůže za obec jednat, a přesto je třeba, aby za ni někdo obdařený patřičným pověřením (a tedy i legitimitou) bez zbytečného prodlení jednal .
[19] Alternativa uvedená v § 104 odst . 1 větě třetí in fine obecního zřízení, a sice zastupování starosty, pokud starosta nevykonává funkci (§ 73 odst. 3 a § 79 odst. 1), v projednávané věci nejspíše nepřipadá v úvahu, neboť se vztahuje pouze na specifické v zákoně vyjmenované důvody nevykonávání funkce, na které zákon přímo odkazuje (dočasná pracovní neschopnost, karanténa, těhotenství nebo péče o dítě do 3 let věku, viz § 73 odst . 3 větu první obecního zřízení; dovolená, viz § 79 odst . 1 obecního zřízení), o nichž nebylo v průběhu dosavadních řízení nikým tvrzeno, že by byly ve hře . I ohledně těchto důvodů by, pokud by byly v dalším řízení tvrzeny, muselo být prokázáno, že v rozhodné době byly dány a že místostarosta, předepsaným způsobem k tomu pověřený, z těchto důvodů starostku zastupoval .
[20] Ze správního spisu neplyne, že by místostarosta při přebírání písemnosti jednal na základě některého z výše popsaných oprávnění . Má-li být doručení předáním písemnosti místostarostovi účinné, muselo by se o některý z uvedených případů jednat; doložit to je věcí doručujícího orgánu .
[21] Pokud tedy krajský soud rozhodnutí žalovaného zrušil a uložil mu prověřit, zda byl místostarosta oprávněn převzít předmětnou písemnost, posoudil věc v plném souladu se zákonem .
SB ÍRKA ROZHODNUTÍ NSS 2/2 016
Obec Michalovice proti Krajskému úřadu Ústeckého kraje, za účasti Jany P ., o dodatečné povolení stavby a souhlas s užíváním, o kasační stížnosti žalovaného .