I. Rozpuštění shromáždění podle $ 12 odst. 1 zákona č. 84/1990 Sb., o právu shro- mažďovacím, je rozhodnutím na místě ve smyslu $ 143 odst. 1 písm. d) správního řá- du z roku 2004. Rozhodnutí se vyhlašuje ústně, o ústním vyhlášení se vydá účastní- kovi písemné potvrzení a následně se bez zbytečného odkladu doručí písemné vyhotovení rozhodnutí. II. Podání námitek podle $ 13 zákona č. 84/1990 Sb., o právu shromažďovacím, není vázáno na vydání písemného rozhodnutí; nejde tu totiž o celkový přezkum po- stupu a rozhodnutí správního orgánu, ale pouze o zjištění, zda shromáždění bylo či nebylo rozpuštěno v souladu se zákonem.
I. Rozpuštění shromáždění podle $ 12 odst. 1 zákona č. 84/1990 Sb., o právu shro- mažďovacím, je rozhodnutím na místě ve smyslu $ 143 odst. 1 písm. d) správního řá- du z roku 2004. Rozhodnutí se vyhlašuje ústně, o ústním vyhlášení se vydá účastní- kovi písemné potvrzení a následně se bez zbytečného odkladu doručí písemné vyhotovení rozhodnutí. II. Podání námitek podle $ 13 zákona č. 84/1990 Sb., o právu shromažďovacím, není vázáno na vydání písemného rozhodnutí; nejde tu totiž o celkový přezkum po- stupu a rozhodnutí správního orgánu, ale pouze o zjištění, zda shromáždění bylo či nebylo rozpuštěno v souladu se zákonem.
Výkon shromažďovacího práva je zaručen čl. 19 Listiny základních práv a svobod, pod- léhá však určitým zákonným omezením. Shromáždění podléhá oznamovací povinnos- ti a na jeho průběh je oprávněn dozírat úřad, jemuž bylo konání oznámeno, či Policie ČR. V daném případě shromáždění bylo oznáme- no, ovšem v jeho průběhu žalovaný seznal, že jsou splněny zákonné důvody, za nichž je tře- ba shromáždění rozpustit. V tomto kasačním řízení nelze posuzovat, zda toto rozpuštění bylo důvodné, či nikoliv. Shromáždění bylo starostkou obce rozpuštěno a toto rozhodnu- tí bylo k žádosti vyhotoveno písemně. Úkon, jímž je shromáždění rozpuštěno, podléhá soudní kontrole. Podle $ 13 shro- mažďovacího zákona může svolavatel nebo účastník shromáždění podat proti rozpuštění shromáždění do 15 dnů námitky u soudu. Soud rozhodne, zda shromáždění bylo nebo nebylo rozpuštěno v souladu se zákonem. Pro řízení se přiměřeně použijí ustanovení soudního řádu správního. Poznámka pod ča- rou vztahující se k poslední větě tohoto usta- novení odkazuje na $ 65 až $ 78s. ř. s., tedy na ustanovení upravující řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu. Nejvyšší správ- ní soud si je vědom, že poznámka pod čarou není závaznou součástí zákona, ale pouhou SBÍRKA ROZHODNUTÍ NS$ 4/2012 legislativní pomůckou, jak plyne např. z nále- zu Ústavního soudu ze dne 30. 11. 2009, sp. zn. II ÚS 485/1998, č. 173/2009 Sb. ÚS. V daném případě však uvedená poznámka není v rozporu s textem zákona, a je tedy pou- ze vodítkem pro určení žalobního typu. Úkon, jímž se rozpouští shromáždění, je také svou podstatou rozhodnutím zasahují- cím do práv svolavatele či účastníků shro- máždění způsobem předpokládaným v $ 65 s. ř. s. Ačkoliv tedy shromažďovací zákon v $ 12 odst. 1 používá formulaci „sdělí zá- stupce úřadu účastníkům, že shromáždění je rozpuštěno“, svou podstatou se jedná 0 roz- hodnutí orgánu veřejné moci, jímž se zasahu- je do základního práva. Shromažďovací zákon nepředpokládá, že by k rozpuštění shromáž- dění mělo dojít písemným rozhodnutím. Si- tuače při rozpouštění shromáždění je jiná než při rozhodování o zákazu shromáždění nebo době jeho ukončení podle $ 9 a $ 10 shromažďovacího zákona. Tam jde o běžnou rozhodovací činnost, byť s vlastní procesní úpravou ($ Ilodst. 1 a 2, $ 16 citovaného zá- kona) a s určitými odlišnostmi v úpravě soud- ního přezkumu ($ 11 odst. 3 téhož zákona). Rozpuštění shromáždění však je úkonem pro- váděným operativně v místě shromáždění, při němž musí být okamžitě vyhodnocena si- tuace, a pokud svolavatel neuposlechne vý- zvy k ukončení shromáždění, musí být roz- hodnutí na místě vyhlášeno. Shromažďovací zákon v $ 12 odst. 1 ($ 12 odst. 5) také stano- ví, že „sdělení“ musí obsahovat důvody k roz- puštění 4 upozornění na následky neupo- slechnutí této výzvy a musí být učiněno takovým způsobem, aby bylo účastníkům sro- zumitelné, a aby se s ním všichni účastníci mohli seznámit. Při nerespektování rozhod- nutí úřadu o rozpuštění shromáždění přichá- zí totiž v úvahu policejní zákrok směřující k rozpuštění shromáždění, který provádí po- licejní útvar na základě rozhodnutí zástupce úřadu ($ 12 odst. 7 citovaného zákona). Po- kud by „sdělení“ úřadu o rozpuštění shro- máždění nebylo rozhodnutím, nemohlo by být na místě ani rozhodnuto o takovémto dal- ším postupu, ač by to bylo nezbytné v zájmu zachování veřejného pořádku. Stranou je tře- 395 2553 ba ponechat možnosti zákroku bez takového rozhodnutí, neboť se týkají jiných případů. xx Nejvyšší správní soud tak dospěl k závěru, který je zastáván i autory komentáře (Černý, P.; Lehká, M. Zákon o právu shromažďovacím. 1. vyd. Praha : C. H. Beck, 2010, s. 136 a násl.), že se jedná o rozhodnutí na místě ve smyslu $ 143 odst. 1 písm. d) správního řádu. Jak uvá- dí tento komentář na s. 138, jde o rozhodnutí vydané v návaznosti na výkon dozoru správní- ho orgánu nad dodržováním právních předpisů (zachování účelu shromáždění, dodržování povinností svolavatele, dodržování povinnos- tí účastníků shromáždění a sledování, zda ne- jsou naplněny podmínky pro rozpuštění shromáždění). Užití správního řádu přitom pro rozhodo- vání o rozpuštění shromáždění vyloučeno není ($ 16 shromažďovacího zákona). Podle $ 143 odst. 2 správního řádu je předpokla- dem uložení povinnosti na místě zjištění sta- vu věci. Rozhodnutí se vyhlašuje ústně, jeho písemné vyhotovení se bez zbytečného od- kladu doručuje dodatečně. O ústním vyhláše- ní rozhodnutí se vždy na místě vydá písemné potvrzení ($ 67 odst. 3 správního řádu), které obdrží účastník. To znamená, že v případě ústně vyhlášeného rozhodnutí na místě musí být vydáno písemné potvrzení vždy, nikoliv jen na žádost. Otázka, zda možnost podání námitek po- dle $ 13 shromažďovacího zákona je nutno vázat na rozhodnutí vyhlášené na místě, či na písemné vyhotovení tohoto rozhodnutí, za- tím nebyla v dostupné judikatuře výslovně ře- šena. Ze soudních rozhodnutí předcházejí- cích soudnímu řádu správnímu a správnímu řádu z roku 2004 lze poukázat na rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 19. 9. 1997, sp. zn. 30 Ca 124/1995, Soudní judikatura č. 299/1998, a rozsudek Městského soudu v Pra- ze ze dne 15. 10. 1997, sp. zn. 28 Ca 348/1996, Soudní judikatura č. 663/2000, které posuzo- valy zákonnost rozhodnutí pouze vyhlášené- ho. Z doby po jejich účinnosti lze poukázat na rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 22. 6.2011, čj. 30 Ca 82/2009-40, či na rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka Liberec, ze dne 29. 9.2011, čj. 59 A 3/2011-35, 396 z nichž, stejně jako z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 2. 2010, čj. 5 As 25/2009-84, lze soudit, že předmětem soud- ního řízení byly rovněž námitky proti roz- hodnutí pouze vyhlášenému, a že tedy soudy implicitně vyslovily, že právě k tomuto roz- hodnutí je třeba vázat podání námitek; jinak by totiž návrhy (námitky) odmítly. Správní řád tedy sice přepokládá, že pí- semné vyhotovení rozhodnutí vyhlášeného ústně na místě musí být bezodkladně vydáno a doručeno, ovšem možnost podání námitek podle $ 13 shromažďovacího zákona se k to- mu neváže. Nejde tu totiž o celkový přezkum postupu a rozhodování správního orgánu ve správním řízení, ale jen a pouze o zjištění, zda shromáždění bylo či nebylo rozpuštěno v souladu se zákonem. V těchto mezích se ta- ké pohybuje přiměřenost použití $ 65 až $ 78 soudního řádu správního. Námitky se totiž podávají proti „rozpuštění shromáždění“; k tomu došlo vyhlášením rozhodnutí na mís- tě a tím okamžikem bylo také účinné. Skuteč- nost, že by písemné vyhotovení rozhodnutí nebylo vydáno bezodkladně (tj. v řádu něko- lika dnů) či dokonce nebylo vydáno vůbec, nic nemění na tom, že k rozpuštění shromáž- dění došlo. Bylo by proti smyslu a účelu shro- mažďovacího zákona, pokud by se svolavatel či účastníci shromáždění museli cestou od- stranění nečinnosti správního orgánu domá- hat vydání písemného vyhotovení rozhodnu- tí o rozpuštění shromáždění jen proto, aby mohli podat námitky u soudu, přičemž vý- sledkem soudního řízení by bylo pouze po- souzení zákonnosti samotného rozpuštění shromáždění. Žalobce také v daném případě žalobou bro- jil výslovně proti rozpuštění shromáždění. V ža- lobě uvedl, že podává námitky proti rozpuštění shromáždění podle $ 13 shromažďovacího zá- kona, přičemž potvrzení žalovaného o rozpuš- tění shromáždění označil pouze jako důkaz, že k rozpuštění skutečně došlo. Nedomáhal se zrušení tohoto potvrzení, jak mylně tvrdí kraj- ský soud; petitem se domáhal vyslovení, že roz- puštění shromáždění bylo nezákonné. Nad rámec potřebného odůvodnění je ře- šení možného souběhu námitek proti roz- hodnutí © rozpuštění shromáždění podle $ 13 shromažďovacího zákona a žaloby proti vydanému písemnému vyhotovení rozhod- nutí, jakož i řešení okruhu účastníků správní- ho řízení. Lze tak uzavřít, že námitky podané proti roz- hodnutí o rozpuštění shromáždění žalobce vyhlá- šenému žalovaným dne 1. 12. 2010, nejsou před- časným návrhem ve smyslu $ 46 odst. 1 písm. b) s. ř. s. a krajský soud je měl (v případě splnění ostatních podmínek řízení) věcně projednat. 2554 © Pomoc v hmotné nouzi: příspěvek na živobytí k $9, $ 24 odst. 1 písm. ©) a $ 25 až $ 30 zákona č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi, ve znění zákonů č. 585/2006 Sb. a č. 261/2007 Sb. I. Odměna z dohody 0 provedení práce představuje příjem ze závislé činnosti ve smyslu $ 9 odst. 1 písm. a) zákona č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi, a záro- veň i příjem pro určení přiměřených nákladů na bydlení ve smyslu odstavce třetího téhož ustanovení. Pro účely příspěvku na živobytí lze proto podle $ 9 odst. 1 písm. a) a odst. 2 citovaného zákona snížit 70 % takového příjmu o přiměřené náklady na bydlení. II. U osoby bez přístřeší, které odůvodněné náklady na bydlení vzniknou v hlav- ním městě Praze, se pro účely příspěvku na živobytí snižuje její příjem podle 6 9 odst. 2 zákona č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi, o odůvodněné náklady na bydlení až do výše 35 % jejího příjmu. III. Částku existenčního minima u osoby uvedené v $ 24 odst. 1 písm. c) zákona č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi, ve znění účinném do 31. 12. 2008 lze pro účely stanovení částky jejího živobytí zvýšit o částky uvedené v různých ustanove- ních $ 25 až $ 30 tohoto zákona, a nikoliv pouze o nejvyšší částku uvedenou v jed- nom znich.
Občanské sdružení Stop genocidě proti Městskému úřadu Neratovice o rozpuštění shro-