zařízeních, ve znění zákona č. 121/2004 Sb. (v textu též „zákon o nestátních zdra- votnických zařízeních“) České lékárnické komoře v řízení o vydání osvědčení podle $ 2 odst. 2 písm. d) zákona ČNR č. 220/1991 Sb., o České lékařské komoře, České sto- matologické komoře a České lékárnické komoře, nepřísluší zabývat se věc- nými a technickými podmínkami provozu lékárny, v níž má žadatel o vydá- ní osvědčení působit jako odborný zástupce, neboť tuto podmínku nelze nalézt v taxativním výčtu obsaženém v $ 9 ve spojení s $ 6 zákona ČNR č. 160/1992 Sb., o zdravotní péči v nestátních zdravotnických zařízeních; nelze ji ani dovodit extenzivním výkladem pojmu „odborné způsobilosti podle $ 6 odpovídající druhu a rozsahu zdravotní péče poskytované nestát- ním zařízením“ ($ 9 odst. 1 citovaného zákona), neboť tím je zjevně míněna toliko odborná způsobilost osoby odborného zástupce, nikoli technická a věcná způsobilost určité lékárny poskytovat lékárenské služby zákonem předepsaným způsobem.
Spornou otázkou je, zda při vydávání osvědčení o způsobilosti vykonávat funkci odborného zástupce při provozu lékárny je ČLK oprávněna a povinna zkoumat odborné osobní předpoklady žadatele nejen z pohledu jeho odborné způsobilosti (kvalifikace), nýbrž též z pohledu jeho odpovědnosti za odbor- né vedení zdravotnického zařízení v sou- ladu s požadavky na provoz zdravotnic- kého zařízení. Podmínky a rozsah poskytování zdra- votní péče v nestátních zdravotnických zařízeních a podmínky provozování těchto zařízení, mezi nimi též lékáren (viz $ 37 zákona o péči o zdraví lidu, $ 3 901 673 odst. 1 zákona o nestátních zdravotnic- kých zařízeních, obojí ve znění ke dni vy- dání napadeného správního rozhodnutí žalobce - viz $ 75 odst. 1, $ 120 s.
ř. s.), upravuje v první řadě zákon o nestát- ních zdravotnických zařízeních. Provo- zovat nestátní zdravotnické zařízení mů- že fyzická nebo právnická osoba, která má oprávnění podle tohoto zákona a kte- rou zákon o nestátních zdravotnických zařízeních označuje za provozovatele. Nestátní zdravotnické zařízení musí být pro druh a rozsah jím poskytované zdra- votní péče personálně, věcně a technic- ky vybaveno a musí splňovat požadavky kladené na jeho provoz; Ministerstvo zdravotnictví stanoví vyhláškami hygie- nické požadavky na provoz zdravotnických zařízení a technické a věcné požadavky na vybavení zdravotnických zařízení CS 4 zákona o nestátních zdravotnických zařízeních).
Technické a věcné požadav- ky na vybavení zdravotnických zařízení stanovilo ministerstvo velmi detailním způsobem ve vyhlášce č. 49/1993 Sb. Provozovatel nestátního zdravotnického zařízení je většinou (ne však vždy) pod- nikatelem [$ 2 odst. 1, odst. 2 písm. c) obch. zák.]. Provozovateli nestátních zdravotnic- kých zařízení mohou být z hlediska je- jich odborné způsobilosti osoby dvojího druhu. První skupinu tvoří fyzické oso- by, které samy disponují zákonem přede- psanou odbornou způsobilostí, jak je stanovena v $ 6 zákona o nestátních zdravotnických zařízeních, tj. disponují zákonem předepsanou odbornou kvali- fikací podle povahy konkrétního zdra- votnického zařízení.
U těchto osob se odborná i ekonomická odpovědnost za provoz nestátního zdravotnického zaří- zení sjednocuje v jedné osobě. Druhou skupinu tvoří fyzické osoby, které nedis- ponují zákonem předepsanou odbor- 902 nou způsobilostí, jak je stanovena v $ 6 zákona o nestátních zdravotnických zaří- zeních, a všechny právnické osoby (ty ta- kovou způsobilostí již z povahy věci dis- ponovat nemohou); u těchto osob dochází k jakémusi „rozdvojení“ odpo- vědnosti za provoz nestátního zdravot- nického zařízení - za odborné aspekty provozu odpovídá odborný zástupce ($ 9 odst. 2.
zákona o nestátních zdravot- nických zařízeních), který musí být pro- vozovatelem vždy ustanoven a jehož vztah k provozovateli musí mít přede- psanou specifickou právní povahu (od- borný zástupce musí být v pracovním poměru nebo v obdobném pracovně- právním vztahu k provozovateli nestátní- ho zařízení, anebo společníkem obchod- ní společnosti, která je provozovatelem - viz $ 9 odst. 2 věta druhá zákona o ne- státních zdravotnických zařízeních); za ekonomické aspekty provozu nestátní- ho zdravotnického zařízení pak odpoví- dá provozovatel samotný.
Smysl a účel uvedené úpravy je zřejmý: jejím cílem je umožnit, aby ekonomicky profitovat z provozu nestátního zdravotnického za- řízení mohl kdokoli, kdo usoudí, že je vhodné do tohoto oboru podnikání in- vestovat, a tedy do něho co nejvíce otev- řít v ekonomické rovině vstup, umožnit konkurenci a nevylučovat z něho určité osoby jen proto, že samy nemají potřeb- nou odbornou kvalifikaci (nejsou lékaři, farmaceuty apod.), a zároveň zajistit, aby i v případě, že provozovatelem nestátní- ho zdravotnického zařízení jsou osoby bez potřebné odborné způsobilosti, byl potřebný odborný standard služeb po- skytovaných tímto zařízením zajištěn ve stejné míře, jako kdyby provozovatelem samotným byla osoba s potřebnou od- bornou způsobilostí.
Znamená to tedy, že vstup na trh lé- kárnických služeb a podnikání na něm nejsou vyhrazeny toliko lékárníkům, nýbrž otevřeny všem, kdo způsobem sta- noveným v právních předpisech zajistí předepsaný odborný standard poskyto- vání lékárenských služeb. Ve světle takto vyjádřeného základního smyslu a účelu zákona je nutno veškerá jeho ustanovení vykládat (srov. v tomto ohledu jedno- značné závěry, k nimž dospěl Vrchní soud v Praze ve svém rozsudku ze dne 22. 12. 1995, čj. 7 A 83/94-38, zveřejně- ném v Soudní judikatuře ve věcech správních pod č. 222/1998 a v Soudní ju- dikatuře č. 5/1998 na str.
136). Oprávnění k provozování nestátního zařízení vzniká rozhodnutím o registraci příslušným úřadem, kterým je zpravidla krajský úřad ($ 8 zákona o nestátních zdravotnických zařízeních). Žádost po- dává (potenciální) provozovatel zaříze- ní. Podmínky registrace jsou pak stano- veny v $ 9 a $ 10 zákona o nestátních zdravotnických zařízeních. Z těchto ustanovení je zřejmé, že se v nich promí- tá „rozdvojení“ odpovědnosti za provoz nestátního zdravotnického zařízení me- zi provozovatele a odborného zástupce v případech, kdy je podle $ 9 odst. 2 zá- kona o nestátních zdravotnických zaříze- ních třeba jej ustanovit - v žádosti o re- gistraci totiž provozovatel dokládá určité skutečnosti [a sice skutečnosti podle $ 10 odst. 3 písm. 4) nebo b), jakož i písm. c) a i zákona o nestátních zdravotnických zařízeních - viz $ 10 odst. 5 téhož záko- na] ve vztahu k osobě odborného zástup- ce, nikoli ve vztahu k osobě vlastní.
Obecné podmínky registrace nestát- ního zdravotnického zařízení stanovuje $ 9 zákona o nestátních zdravotnických zařízeních. Základní pravidlo stanoví $ 9 odst. 1 cit. zákona: Je-li provozovatelem nestátního zařízení fyzická osoba, musí být 1) plně způsobilá k právním úko- nům, 2) bezúhonná a 3) mít odbornou způsobilost podle $ 6 zákona o nestát- ních zdravotnických zařízeních odpoví- dající druhu a rozsahu zdravotní péče poskytované nestátním zařízením. Pro provozovatele, kteří nemají odbornou způsobilost podle $ 6 zákona o nestát- ních zdravotnických zařízeních, platí modifikované podmínky uvedené v $ 9 odst. 2, které jsou ve vztahu k podmín- kám podle odstavce 1 v poměru speciali- ty, což znamená, že v rozsahu, ve kterém odstavec 2 stanovuje něco jiného, se vy- lučuje použitelnost odstavce 1.
Ustano- vení $ 9 odst. 2 věty první stanoví, že je-li provozovatelem nestátního zařízení právnická osoba nebo fyzická osoba, kte- rá nemá odbornou způsobilost podle $ 6 zákona o nestátních zdravotnických zaří- zeních odpovídající druhu a rozsahu zdravotní péče poskytované nestátním zařízením, je povinna ustanovit odbor- ného zástupce, který podmínky podle $ 9 odst. 1 zákona o nestátních zdravot- nických zařízeních [tedy 1) plnou způ- sobilost k právním úkonům, 2) bezúhon- nost a 3) odbornou způsobilost podle $ 6 zákona o nestátních zdravotnických zařízeních odpovídající druhu a rozsahu zdravotní péče poskytované nestátním zařízením] splňovat musí a který navíc musí být v pracovním poměru nebo v obdobném pracovněprávním vztahu k provozovateli nebo být společníkem obchodní společnosti (provozovatele).
V 59 odst. 2 větě druhé 2n fine se pak od- borný zástupce charakterizuje jako ten, kdo odpovídá za odborné vedení nestát- ního zdravotnického zařízení. Uvedená charakteristika odborného zástupce není jednou z obecných pod- mínek registrace nestátního zdravotnic- kého zařízení, nýbrž vymezením rozsa- hu a povahy odpovědnosti odborného zástupce - ten na základě uvedeného 903 673 ustanovení odpovídá za veřejnoprávní aspekty provozu lékárny, tedy zejména za to, že provoz lékárny bude organizo- ván 4 prováděn odborně bezvadným způsobem; porušení uvedených povin- ností může mít pro odborného zástupce za následek vedle trestněprávní odpo- vědnosti především odpovědnost dis- ciplinární, neboť odborný zástupce mu- sí být povinně členem ČLK ($ 3 odst. 3 zákona o zdravotnických komorách), takže podléhá disciplinární pravomoci této profesní komory ($ 13, $ 18 zákona o zdravotnických komorách).
Odborný zástupce má samozřejmě i odpovědnost soukromoprávní povahy, avšak toliko podle pracovněprávních či obchodně- právních předpisů, přičemž odpovídá svému zaměstnavateli či provozovatel- ské obchodní společnosti, je-li jejím spo- lečníkem; tato odpovědnost je z hlediska veřejnoprávních zdravotnických předpi- sů irelevantní. Odborný zástupce nemu- sí splňovat žádné další podmínky, než ja- ké plynou z $ 9 odst. 2 ve spojení s $ 9 odst. 1 a $ 6 zákona o nestátních zdra- votnických zařízeních, neboť žádné další podmínky mu žádný zákon nestanoví.
Zdravotnické profesní komory (Čes- ká lékařská komora, Česká stomatologic- ká komora a Česká lékárnická komora) jsou veřejnoprávními samosprávnými profesními korporacemi s povinným členstvím. Je jim v některých oblastech svěřen výkon státní správy; vedle toho vykonávají i další veřejné funkce. Základ- ním smyslem a účelem zdravotnických profesních komor je zajištění potřebné odborné úrovně služeb, které lékaři, sto- matologové a lékárníci svým zákazní- kům poskytují. Vzhledem k tomu, že se jedná o služby sofistikované, u nichž ne- ní pro běžného zákazníka ani pro třetí osobu, jež nemá potřebné odborné zna- losti, jednoduché posoudit jejich odbor- 904 nou kvalitu a to, zda byly poskytnuty pat- řičným způsobem a v patřičném rozsa- hu, a o služby, jež úzce souvisejí se za- chováním života a zdraví lidí, shledal zákonodárce, že dohled nad odbornou úrovní a etikou poskytování těchto slu- žeb mají v určité míře vedle orgánů stát- ní správy provádět i veřejnoprávní samosprávné profesní korporace, zalo- žené na vzájemné kontrole vykonavatelů těchto profesí prostřednictvím jejich profesních kolegů.
Pravomoci profes- ních komor, jak plyne zejména z výčtu v $ 2 atéž z $ 9 odst. 2 zákona o nestát- ních zdravotnických zařízeních, se týkají zabezpečování a ověřování odborné způsobilosti jejich členů a odborné kva- lity poskytování zdravotní péče, dalšího vzdělávání členů, kontroly dodržování profesní etiky, spoluúčasti na tvorbě státní zdravotnické politiky v podobě konzultací s příslušnými orgány a v po- době členství zástupců komor v odbor- ných grémiích a vydávání závazných od- borných stanovisek pro jejich členy v určitých případech.
Ze žádného ustanovení zákona o zdravotnických komorách neplyne, že by profesním komorám byla dána opráv- nění přímo či nepřímo regulovat ekono- mické aspekty výkonu profesí lékařů, stomatologů a lékárníků a podnikání v těchto oborech mimo relativně úzký rámec otázek spojených s odborností a profesní etikou. Ekonomické aspekty vstupu na trh zdravotní péče a fungová- ní na něm jsou závislé především na podnikatelské strategii a úspěšnosti da- ného provozovatele na trhu a dále na specifických a v řadě ohledů jinak než jen trhem regulovaných pravidlech vstu- pu do odvětví a působení v něm, jež vy- plývají ze systému veřejného zdravotní- ho pojištění (viz $ 13 a násl., zejm.
pak $ 17, zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a dopl- nění některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů); tuto skuteč- nost reflektuje zákon o nestátních zdra- votnických zařízeních ve svém f 7, v němž jsou definovány přípustné způ- soby úhrady zdravotní péče. V rozsahu, v němž vykonávají veřej- nou moc rozhodováním o subjektivních právech a povinnostech svých členů ne- bo třetích osob, jsou profesní komory správními úřady, a proto i pro ně platí zá- sada enumerativnosti státních pretenzí a zásada legální licence, jež vyplývají z čl.
2 odst. 3 Ústavy a čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, a zásada, že povinnosti mohou být ukládány toliko na základě zákona a v jeho mezích a jen při zachování základních práv a svobod (čl. 4 odst. 1 Listiny základních práv a svobod). Z uvedených zásad zejména vyplývá, že při výkonu svých oprávnění nemohou profesní komory podmiňovat vydání určitého povolení či osvědčení splněním dalších podmínek nad rámec toho, co těm, kteří se vydání onoho po- volení či osvědčení domáhají, ukládá zá- kon.
Zejména nemohou odmítat vydání povolení či osvědčení s poukazem na vnitřní předpis profesní komory, stanoví- cí šířeji než zákon rozsah podmínek, které mají být splněny (srov. k tomu obdobné závěry stran povahy vnitřního předpisu České lékárnické komory, Soudní judika- tura ve věcech správních č. 610/2000 a Soudní judikatura č. 2/2000 na str. 144; srovnej též obdobné závěry, které se týka- ly postavení Komory auditorů České re- publiky, pod č. 90/2004 Sb. NSS). V $ 10 odst. 3 písm. a) zákona o ne- státních zdravotnických zařízeních se praví, že k žádosti o registraci nestátního zdravotnického zařízení je žadatel povi- nen přiložit mj. osvědčení stavovské profesní organizace ustavené zákonem, je-li zřízena.
Je-li žadatel osobou bez od- borné způsobilosti, musí se takové osvědčení týkat jím ustaveného odbor- ného zástupce ($ 10 odst. 5 cit. zákona). V daném případě se žalobkyně má stát odbornou zástupkyní při provozu lékár- ny, takže v jejím případě se ustanovení $ 10 odst. 3 písm. a) cit. zákona uplatní, neboť osvědčení v jejím případě vydává stěžovatelka, která v době podání žádos- ti o vydání osvědčení i v době rozhodo- vání o ní byla jako profesní organizace zákonem zřízena. Ustanovení $ 10 odst. 3 písm. b) cit. zákona se tedy - jeli- kož příslušná profesní komora byla usta- vena - neuplatní [takový výklad vyplývá i z dikce $ 10 odst. 5 cit. zákona, který v souvislosti s doklady uvedenými v $ 10 odst. 3 písm. a) a b) užívá spojky „nebo“, zatímco u dokladů podle písm. c) a i) užívá spojky „a“ - z toho lze dovodit, že v daném kontextu zákonodárce nepřed- pokládá možnost současné existence do- kladů podle $ 10 odst. 3 písm. a) a dokla- dů podle $ 10 odst. 3 písm. b) u stejného žadatele o registraci nestátního zdravot- nického zařízení|.
Stejně tak se neuplat- ní ustanovení písm. c) téhož odstavce, neboť to by bylo aplikovatelné toliko na profese uvedené v $ 6 cit. zákona, u nichž vydání osvědčení podle odst. 3 písm. a) není v pravomoci žádné ze tří profes- ních komor zřízených zákonem o zdra- votnických komorách. Podle $ 2 odst. 2 písm. c) zákona o zdravotnických komorách jsou zdravot- nické profesní komory, mezi nimi i stě- žovatelka, oprávněny stanovovat pod- mínky k výkonu soukromé praxe svých členů a k výkonu funkce odborných zá- stupců podle zvláštního předpisu a ve- doucích lékařů a primářů v nestátních zdravotnických zařízeních; podle písm. d) téhož odstavce jsou pak oprávněny vy- 905 673 dávat osvědčení o splnění podmínek podle písmena c).
Ustanovení $ 2 odst. 2 písm. c) zákona o zdravotnických komo- rách nelze při jeho ústavně konformním výkladu (k němu je obecný soud povi- nen, je-li takový výklad možný - viz nález Ústavního soudu ze dne 26. 3. 1996 ve věci sp. zn. Pl. ÚS 48/95, zveřejněný pod č. 21 ve svazku č. 5 Sbírky nálezů a usne- sení Ústavního soudu) s ohledem na čl. 2 odst. 3 Ústavy a čl. 2 odst. 2 a čl. 4 odst. 1 Listiny základních práv a svobod rozu- mět tak, že by profesní komory mohly stanovovat jakékoli podmínky k výkonu soukromých praxí svých členů, k výko- nu funkcí odborných zástupců či k výko- nu funkcí vedoucích lékařů a primářů v nestátních zdravotnických zařízeních, nýbrž mohou - vzhledem k tomu, že pra- vomoci podle $ 2 odst. 2 písm. c) a d) vy- konávají jako správní úřad - stanovovat jen takové podmínky, které jsou konkre- tizací podmínek stanovených zákonem.
Podmínky pro to, aby určitá osoba mo- hla působit jako odborný zástupce, stej- ně tak jako obecné podmínky registrace nestátního zdravotnického zařízení jsou taxativně (a z hlediska věcného rozsahu navzájem shodně) stanoveny v $ 9 ve spojení s $ 6 zákona o nestátních zdra- votnických zařízeních. Znamená to tedy, že stěžovatelka může v řízení o vydání osvědčení o splnění podmínek k výkonu funkce odborného zástupce „stanovo- vat“ (tj. od toho, kdo má být odborným zástupcem provozovatele, vyžadovat) splnění toliko těchto taxativně vymeze- ných podmínek a žádných jiných.
Smyslem a účelem uvedené úpravy je zajistit, aby byla ověřena osobní odborná úroveň žadatele o vydání osvědčení. Stě- žovatelce tedy zejména nepřísluší se v ří- zení o vydání osvědčení jakkoli zabývat věcnými a technickými podmínkami provozu lékárny, v níž má žadatel o vydá- 906 ní osvědčení působit jako odborný zá- stupce, neboť tuto podmínku nelze v ta- xativním výčtu obsaženém v $ 9 ve spojení s $ 6 zákona o nestátních zdra- votnických zařízeních nalézt; nelze ji ani dovodit extenzivním výkladem pojmu „odborné způsobilosti podle $ 6 odpoví- dající druhu a rozsahu zdravotní péče poskytované nestátním zařízením“ ($ 9 odst. 1 zákona o nestátních zdravotnic- kých zařízeních), neboť tím je zjevně mí- něna toliko odborná způsobilost osoby provozovatele, resp. jeho odborného zá- stupce, nikoli technická a věcná způsobi- lost určité lékárny poskytovat lékárenské služby zákonem předepsaným způso- bem.
To plyne z dikce $ 6 zákona o ne- státních zdravotnických zařízeních, ne- boť toto ustanovení je ve své podstatě toliko výčtem odborných zdravotnic- kých profesí, jejichž výkon je příslušný- mi zákony reglementován. Podle stavu ke dni rozhodování stě- žovatelky byl výkon kvalifikovaných zdravotnických profesí upraven záko- nem o péči o zdraví lidu a vyhláškou mi- nisterstva zdravotnictví ČSR č. 77/1981 Sb., o zdravotnických pracovnících a jiných odborných pracovnících ve zdravotnic- tví, ve znění pozdějších předpisů; nyní uvedenou | problematiku © komplexně upravují zákon č. 95/2004 Sb., o pod- mínkách získávání a uznávání odborné způsobilosti a specializované způsobi- losti k výkonu zdravotnického povolání lékaře, zubního lékaře a farmaceuta, a zá- kon č. 96/2004 Sb., o podmínkách získá- vání a uznávání způsobilosti k výkonu nelékařských zdravotnických povolání a k výkonu činností souvisejících s po- skytováním zdravotní péče a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o nelékařských zdravotnických povolá- ních); vedle toho jsou podle tehdejšího i současného právního stavu odborné předpoklady pracovníků zacházejících v lékárnách s léčivy stanoveny v zákoně č. 79/1997 Sb., o léčivech a o změnách a doplnění některých souvisejících záko- nů (dále jen „zákon o léčivech“), zejmé- na pak v jeho $ 43 odst. 5 a 6.
Zkoumání a ověřování technických a věcných pod- mínek provozu lékárny je totiž ustanove- ním $ 10 odst. 3 písm. f) zákona o nestát- ních zdravotnických zařízeních svěřeno Státnímu ústavu pro kontrolu léčiv, který postupuje podle vyhlášky č. 49/1993 Sb., o technických a věcných požadavcích na vybavení zdravotnických zařízení (od- kaz na delší dobu již zrušenou vyhlášku Ministerstva zdravotnictví České repub- liky č. 284/1990 Sb., o správné výrobní praxi, řízení jakosti humánních léčiv a prostředků zdravotnické a obalové techniky, který je v zákoně o nestátních zdravotnických zařízeních uveden v po- známce pod čarou č. 11, nemá normativ- ní, nýbrž toliko informativní význam).
O tom, že uvedená působnost Státnímu ústavu pro kontrolu léčiv náleží, svědčí i ustanovení $ 9 odst. 1 písm. e) bodu 3, části věty před středníkem in fine záko- na o léčivech, které stanovuje, že Státní ústav pro kontrolu léčiv jako správní ot- gán kontroluje u provozovatelů [tedy i u lékáren jako nestátních zdravotnic- kých zařízení - viz zejm. $ 3 odst. 1,94 odst. 1 písm. c), $ 43 zákona o léčivech] dodržování mj. podmínek stanovených v rozhodnutí vydaném podle zvláštních právních předpisů. Těmito předpisy nutno rozumět mj. zákon o nestátních zdravotnických zařízeních; takovému vý- kladu ostatně nasvědčuje - jakkoli nemá sama o sobě normativní hodnotu, nýbrž je toliko jednou z výkladových pomůcek - i poznámka pod čarou č. 3, která na zá- kon o nestátních zdravotnických zaříze- ních odkazuje.
Ve významném rozsahu jsou technické a věcné podmínky způso- bilosti provozu lékárny prověřovány rov- něž orgánem ochrany veřejného zdraví, kterým je v daném případě krajská hygi- enická stanice, při schvalování provozní- ho řádu nestátního zdravotnického zaří- zení [$ 10 odst. 3 písm. €) zákona o nestátních zdravotnických zařízeních, $ 15 odst. 1, odst. 2 věta první a $ 82 odst. 2 písm. a) zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů]. Vzhledem k tomu, že z žádného usta- novení zákona nevyplývá, že by stěžova- telka měla pravomoc prověřovat tech- nické a věcné podmínky provozu lékárny, a že naopak tato pravomoc je svěřena jiným orgánům, nutno dospět k závěru, že stěžovatelka v rámci řízení o vydání osvědčení o splnění podmínek k výkonu funkce odborného zástupce ty- to podmínky zkoumat nemůže.
Lichá je námitka, že v případě, že by právnické osoby a fyzické osoby bez od- borné způsobilosti neměly jako provo- zovatelé při registraci zdravotnického zařízení podléhat posuzování, zda splňu- jí požadavky ustanovení $ 10 odst. 3 písm. b) zákona o nestátních zdravotnic- kých zařízeních a požadavky jiné - pro- tože profesní komora je zřízena a osvěd- čení by muselo být vydáno bez ohledu na splnění těchto požadavků - byly by tyto osoby nepřiměřeně zvýhodněny oproti těm provozovatelům - fyzickým osobám, kteří odbornou způsobilost splňují.
Pokud by takováto stěžovatelkou popsaná nerovnost existovala, musela by nepochybně být považována za ne- rovnost neodůvodněnou, neboť k nerov- nému zacházení se dvěma skupinami osob nacházejícími se v obdobné situaci by stěží bylo možno najít legitimní dů- vod. Uvedená námitka ovšem vychází z implicitního předpokladu stěžovatel ky, že ona sama má ve vztahu k provozo- 907 673 vatelům - fyzickým osobám, které od- bornou způsobilost splňují, pravomoc posuzovat, zda splňují požadavky usta- novení $ 10 odst. 3 písm. b) zákona o ne- státních zdravotnických zařízeních a po- žadavky jiné.
Tento předpoklad je však nesprávný, neboť uvedená pravomoc stěžovatelky z žádného ustanovení záko- na nevyplývá. Zákon o nestátních zdra- votnických zařízeních v tomto ohledu zachází se všemi provozovateli rovným způsobem - ČLK ověřuje odbornou (tj. ve své podstatě osobní) způsobilost pro- vozovatele - fyzické osoby, jež odbornou způsobilostí sama disponuje, i odbor- nou způsobilost odborného zástupce provozovatele, který touto způsobilostí nedisponuje, stejným způsobem a ve stejném rozsahu, který vyplývá z $ 2 odst. 2 písm. c) zákona o zdravotnických komorách a který v žádném případě ne- zahrnuje oprávnění prověřovat technic- kou a věcnou způsobilost určité lékárny poskytovat lékárenské služby zákonem předepsaným způsobem.
U všech provo- zovatelů lékáren, bez ohledu na to, zda odborné standardy poskytování lékáren- ských služeb zajišťují oni sami anebo je- jich odborní zástupci, totiž tyto technické a věcné požadavky prověřuje Státní ústav pro kontrolu léčiv v rozsahu stanoveném vyhláškou č. 49/1993 Sb., a to na základě ustanovení $ 10 odst. 3 písm. e) zákona o nestátních zdravotnických zařízeních. Obiter dictum nutno dodat, že žádný obecně závazný právní předpis nezakazu- je provozovatelům lékáren používat tako- vé marketingové strategie a takové uspo- řádání prostor přiléhajících k lékárnám, které mají pro provozovatele ekonomic- ky výhodné synergické efekty vznikající spojením provozu lékárny s navazujícím prostorem, v němž se prodávají jiné dru- hy zboží, a to i formou samoobslužného prodeje.
Podmínkou samozřejmě je, že lé- 908 kárna, jež je součástí této „sdružené pro- dejny“, splní veškeré požadavky technic- ké, věcné a hygienické povahy, jak je sta- novují obecně závazné právní předpisy, a že při provozu lékárny budou provozo- vatel a jeho zaměstnanci dodržovat poža- davky na profesní etiku prodeje a výdeje léčiv. Výkon povolání farmaceuta v takové lékárně nepochybně nemůže být sám o sobě považován za porušení pravidel profesní etiky. V konkrétním případě lé- kárny, v níž se má žalobkyně stát odbor- ným zástupcem, je tedy zejména třeba, aby uspořádání lékárny tvořilo provozně uzavřený celek [odstavec 1 písm. a) spo- lečných ustanovení přílohy k vyhlášce č. 49/1993 Sb.] a aby byly splněny kon- krétní podmínky pro lékárny základního typu, jak vyplývají z části II bodu 1 a oddí- lu A přílohy k vyhlášce č. 49/1993 Sb. Provozně uzavřeným celkem je nutno z hlediska vnímání lékárny zákazníkem rozumět takové uspořádání prostoru, v němž dochází ke kontaktu zákazníka s personálem lékárny vydávajícím či pro- dávajícím léčiva, zdravotnické prostředky a doplňkový sortiment, aby průměrnému zákazníkovi bylo zřejmé, kde tento pro- stor začíná a kde končí a přechází v pro- stor, v němž probíhá prodej jiného zboží než výše uvedeného.
Prostor, v němž do- chází ke kontaktu zákazníků a personálu lékárny, lze tak, aby jej průměrný zákazník vnímal jako oddělený od prostoru, v němž probíhá prodej jiného než lékárenského zboží, oddělit nejrůznějšími způsoby - na- příklad zdí, stěnou, sklem, přepážkou; zpravidla však postačí i oddělení např. ba- riérou z rostlin v květináčích (nebrání-li tomu hygienické důvody), vitríinami, pul ty, paravány či jiným obdobným způso- bem odpovídajícím konkrétním podmín- kám prostor, v nichž je lékárna zřízena.
Pokud Státní ústav pro kontrolu léčiv vydal ve svém rozhodnutí ze dne 1. 7. 2003 souhlas s provozováním lékárny zá- kladního typu, v níž se žalobkyně hodlá stát odborným zástupcem, je otázka po- souzení technických a věcných podmí- nek činnosti lékárny vyřešena, neboť Státní ústav pro kontrolu léčiv v rámci své pravomoci o této otázce pravomoc- ně rozhodl. Co se týče ingerence stěžo- vatelky do personálních otázek provozu lékárny, zde jí přísluší toliko v rámci její disciplinární pravomoci dohlížet na to, aby žalobkyně jako odborný zástupce, kterému je podle $ 9 odst. 2 zákona o nestátních zdravotnických zařízeních svěřena zvláštní odpovědnost za odbor- né vedení nestátního zdravotnického za- řízení, vedoucí lékárník či vedoucí lékár- níci ($ 43 odst. 6 zákona o léčivech) i další farmaceuti, kteří budou v lékárně zaměstnáni, a kteří tedy budou muset být povinně členy stěžovatelky ($ 3 odst. 3 zákona o zdravotnických komorách), vy- konávali svoji činnost s potřebnou od- bornou péčí a erudicí a v souladu s pra- vidly profesní etiky.
Žádný obecně závazný právní před- pis rovněž nestanoví, že by provozovatel lékárny nebo jeho zaměstnanci či spo- lečníci nemohli vedle své činnosti v lé- kárně vykonávat či zajišťovat i další čin- nost, včetně zajišťování prodeje jiného druhu zboží než jen léčiv, zdravotnic- kých prostředků a doplňkového sorti- mentu, pokud bude tento prodej jiného druhu zboží realizován jinde než v lékár- ně a pokud souběžným výkonem obou činností nedojde k porušení obecně zá- vazných právních předpisů, zejména pak předpisů hygienických, bezpečnost- ních či technicko-organizačních, a k po- rušení pravidel profesní etiky (včetně např. porušení povinnosti mlčenlivosti či povinnosti přiměřeně diskrétního jed- nání se zákazníkem); sama o sobě taková činnost v rozporu s profesní etikou far- maceuta, vykonávajícího své povolání v lékárenském zařízení, jistě není.
Sou- částí povinností žalobkyně jako odbor- ného zástupce samozřejmě bude i dbát na to, aby provozovaná lékárna i nadále splňovala technické a věcné požadavky na její provoz v rozsahu odpovídajícím obecně závazným právním předpisům a aby při souběžném provozu lékárny a prodeje dalších druhů zboží v rámci „sdružené prodejny“ nedocházelo k po- rušování obecně závazných právních předpisů a pravidel profesní etiky. Po- kud by žalobkyně tuto svoji povinnost zaviněně porušila, mohla by ji stěžovatel- ka disciplinárně postihnout.
Pokud stěžovatelka své pravomoci překročila a v řízení se žalobkyní o vydá- ní osvědčení o splnění podmínek k výko- nu funkce odborného zástupce po ní po- žadovala doložení technické a věcné způsobilosti lékárny, v níž by žalobkyně měla působit jako odborný zástupce, po- skytovat lékárenské služby způsobem, který stěžovatelka považovala za přípust- ný, a nevydala osvědčení z důvodu, že v této lékárně mělo jít o výkon dvou sou- běžně provozovaných činností, z nichž „zdravotnická část“ provozu lékárny má být od běžného obchodního provozu, vy- konávaného nezdravotnickými pracovní- ky, oddělena toliko právně-organizační- mi opatřeními, postupovala v rozporu se zákonem, a Městský soud v Praze proto zcela důvodně rozhodnutí stěžovatelky zrušil; právní otázku, která byla základem jeho rozhodnutí, posoudil zcela správně.
Cim) 909 674 674 Daňové řízení: předpis penále; uspokojení pohledávek z titulu penále v průběhu konkursního řízení k $ 63 odst. 4 zákona ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění zákonů č. 35/1993 Sb. a č. 255/1994 Sb. (v textu též „daňový řád“, „d. ř.“) k $ 33 odst. 1 písm. d) zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, ve znění zákona č. 12/1998 Sb.
I. Při vydávání platebního výměru, jímž správce daně sděluje předpis penále ($ 63 odst. 4 zákona ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků), se neužije ustanovení $ 46 odst. 7 citovaného zákona. Pokud tedy penále vy- počtené v platebním výměru zahrnuje i částku, která byla již v minulosti předepsána, a výměr přitom rozlišuje mezi částkou již předepsanou a část- kou nově předepisovanou, nezpůsobuje to jeho nezákonnost ani nesrozu- mitelnost.
II. Z uspokojení pohledávek v konkursním řízení je vyloučeno penále za nezaplacení daní, pokud povinnost zaplatit toto penále vznikla až po pro- hlášení konkursu [$ 33 odst. 1 písm. d) zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, ve znění zákona č. 12/1998 Sb.]. Platební výměr na takové pe- nále však proto není nezákonný.
Mgr. Lucie K. v P. proti České lékárnické komoře o vydání osvědčení k výkonu funkce odborného zástupce v lékárně, o kasační stížnosti žalované.