Nejvyšší správní soud usnesení azyl_cizinci

2 Azs 123/2006

ze dne 2007-02-01
ECLI:CZ:NSS:2007:2.AZS.123.2006.65

2 Azs 123/2006- 65 - text

č. j. 2 Azs 123/2006 - 66

U S N E S E N Í

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miluše Doškové a soudců JUDr. Josefa Baxy, JUDr. Milana Kamlacha, JUDr. Karla Šimky a JUDr. Vojtěcha Šimíčka v právní věci žalobců: a)

I. K., b) nezl. A. K., zastoupen matkou: I. K., právně zastoupeni JUDr. Milanem Pivovarčíkem, advokátem se sídlem Žižkovo nám. 7, Znojmo, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Praha 7, Nad Štolou 3, v řízení o kasační stížnosti žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 15. 6. 2006, č. j. 65 Az 309/2005 43,

I. Kasační stížnost s e o d m í t á pro nepřijatelnost.

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

Žalobci jako stěžovatelé brojí včas podanou kasační stížností proti shora označenému rozsudku Krajského soudu v Ostravě, kterým byla zamítnuta jejich žaloba proti rozhodnutí Ministerstva vnitra ze dne 5. 8. 2005, č. j. OAM-1250/VL-10-05-2005. Tímto rozhodnutím jim nebyl udělen azyl z důvodu nesplnění podmínek uvedených v § 12, § 13 odst. 1, 2 a § 14 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (zákon o azylu) a bylo rozhodnuto, že se na ně nevztahuje překážka vycestování ve smyslu § 91 citovaného zákona. Vzhledem k tomu, že stěžovatelé v kasační stížnosti požádali o přiznání odkladného účinku podle § 107 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále též „s. ř. s.“), vážil nejprve zdejší soud nezbytnost rozhodnutí o tomto návrhu. Dospěl však k závěru, že o něm není třeba rozhodovat tam, kde samo podání kasační stížnosti má odkladný účinek ze zákona (§ 32 odst. 5 zákona o azylu). Poté co Nejvyšší správní soud shledal kasační stížnost přípustnou, musel se zabývat její přijatelností ve smyslu § 104a s. ř. s., tedy otázkou, zda svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatelů. Pokud by tomu tak nebylo, musela by být kasační stížnost podle citovaného ustanovení odmítnuta jako nepřijatelná. K podrobnějšímu vymezení institutu přijatelnosti kasační stížnosti ve věcech azylu zdejší soud pro stručnost odkazuje např. na svoje usnesení ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 - 39, www.nssoud.cz. Stěžovatelé namítají, že jim měl být azyl udělen kvůli tomu, že jsou vystaveni v Kazachstánu vydírání ze strany soukromých osob. Problematikou obtíží se soukromými osobami a možností udělení azylu z tohoto důvodu se Nejvyšší správní soud již dostatečně zabýval např. ve svém rozsudku ze dne 31. 10. 2003, č. j. 4 Azs 23/2003 - 65, či rozsudku ze dne 18. 12. 2003, č. j. 6 Azs 45/2003 - 49. Pokud jde o potíže osob s jinou národností v Kazachstánu, tak k těm se zdejší soud vyjádřil např. v rozsudku ze dne 27. 6. 2005, č. j. 4 Azs 377/2004 - 75. Otázce vyslovení překážky vycestování podle § 91 zákona o azylu kvůli obavě stěžovatelů z jednání soukromých osob se Nejvyšší správní soud věnoval např. ve svém rozsudku dne 22. 2. 2002, č. j. 2 Azs 288/2004 - 52. Obecné námitky týkající se nedostatečných skutkových zjištění bez upřesnění konkrétních pochybení správního orgánu byly již předmětem množství rozhodnutí zdejšího soudu, z poslední doby lze namátkou uvést například rozsudek ze dne 18. 1. 2006, č. j. 1 Azs 112/2004 - 61, či rozsudek ze dne 27. 10. 2005, č. j. 1 Azs 174/2004 - 103. Účelem humanitárního azylu a přezkumem výroků rozhodnutí o této formě azylové ochrany se Nejvyšší správní soud zabýval např. ve svém rozsudku ze dne 11. 3. 2004, č. j. 2 Azs 8/2004 - 55, či v rozsudku ze dne 15. 10. 2003, č. j. 3 Azs 12/2003 - 38; všechny uvedené rozsudky jsou dostupné na www.nssoud.cz. Ustálená a vnitřně jednotná judikatura Nejvyššího správního soudu tak poskytuje dostatečnou odpověď na všechny přípustné námitky podávané v kasační stížnosti. Za těchto okolností Nejvyšší správní soud konstatuje, že kasační stížnost svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatelů a shledal ji proto ve smyslu § 104a s. ř. s. nepřijatelnou. O nákladech řízení rozhodl soud podle ustanovení § 60 odst. 3, § 120 s. ř. s., podle něhož žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, jestliže byl návrh odmítnut. P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně dne 1. února 2007

JUDr. Miluše Došková předsedkyně senátu