Jestliže účastník v žalobě proti rozhodnutí správního orgánu nenamítá vady řízení uvedené v ustanovení $ 76 odst. 1 písm. c) s. ř. s., soud přihléd- ne z úřední povinnosti k existenci takových vad jen za předpokladu, že jsou bez dalšího patrné ze správního spisu a zároveň se jedná o vady takového charakteru a takové míry závažnosti, že brání přezkoumání napadeného rozhodnutí v mezích uplatněných žalobních bodů.
Jestliže účastník v žalobě proti rozhodnutí správního orgánu nenamítá vady řízení uvedené v ustanovení $ 76 odst. 1 písm. c) s. ř. s., soud přihléd- ne z úřední povinnosti k existenci takových vad jen za předpokladu, že jsou bez dalšího patrné ze správního spisu a zároveň se jedná o vady takového charakteru a takové míry závažnosti, že brání přezkoumání napadeného rozhodnutí v mezích uplatněných žalobních bodů.
V podané kasační stížnosti dovozova- la stěžovatelka především naplnění dů- vodů uvedených v ustanovení $ 103 odst. 1 písm. d) s. ř. s. Stěžovatelka namí- tala, že o termínu konání pohovoru ne- byla vůbec uvědoměna. Je sice pravda, že v době, kdy mělo dojít k pohovoru, se stěžovatelka nezdržovala v azylovém středisku, není však pravda, že by se z azylového střediska vzdálila svévolně. Stěžovatelka byla nucena při každém opuštění azylového střediska v Červe- ném Újezdu vyplnit propustku s uvede- ním adresy, kde se bude zdržovat. S ohle- dem na tuto skutečnost bylo správnímu orgánu známo, kde se stěžovatelka zdr- žuje, a nebyly tedy naplněny podmínky pro doručování podle ustanovení $ 24 654 odst. 2 zákona o azylu. Řízení před správ- ním orgánem tak trpí vadou, kterou ne- lze odstranit, a podle názoru stěžovatelky je nutno řízení před správním orgánem zopakovat. Pochybení Krajského soudu v Plzni stěžovatelka spatřovala v tom, že k vadám řízení před správním orgánem měl dle ustanovení $ 76 odst. 1 písm. c) s. ř. s. přihlédnout z úřední povinnosti a neomezit se na přezkoumání napade- ného rozhodnutí pouze v mezích žalob- ních bodů dle ustanovení $ 75 odst. 2 s. ř. s. Závěrem stěžovatelka navrhla zru- šení napadeného rozsudku Krajského soudu v Plzni a vrácení věci tomuto sou- du k dalšímu řízení. Podle ustanovení $ 109 odst. 4 s. ř. s. Nejvyšší správní soud nepřihlíží ke skutečnostem, které stěžovatel uplatnil poté, kdy bylo vydáno napadené rozhod- nutí. Stěžovatelka nicméně uvedla sku- tečnost, že při každém svém opuštění azylového střediska v Červeném Újezdu vyplnila propustku s uvedením adresy, kde se bude zdržovat, poprvé až ve své kasační stížnosti proti napadenému roz- sudku. Nic jí přitom nebránilo uvést tuto skutečnost již v žalobě proti rozhodnutí správního orgánu a opřít o ni své žalobní body směřující proti výroku o zastavení řízení. Krajskému soudu v Plzni pak ne- lze vytýkat nedostatek postupu podle ustanovení $ 76 odst. 1 písm. ©) s. ř. s., neboť bez příslušných tvrzení stěžova- telky není ze správního spisu patrné žád- né porušení ustanovení o řízení před správním orgánem, které by mohlo mít za následek nezákonné rozhodnutí o vě- ci samé. Jedině v případě procesních vad, které jsou ze spisu zřejmé, by mohl krajský soud posoudit, zda se jedná o va- dy takového charakteru a takové závaž- nosti, že brání přezkoumání napadené- ho rozhodnutí v mezích žalobních bodů, a přihlédnout k nim proto z úřední po- vinnosti. Za dané situace však krajský soud oprávněně dospěl k závěru, že ža- lobní body uvedené v žalobě se zcela mí- jí s hlavními rozhodovacími důvody, na nichž žalovaný své rozhodnutí postavil, a proto žalobu zamítl v souladu s ustano- vením $ 78 odst. 7 s. ř. s. (aš)
Silvia N. (Moldavská republika) proti Ministerstvu vnitra o udělení azylu, o ka-