licii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (zákon o azylu), ve znění zá- kona č. 2/2002:Sb. I. Za nepřezkoumatelné pro nesrozumitelnost ve smyslu $ 103 odst. 1 písm. d) s. ř. s. lze považovat zejména ta rozhodnutí, která postrádají zá- kladní zákonné náležitosti, z nichž nelze seznat, o jaké věci bylo rozho- dováno či jak bylo rozhodnuto, která zkoumají správní úkon z jiných než žalobních důvodů (pokud by se nejednalo o případ zákonem předpokláda- ného přezkumu mimo rámec žalobních námitek), jejichž výrok je v rozpo- ru s odůvodněním, která neobsahují vůbec právní závěry vyplývající z roz- hodných skutkových okolností nebo jejichž důvody nejsou ve vztahu k výroku jednoznačné. II. Naplnění podmínek pro zamítnutí žádosti o azyl jako zjevně nedů- vodné podle $ 16 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, vylučuje posouzení žádos- ti podle $ 12 téhož zákona. 574
licii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (zákon o azylu), ve znění zá- kona č. 2/2002:Sb. I. Za nepřezkoumatelné pro nesrozumitelnost ve smyslu $ 103 odst. 1 písm. d) s. ř. s. lze považovat zejména ta rozhodnutí, která postrádají zá- kladní zákonné náležitosti, z nichž nelze seznat, o jaké věci bylo rozho- dováno či jak bylo rozhodnuto, která zkoumají správní úkon z jiných než žalobních důvodů (pokud by se nejednalo o případ zákonem předpokláda- ného přezkumu mimo rámec žalobních námitek), jejichž výrok je v rozpo- ru s odůvodněním, která neobsahují vůbec právní závěry vyplývající z roz- hodných skutkových okolností nebo jejichž důvody nejsou ve vztahu k výroku jednoznačné. II. Naplnění podmínek pro zamítnutí žádosti o azyl jako zjevně nedů- vodné podle $ 16 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, vylučuje posouzení žádos- ti podle $ 12 téhož zákona. 574
Stěžovatel především namítá, že roz- hodnutí Městského soudu v Praze je ne- přezkoumatelné pro nesrozumitelnost a že je tím naplněn kasační důvod podle $ 103 odst. 1 písm. d) s. ř. s. : Za rozhodnutí nepřezkoumatelné pro nesrozumitelnost Ize považovat ze- jména rozhodnutí postrádající základní zákonné náležitosti, rozhodnutí, z něhož nelze seznat, o jaké věci bylo rozhodová- no či jak bylo o věci rozhodnuto, roz- hodnutí zkoumající správní úkon z ji- ných než žalobních důvodů (pokud by se nejednalo o případ zákonem předpo- kládaného přezkumu mimo rámec žalob- ních námitek), rozhodnutí, jehož výrok je v rozporu s odůvodněním, rozhodnu- tí, které vůbec neobsahuje právní závě- ry vyplývající z rozhodných skutkových okolností nebo jehož důvody nejsou ve vztahu k výroku jednoznačné atd. Stěžovatel nekonkretizuje, v čem by v daném případě měla nesrozumitelnost napadeného rozsudku spočívat, a obec- ně napadený rozsudek za nesrozumitel- ný ani považovat nelze. Rozsudek má všechny zákonem předpokládané náleži- tosti, je vymezen předmět řízení i hle- diska, z nichž bylo správní rozhodnutí zkoumáno, je detailně popsán rozhodný skutkový stav a rozvedeny právní závěry z něho vyplývající; výrok soudu má v dů- vodech oporu. V rozsudku je jasně a jed- noznačně uvedeno, jak soud rozhodl 575 244 o žalobě, z jakých důvodů, i jak uvážil o žalobních námitkách a žalobcových tvrzeních. Nejvyšší správní soud proto neshledal naplnění kasačního důvodu podle $ 103 odst. 1 písm. d) s. ř. s. Dále stěžovatel namítá, že soud ne- správně posoudil právní otázku v před- cházejícím řízení ve smyslu $ 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s., a že jde tedy o rozhodnutí nezákonné. Nesprávnost právního po- souzení pak spatřuje v tom, že soud v roz- poru se skutečností považoval za naplně- ný důvod pro zamítnutí žádosti o azyl jako zjevně nedůvodné a nehodnotil pak již vůbec, že stěžovatel označil a doložil důvody žádosti o azyl spočívající v politic- kém pronásledování - tedy ve skutečnos- ti, že rozhodnutí žalovaného chybně ne- obsahuje výrok podle $ 12 zákona o azylu. K dané námitce je třeba především zhodnotit vztah ustanovení $ 12 a $ 16 zákona o azylu. Institut azylu plní funkci ochrany osob, které jsou v zemi původu pronásledovány za uplatňování politic- kých práv a svobod, nebo ochrany osob, které mají odůvodněný strach z proná- sledování z důvodu rasy, náboženství, národnosti, příslušnosti k určité sociální skupině nebo pro zastávání určitých po- litických názorů v zemi původu. Zákon o azylu přitom v $ 2 odst. 5 vymezuje, co lze za pronásledování považovat. Zákon o azylu ovšem - a to v souladu s podmín- kami mezinárodní ochrany osob proná- sledovaných státní mocí - vymezuje pří- pady žádostí, o nichž lze zrychleným a zjednodušeným způsobem rozhodnout. Mezi tyto případy, kdy lze žádost zamít- nout jako zjevně nedůvodnou ve lhůtě 30 dnů od jejího podání, byl novelou zá- kona o azylu (zákonem č. 2/2002 Sb.), účinnou ke dni 1. 2. 2002, zařazen i dů- vod uvedený v $ 16 odst. 1 písm. k), tedy případ žádosti o udělení azylu podané 576 s cílem vyhnout se hrozícímu vyhoštění nebo vydání k trestnímu stíhání do cizi- ny, ačkoliv žádost mohla být podána dří- ve. Zákon o azylu v ustanovení $ 16 obsa- huje jednak případy, kdy k naplnění podmínek zamítnutí žádosti jsou roz- hodné důvody, pro které se žadatel o azyl azylové ochrany dovolává a kdy je třeba tvrzení žadatele a doložení tvrze- ných skutečností vážit (např. eckonomic- ké důvody, tvrzení všeobecné nouze, jiné než azylově relevantní důvody, nevě- rohodná tvrzení atp.), jednak případy objektivních skutečností, u nichž jsou důvody žádosti o azyl zcela nerozhodné (např. neexistence či padělání cestovní- ho dokladu, hrozba vyhoštění či vydá- ní k trestnímu stíhání). Přes rozdílnost obou kategorií zjevné nedůvodnosti (z hlediska nezbytnosti hodnocení žada- telem uváděných důvodů) rozhodne správní orgán při naplnění podmínek kteréhokoliv důvodu a dodržení zákon- né lhůty pro rozhodnutí o zamítnutí žá- dosti, čímž je vyloučeno rozhodnutí po- dle $ 12 zákona o azylu. Je tak zcela nerozhodné, jaké důvody stěžovatel tvr- dil a jaké důkazy předkládal k doložení svého tvrzení o politickém pronásledo- vání. Podstatné ovšem je, zda byly v jeho případě podmínky ustanovení $ 16 odst. 1 písm. k) zákona o azylu naplněny. K tomu ze spisu vyplývá, že stěžova- tel požádal o azyl až poté, kdy byl zadr- žen a umístěn do vydávací vazby Měst ského soudu v Praze ve věznici Praha- -Pankrác. Podkladem k tomu byly zatýka- cí rozkazy vydané Okresním soudem v Košicích, a to zatýkací rozkaz ze dne 22. 5. 2002 pro trestný čin zpronevěry a zatýkací rozkaz ze dne 21. 11. 2002 pro trestný čin založení, zosnování a podpo- rování zločinecké a teroristické skupiny a pro trestný čin podvodu. Stěžovatel přitom uvedl, že v České republice se zdržoval od února r. 2001 (žádost ze dne 6. 2. 2003), trvale pak od dubna r. 2002 (protokol o pohovoru ze dne 19. 2. 2003), což upřesnil tak, že v době od února r. 2001 do dubna r. 2002 Slovensko na- vštěvoval, pak už nikoliv, a to z obavy před trestním stíháním. To koresponduje s úda- ji o zahájení trestního stíhání a zejména s vydáním prvního zatýkacího rozkazu. K naplnění podmínek ustanovení $ 16 odst. 1 písm. k) zákona o azylu však sa- motné trestní stíhání a nebezpečí vydá- ní nestačí. Další podmínkou je, že o azyl mohlo být požádáno dříve. Je pravda, že zákon o azylu nestanoví povinnost požá- dat o azyl ihned po vstupu na území republiky, ovšem vzhledem k tomu, že institut azylu slouží k ochraně před pro- následováním v zemi původu, je nanej- výš logické podání takové žádosti ihned potom, kdy se osobě pronásledované či osobě důvodně se pronásledování obá- vající podaří vstoupit na území země, která je schopna mu takovou nezbytnou ochranu poskytnout. Stěžovatel, subjek- tivně vnímající trestní stíhání na Sloven- sku jako kriminalizaci své podnikatelské činnosti a politické pronásledování, si tohoto stíhání byl vědom již v době před- cházející jeho zadržení, a to nejméně od dubna 2002 (tedy před dobou reálné hrozby vydání k trestnímu stíhání do ciziny), a současně měl objektivní mož- nost požádat o azyl dříve, než tato hroz- ba nastala. Naplnění podmínek ustano- vení $ 16 odst. 1 písm. k) zákona o azylu je tak třeba považovat za odůvodněné a zamítnutí žádosti o azyl jako odpovída- jící zákonu. Za takové situace jsou tvrze- né důvody žádosti o azyl i doklady tato tvrzení podporující nerozhodné. Pokud se jimi soud v napadeném rozsudku za- býval, činil tak jen ve vztahu k důvodům správního rozhodnutí a s ohledem na ža- lobní námitky. Pokud je žádost o azyl zamítnuta jako zjevně nedůvodná, nelze současně roz- hodovat o splnění podmínek podle $ 12 zákona o azylu a na místě není ani výrok podle $ 13 a $ 14 zákona o azylu, odvo- zovaný od negativního výroku opírající- ho se o ustanovení 6.12. To je také správ- ně a dostatečně odůvodněně uvedeno v napadeném rozsudku. Nejvyšší správní soud tak neshledal naplněným ani ka- sační důvod uvedený.v $ 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. Coš) 245 Správní trestání: odpovědnost původce odpadu k $ 5 odst. 3 zákona č. 125/1997 Sb., o odpadech (v textu též „zákon o odpadech“)* Původce odpadu je podle $ 5 odst. 3 zákona č. 125/1997 Sb., o odpadech, odpovědný za nakládání s odpady do doby jejich předání k využití nebo zneškodnění oprávněné osobě, kterou je provozovatel řádné skládky. Umožnila-li právnická osoba, která není osobou oprávněnou ve smyslu zá- kona o odpadech, původci odpadu uložit odpad na pozemek, který k uklá- 9 Zákon č. 125/1997 Sb., o odpadech, byl s účinností od 1. 1. 2002 zrušen zákonem č. 185/2001 Sb., o odpadech a o změně některých dalších zákonů. K rozsahu povinnosti pů- vodce odpadu při nakládání s odpady nyní srov. jeho J 16 odst. 4. 245 dání odpadu nebyl určen, nemůže se původce odpadu dovolávat spoluod- povědnosti této právnické osoby.
David B. (Slovenská republika) proti Ministerstvu vnitra o udělení azylu, o ka-