v:“4 o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (zákon o azylu), ve znění zákona č. 2/2002 Sb. Jestliže se žadatel o azyl nedostaví k pohovoru, k němuž byl dvakrát předvolán, přičemž v jednom případě mu předvolání nebylo doručeno do vlastních rukou, ač mělo být, nelze učinit závěr, že se nedostavil bez vážných důvodů k pohovoru opakovaně. Nejsou tak splněny podmínky pro zastavení řízení podle ustanovení $ 25 písm. d) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu.
v:“4 o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (zákon o azylu), ve znění zákona č. 2/2002 Sb. Jestliže se žadatel o azyl nedostaví k pohovoru, k němuž byl dvakrát předvolán, přičemž v jednom případě mu předvolání nebylo doručeno do vlastních rukou, ač mělo být, nelze učinit závěr, že se nedostavil bez vážných důvodů k pohovoru opakovaně. Nejsou tak splněny podmínky pro zastavení řízení podle ustanovení $ 25 písm. d) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu.
Podle $ 23 odst. 2 zákona o azylu je žadatel povinen se dostavit na předvo- lání ministerstva vnitra k pohovoru. Dle $ 24 odst. 1 zákona se písemnosti doru- čují do vlastních rukou žadatele o udě- lení azylu. Podle $ 24 odst. 2 zákona se písemnost, kterou se nepodařilo doru- čit, uloží v přijímacím nebo pobytovém středisku, kde je žadatel o udělení azylu hlášen k pobytu, nebo v ministerstvem určeném azylovém zařízení, je-li hlášen k pobytu mimo azylové zařízení. Ozná- mení o uložení nedoručené písemnosti se vyvěsí v přijímacím nebo pobytovém středisku na úřední desce.
Nevyzvedne- -Ji si adresát zásilku do deseti dnů od uložení, považuje se poslední den této 16 lhůty za den doručení, i když se adresát o uložení nedozvěděl. Podle $ 24 odst. 3 zákona se po hodnověrném zjištění, že se žadatel o udělení azylu dlouhodobě nezdržuje v místě, kde je hlášen k po- bytu, v případě, že místo jeho pobytu není známo, provede doručení dle od- stavce 2. Podle $ 25 písm. d) zákona o azylu se řízení o udělení azylu zastaví, jestliže se žadatel bez vážného důvodu opakovaně nedostavuje k pohovoru nebo neposky- tuje informace nezbytné pro spolehlivé zjištění skutkového stavu věci a na zákla- dě dosud zjištěných skutečností nelze rozhodnout.
Z uvedených ustanovení vyplývá, že stěžovatel je oprávněn podle $ 25 písm. d) zákona o azylu zastavit správ- ní řízení o udělení azylu tehdy, jestliže se žadatel o azyl opakovaně nedostavuje k pohovoru bez vážného důvodu a záro- veň nelze na základě dosud zjištěných skutečností rozhodnout. Obě tyto pod- mínky musejí být splněny kumulativně. Nejvyšší správní soud konstatuje, že ze spisového materiálu nelze jednoznač- ně učinit závěr, že by v daném případě došlo k naplnění uvedených podmínek. Předně se musí jednat o opakované ne- dostavení se k pohovoru bez vážného důvodu.
Za bezdůvodnou neúčast, resp. neúčast bez vážného důvodu, může být neúčast žadatele o azyl u pohovoru po- važována jen v případě, že předvolání k tomuto pohovoru bylo žadateli řádně doručeno. Z $ 24 zákona o azylu vyplý- vá, že k doručení písemnosti uložením v pobytovém středisku může dojít a fik- ce doručení písemnosti nastupuje pouze tehdy, když se nepodařilo písemnost do- ručit žadateli do vlastních rukou, nebo v případě, že je hodnověrně zjištěno, že se žadatel dlouhodobě nezdržuje v mís- tě, kde je hlášen k pobytu, a zároveň ne- ní místo jeho pobytu známo.
Pokud se tedy žadatel o azyl zdržuje v místě, kde je hlášen k pobytu, je třeba mu písemnosti doručovat do vlastních rukou, přičemž uložit písemnost dle $ 24 odst. 2 zákona o azylu lze pouze tehdy, když doručení písemnosti do vlastních rukou nebylo možné provést z jiného důvodu, např. proto, že žadatel odmítl písemnost pře- vzít. Dle údajů ve spise bylo oznámení o uložení předvolání v případě prvého pohovoru vyvěšeno v den, kdy se žalob- ce zdržoval v pobytovém středisku, ve kterém byl hlášen k pobytu.
V takovém případě byl stěžovatel povinen doručit předvolání do vlastních rukou žalobce, a pouze v případě, že by se mu to nezda- řilo, mohl písemnost uložit v pobytovém středisku. Ze spisu však jakkoliv nevy- plývá, proč nebylo doručováno přímo do vlastních rukou žadatele či že by se stěžovatel o doručení do vlastních ru- kou pokoušel a tento pokus se nezda- řil. Za takových okolností není možné považovat předvolání k pohovoru za řádně doručené ve smyslu $ 24 zákona o azylu. V daném případě není proká- záno, že se žalobce o konání pohovoru dozvěděl.
Skutečnost, že žadatel nebyl řádným způsobem předvolán, pak vy- lučuje možnost považovat nedostavení se k pohovoru za nedostavení se bez vážných důvodů ve smyslu $ 25 písm. d) zákona o azylu. Vzhledem ke skutečnos- ti, že předvolání k pohovoru bylo toliko dvojí a řízení má být zastaveno pouze při opakovaném bezdůvodném nedostavení se k pohovoru, nelze v případě odůvod- něné nepřítomnosti alespoň u jednoho z nich uvedené ustanovení o zastavení řízení aplikovat. Otázkou, zda měl stě- žovatel v druhém případě hodnověrně zjištěnu dlouhodobou nepřítomnost ža- lobce v místě, kde je hlášen k pobytu, a zda žalobcovo místo skutečného po- bytu bylo stěžovateli známo, se proto x A Nejvyšší správní soud dále nezabýval.
Pro úplnost Nejvyšší správní soud uvádí, že další nezbytnou podmínkou zastavení řízení dle $ 25 písm. d) záko- na o azylu je skutečnost, že na základě dosud zjištěných skutečností nelze roz- hodnout o žádosti o azyl. Ze stěžovate- lova rozhodnutí ani ze správního spisu však není zřejmé, proč stěžovatel dospěl k závěru, že bez dalšího pohovoru ne- má dostatek podkladů pro rozhodnutí samé, jestliže jeden standardní pohovor byl již proveden. V odůvodnění jeho roz- hodnutí je tato skutečnost pouze bez dalšího konstatována.
Vzhledem k tomu, že zastavení správního řízení bez vydání rozhodnutí ve věci samé znamená zásad- ní zásah do práv účastníka řízení, musí být takové tvrzení v rozhodnutí správ- ního orgánu řádně odůvodněno a musí mít oporu v podkladech správního říze- ní obsažených ve správním spise. Není-li tomu tak, je nutno i z tohoto důvodu považovat rozhodnutí správního orgánu za vadné. Nejvyšší správní soud tedy na základě výše uvedeného dospěl k závěru, že žalo- bou napadené rozhodnutí i řízení, které mu předcházelo, v daném případě sku- tečně trpělo vadami, pro které je krajský soud důvodně zrušil.
Ve správním řízení došlo k podstatnému porušení ustano- vení o řízení před správním orgánem, které mohlo mít za následek nezákon- né rozhodnutí o věci samé [$ 76 odst. 1 písm. c) s. ř. s.]. (aš)
Siarhei S. (Běloruská republika) proti Ministerstvu vnitra o udělení azylu, o ka-
Nejvyšší správní soud přezkoumal napadený rozsudek v rozsahu důvodu uplatněného kasační stížností a dospěl k závěru, že tato není důvodná.
Podle § 23 odst. 1 zákona č. 325/1999 Sb. je žadatel povinen se dostavit na předvolání ministerstva vnitra k pohovoru. Dle § 24 odst. 1 cit. zákona se písemnosti doručují do vlastních rukou žadatele o udělení azylu. Podle § 24 odst. 2 cit. zákona se písemnost, kterou se nepodařilo doručit, uloží v přijímacím nebo pobytovém středisku, kde je žadatel o udělení azylu hlášen k pobytu, nebo v ministerstvem určeném azylovém zařízení, je-li hlášen k pobytu mimo azylové zařízení. Oznámení o uložení nedoručené písemnosti se vyvěsí v přijímacím nebo pobytovém středisku na úřední desce. Nevyzvedne-li si adresát zásilku do 10 dnů od uložení, považuje se poslední den této lhůty za den doručení, i když se adresát o uložení nedozvěděl. Podle ust. § 24 odst. 3 cit. zákona se po hodnověrném zjištění, že se žadatel o udělení azylu dlouhodobě nezdržuje v místě, kde je hlášen k pobytu, v případě, že místo jeho pobytu není známo, provede doručení dle odstavce 2.
Podle § 25 písm. d) zákona č. 325/1999 Sb. se řízení o udělení azylu zastaví, jestliže se žadatel bez vážného důvodu opakovaně nedostavuje k pohovoru nebo neposkytuje informace nezbytné pro spolehlivé zjištění skutkového stavu věci a na základě dosud zjištěných skutečností nelze rozhodnout.
Z uvedených ustanovení vyplývá, že stěžovatel je oprávněn podle § 25 písm. d) cit. zákona zastavit správní řízení o udělení azylu tehdy, jestliže žadatel o azyl se opakovaně nedostavuje k pohovoru bez vážného důvodu a zároveň nelze na základě dosud zjištěných skutečností rozhodnout. Obě tyto podmínky musejí být splněny kumulativně. Nejvyšší správní soud konstatuje, že ze spisového materiálu nelze jednoznačně učinit závěr, že by v daném případě došlo k naplnění uvedených podmínek. Předně se musí jednat o opakované nedostavení se k pohovoru bez vážného důvodu. Za bezdůvodnou, resp. bez vážného důvodu může být neúčast žadatele o azyl u pohovoru považována jen v případě, že předvolání k tomuto pohovoru bylo žadateli řádně doručeno. Z ust. § 24 cit. zákona vyplývá, že k doručení písemnosti uložením v pobytovém středisku může dojít a fikce doručení písemnosti nastupuje pouze tehdy, když se nepodařilo písemnost doručit žadateli do vlastních rukou, nebo v případě, že je hodnověrně zjištěno, že se žadatel dlouhodobě nezdržuje v místě, kde je hlášen k pobytu a zároveň není místo jeho pobytu známo. Pokud se tedy žadatel o azyl zdržuje v místě, kde je hlášen k pobytu, je třeba mu písemnosti doručovat do vlastních rukou, přičemž uložit písemnost dle ust. § 24 odst. 2 cit. zákona lze pouze tehdy, když doručení písemnosti do vlastních rukou nebylo možné provést z jiného důvodu, např. proto, že žadatel odmítl písemnost převzít.
Dle údajů ve spise bylo oznámení o uložení předvolání v případě prvého pohovoru vyvěšeno v den, kdy se žalobce zdržoval v p. s., ve kterém byl hlášen k pobytu. V takovém případě byl stěžovatel povinen doručit předvolání do vlastních rukou žalobce, a pouze v případě, že by se mu to nezdařilo, mohl písemnost uložit v pobytovém středisku. Ze spisu však jakkoliv nevyplývá, proč nebylo doručováno přímo do vlastních rukou žadatele či že by se stěžovatel o doručení do vlastních rukou pokoušel a tento pokus se nezdařil. Za takových okolností není možné předvolání k pohovoru považovat za řádně doručené ve smyslu ust. § 24 zákona č. 325/1999 Sb. V daném případě není prokázáno, že se žalobce o konání pohovoru dozvěděl. Skutečnost, že žadatel nebyl řádným způsobem předvolán, pak vylučuje možnost považovat nedostavení se k pohovoru za nedostavení se bez vážných důvodů ve smyslu ust. § 25 písm. d) cit. zákona. Vzhledem ke skutečnosti, že předvolání k pohovoru bylo toliko dvojí a řízení má být zastaveno pouze při opakovaném bezdůvodném nedostavení se k pohovoru, nelze v případě odůvodněné nepřítomnosti alespoň u jednoho z nich uvedené ustanovení o zastavení řízení aplikovat. Otázkou, zda měl stěžovatel v druhém případě hodnověrně zjištěnu dlouhodobou nepřítomnost žalobce v místě, kde je hlášen k pobytu, a zda žalobcovo místo skutečného pobytu bylo stěžovateli známo, se proto Nejvyšší správní soud dále nezabýval.
Pro úplnost Nejvyšší správní soud uvádí, že další nezbytnou podmínkou zastavení řízení dle ust. § 25 písm. d) zákona č. 325/1999 Sb. je skutečnost, že na základě dosud zjištěných skutečností nelze rozhodnout o žádosti o azyl. Z rozhodnutí stěžovatele ani ze správního spisu však není zřejmé, proč stěžovatel dospěl k závěru, že bez dalšího pohovoru nemá dostatek podkladů pro rozhodnutí samé, jestliže jeden standardní pohovor byl již proveden. V odůvodnění jeho rozhodnutí je tato skutečnost pouze bez dalšího konstatována. Vzhledem k tomu, že zastavení správního řízení bez vydání rozhodnutí ve věci samé znamená zásadní zásah do práv účastníka řízení, musí být takové tvrzení v rozhodnutí správního orgánu řádně odůvodněno a musí mít oporu v podkladech správního řízení obsažených ve správním spise. Není-li tomu tak, je nutno i z tohoto důvodu považovat rozhodnutí správního orgánu za vadné.
Nejvyšší správní soud tedy na základě výše uvedeného dospěl k závěru, že žalobou napadené rozhodnutí i řízení, které mu předcházelo, v daném případě skutečně trpělo vadami, pro které je krajský soud důvodně zrušil. Ve správním řízení došlo k podstatnému porušení ustanovení o řízení před správním orgánem, které mohlo mít za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé (§ 76 odst. 1 písm. c) s. ř. s.). Nejvyšší správní soud nezjistil naplnění důvodů kasační stížnosti podle ust. § 103 odst. 1 písm. d) s. ř. s. a kasační stížnost proti napadenému rozsudku proto podle ust. § 110 odst. 1 s. ř. s. zamítl.
Stěžovatel neměl ve věci úspěch, nemá proto právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti ze zákona (§ 60 odst. 1 ve spojení s § 120 s. ř. s.). Žalobce měl ve věci úspěch, prokazatelné náklady řízení o kasační stížnosti mu však nevznikly. Soud mu proto náhradu nákladů řízení nepřiznal (§ 60 odst. 1 ve spojení s § 120 s. ř. s.). P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u přípustné opravné prostředky (§ 53 odst. 3 s. ř. s.) V Brně dne 17. 2. 2004
JUDr. Petr Příhoda
předseda senátu