republiky, ve znění pozdějších předpisů (zákon o azylu), ve znění zákona č. 2/2002 Sb. Jestliže cizinec v řízení o udělení azylu vůbec netvrdil, že je pronásledo- ván či diskriminován ve smyslu ustanovení $ 12 zákona o azylu, není po- souzení politické situace a stavu dodržování lidských práv ve státě, jehož občanství cizinec má, nezbytné.
republiky, ve znění pozdějších předpisů (zákon o azylu), ve znění zákona č. 2/2002 Sb. Jestliže cizinec v řízení o udělení azylu vůbec netvrdil, že je pronásledo- ván či diskriminován ve smyslu ustanovení $ 12 zákona o azylu, není po- souzení politické situace a stavu dodržování lidských práv ve státě, jehož občanství cizinec má, nezbytné.
Žalovaný a následně i Krajský soud v Plzni ve svých rozhodnutích dospěli k závěru, že žalobce neuvedl žádnou konkrétní skutečnost, z které by bylo možno usuzovat na existenci některého z důvodů pro udělení azylu, a že ve skutečnosti Ukrajinu opustil z ekono- mických motivů. Žalobce nevyužil mož- nosti k ochraně svých práv u kompe- tentních státních orgánů a hrozba, které byl údajně vystaven ze strany příbuz- ných zastřeleného muže, nespadá pod právo na azyl, neboť v ní nelze spatřovat jakoukoliv diskriminaci žalobce z důvo- 94 dů rasových, národnostních, nábožen- ských, politických či sociálních. Správní orgán proto dospěl k závěru, že žalobce o azyl požádal účelově a V rozporu s podstatou azylu, jelikož ve skutečnosti chtěl pouze legalizovat svůj pobyt na území ČR. Nejvyšší správní soud konstatuje, že žalobce uplatnil stížnostní důvody ob- sažené v ustanovení $ 103 odst. 1 písm. b), d) a €) s. ř. s. Protože podle ustanovení $ 103 odst. 1 písm. e) lze ka- sační stížnost podat z důvodu tvrzené nezákonnosti rozhodnutí o odmítnutí návrhu nebo o zastavení řízení a jelikož v souzené věci krajský soud zamítl žalo- bu žalobce z meritorních důvodů - te- dy návrh neodmítl ani nezastavil řízení v uvedeném smyslu - je zřejmé, že ten- to stížnostní důvod na daný případ ne- může dopadat. Proto se Nejvyšší správ- ní soud v dalším zaměřil na posouzení opodstatněnosti dalších dvou stížnost- ních důvodů. Nejvyšší správní soud shledal, že ža- lobce ve správním řízení tvrdil, že o azyl požádal z důvodu legalizace svého po- bytu na území ČR a z důvodu obav před pomstou příbuzných muže, kterého na Ukrajině zastřelil. Rovněž v žalobě poda- né proti naříkanému rozhodnutí žalova- ného ze dne 2. 11. 2002 toliko uvedl, že žádá o opětovné projednání své věci, neboť o azyl nežádal z ekonomických důvodů, nýbrž z důvodů pronásledová- ní, o kterém se dozvěděl od svých rodi- čů. Je tedy zřejmé, že tvrzení o strachu z pronásledování ze strany státu (navíc nikterak blíže nevysvětlené) žálobče po- prvé uvádí až v kasační stížnosti. Protože však podle ustanovení $ 109 odst. 4 s. ř. s. nepřihlíží Nejvyšší správní soud ke sku- tečnostem, které žalobce uplatnil poté, kdy bylo vydáno napadené rozhodnutí, nezbývá než konstatovat, že toto tvrzení není pro řízení o kasační stížnosti, ovlá- dané zásadou přísné koncentrace, roz- hodné. Podle ustanovení $ 103 odst. 1 písm. b) s. ř. s. lze kasační stížnost podat z důvodu tvrzené vady řízení spočívající v tom, že skutková podstata, z níž správ- ní orgán V napadeném rozhodnutí vy- cházel, nemá oporu ve spisech nebo je s nimi v rozporu, nebo že při jejím zjiš- ťování byl porušen zákon v ustanove- ních o řízení před správním orgánem ta- kovým způsobem, že to mohlo ovlivnit zákonnost, a pro tuto důvodně vytýka- nou vadu soud, který ve věci rozhodo- val, napadené rozhodnutí správního or- gánu měl zrušit.V souzené věci však je ze shora uvedeného zřejmé, že žalovaný rozhodl na základě skutečností obsaže- ných ve správním spise a žalobce ve správním řízení ani v řízení před kraj- ským soudem netvrdil, že by byl jakým- koliv způsobem pronásledován za uplat- ňování politických práv nebo svobod nebo že má odůvodněný strach z proná- sledování z důvodů taxativně uvede- ných v ustanovení $ 12 zákona o azylu. Z předloženého spisového materiálu rovněž nevyplývá, že by Žalobce správní- mu orgánu vytýkal jakékoliv procesní pochybení, které mělo mít za následek zrušení správního rozhodnutí. Proto i zde Nejvyšší správní soud uzavřel, že rovněž tento stížnostní důvod v daném případě zjevně naplněn nebyl. Konečně bylo nutno zkoumat, zda napadený rozsudek krajského soudu ne- ní nepřezkoumatelný, nesrozumitelný, nedostatečně odůvodněný či zda v soud- ním řízení nedošlo k jiné vadě řízení, která mohla mít za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé [$ 103 odst. 1 písm. d) s.ř.s.]. Ani v tomto směru však Nejvyšší správní soud neshledal jakékoliv pochy- bení, které by nasvědčovalo zmíněné nezákonnosti. Z předloženého spisové- ho materiálu je totiž zřejmé, že účastník i krajský soud při svém rozhodování měli k dispozici informace o politické situaci na Ukrajině. Příčina, proč se v ci- tovaných rozhodnutích této problema- tice nevěnovali, proto spočívala pouze v tom, že žalobce neuvedl jakýkoliv důvod, z něhož by bylo možno dovozo- vat jeho politickou perzekuci či jinou formu diskriminace v prezentovaném smyslu. Při rozhodování o udělení azylu je to- tiž nezbytné prokazovat konkrétní pro- následování či diskriminaci žadatele o azyl. Obecná informace o politické sí- tuaci v zemi tak může sloužit pouze jako základ k dalším úvahám relevantním pro tento konkrétní případ. Za situace, kdy žalobce sám jakoukoliv formu pronásle- dování či diskriminaci své osoby ve smyslu ustanovení $ 12 zákona o azylu vůbec neuváděl, nebyl rozbor politické situace a stavu dodržování lidských práv na Ukrajině v příslušných rozhodnutích nezbytný. Navíc tvrzení žalobce o tom, že se ve správním řízení bál hovořit o svých obavách z pronásledování ze strany státu, nepovažuje Nejvyšší správ- ní soud za příliš věrohodné, již s ohle- dem na dobu, po kterou žalobce pobývá na území České republiky (a z toho vy- plývající odstup od aktuální situace na Ukrajině), a také s přihlédnutím k tomu, že si žalobce musel být vědom toho, že pokud nesplňuje některý ze zákonných důvodů pro udělení azylu, není možno jeho žádosti vyhovět, a že při zamítnutí Žádosti o azyl mohou zmíněné potencio- nální obavy ve svých důsledcích získat daleko reálnější podklad než při vyhově- ní žádostí. 95 42 K otázce humanitárního azylu podle ustanovení $ 14 zákona o azylu je přede- vším nutno uvést, že tento důvod azylu je třeba vnímat jako výjimečný a zároveň subsidiární. To znamená, že připadá v úvahu pouze tehdy, jestliže není zjištěn důvod pro udělení azylu podle citované- ho $ 12 zákona o azylu, a to v případě hodném zvláštního zřetele.V souzené vě- ci však žalobce vůbec nežádal o udělení takovéto formy azylu (a to ani v žalobě podané ke krajskému soudu). Žalovaný 96 se přesto v odůvodnění předmětného rozhodnutí zabýval i touto formou azylu; po posouzení osobní situace žalobce a poměrů v zemi však neshledal důvod pro udělení humanitárního azylu. Rov- něž tato námitka je proto nedůvodná. Ze všech shora uvedených důvodů Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná, a pro- to ji zamítl ($ 110 odst. 1 s.ř.s.). (ček)
Danyl D. (Ukrajina) proti Minister- stvu vnitra o udělení azylu, o kasač- ní stížnosti žalobce.