Není-li vyhotovení správního rozhodnutí, které je doručeno účast- níkovi, opatřeno vlastnoručním podpisem oprávněné osoby, ale jen předtištěným jménem, příjmením a funkcí oprávněné osoby, úřed- ním razítkem a doložkou „za správnost“ podepsanou osobou, která stejnopisy písemného vyhotovení pořídila, pak takový postup neod- povídá $ 47 odst. 5 správního řádu. Za situace, kdy je součástí správ- ního spisu vyhotovení rozhodnutí, které je podepsáno oprávněnou osobou a je i jinak bezvadné, nezakládá tato vada nicotnost rozhod- nutí, neboť je zřejmé, že rozhodnutí skutečně vydala k tomu opráv- něná osoba.
Není-li vyhotovení správního rozhodnutí, které je doručeno účast- níkovi, opatřeno vlastnoručním podpisem oprávněné osoby, ale jen předtištěným jménem, příjmením a funkcí oprávněné osoby, úřed- ním razítkem a doložkou „za správnost“ podepsanou osobou, která stejnopisy písemného vyhotovení pořídila, pak takový postup neod- povídá $ 47 odst. 5 správního řádu. Za situace, kdy je součástí správ- ního spisu vyhotovení rozhodnutí, které je podepsáno oprávněnou osobou a je i jinak bezvadné, nezakládá tato vada nicotnost rozhod- nutí, neboť je zřejmé, že rozhodnutí skutečně vydala k tomu opráv- něná osoba.
Prvotní je kasační námitka vadné- ho postupu soudu, který žalobu za- mítl přesto, že rozhodnutí správního orgánu I. stupně je třeba považovat za nicotné z důvodů absence podpi- su k rozhodnutí oprávněné osoby. Tuto námitku je třeba posoudit po- dle $ 47 odst. 5 správního řádu, který požaduje, aby byl v písemném vyho- tovení rozhodnutí uveden také orgán, který rozhodnutí vydal, přičemž toto rozhodnutí musí být opatřeno úřed- ním razítkem a podepsáno s uvede- ním jména, příjmení a funkce opráv- něné osoby. Nejvyšší správní soud po sezná- mení se s obsahem správního spisu konstatuje, že stěžovatelčino tvrzení o absenci podpisu na vyhotovení roz- hodnutí Ministerstva vnitra (jako správního orgánu I. stupně) ze dne 19. 10. 2001, které jí bylo doručeno, se zakládá na pravdě. S touto skuteč- ností ostatně nijak nepolemizuje ani žalovaný ve svém vyjádření ke kasač- ní stížnosti. Posuzované vyhotovení rozhodnutí je opatřeno úředním ra- zítkem, dále je uvedeno jméno, pří- jmení a funkce oprávněné osoby, avšak chybí její podpis, který je na- hrazen uvedením „za správnost“ a podpisem osoby, která rozhodnutí zřejmě pouze vyhotovila. Ve správ- ním spisu je však založeno rozhodnu- tí bezvadné, které obsahuje všechny náležitosti správním řádem požado- vané, včetně podpisu oprávněné oso- by (v daném případě PhDr. Tomáše H, ředitele odboru azylové a migrační politiky). Stěžovatelka se na podporu svého tvrzení dovolává rozsudku Vrch- ního soudu v Praze uveřejněného v časopise Právní rozhledy č. 7/1997. Jedná se o rozsudek ze dne 11. 3. 1997, sp. zn. 6 A 89/95, který se však týkal poněkud jiné situace. Vrchní soud v Praze tímto rozsudkem zrušil rozhodnutí ministra o rozkladu proto) že toto rozhodnutí nebylo podepsá; no ministrem, nýbrž pod vytištěným jménem ministra bylo dále uvedeno jméno vrchního ředitele 6. sekce a připojen podpis tohoto úředníka ministerstva. Tento postup, kdy o roz; kladu nerozhodl ministr jako vedoucí ústředního orgánu státní správy, ale zaměstnanec tohoto orgánu (resp! vedoucí zaměstnanec, ať již na kterém; koliv stupni řízení), shledal vrchní soud v rozporu se zásadou dvoj instančnosti řízení, a proto bylo na- padené rozhodnutí zrušeno. Stejně tak stávající judikatura přistupovala k rozhodnutím za situace, kdy žádné z vyhotovených rozhodnutí (tedy ani rozhodnutí založené ve správním spise) nebylo podepsáno k tomu oprávněnou osobou a v žalobě byla tato skutečnost namítána V daném případě je však situace zcela odlišná, neboť jak vyplývá z vyhotovení před- mětného rozhodnutí založeného ve správním spisu, které je řádně pode- psáno, je zcela zřejmé, že ve věci sku- tečně rozhodovala oprávněná osoba. Rozhodnutí o věci tedy bylo vydáno a podepsáno k tomu oprávněnou osobou, další vyhotovení včetně vy- hotovení doručeného stěžovatelce již oprávněnou osobou podepsáno ne- bylo. V absenci podpisu na doručova- ném vyhotovení rozhodnutí spatřuje stěžovatelka nicotnost tohoto roz- hodnutí, kterou měl krajský soud vy- slovit i bez návrhu. Pokud by tvrzení stěžovatelky bylo pravdivé a krajský soud by toto opomněl, zavdávalo by to na základě kasační námitky důvod ke zrušení rozsudku krajského sou- du v řízení o kasační stížnosti. Nicot- nost (neexistenci) správního aktu však způsobují jen takové vady říze- ní, které mají za následek, že již vů- bec nelze o správním aktu hovořit. Může se jednat o vady spočívající na- příklad v rozhodování absolutně ne- kompetentním orgánem, rozhodová- ní podle právního předpisu, který byl přede dnem rozhodnutí bez ná- hrady zrušen, či absolutní nedosta- tek zákonem předepsané formy. Vadu vyskytnuvší se v nyní posuzovaném rozhodnutí ovšem nelze pokládat za natolik intenzivní, aby mohla založit přímo nicotnost tohoto rozhodnutí. Za nicotné by toto rozhodnutí mohlo být považováno například tehdy, kdy- by se posléze ukázalo, že absence podpisu oprávněné osoby odráží fakt, že toto rozhodnutí bylo vydáno zcela bez jejího vědomí. Tak tomu ovšem v daném případě zjevně není. Na základě všech zjištěných sku- tečností tedy soud musí přisvědčit stěžovatelce, že rozhodnutí Minister- stva vnitra je skutečně stiženo vadou ve smyslu $ 47 odst. 5 správního řá- du, jelikož vyhotovení rozhodnutí, které bylo stěžovatelce doručeno, ne- obsahuje podpis oprávněné osoby. Tato vada však není natolik závažná, aby mohla založit nicotnost tohoto rozhodnutí, neboť jak již bylo výše uvedeno, součástí správního spisu je vyhotovení rozhodnutí, které opráv- 427 200 něná osoba podepsala Není tak vůbec pochyb o tom, že rozhodnutí skuteč- ně vydal PhDr. Tomáš H., ředitel od- boru azylové a migrační politiky, který je k tomu zmocněn příslušným vnitř- ním předpisem Ministerstva vnitra. Jakkoli je tedy zřejmé, že správní roz- hodnutí je stiženo vadou, spočívající v absenci podpisu oprávněné osoby na vyhotovení rozhodnutí, které je doručováno účastníkům, tato vada za situace, v níž je součástí správního spisu vyhotovení rozhodnutí, které je podepsáno oprávněnou osobou a je i jinak bezvadné, nezakládá nicotnost tohoto rozhodnutí. Jde o nezákon- nost, u níž je třeba k žalobní námitce zkoumat, zda měla vliv na zákonnost konečného rozhodnutí ve věci. Tako- vá námitka v žalobě byla vznesena a krajský soud se s ní vypořádal. Do- dat lze, že se jednalo o rozhodnutí správního orgánu I. stupně, proti ně- muž stěžovatelka podala v zákonné lhůtě rozklad, o němž rozhodoval mi- nistr. Na zákonnost konečného roz- hodnutí tedy nedostatek podpisu na vyhotovení rozhodnutí I. stupně do- ručeného stěžovatelce vliv neměl. Stěžovatelkou uváděné hrozby ply- noucí potenciálně z tohoto formální- ho pochybení žalovaného, například tvrzená možnost, že by ne zcela čitel- ně podepsaná osoba rozhodovala v dalším řízení jako soudce, by byly zcela zásadní, pokud by k nim oprav- du došlo. Pak by mohly založit vadu rozsudku krajského soudu, jež by by- la oprávněně napadnutelná kasační stížností. V daném případě však k na- plnění takové hrozby nedošlo. Proto- že tedy z této vady ve skutečnosti ne- vzešlo žádné zkrácení procesních práv stěžovatelky v řízení před kraj- ským soudem a žádné zhoršení její celkové právní situace, nelze tuto va- du správního rozhodnutí chápat jako důvod pro zrušení rozhodnutí kraj- ského soudu v rámci řízení o kasační stížnosti. (oš)
Pham T. (Vietnamská socialistická republika) proti Ministerstvu vnitra
Ze všech shora uvedených důvodů Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná a proto ji zamítl (§ 110 odst. 1 s. ř. s.).
Stěžovatelka, která neměla v tomto soudním řízení úspěch, nemá právo na náhradu nákladů řízení a úspěšnému žalovanému náklady řízení nevznikly. Proto soud rozhodl, že se žalovanému právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává (§ 60 odst. 1, § 120 s. ř. s.).
P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 29. 1. 2004
JUDr. Miluše Došková
předsedkyně senátu