Nedoplní-li dovolatel své dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu učiněné telefaxem předložením jeho originálu nejpozději do tří dnů od jeho odeslání, je pro posouzení včasnosti dovolání za této situace rozhodné, kdy bylo dovolání učiněné písemně, podáno u soudu nebo odevzdáno orgánu, který má povinnost jej doručit (např. poště).
utí: A
Publikováno ve sbírce pod číslem: 39 / 98
K r a j s k ý s o u d v Plzni usnesením ze dne 30. 1. 1997, č. j. 11 Co
5/97-10, potvrdil usnesení ze dne 21. 11. 1996, č. j. 3 C 130/96-6, kterým O
k r e s n í s o u d v Domažlicích zamítl návrh žalobce na obnovu řízení ve
věci vedené u téhož soudu pod sp. zn. 3 C 155/95. Odvolací soud se ztotožnil se
závěrem soudu prvního stupně, že v okolnostech uváděných žalobcem nelze
spatřovat důvody pro obnovu řízení ve smyslu ustanovení § 228 odst. 1 písm. a)
občanského soudního řádu.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání, v němž namítal, že toto
rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci; konkrétně argumentoval
tím, že důvody pro obnovu řízení dány byly. Proto požadoval, aby napadené
usnesení bylo zrušeno a věc vrácena odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
N e j v y š š í s o u d dovolání odmítl.
Z o d ů v o d n ě n í :
Dovolání bylo podáno opožděně.
Podle ustanovení § 240 odst. 1 a 2 o. s. ř. účastník může podat dovolání do
jednoho měsíce od právní moci rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který
rozhodoval v prvním stupni. Zmeškání lhůty k podání dovolání nelze prominout,
lhůta je však zachována je-li dovolání v této lhůtě podáno u odvolacího nebo
dovolacího soudu. Žalobci i zástupci žalovaného bylo usnesení odvolacího soudu
doručeno 19. 3. 1997 a téhož dne tak nabylo právní moci.
Poslední den jednoměsíční lhůty k podání dovolání připadl ve smyslu ustanovení
§ 57 odst. 2 a 3 o. s. ř. na 21. 4. 1997 (pondělí). Žalobce podal dovolání
prostřednictvím telefaxového podání datovaného 25. 4. 1997 (pátek), došlého
soudu téhož dne. Již toto jeho podání bylo tudíž opožděné. Se zřetelem k tomu,
že šlo o podání obsahující návrh ve věci samé (dovolání je návrhem na zahájení
dovolacího řízení), bylo nutné je nejpozději do tří dnů (tedy nejpozději do 28.
4. 1997) písemně doplnit předložením jeho originálu (§ 243c a § 42 odst. 3,
věta první, o. s. ř.).
Originál dovolání (č. l. 15 spisu) však byl podán u soudu osobně (dle
připojeného prezenčního razítka) až dne 5. 5. 1997. K telefaxovému podání
(dovolání) žalobce proto dovolací soud nesměl přihlížet (§ 243c a § 42 odst. 3,
věta druhá, o. s. ř.). Pro posouzení včasnosti dovolání bylo za této situace
rozhod-né, kdy dovolání učiněné písemně bylo podáno u soudu (shodný závěr
Nejvyšší soud formuloval též v usnesení ze dne 21. 8. 1996, sp. zn. 2 Cdon
737/96, publikovaném v časopise Soudní judikatura č. 10/1997, pod pořadovým
číslem 81). Jelikož se tak podle výše uvedených údajů stalo až po marném
uplynutí zákonné jednoměsíční lhůty, Nejvyšší soud dovolání žalobce podle §
243b odst. 4 a § 218 odst. 1 písm. a) o. s. ř. jako opožděné odmítl.
Dovolání bylo podáno opožděně.
Podle ustanovení § 240 odst. 1 a 2 o. s. ř. účastník může podat dovolání do jednoho měsíce od právní moci rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni. Zmeškání lhůty k podání dovolání nelze prominout; lhůta je však zachována, je-li dovolání v této lhůtě podáno u odvolacího nebo dovolacího soudu. Žalobci i zástupci žalovaného bylo usnesení odvolacího soudu doručeno 19. 3. 1997 a téhož dne tak nabylo právní moci.
Poslední den jednoměsíční lhůty k podání dovolání připadl ve smyslu ustanovení § 57 odst. 2 a 3 o. s. ř. na 21. 4. 1997 (pondělí). Žalobce podal dovolání prostřednictvím telefaxového podání datovaného 25. 4. 1997 (pátek), došlého soudu téhož dne. Již toto jeho podání bylo tedy opožděné. Se zřetelem k tomu, že šlo o podání obsahující návrh ve věci samé (dovolání je návrhem na zahájení dovolacího řízení), bylo nutné je nejpozději do tří dnů (tedy nejpozději do 28. 4. 1997) písemně doplnit předložením jeho originálu (§ 243c a § 42 odst. 3, věta první, o. s. ř.).
Originál dovolání (č. l. 15 spisu) však byl podán u soudu osobně (podle připojeného prezenčního razítka) až dne 5. 5. 1997. K telefaxovému podání (dovolání) žalobce proto dovolací soud nesměl přihlížet (§ 243c a § 42 odst. 3, věta druhá, o. s. ř.). Pro posouzení včasnosti dovolání bylo za této situace rozhodné, kdy dovolání, učiněné písemně, bylo podáno u soudu. Jelikož se tak podle výše uvedených údajů stalo až po marném uplynutí zákonné jednoměsíční lhůty, Nejvyšší soud dovolání žalobce podle ustanovení § 243b odst. 4 a § 218 odst. 1 písm. a) o. s. ř. jako opožděné odmítl.