Ve smyslu ustanovení § 310 o.s.ř. nejsou výkonem rozhodnutí přikázáním pohledávky z účtu u peněžního ústavu (banky) postiženy finanční prostředky uložené na účet u peněžního ústavu (banky), o nichž právní předpisy stanoví, že mohou být použity jen k určitému účelu (např. dotace ze státního rozpočtu republiky), ledaže by byla vymáhána pohledávka, k jejíž úhradě mají být (v souladu se svým účelovým určením) použity.
použity.
Soud: Nejvyšší soud
Spisová značka: 2 Cdon 1198/96
Datum rozhodnutí: 06.05.1997
Heslo: Výkon rozhodnutí
Kategorie rozhodnutí: A
Publikováno ve sbírce pod číslem: 13 / 98
Okresní soud ve Vsetíně usnesením ze dne 13. 11. 1995 nařídil podle
vykonatelného směnečného platebního rozkazu Krajského obchodního soudu v
Ostravě ze dne 11. 5. 1995 k uspokojení pohledávky oprávněného ve výši 515
950,50 Kč s 6% úrokem od 22. 9. 1994 do 17. 8. 1995 ve výši 29 599 Kč a 1719
Kč, nákladů předcházejícího řízení ve výši 26 008 Kč a nákladů výkonu
rozhodnutí ve výši 13 000 Kč výkon rozhodnutí přikázáním pohledávky z účtu
povinného č. 1511419/5100, případně z dalšího účtu u banky I. ve V. Povinný poté namítal, že banka I. zablokovala na základě nařízeného
výkonu rozhodnutí jeho účet č. 3683046/5100, na který "jsou směrovány dotace na
teplo poskytované FÚ V. a nájmy zaměstnanců Z.". Z tohoto účtu je pak hrazen
provoz spojený s bytovým hospodářstvím povinného. Povinný navrhl, aby výkon
rozhodnutí přikázáním pohledávky z účtu č. 3683046/5100 byl prohlášen za
nepřípustný. O k r e s n í s o u d ve Vsetíně usnesením ze dne 29. 11. 1995
prohlásil výkon rozhodnutí nařízený usnesením ze dne 13. 11. 1995 "ve vztahu k
účtu povinného č. 3683046/5100 vedeného u banky I." za nepřípustný a rozhodl,
že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Dospěl k závěru, že
výkon rozhodnutí postižením pohledávky z účtu č. 3683046/5100 je nepřípustný,
neboť na tomto účtu jsou "uloženy finanční prostředky ze státní dotace a
finanční prostředky zaměstnanců Z., které ukládají za nájem podnikových bytů". Podle názoru soudu prvního stupně se "nejedná o prostředky povinného, ze
kterých by bylo možno pohledávku uspokojovat". K odvolání oprávněného K r a j s k ý s o u d v Ostravě usnesením ze
dne 29. 3. 1996 usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že zamítl návrh
povinného, aby výkon rozhodnutí nařízený usnesením okresního soudu ze dne 13. 11. 1995 byl "ve vztahu k účtu povinného č. 3683046/5100 vedeného u banky I."
prohlášen za nepřípustný; současně rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na
náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně a že povinný je povinen
zaplatit oprávněnému na nákladech odvolacího řízení 1340 Kč "JUDr. B. V.". Podle odvolacího soudu je třeba při řešení otázky, zda "lze u účtu u peněžního
ústavu nařídit výkon rozhodnutí", vycházet z ustanovení § 303 a § 317 o. s. ř.,
které "taxativně a kogentním způsobem stanoví, ve kterých případech nelze výkon
rozhodnutí nařídit, přičemž se jedná o tyto případy, jestliže jde o vklady na
vkladních knížkách, náhrady, kterých má být použito k novému vybudování nebo
opravě budovy, peněžité dávky sociální péče a prostředky na účtu, které
výslovným prohlášením povinného jsou určeny pro výplatu mezd jeho zaměstnanců
pro výplatní období nejbližší dni, kdy peněžnímu ústavu bylo doručeno nařízení
výkonu rozhodnutí". Protože se v posuzované věci o žádný takový případ nejedná
a protože "nelze výše uvedená zákonná ustanovení vykládat extenzivním
způsobem", není návrh na prohlášení nařízeného výkonu rozhodnutí za nepřípustný. V dovolání povinný namítá, že usnesení odvolacího soudu spočívá na
nesprávném právním posouzení věci.
Podle názoru povinného z "§ 303 a celého
ustanovení občanského soudního řádu" vyplývá, že k výkonu rozhodnutí přikázáním
pohledávky může být použit jen účet "výlučně vedený s penězi povinného". V
posuzovaném případě povinný sice zřídil účet č. 3683046/5100 "na své jméno",
ale "pro finanční prostředky, které nejsou jeho vlastnictvím - sestává se ze
státních dotací na teplo a z prostředků občanů na úhradu nákladů svého
bydlení"; tyto finanční prostředky nemohou být použity "jinak než na úhradu, ke
které byly určeny". Povinný navrhl, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu
zrušil. Oprávněný navrhl, aby dovolací soud dovolání zamítl. Uvedl, že
ustanovení § 317 o. s. ř. "vylučuje výkon rozhodnutí jen ve stanovených
případech, pod něž peníze z event. dotací nelze zařadit". Názor povinného, že
prostředky uložené na účtu č. 3683046/5100 nejsou jeho vlastnictvím, považuje
za mylný, neboť dotace přecházejí do vlastnictví dotovaného, který je ovšem
povinen je účelově využít a řádně vyúčtovat. Povinný má možnost vymáhanou
pohledávku zaplatit a požádat o zastavení výkonu rozhodnutí; tím dostatečně
zajistí, aby prostředky z dotace byly použity ke stanovenému účelu. Nejvyšší soud zrušil usnesení odvolacího soudu a věc mu vrátil k
dalšímu řízení. Z o d ů v o d n ě n í :
Nařídí-li soud výkon rozhodnutí přikázáním pohledávky z účtu povinného
u peněžního ústavu (banky), vztahoval se podle právní úpravy platné do 31. 12. 1995 nařízený výkon rozhodnutí až do výše vymáhané pohledávky s jejím
příslušenstvím na finanční prostředky, které byly na účtu v době, kdy peněžnímu
ústavu (bance) bylo doručeno usnesení o nařízení výkonu rozhodutí, jakož i na
finanční prostředky, které došly na účet po nařízení výkonu rozhodnutí,
nejpozději však do dne, v němž peněžnímu ústavu (bance) vznikla povinnost
vyplatit pohledávku z účtu povinného, neboť mu bylo doručeno vyrozumění, že
usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí nabylo právní moci (srov. § 305, § 307 a
§ 309 o.s.ř. ve znění účinném do 31. 12. 1995). Podle nyní (tj. od 1. 1. 1996)
platné právní úpravy se nařízený výkon rozhodnutí vztahuje nejen na finanční
prostředky, které byly na účtu v době, kdy peněžnímu ústavu (bance) bylo
doručeno usnesení o nařízení výkonu rozhodutí, ale i na finační prostředky,
které dojdou na účet povinného po této době, nejdéle však do šesti měsíců ode
dne, kdy byl peněžní ústav (banka) vyrozuměn o právní moci nařízení výkonu
rozhodnutí (§ 309 odst. 1 o. s. ř.). Na účet povinného u peněžního ústavu (banky) mohou být v rozhodné době
(tj. v době, po níž se nařízený výkon rozhodnutí vztahuje na finanční
prostředky na účtě povinného) uloženy i takové finanční prostředky, o nichž
právní předpisy stanoví, že mohou být použity jen k určitému účelu. Uložením
těchto prostředků na účet u peněžního ústavu (banky) se na jejich povaze (na
jejich účelovém určení) nic nemění. Podle ustanovení § 310 o. s. ř. předpisy
vylučující nebo omezující použití pohledávek právnických osob z účtu u
peněžního ústavu (banky) k jinému než stanovenému účelu nejsou dotčeny
ustanovením o přikázání pohledávky z účtu u peněžního ústavu (banky); totéž
analogicky platí, jde-li o pohledávky fyzických osob. Znamená to, že finanční
prostředky uložené na účet u peněžního ústavu (banky), o nichž právní předpisy
stanoví, že mohou být použity jen k určitému účelu, nejsou nařízením výkonu
rozhodnutí přikázáním pohledávky z tohoto účtu postiženy (a nemohou tedy
sloužit k uspokojení oprávněného), ledaže by byla vymáhána pohledávka, k jejíž
úhradě mají být (v souladu se svým účelovým určením) použity. Zákon zde sleduje
záměr, aby bylo zajištěno, že prostředky, které mají být použity ke stanovenému
účelu, naplní své určení nejen v době, kdy povinnému na ně vznikl nárok
(pohledávka), ale i poté, co mu byly vyplaceny, popřípadě poté, co byly uloženy
na jeho účet u peněžního ústavu (banky) a co byl nařízen výkon rozhodnutí
přikázáním pohledávky z tohoto účtu povinného. Tím, zda na účtu povinného jsou uloženy finanční prostředky, které
nemohou být výkonem rozhodnutí přikázáním pohledávky z účtu povinného u
peněžního ústavu (banky) postiženy, se soud při rozhodování o nařízení výkonu
rozhodnutí nezabývá, neboť v tomto stádiu vykonávacího řízení nemůže zkoumat,
jaké prostředky byly na účet uloženy.
Jestliže však finanční prostředky, které
nejsou postižitelné výkonem rozhodnutí přikázáním pohledávky z účtu povinného u
peněžního ústavu (banky), by měly být použity k uspokojení oprávněného, jedná
se o důvod, pro který rozhodnutí nelze zcela nebo zčásti vykonat a pro který je
tedy třeba výkon rozhodnutí zcela nebo zčásti (v závislosti na tom, v jakém
rozsahu tvoří pohledávku na účtu povinného) prohlásit za nepřípustný a zastavit
(§ 268 odst. 1 písm. h), § 268 odst. 3 o. s. ř.). V posuzovaném případě - jak bylo soudy zjištěno - byly na účtě
povinného č. 3683046/5100 vedeném u banky I. uloženy rovněž finanční
prostředky, které byly povinnému poskytnuty ve smyslu nařízení vlády č. 251/1994 Sb. jako dotace ze státního rozpočtu republiky na tepelnou energii. Ve smyslu ustanovení § 310 o. s. ř. nejsou výkonem rozhodnutí
přikázáním pohledávky z účtu u peněžního ústavu (banky) postiženy jen finanční
prostředky, které byly na účet uloženy jako výnos z účelově určených
pohledávek, o nichž občanský soudní řád výslovně stanoví, že zcela nebo z části
nepodléhají výkonu rozhodnutí (srov. § 317 odst. 1 a 2 a § 319 o. s. ř.), a
finanční prostředky účelově určené podle § 317 odst. 3 o. s. ř., ale i finanční
prostředky, o nichž zvláštní zákony nebo jiné obecně závazné právní předpisy
stanoví, že mohou být použity jen na určené účely. Dotace ze státního rozpočtu republiky mohou být použity jen na určené
účely a podléhají ročnímu zúčtování se státním rozpočtem republiky [srov. § 5
odst. 2, větu druhou, zákona č. 576/1990 Sb., o pravidlech hospodaření s
rozpočtovými prostředky České republiky a obcí v České republice (rozpočtová
pravidla republiky) ve znění pozdějších předpisů]. Finanční prostředky získané
povinným jako dotace ze státního rozpočtu republiky a uložené na jeho účet č. 3683046/5100 vedený u banky I. tedy - i když jsou součástí majetku povinného -
nemohou být použity k jinému než stanovenému účelu. Neodpovídá-li jejich
použití na úhradu pohledávky oprávněného jejich účelovému určení (jak se
alespoň podává z obsahu spisu), je tu důvod, aby výkon rozhodnutí v rozsahu, v
jakém by měly postiženy, byl prohlášen za nepřípustný a zastaven (§ 268 odst. 1
písm. h), § 268 odst. 3 o. s. ř.). Jinak je tomu u finančních prostředků, které na účet povinného došly
jako platby nájemného a jako úhrady za plnění poskytovaná s užíváním bytu nebo
jako záloha na tyto úhrady. Názor dovolatele, že tyto prostředky jsou ve vlastnictví nájemců bytů a
že na jeho účtě jsou jen uloženy "na úhradu nákladů jejich bydlení", není
správný. Povinnost nájemců platit povinnému nájemné a úhradu za plnění
poskytovaná s užíváním bytu (zálohu na ně) vyplývá z toho, že povinný jako
pronajímatel těmto osobám pronajal byty ve svém vlastnictví nebo byty
nacházející se v domech v jeho vlastnictví. Nájemci tím plní jednu z
povinností, které jim zákon jako nájemcům z nájemního poměru ukládá. Prostředky, které ke splnění svých povinností z nájemního poměru povinnému jako
pronajímateli poskytli, se přijetím tohoto plnění staly vlastnictvím povinného.
Okolnost, že povinný tato plnění od nájemců bytů vybírá prostřednictvím České
pošty, s.p., se kterou uzavřel "obstaravatelskou" smlouvu, na tomto závěru nic
nemění. Finanční prostředky, které na účet povinného č. 3683046/5100 vedený u
banky I. došly jako platby nájemného a jako úhrady za plnění poskytovaná s
užíváním bytu nebo jako záloha na tyto úhrady, jsou nařízeným výkonem
rozhodnutí přikázáním pohledávky z účtu postiženy, neboť občanský soudní řád,
zvláštní zákon a ani jiný obecně závazný právní předpis nestanoví, že by
povinný tyto své prostředky musel použít jen k učitému účelu (např. k hrazení
provozu bytového hospodářství) nebo že by jinak nepodléhaly výkonu rozhodnutí. Z uvedeného vyplývá, že usnesení odvolacího soudu není správné. Nejvyšší soud České republiky je proto zrušil a věc vrátil Krajskému soudu k
dalšímu řízení (§ 243b odst. 1, část věty za středníkem, § 243b odst. 2, věta
první, o. s. ř.).