Pravomoc soudu k projednání žaloby o zaplacení dlužného pojistného na sociální zabezpečení není dána ani v případě, že zaplacení je požadováno nikoli po dlužníkovi (obchodní společnosti), ale po společníkovi s odůvodněním, že ten podle ustanovení § 106 obchodního zákoníku za závazky společnosti do výše svého nesplaceného vkladu zapsaného v obchodním rejstříku ručí.
eslo: Pravomoc soudu
Kategorie rozhodnutí: A
Publikováno ve sbírce pod číslem: 26 / 99
Usnesením z 30. 4. 1997 K r a j s k ý s o u d v
Plzni potvrdil usnesení O k r e s n í h o s o u d u v Rokycanech z
10. 3. 1997, jímž bylo řízení pro nedostatek pravomoci soudu zastaveno, s tím,
že věc měla být k projednání a rozhodnutí postoupena Okresní správně sociálního
zabezpečení v R.
Usnesení odvolacího soudu napadla žalobkyně dovoláním, jímž se
domáhala jeho zrušení a ”...vrácení věci okresnímu soudu k dalšímu řízení s
pokynem k vyhovění původně podané žalobě v plném rozsahu...”. Pokud odvolací
soud potvrdil usnesení soudu prvního stupně, jímž bylo řízení pro nedostatek
pravomoci soudu zastaveno, spočívá podle dovolatelčina názoru jeho rozhodnutí
na nesprávném právním posouzení věci (§ 241 odst. 3 písm. d/ o.s.ř.). Dovolání
žalobkyně odůvodnila tvrzením, že žalobu podala proti žalovanému jako fyzické
osobě (která je společníkem a jednatelem společnosti P., s.r.o., již žalobkyně
jako orgán sociálního zabezpečení, tedy orgán státní správy, svým rozhodnutím
zavázala k úhradě dlužného pojistného na sociální zabezpečení včetně penále)
teprve poté, co zjistila, že zmíněná společnost ani nemá účet u peněžního
ústavu, z něhož by bylo možno částku přiznanou vykonatelným výkazem nedoplatků
vydobýt výkonem rozhodnutí - přikázáním pohledávky. Podle dovolatelky je tedy
možné domáhat se občanskoprávní žalobou zaplacení části dlužného pojistného a
penále vůči žalovanému, jenž podle ustanovení § 106, věty druhé, obchodního
zákoníku do výše svého nesplaceného vkladu zapsaného v obchodním rejstříku ručí
za závazky společnosti. Protože pohledávka ”...svědčí jen proti samotné
společnosti...”, dovolatelka se jejího zaplacení domáhá po žalovaném nikoli
jako po společníku, ale jako po ručiteli.
Dovolání je přípustné, neboť bylo podáno proti pravomocnému
usnesení odvolacího soudu (§ 236 odst. 1 o.s.ř.), který potvrdil usnesení soudu
prvního stupně, jímž bylo řízení pro nedostatek pravomoci soudu zastaveno (§
238a odst. 1 písm. d/ o.s.ř.), dovolání přitom bylo podáno včas, osobou
oprávněnou - účastnicí řízeni (§ 240 odst. 1 o.s.ř.), řádně zastoupenou
advokátem (§ 241 odst. 1, 2, věta druhá, o.s.ř.), splňuje formální i obsahové
znaky předepsané ustanovením § 241 odst. 2, věta první, o.s.ř. a je v něm
uplatněn způsobilý dovolací důvod (§ 241 odst. 3 písm. d/).
Případnou existenci vad řízení podle § 237 odst. 1 o.s.ř., ani
jiných vad (§ 241 odst. 3 písm. b/ o.s.ř.), k nimž by dovolací soud musel
přihlédnout z úřední povinnosti (§ 242 odst. 3, věta druhá, o.s.ř.) dovolatelka
netvrdí a takové vady ani nevyplývají z obsahu spisu. Se zřetelem k tomu, že
jinak je dovolací soud uplatněným dovolacím důvodem vázán (§ 242 odst. 3, věta
první, o.s.ř.), a že jiné dovolací důvody uplatněny nebyly, bylo úkolem
dovolacího soudu určit, zda rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném
právním posouzení věci, jež dovozuje dovolatelka.
N e j v y š š í s o u d dovolání zamítl.
Z o d ů v o d n ě n í :
Podle ustanovení § 7 odst. 1 o.s.ř. v občanském soudním řízení
projednávají a rozhodují soudy věci, které vyplývají z občanskoprávních,
pracovních, rodinných, družstevních jakož i obchodních vztahů (včetně vztahů
podnikatelských a hospodářských), pokud je podle zákona neprojednávají a
nerozhodují o nich jiné orgány. Podle ustanovení § 7 odst. 2 o.s.ř. jiné věci projednávají a
rozhodují soudy v občanském soudním řízení, jen stanoví-li to zákon. Jak vyplývá z výše citovaných zákonných ustanovení,
projednávání a rozhodování věcí jiných než vyplývajících z tam vyjmenovaných
soukromoprávních vztahů je (vedle správního soudnictví - srov. § 244 - 250s
o.s.ř.) svěřeno soudům jen na základě ustanovení zákona. V daném případě však
takové ustanovení zákona, jež by rozhodování o pojistném na sociální
zabezpečení (včetně penále) svěřovalo soudům, neexistuje; naopak, ustanovení §
6 odst. 4 písm. a) bod 7 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění
sociálního zabezpečení (ve znění pozdějších předpisů), výslovně uvádí, že o
pojistném na sociální zabezpečení a o příspěvku na státní politiku
zaměstnanosti včetně záloh, o penále a o přirážce k pojistnému na sociální
zabezpečení rozhodují okresní správy sociálního zabezpečení. Pravomoc těchto
orgánů k řízení o pojistném na sociálním zabezpečení (včetně penále) vyplývá i
z dalších ustanovení citovaného zákona, a to z jeho části šesté, hlavy čtvrté,
nadepsané ”Řízení ve věcech pojistného na sociální zabezpečení a příspěvku na
státní politiku zaměstnanosti”, a hlavy páté, obsahující společná ustanovení
o řízení ve věcech nemocenského pojištění, důchodového zabezpečení a o
přechodu z pracovní neschopnosti do invalidity nebo částečné invalidity. Ustanovení § 104c odst. 1 (obsahující rubriku s názvem ”Rozhodování”) v prvé
větě uvádí, že o pojistném, zálohách na pojistné, penále a o přirážce k
pojistnému na sociální zabezpečení rozhoduje Okresní správa sociálního
zabezpečení formou platebního výměru, s výjimkou rozhodování o placení dlužného
pojistného a penále ve splátkách, vrácení přeplatku na pojistném, přeplatku na
zálohách na pojistné a o snížení záloh na pojistné. Ze znění tohoto zákonného
ustanovení přitom nelze dovodit výjimku z rozhodování okresních správ
sociálního zabezpečení, ale pouze to, že o placení dlužného pojistného a
penále, pokud má - obojí - být zaplaceno ve splátkách, nelze rozhodovat
platebním výměrem. Podle ustanovení § 104g odst. 1 citovaného zákona může
dlužné částky na pojistném a penále okresní správa sociálního zabezpečení
předepsat k úhradě též výkazem nedoplatků. Z ustanovení § 108 citovaného zákona
pak vyplývá, že pokud tento zákon nestanoví jinak, platí pro řízení ve věcech
nemocenského pojištění a důchodového pojištění a pro řízení ve věcech
pojistného na sociální zabezpečení a příspěvek na státní politiku
zaměstnanosti obecné předpisy o správním řízení, tedy zákon č. 71/1967 Sb. o
správním řízení (správní řád). O tom, že rozhodování o pojistném na sociální
zabezpečení, včetně penále, není svěřeno soudům, svědčí i ustanovení § 109
zákona č.
582/1991 Sb., jež funkční příslušnost k rozhodování v těchto věcech v
rámci instanční soustavy orgánů sociálního zabezpečení vymezuje tak, že k
rozhodování v prvním stupni jsou příslušné okresní správy sociálního
zabezpečení. Na nedostatku pravomoci soudu k rozhodování v dané věci nemůže
nic změnit ani důvod, z nějž svůj nárok vůči žalobci dovozuje žalobkyně. I když
je totiž žaloba odůvodněna poukazem na ustanovení § 106, věta druhá, obchodního
zákoníku, podle něhož ručí za závazky společnosti do výše svého nesplaceného
vkladu zapsaného v obchodním rejstříku společník, nemění to nic na skutečnosti,
že stále jde o pohledávku na pojistném (a penále), byť je nyní její zaplacení
požadováno nikoli po dlužníkovi, ale po subjektu, o němž obchodní zákoník
stanoví, že za závazek (tj. v daném případě za závazek zaplatit pojistné) ručí. Jestliže tedy jde stále o pohledávku na pojistném na sociální zabezpečení
(případně penále), mohla by být pravomoc k projednání a rozhodnutí této věci
(jiné než vyplývající ze soukromoprávních vztahů vyjmenovaných v ustanovení § 7
odst. 1 o.s.ř.) dána jen tehdy, jestliže by tak výslovně stanovil zákon (§ 7
odst. 2 o.s.ř.). Protože však - viz výše - zákon stanoví, že o těchto věcech
rozhodují okresní správy sociálního zabezpečení, pravomoc soudu k projednání a
rozhodnutí této věci dána není. Dovolatelce se prostřednictvím uplatněného dovolacího důvodu (§
241 odst. 3 písm. d/ o.s.ř.) správnost napadeného rozhodnutí zpochybnit
nepodařilo. Dovolací soud proto dovolání - aniž ve věci nařizoval jednání (§
243a odst. 1 věta první o.s.ř.) - zamítl (§ 243b odst. 1 a 5 o.s.ř.).