Soud posuzuje existenci výpovědního důvodu k okamžiku doručení výpovědi z nájmu bytu i v případě, že tímto důvodem je neplacení nájemného po dobu delší než 3 měsíce (§ 711 odst. 1 písm. d/ o. z.). Skutečnost, že nájemce dlužné nájemné po doručení výpovědi uhradil, může mít význam jen při posouzení toho, zda přivolení k výpovědi z nájmu bytu není v rozporu s dobrými mravy (§ 3 odst. 1 o. z.).
. 1 o. z.).
Soud: Nejvyšší soud
Spisová značka: 2 Cdon 1706/97
Datum rozhodnutí: 12.11.1998
Typ rozhodnutí: Rozsudek
Heslo: Byt
Kategorie rozhodnutí: A
Publikováno ve sbírce pod číslem: 43 / 99
O k r e s n í s o u d ve Frýdku-Místku rozsudkem ze dne 8. 12. 1995, přivolil k výpovědi nájmu žalovaných k "bytu č. 11, sestávajícího z
kuchyně, koupelny, WC, předsíně, obývacího pokoje, dvou dětských pokojů,
ložnice, I. kategorie, ve 3. podlaží domu č. p. 109 na ulici T. ve F., kterou
dal žalobce žalovaným dne 10. 5. 1995", a určil, že nájem žalovaných skončí
uplynutím tříměsíční výpovědní lhůty, která začne běžet prvním dnem
kalendářního měsíce následujícího po právní moci rozsudku. Dále uložil
žalovaným povinnost předmětný byt vyklidit a vyklizený žalobci odevzdat do 15
dnů po uplynutí výpovědní lhůty a rozhodl o nákladech řízení. Soud prvního
stupně dospěl po provedeném dokazování k závěru, že žaloba je důvodná, když v
řízení bylo prokázáno, že žalobce je vlastníkem domu, ve kterém se předmětný
byt nachází, a že žalovaní, kterým byl byt přidělen rozhodnutím bývalého
Městského národního výboru ve F. dne 4. 1. 1980, a přenechán do užívání na
základě dohody o odevzdání a převzetí bytu, uzavřené mezi bývalým Okresním
bytovým podnikem ve F. a druhým žalovaným s účinností k 15. 1. 1980,
nezaplatili nájemné za měsíce srpen až listopad 1993, vyúčtování služeb za rok
1993, nájemné za měsíce leden až duben 1994, a říjen až listopad 1994 a neplatí
řádně nájemné v roce 1995, přičemž celkový dluh činí k 5. 12. 1995 částku 30
534 Kč; proto jim výpověď z nájmu, opírající se o ustanovení § 711 odst. 1
písm. d) obč. zák., byla dána právem. Povinnost žalovaných k vyklizení bytu
soud nepodmínil zajištěním bytové náhrady s odůvodněním, že podle ustanovení §
712 odst. 5 obč. zák. žalovaným nárok na bytovou náhradu nepřísluší. K odvolání první žalované K r a j s k ý s o u d v Ostravě
rozsudkem ze dne 4. 4. 1997, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že
žalobu v plném rozsahu zamítl a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou
stupňů. Odvolací soud, vycházeje ze skutkových zjištění soudu prvního stupně,
poté, co, doplnil dokazování listinnými důkazy, dospěl k závěru, že žalobě o
přivolení k výpovědi nájmu žalovaných k bytu nelze s ohledem na ustanovení § 3
obč. zák. vyhovět. Uvedl, že dluh žalovaných na nájemném činil sice k 5. 12. 1995 částku 30 534 Kč, avšak v době rozhodování odvolacího soudu nemají již
dluh žádný, neboť jej v průběhu odvolacího řízení uhradili (včetně dlužné
úhrady za služby ve výši 1 482 Kč). I když tato skutečnost nemůže být sama o
sobě důvodem zamítnutí návrhu, je třeba podle názoru odvolacího soudu
přihlédnout - ve shodě se stanoviskem dosavadní soudní praxe (viz rozhodnutí
uveřejněné pod č. 74/l968 Sbírky rozhodnutí a sdělení soudů) - k důvodům a
délce neplacení nájemného. Protože v dané věci byla důvodem neplacení nájemného
žalovanými jejich mimořádně svízelná osobní a sociální situace (nemoc první
žalované, rodinné problémy, nevyplacení mzdy druhému žalovanému jeho
zaměstnavatelem), do níž se dostali nezaviněně, a žalovaní celý dluh na
nájemném již uhradili, nebylo možné přivolit k výpovědi žalobce z nájmu bytu,
když v řízení nebylo prokázáno tvrzení žalobce, že by žalovaní byli v prodlení
s platbami nájemného v tomto roce.
Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání,
jehož přípustnost odůvodnil z ustanovení § 238 odst. 1 písm. a) o.s.ř.. Namítá,
že rozhodnutí odvolacího soudu vychází ze skutkového zjištění, které nemá v
podstatné části oporu v provedeném dokazování, a že spočívá na
nesprávném právním posouzení věci (§ 241 odst. 3 písm. c/ a d/ o.s.ř.). Nesouhlasí s názorem odvolacího soudu, že důvodem neplacení nájemného
žalovanými byla jejich mimořádně svízelná osobní a sociální situace, a
poukazuje na to, že čistý měsíční příjem žalovaných převyšoval životní minimum,
jakož i na to, že rozpětí doby, po kterou žalovaní neplatili nájemné (srpen
1993 až červen 1994) svědčí o tom, že neplacení nájemného nebylo pouze
krátkodobé a přechodné. Žalovaní (uvádí se dále v dovolání) užívali nepřiměřeně
velký byt (kuchyň a 4 pokoje), na jehož zaplacení jim nestačily prostředky,
aniž vyvinuli snahu vyměnit ho za menší, který by pro ně byl finančně dostupný. Dovolatel dále namítá, že z dokladů předložených soudu (aktualizace dluhu ze
dne 2. 12. 1996, aktualizace dlužného nájemného) je patrno, že žalovaní
uhradili nájemné za duben 1996 (splatné 30. 4. 1996) a za květen 1996 (splatné
31. 5. 1996) až 24. 7. 1996, a že tak byli v prodlení s placením nájemného i v
roce 1996. Vzhledem k tomuto opětovnému neplnění povinnosti žalovanými je zde
předpoklad, že je nebudou řádně plnit ani v budoucnu. Navrhl, aby napadený
rozsudek byl zrušen a věc vrácena odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Žalovaní se ve svém vyjádření ztotožnili se závěry odvolacího
soudu o tom, že jedinou příčinou neplacení nájemného byla jejich mimořádně
svízelná osobní a sociální situace, a poukázali na to, že dlužné nájemné již
uhradili. Navrhli, aby dovolání bylo zamítnuto. N e j v y š š í s o u d dovolání zamítl.
Dovolání je v dané věci přípustné, neboť bylo podáno proti
pravomocnému rozsudku odvolacího soudu, jímž byl změněn rozsudek soudu prvního
stupně ve věci samé (§ 238 odst. 1 písm. a/ o.s.ř.). Dovolání přitom bylo
podáno včas, osobou oprávněnou - účastníkem řízení (§ 240 odst. 1 o.s.ř.),
řádně zastoupeným advokátem, splňuje formální i obsahové znaky předepsané
ustanovením § 241 odst. 2, věty první, o.s.ř. a opírá se o způsobilé dovolací
důvody podle § 241 odst. 3 písm. c) a d) o.s.ř., jimiž lze namítat, že
rozhodnutí odvolacího soudu vychází ze skutkového zjištění, které nemá v
podstatné části oporu v provedeném dokazování a že spočívá na nesprávném
právním posouzení věci. Vady řízení, které podle § 242 odst. 3, věta druhá, o.s.ř. dovolací soud posuzuje z úřední povinnosti, nebyly dovoláním namítány a z
obsahu spisu se nepodávají. Z téhož ustanovení vyplývá, že s výjimkou těchto
vad je dovolací soud vázán dovolacím důvodem, včetně toho, jak jej dovolatel
obsahově vymezil. Dovolací soud proto posoudil napadené rozhodnutí z hlediska
uplatněných dovolacích důvodů ve smyslu ustanovení § 241 odst. 3 písm. c) a d)
o.s.ř., neshledal však dovolání důvodným. Podle ustanovení § 711 odst. 1 písm. d) obč. zák. může
pronajímatel vypovědět nájem bytu, jestliže nájemce hrubě porušuje své
povinnosti vyplývající z nájmu bytu, zejména tím, že nezaplatil nájemné nebo
úhradu za plnění poskytovaná s užíváním bytu za dobu delší než tři měsíce. Podle ustanovení § 3 odst. 1 obč. zák. výkon práv a povinností
vyplývajících z občanskoprávních vztahů nesmí bez právního důvodu zasahovat do
práv a oprávněných zájmů jiných a nesmí být v rozporu s dobrými mravy. Z uvedených ustanovení vyplývá, že neplacení nájemného (úhrady
za služby) nájemcem po dobu delší než tři měsíce kvalifikuje zákon objektivně
jako hrubé porušení povinností nájemcem, které zakládá důvod výpovědi nájmu
bytu pronajímatelem. Existenci uvedeného výpovědního důvodu posuzuje soud k
okamžiku doručení výpovědi nájemci bytu. S tím, že nájemce v průběhu soudního
řízení o přivolení k výpovědi splní povinnost, jejíž porušení zakládá důvod k
výpovědi (zaplatí dlužné nájemné či úhradu za služby) nespojuje zákon výslovně
žádný právní následek, např. že výpovědní důvod zaniká. Při rozhodování o přivolení k výpovědi pronajímatele z nájmu
bytu má své místo úvaha, zda vyhovění návrhu nebrání v dané konkrétní věci
ustanovení § 3 odst. 1 obč. zák. Soudní praxe dovodila, že i když výpovědní
důvod podle § 711 odst. 1 písm. a) obč. zák. je dán, nemusí soud návrhu na
přivolení k výpovědi nájmu bytu vyhovět, a to s ohledem na ustanovení § 3 odst. 1 obč. zák. Jde o obecné ustanovení hmotněprávní povahy, které dává soudu
možnost posoudit, zda výkon subjektivního občanského práva je v souladu s
dobrými mravy a v případě, že tomu tak není, požadovanou ochranu odepřít. Úvaha
soudu však musí být podložena konkrétními skutkovými zjištěními, jež dovolují
závěr, že výkon práva dát výpověď z nájmu bytu konkrétnímu nájemci, je v
rozporu s dobrými mravy (srov. rozhodnutí uveřejněné pod č. 36/l996, Sbírky
soudních rozhodnutí a stanovisek).
Uvedený závěr sdílí dovolací soud i v této
věci ve vztahu k výpovědnímu důvodu upravenému v ustanovení § 711 odst. 1,
písm. d) o. z. V projednávané věci odvolací soud dospěl k závěru, že uplatněný
výpovědní důvod opírající se o neplacení nájemného žalovanými je dán; přesto
však návrhu žalobce na přivolení k výpovědi nájmu žalovaných k předmětnému bytu
nevyhověl s odůvodněním, že v době rozhodování odvolacího soudu již žádný dluh
na nájemném nemají, a že důvodem neplacení nájemného žalovanými byla jejich
mimořádně svízelná situace (nemoc první žalované, rodinné problémy, problémy
spojené s nevyplacením mzdy druhému žalovanému), do níž se dostali nezaviněně. Na základě toho dovodil, že vyhovění návrhu brání v dané věci ustanovení § 3
obč. zák. Přihlédl přitom k tomu, že první žalovaná se musela podrobit několika
operacím a je plně invalidní pro řadu onemocnění, která vyžadují pobyt v teple
a suchu, je neschopná větší fyzické zátěže, snáší velmi špatně nepříznivé
klimatické podmínky, pobírá plný invalidní důchod ve výši 4051 Kč, jakož i k
tomu, že druhý žalovaný pobíral z důvodu přeřazení na jinou práci nižší mzdu,
finančně podporoval svého syna a jeho bývalý zaměstnavatel mu dluží k 31. 12. 1996 na nevyplacené mzdě 8155 Kč, a že žalovaní celý dluh na nájemném uhradili
v prosinci 1996. Uvedená skutková zjištění čerpal odvolací soud, vycházeje ze
skutkových zjištění soudu prvního stupně, jednak z výpovědí žalovaných v řízení
před soudem prvního stupně, jednak z listinných důkazů (potvrzení o zdravotním
stavu první žalované, potvrzení o výši jejího důchodu, zprávy bývalého
zaměstnavatele druhého žalovaného, poštovní poukázky ze dne 30. 11. 1996),
jimiž v souladu s ustanovením § 213 odst. 1 o.s.ř. doplnil dokazování. Skutková
zjištění, z nichž odvolací soud vycházel, jsou tedy podložena důkazy. Podle
názoru dovolacího soudu nejde o případ, že by odvolací soud vzal v úvahu
skutečnosti, které z provedených důkazů nevyplynuly, nebo že by odvolací soud
pominul nějakou podstatnou skutečnost z uvedených důkazů vyplývající, neboť ani
z obsahu listinných důkazů, na něž dovolatel poukazuje, a jimiž byl při jednání
před odvolacím soudem konaném dne 4. 4. 1997 (č. l. 57 spisu) proveden důkaz,
nevyplývají žádné takové údaje, které by byly v rozporu se závěrem odvolacího
soudu, že v době rozhodování odvolacího soudu (4. 4. 1997) žalovaní již nemají
dluh na nájemném, a že v řízení nebyly prokázány opožděné platby nájemného v
tomto roce (tj. v roce 1997, kdy byl vydán rozsudek odvolacího soudu). Za těchto okolností nelze než přisvědčit odvolacímu soudu,
jestliže v rámci právního posouzení věci dospěl k závěru, že přivolení k
výpovědi z nájmu žalovaných k předmětnému bytu brání v dané věci ustanovení § 3
obč. zák. Skutková zjištění, která učinil odvolací soud východiskem pro své
rozhodnutí ve věci, odůvodňují závěr, že výkon práva žalobce dát žalovaným
výpověď z nájmu bytu podle ustanovení § 711 odst. 1 písm. d) obč. zák. není v
tomto konkrétním případě v souladu s dobrými mravy (§ 3 odst. 1 obč.
zák.), a
to s přihlédnutím k poměrům žalovaných, k důvodům, pro které nájemné neplatili,
jakož i k tomu, že dlužné nájemné uhradili. Odvolací soud proto nepochybil,
když požadovanou ochranu žalobci odepřel a žalobu zamítl. Je ovšem třeba
zdůraznit, jak to ostatně učinil již odvolací soud, že v případě opětovného
neplacení nájemného žalovanými, může žalobce dát žalovaným novou výpověď z
nájmu předmětného bytu. Z uvedeného vyplývá, že rozsudek odvolacího soudu vychází ze
skutkového zjištění, které má oporu v provedeném dokazování, a že věc byla
odvolacím soudem po právní stránce posouzena správně; uplatněné dovolací
důvody podle ustanovení § 241 odst. 3 písm. c) a d) o.s.ř. nejsou tedy
naplněny. Dovolací soud proto podle ustanovení § 243b odst. 1 o.s.ř. dovolání
zamítl.