K nabytí vlastnictví k zemědělskému majetku přídělcem podle dekretu prezidenta republiky č. 12/1945 Sb. se nevyžadoval vklad do pozemkových knih.
. č. 18,92,93 a 216 v katastrálním území P., parc. č. 81 v
katastrálním území P. a parc. č. 366/1 a 367 v katastrálním území S. Uvedl, že
obce, které jsou jeho právními předchůdci, převzaly tyto pozemky “na podkladě
přídělů a převzetí KNV Plzeň ze dne 1. 10. 1945 zn. 565 7. X.., 19. X. a 26. X. 1949”. Jde tedy o majetek, který obec nabyla před 31. 12. 1949, a žalobce
se proto dle zákona č. 172/1991 Sb. stal dnem účinnosti tohoto zákona, tedy 24. 5. 1991, vlastníkem těchto pozemků. Žalovaný státní podnik navrhoval, aby žaloba byla zamítnuta. Poukazoval především na skutečnost, že přídělové listiny, které završují celý
přídělový proces, byly v dané věci vydány ve prospěch Československého státu,
Národního pozemkového fondu. Ani zápisy v pozemkové knize nesvědčí obecnímu
vlastnictví. Přídělové řízení probíhalo dle stanoviska žalovaného způsobem,
upraveným v dekretu prezidenta republiky č. 12/1945 Sb., který na rozdíl od § 5
odst. 2 dekretu prezidenta republiky č. 28/1945 Sb. neměl ustanovení, které by
nabytí vlastnického práva k přidělovaným pozemkům upravovalo odchylně od
ustanovení obecného zákoníku občanského z roku 1811. Proto bylo k nabytí
vlastnického práva k přiděleným nemovitostem třeba vkladu vlastnického práva do
pozemkových knih (“intabulace”). Žalovaný nesouhlasil s názorem, že § 431 o. z. o. se týkal jen převodů nemovitostí a poukazoval na § 436 o. z. o., z něhož se
podává, že intabulace bylo třeba i k nabytí vlastnictví k nemovitostem v
důsledku přechodu práva. Žalovaný pak dovozoval, že v dané věci nebyla ve
prospěch žalobce ani vydána přídělová listina, ani nebyla provedena
intabulace, a proto se žalobce nemohl do 31.12.1949 stát vlastníkem sporných
nemovitostí. Rozsudkem ze dne 30. 4. 1996, č. j. 6 C 25/96-42, O k r e s n
í s o u d v Klatovech žalobě vyhověl. Soud vzal za prokázané, že žalobce
(případně jeho právní předchůdci), převzal příděl, zahrnující sporné
nemovitosti, před 31. 12. 1949; přitom soud prvního stupně převzal názor,
vyjádřený v rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 9. 3. 1995, sp. zn. 12 Co
626/94, dle něhož k přechodu vlastnického práva k přídělu nebylo třeba
intabulace. Na základě odvolání žalovaného rozhodoval ve věci K r a j s k
ý s o u d v Plzni, který rozsudkem ze dne 17. 10. 1996, č. j. 12 Co
606/96-65, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil. Odvolací soud konstatoval,
že v daném případě bylo prokázáno, že ke dni 31. 12. 1949 byly obce, které byly
právními předchůdci žalobce, vlastníky lesních pozemků, o které v řízení šlo,
a žalobce se proto ke dni 24. 4. 1991 stal vlastníkem těchto pozemků podle
zákona č. 172/1991 Sb. Odvolací soud přitom zaujal stanovisko, že “jak vyplývá
zejména ze znění § 9 dekretu č. 12/1945 Sb., přidělování konfiskovaného majetku
podléhalo předepsanému postupu. Podle § 9 odst. 3, 4 uvedeného předpisu se v
prvé řadě vyžadovalo rozhodnutí Okresní rolnické komise o přidělení přídělu,
následovalo dobrozdání nadřízeného zemského národního výboru a poté byl
přidělovací proces dovršen schválením Ministerstva zemědělství (§ 9 odst. 5
uvedeného předpisu).
Z důkazů, které v řízení provedl soud prvního stupně,
vyplynulo, že v daném případě byl předepsaný postup pro příděl lesních pozemků
obcím dodržen, když z listiny, “Potvrzení o právoplatném přídělu lesa” vydané
Ministerstvem zemědělství pod č. j. 33827/49 - IX/B 23 jednoznačně vyplývá, že
existovalo jak rozhodnutí Okresní rolnické komise v S., tak souhlas Zemského
národního výboru v P., a Ministerstvo zemědělství jako vrcholný orgán tohoto
přidělovacího procesu rozhodlo dne 7. 10. 1949, že s přídělem také souhlasí. Dle názoru odvolacího soudu pak účinky přídělu nastaly již rozhodnutím okresní
rolnické komise, jak to vyplývá z § 5 odst. 2 dekretu č. 28/1945 Sb., když
tento předpis doplňuje a konkretizuje dekret č. 12/1945 Sb., podle něhož k
přídělu došlo. Znovu se také odvolací soud zabýval otázkou, zda vlastnictví
obcí k přidělenému lesnímu majetku vzniklo až zápisem do pozemkových knih, když
dle § 431 obecného zákoníku občanského z roku 1811 muselo být nabývací jednání
zapsáno do veřejných knih k tomu, aby se převedlo vlastnictví k věcem
nemovitým. Takto zakotvený intabulační princip však neplatil pro všechny
způsoby nabytí vlastnictví. V důsledku dekretů prezidenta republiky, respektive
úředních rozhodnutí vydaných na základě takového předpisu, přecházelo
vlastnictví k nemovitostem bez zápisu do veřejných knih, tedy bez ohledu na
to, zda k zaknihování došlo. Odvolací soud pak připustil dle § 239 odst. 1 o. s. ř. proti
svému rozsudku dovolání, když za zásadní požadoval otázku “zda pro přechod
vlastnictví do majetku obcí byl nutný zápis do veřejných knih, tedy zda na
základě intabulace teprve vznikly účinky vlastnictví”, jakož i problém, “zda
účinky vlastnictví přídělce nastaly již rozhodnutím okresní rolnické komise o
přídělu”. Proti rozsudku odvolacího soudu , který nabyl právní moci dne
25. 11. 1996, podal žalovaný včasné dovolání, a to z důvodu upraveného v § 241
odst. 3 písm. d) o. s. ř. Dovolatel uváděl, že průlom v intabulačním principu
přinesl až dekret prezidenta republiky č. 28/1945 Sb., zatímco sporné
nemovitosti byly žalobci přiděleny, jak vyplývá ze všech dokladů, podle dekretu
prezidenta republiky č. 12/1945 Sb., který výjimku z principu intabulace nemá. Dovolatel též tvrdil, že nutnou podmínkou pro vznik vlastnictví přídělce bylo
vydání rozhodnutí o přídělu a dokládal, že “takovým rozhodnutím není potvrzení
o právoplatném přídělu lesa případně schválení přídělového plánu lesní
půdy .... Za takové rozhodnutí o přídělu považuje žalovaný přídělovou listinu
vydanou Ministerstvem zemědělství - Národním pozemkovým fondem, podle níž se
uskutečňuje převod vlastnictví konfiskovaného zemědělského majetku přídělcům,
kteří nabyli tohoto vlastnictví podle návrhů a rozhodnutí orgánů lidové správy
a dekretů ministra zemědělství o vlastnictví půdy na základě dekretu č. 12/1945 Sb. a č. 28/1945 Sb. Tyto přídělové listiny k převodu vlastnictví
souzeného majetku však byly vydány ve prospěch Čs. státu - Národního
pozemkového fondu a nikoliv pro žalobce, respektive pro jeho právní
předchůdce”.
Ze všech těchto důvodů se dovolatel domáhal, aby napadené
rozhodnutí bylo zrušeno a věc vrácena odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Žalobce podal k dovolání své vyjádření, v němž navrhl, aby
dovolací soud potvrdil rozsudky soudů obou stupňů. Poukazoval na to, že příděly
byly provedeny ve shodě s dekrety č. 12/1945 Sb. a 28/1945 Sb. a k
intabulaci přídělů nedošlo jen pro nečinnost Ministerstva zemědělství. Pokud
pak jde o právní akty, učiněné po roce 1950, poukazuje na jejich obecnou
problematičnost, vyjádřenou též zákonem č. 172/1991 Sb. Nejvyšší soud rozsudkem zrušil rozsudek odvolacího soudu a věc
mu vrátil k dalšímu řízení. Z o d ů v o d n ě n í :
V dané věci žalobce požadoval určení svého vlastnického práva,
jehož nabytí opíral o ustanovení zákona č. 172/1991 Sb. (aniž by soudy ve
věci rozhodující uvedly, dle kterého ustanovení tohoto zákona nabytí
vlastnictví posuzovaly) a dovozoval, že byl vlastníkem těchto pozemků ke dni
31. 12. 1949. I když zákon č. 172/1991 Sb. upravuje nabytí vlastnictví k
věcem, které obce vlastnily k 31. 12. 1949 v § 2 odst. 1 písm. c), je zřejmé,
že obce takto nabývají i věci, uvedené v § 2 odst. 1 písm. a), b) tohoto
zákona. V dané věci tedy bylo třeba řešit otázku, zda žalobce byl vlastníkem
sporných pozemků ke dni 31. 12. 1949. Žalobce přitom tvrdil, že vlastnické
právo získal “na podkladě přídělů a převzetí KNV Plzeň ze dne 1. 10. 1945 zn. 565 7. X., 19. X. a 26. X. 1949”. Soud prvního stupně pak uvedl, že “z výkazu
přídělu je zřejmé, že tento byl schválen podle dekretu č. 12/1945 Sb. a to § 9
odst. 4 a 5”. Odvolací soud posuzoval nabytí vlastnictví žalobcem podle dekretu
prezidenta republiky č. 12/1945 Sb. i podle dekretu prezidenta republiky č. 28/1945 Sb., neboť dle jeho názoru “tento předpis doplňuje a konkretizuje
dekret č. 12/1945 Sb., podle něhož k přídělu došlo”. Je tedy zřejmé, že
zkoumání zásadních právních otázek, vymezených v rozhodnutí odvolacího soudu o
připuštění dovolání, předpokládá v první řadě vymezení vzájemného vztahu
dekretů prezidenta republiky č. 12/1945 Sb. a č. 28/1945 Sb. Podle názoru
dovolacího soudu šlo o právní předpisy, které se vztahovaly na odlišné
okruhy případů a ustanovení dekretu prezidenta republiky č. 28/1945 Sb., která
byla odlišná od ustanovení dekretu prezidenta republiky č. 12/1945 Sb.,
nikterak neměnila proces přidělování zemědělského majetku podle tohoto
dekretu. To vyplývá již z ustanovení § 1 dekretu prezidenta republiky č. 28/1945 Sb., dle kterého “Zemědělský majetek, zkonfiskovaný podle dekretu
prezidenta republiky ze dne 21. 6. 1945, č. 12... osídlí se, pokud se nerozdělí
ve smyslu dekretu o konfiskaci, přidělením půdy oprávněným uchazečům (§ 2) z
krajů, ve kterých je nedostatek půdy anebo ve kterých jsou pro zemědělství
nepříznivé podmínky”. Je tedy zřejmé, že § 1 dekretu č. 28/1945 Sb. počítal s
tím, že i nadále bude probíhat přidělování půdy podle dekretu č. 12/1945 Sb. K tomu se uvádělo, že dekret č. 12/1945 Sb. “jedná o konfiskaci půdy vůbec a o
jejím přídělu místním uchazečům, druhý (č.
28/1945 Sb.) pak o osidlování
konfiskované zemědělské půdy v rámci osidlovací akce celkové” (Nové zákony a
nařízení Československé republiky, Praha 1945, str. 327). Je tedy třeba
rozlišovat nabytí vlastnictví k zemědělskému majetku podle dekretu prezidenta
republiky č. 12/1945 Sb. a podle dekretu č. 28/1945 Sb. V judikatuře českých soudů byla již řešena otázka, zda k nabytí
vlastnického práva k nemovitostem v dobách platnosti o. z. o. bylo vždy
zapotřebí intabulace. V rozhodnutí uveřejněném pod č. 35/93 Sbírky soudních
rozhodnutí a stanovisek, se uvádí, že intabulační princip, stanovený v § 431 o. z. o., neplatil všeobecně; uvedené rozhodnutí odkazuje na komentář k obecnému
zákoníku občanskému, dle něhož princip intabulační “platil u převodu
nemovitostí... Vlastnictví nemovitostí lze nabýti také bez knihovního zápisu:
přivlastněním, příklepem, vydržením, vyvlastněním a dalšími způsoby” (Rouček,
F., Sedláček, J.: Komentář k československému obecnému zákoníku občanskému a
občanské právo platné na Slovensku a v Podkarpatské Rusi. Praha 1935, díl II,
str. 505). Obdobné stanovisko zaujal i Ústavní soud ČR (viz nález publikovaný
pod č. 166/1995 Sb.). Je ovšem třeba též posoudit, zda k případům při nichž se
intabulace nevyžaduje, patří i nabytí vlastnictví na základě přídělů zabrané
půdy. V dobách platnosti obecného zákoníku občanského již docházelo k
přidělování půdy, zabrané podle zákona č. 215/1919 Sb. (zákon záborový) a
přidělované podle zákona č. 81/1920 sb. (zákon přídělový) a zákona č. 329/1920
Sb. ve znění zákona č. 220/1922 Sb. (zákon náhradový); i když v odborné
literatuře se konstatovalo, “že právní povaha přídělu je velmi
sporná” (Sedláček, J.: Vlastnické právo. Praha 1935, str. 343), soudní praxe
vycházela z rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 10.3.1928 sp. zn. Rv I
783/27, (Vážný, F. : Rozhodnutí Nejvyššího soudu Československé republiky ve
věcech občanských. ročník desátý, č. 7862). Citované rozhodnutí po rozsáhlém
rozboru problematiky přídělu dospívá k závěru, že “Právo československé spočívá
tedy na theorii adsignační, přídělové, že totiž nabytí půdy se uskutečňuje
přiznáním jí ze strany povolaného k tomu úřadu správního, tedy úředním aktem
správním. Nabytí to jest tedy povahy veřejnoprávní. Z toho všeho plynou tyto
důležité poznatky: aa) Nabytí se rozhoduje pravomocným (moci práva nabyvším)
rozhodnutím Státního pozemkového úřadu příděl přiznávajícím, zkrátka řečeno
rozhodnutím přídělovým, z čehož plyne, že není potřebí ani vkladu do knih ani
hmotného odevzdání pozemků”. V souladu s uvedenými právními závěry lze
konstatovat, že vlastnictví k přidělenému majetku se v dobách platnosti
obecného zákoníku občanského nabývalo již na základě rozhodnutí o přídělu,
pokud ovšem zvláštní zákon nestanovil jinak; přitom okamžik, k němuž rozhodnutí
o přídělu vyvolalo právní účinky, je třeba posoudit podle předpisů o správním
řízení, platných v době vydání přídělového rozhodnutí, s přihlédnutím k
případným odchylným ustanovením předpisů, upravujících přidělování majetku. Dekret prezidenta republiky č. 12/1945 Sb.
žádné zvláštní
ustanovení o nabytí vlastnického práva nemá. Pouze § 13 cit. dekretu
předpokládá zápis (nikoliv vklad) přídělu do pozemkových knih; tento zápis nemá
konstitutivní charakter. K nabytí vlastnického práva k zemědělskému majetku
podle dekretu prezidenta republiky č. 12/1945 Sb. proto nebylo třeba vkladu do
pozemkových knih. Dekret prezidenta republiky č. 28/1945 Sb. pak výslovně
stanovil, že přidělená půda přechází do vlastnictví dnem převzetí držby (§ 5
odst. 2); tento právní předpis tedy zjevně nevyžadoval pro nabytí vlastnického
práva přídělcem intabulaci přídělu. V dovolacím řízení je též třeba zabývat se právním názorem
odvolacího soudu, dle kterého “účinky přídělu nastaly již rozhodnutím okresní
rolnické komise o přídělu, jak vyplývá z § 5 odst. 2 dekretu č. 28/1945 Sb.,
když tento předpis doplňuje a konkretizuje dekret č. 12/1945 Sb., podle něhož k
přídělu došlo”. Jak však bylo uvedeno shora, ustanovení dekretu č. 28/1945 Sb. se nikterak nedotkla dekretu č. 12/1945 Sb. a přídělové řízení dle těchto
dekretů je tedy třeba rozlišovat. Okresní rolnická komise však nebyla orgánem
státní správy, který byl oprávněn rozhodnout o přidělení konfiskovaných
pozemků. Podle § 9 odst. 4 dekretu č. 12/1945 Sb. okresní rolnická komise
přezkoumávala předložené přídělové plány a návrhy na úhradu a na jejich základě
vypracovávala přídělový plán a rozvrh úhrad pro celý okres. Pokud mezi
přídělovými plány a návrhy na úhradu, předloženými jednotlivými místními
rolnickými komisemi, nebylo rozporu, anebo mezi nimi došlo k dohodě, § 9 odst. 4 stanovil, že “jest okresní přídělový plán a rozvrh úhrad po schválení podle
odstavce 5 právoplatný”. Podle § 9 odst. 5 citovaného dekretu pak přídělový
plán (tedy nikoliv rozhodnutí) byl postoupen Ministerstvu zemědělství, které
jej mohlo změnit; “schválením podle odstavce 5” se tedy nemohlo myslit nic
jiného, než schválení Ministerstvem zemědělství. Konečným správním aktem, který
přídělové řízení v těchto případech završoval, bylo tedy schválení přídělového
plánu okresní rolnické komise Ministerstvem zemědělství. Pokud rozpory mezi
jednotlivými rolnickými komisemi překonány nebyly, postoupila se věc “ke
konečnému rozhodnutí Ministerstvu zemědělství” (§ 9 odst. 6). Lze tedy
konstatovat, že o přídělech půdy podle dekretu č. 12/1945 Sb. rozhodovalo
Ministerstvo zemědělství, byť v součinnosti s rolnickými komisemi a Zemským
národním výborem (viz § 9 dost. 5, 6 citovaného dekretu). Dovolací soud se neztotožňuje s názorem odvolacího soudu, že by
z § 5 odst. 2 dekretu č. 28/1945 Sb. vyplývalo, že účinky přídělu nastaly již
rozhodnutím okresní rolnické komise. Z textu § 5 odst. 2 citovaného dekretu nic
takového nevyplývá; naopak § 4 odst. 3 citovaného dekretu stanoví, že
“Ministerstvo zemědělství přiděluje, přihlížejíc k okolnostem, uvedeným v
žádosti, za součinnosti okresních rolnických komisí a příslušných okresních
národních výborů podle potřeby a možnosti oprávněným uchazečům půdu...” . Také
podle dekretu č. 28/1945 Sb. tedy přidělovalo půdu Ministerstvo zemědělství,
vlastnictví se pak nabývalo uchopením se držby pozemku.
Z uvedeného je zřejmé, že dovolání nelze přisvědčit, pokud
dovolatel namítá, že k nabytí vlastnického práva k nemovitému majetku
přidělenému podle dekretu prezidenta republiky č. 12/1945 Sb. bylo potřeba
intabulace. Pokud však odvolací soud dovodil, že právní účinky přídělu (tedy
zejména nabytí vlastnictví přídělce) nastaly již rozhodnutím okresní rolnické
komise a pokud měl zato, že dekret č. 28/1945 Sb. novelizoval ustanovení
dekretu č. 12/1945 Sb., týkající se přidělování konfiskovaného zemědělského
majetku, spočívá jeho rozhodnutí na nesprávném právním posouzení věci (§ 241
odst. 3 písm. d/ o. s. ř.) a dovolání je v této části důvodné.