Předkupní právo spoluvlastníka věci (§ 140 o. z.) není pohledávkou, kterou by bylo třeba ve smyslu ustanovení § 20 zákona č. 328/1991 Sb. o konkursu a vyrovnání přihlásit v konkursu prohlášením konkursu toto právo nezaniká. Podá-li jiný účastník řízení než úpadce návrh na pokračování v řízení přerušeném prohlášením konkursu, stane se správce konkursní podstaty účastníkem řízení místo úpadce okolnost, že úpadce později sám podal návrh na pokračování v řízení, není rozhodná. Podá-li (při dodržení postupu podle ustanovení § 14 odst. 1 písm. c/ zákona č. 328/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů) úpadce návrh na pokračování v řízení jako první, pak později podaný návrh dalšího účastníka, případně správce, již ze správce konkursní podstaty účastníka řízení místo úpadce nečiní.
(při dodržení postupu podle ustanovení § 14 odst. 1 písm. c/ zákona č. 328/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů) úpadce návrh na pokračování v řízení jako první, pak později podaný návrh dalšího účastníka, případně správce, již ze správce konkursní podstaty účastníka řízení místo úpadce nečiní.
Soud: Nejvyšší soud
Spisová značka: 2 Cdon 319/97
Datum rozhodnutí: 29.04.1998
Typ rozhodnutí: ROZSUDEK
Heslo: Konkurs
Kategorie rozhodnutí: A
Publikováno ve sbírce pod číslem: 8 / 99
O k r e s n í s o u d Brno - venkov rozsudkem ze dne 6. září 1995
určil, že smlouva o převodu ideálních 30/100 stavby kanceláře na pozemku parc. č. 1202 a ideálních 30/100 sušky na pozemku parc. č. 1203 v D., uzavřená dne 1. prosince 1993 mezi prvním žalovaným Zemědělským obchodním družstvem D., v
likvidaci) a žalovanou A., a. s., jejíž vklad byl proveden rozhodnutím
katastrálního úřadu ze dne 23. prosince 1994, je neplatná. Soud prvního stupně
dospěl po provedeném dokazování k závěru, že žalobkyně se právem dovolala
relativní neplatnosti smlouvy (§ 40a obč. zák.), neboť žalované Zemědělské
obchodní družstvo svůj podíl převedlo, aniž umožnilo žalobkyni - spoluvlastnici
nemovitostí (§ 140 obč. zák.) realizovat předkupní právo. Soud uzavřel, že
naléhavý právní zájem žalobkyně na požadovaném určení ve smyslu ustanovení § 80
písm. c) o. s. ř. je dán, neboť žalobkyně nemá jinou možnost dosáhnout změny v
katastru nemovitostí. K odvolání žalované A., a. s., K r a j s k ý s o u d v Brně
rozsudkem ze dne 4. června 1996 rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že
žalobu zamítl. Odvolací soud dospěl k závěru, že žalobkyně nemá naléhavý právní
zájem na určení neplatnosti smlouvy (§ 80 písm. c/ o. s. ř.), neboť, i kdyby
žaloba byla úspěšná, ke změně zápisu v katastru nemovitostí by to nevedlo. Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně včasné dovolání, jímž
se domáhá jeho zrušení a vrácení věci odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Přípustnost dovolání opírá žalobkyně o ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) a f)
o. s. ř. a § 238 odst. 1 písm. a) o. s. ř., přičemž uplatňuje dovolací důvody
ve smyslu ustanovení § 241 odst. 3 písm. a) a d) o. s. ř. Dovolatelka především
namítá, že právní zájem na určení neplatnosti smlouvy je ze zákona dán vždy,
neboť nemá jinou možnost, jak se dovolat relativní neplatnosti smlouvy; nemůže
žalovat o vyklizení nemovitostí, neboť v nich sama sídlí, a nemůže žalovat ani
o plnění z předkupního práva žalované A., a. s., protože ustanovení § 602 a
násl. obč. zák. nelze pro tento případ použít ani analogicky a při existenci
smlouvy ze dne 13. prosince 1993, kterou žalované zemědělské obchodní družstvo
podíl na nemovitostech převedl na žalobkyni (a kde řízení o zápisu vkladu do
katastru nemovitostí dosud nebylo pravomocně ukončeno), by taková žaloba ani
neměla význam. Napadený rozsudek tedy spočívá na nesprávném právním posouzení
věci (§ 241 odst. 3 písm. d/ o. s. ř. ), uzavírá dovolatelka. Dovolací důvod podle ustanovení § 241 odst. 3 písm. a) o. s. ř., založený na
existenci vad řízení vypočtených v § 237 o. s. ř., je podle dovolatelky dán
proto, že odvolací soud se dostatečně nevypořádal se skutečností, že na majetek
žalovaného družstva byl dne 24. října 1995, pod č. j. 26 K 318/94-110,
Krajským obchodním soudem v Brně prohlášen konkurs. Tím mimo jiné skončila - ve
smyslu ustanovení § 14 odst. 1 písm. h) zákona o konkursu a vyrovnání (zákona
č. 328/1991 Sb., ve znění zákonů č. 122/1993 Sb., č. 42/1994 Sb., č. 74/1994
Sb., č. 117/1994 Sb., č. 156/1994 Sb., č. 224/1994 Sb., č. 84/1995 Sb., č. 94/1996 Sb., č. 151/1997 Sb. a č.
12/1998 Sb.”) platnost plné moci zástupkyně
žalovaného družstva; soud měl řešit otázku přerušení řízení, případně otázku
pokračování v řízení na návrh správce konkursní podstaty nebo účastníků řízení
(§ 14 odst. 1 písm. c/ zákona o konkursu a vyrovnání) a tím umožnit správci
konkursní podstaty stát se účastníkem řízení místo úpadce (žalovaného
družstva), uvádí se v dovolání. Za této situace, tvrdí dovolatelka, je řízení
postiženo vadami podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) a f) o. s. ř. Současně dovolatelka, odvolávaje se na ustanovení § 14 odst. 1 písm. c) zákona
o konkursu a vyrovnání, podala návrh na pokračování v řízení. Dovolání je v dané věci přípustné (§ 236 odst. 1 o. s. ř.), neboť bylo podáno
proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně
ve věci samé (§ 238 odst. 1 písm. a/ o. s. ř.). Dovolání přitom bylo podáno
včas, osobou oprávněnou - účastnicí řízení (§ 240 odst. 1 o. s. ř.), řádně
zastoupenou advokátem, splňuje formální i obsahové znaky předepsané ustanovením
§ 241 odst. 2, věty první, o. s. ř. a opírá se o způsobilé dovolací důvody
podle § 241 odst. 3 písm. a) a d) o. s. ř. N e j v y š š í s o u d svým rozsudkem zrušil rozsudek odvolacího
soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Dovolací soud posuzuje z úřední povinnosti pouze vady vyjmenované v
ustanovení § 237 odst. 1 o. s. ř., jejichž existence činí rozhodnutí odvolacího
soudu zmatečným, a (je-li dovolání přípustné) jiné vady řízení, jestliže mohly
mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci; jinak je oprávněn rozhodnutí
odvolacího soudu přezkoumat jen v rozsahu, ve kterém byl jeho výrok napaden,
přičemž je vázán uplatněným dovolacím důvodem, včetně toho, jak jej dovolatel
obsahově vymezil (§ 242 odst. 1 a 3 o. s. ř.). Protože vady řízení podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. a), b), d), e) a g)
o. s. ř. tvrzeny nebyly a z obsahu spisu nevyplývají, je pro závěr o existenci
dovolacího důvodu podle ustanovení § 241 odst. 3 písm. a) o. s. ř. určující,
zda řízení trpí vadami na něž poukazuje dovolatelka. Důvodem zmatečnosti podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je
okolnost, že účastník řízení neměl procesní způsobilost a nebyl řádně
zastoupen; podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. f) o. s. ř., je pak řízení
zmatečné, jestliže účastníku řízení byla v průběhu řízení nesprávným postupem
soudu odňata možnost jednat před soudem. Odnětím možnosti jednat před soudem je
takový postup soudu, jímž znemožnil účastníku řízení realizaci těch procesních
práv, která mu zákon přiznává. Jak vyplývá z obsahu spisu, rozsudek soudu prvního stupně byl doručen
všem účastníkům (jejich zástupcům) dne 5. října 1995 (srovnej doručenky u č. l. 26), druhá žalovaná pak dne 20. října 1995 (srovnej podání na č. l. 27 a obálku
na č. l. 28) napadla rozsudek ve všech výrocích blanketním odvoláním, jež
posléze odůvodnila podáním ze dne 22. února 1996 (č. l. 32). Podáním, došlým
odvolacímu soudu 15. května 1996 (č. l. 35), pak JUDr. J. T. soudu oznámil, že
byl usnesením Krajského obchodního soudu v Brně ze dne 15. ledna 1996, č. j. 26 K 318/94-123, ustanoven správcem konkursní podstaty prvního žalovaného a že
samo usnesení o prohlášení konkursu bylo vydáno dne 24. října 1995. Jmenovaný
též soud upozornil, že podle ustanovení § 14 zákona o konkursu a vyrovnání se
řízení v uvedené věci ze zákona přerušuje, a že zatím nezamýšlí podat návrh na
pokračování v řízení; k podání připojil fotokopii usnesení, kterým byl
jmenován správcem konkursní podstaty úpadce - žalovaného družstva (č. l. 36). Odvolací soud přesto dne 4. června 1996 o věci jednal a rozhodl. Jedním z účinků prohlášení konkursu je to, že řízení o nárocích, které se
týkají majetku patřícího do konkursní podstaty nebo které mají být uspokojeny z
tohoto majetku, jejichž účastníkem je úpadce, se přerušují, ledaže jde o
trestní řízení (v němž však nelze rozhodnout o náhradě škody), o řízení o
výživném nezletilých dětí a o řízení o výkon rozhodnutí; s výjimkou řízení o
pohledávkách, které je třeba přihlásit v konkursu, lze v řízení pokračovat na
návrh správce konkursní podstaty, popřípadě ostatních účastníků řízení a
správce konkursní podstaty se stává účastníkem řízení místo úpadce; úpadce může
návrh na pokračování v řízení podat jen tehdy, nepodá-li jej správce ve lhůtě
určené mu soudem, přičemž v tomto případě úpadce zůstává účastníkem řízení
(srov.
§ 14 odst. 1 písm. c/ zákona o konkursu a vyrovnání). Předmětem řízení v této věci je určení neplatnosti kupní smlouvy, kterou
Zemědělské obchodní družstvo D., v likvidaci, převedlo na žalovanou A., a. s.,
spoluvlastnický podíl na specifikovaných nemovitostech; žalobkyně tímto
způsobem uplatňuje své - smluvními stranami dle jejího tvrzení opomenuté -
předkupní právo (§ 140 obč. zák.). Jelikož tento spor se ve svých důsledcích majetku patřícího do konkursní
podstaty týká (jestliže by žalobkyně ve sporu uspěla, připadl by do konkursní
podstaty podíl na nemovitostech a druhé žalované by vznikla pohledávka
uplatnitelná v konkursu - tedy proti podstatě), mělo prohlášení konkursu za
následek přerušení řízení i v této věci. Předkupní právo spoluvlastníka věci ve smyslu ustanovení § 140 obč. zák. pak
není pohledávkou, kterou by bylo třeba ve smyslu ustanovení § 20 zákona o
konkursu a vyrovnání přihlásit v konkursu; prohlášením konkursu toto právo
nezaniká a při zpeněžení spoluvlastnického podílu úpadce na věci, ať již
způsobem upraveným v ustanoveních o výkonu rozhodnutí soudem, nebo prodejem
mimo dražbu (srovnej § 27 zákona o konkursu a vyrovnání), k němu musí být
přihlédnuto (srov. kupř. ustanovení § 338 odst. 2 o. s. ř.). Pohledávkou,
kterou by bylo možné uspokojit v konkursu (a tudíž v konkursu přihlásit) není
ovšem ani nárok na určení neplatnosti právního úkonu, nerespektováním
předkupního práva spoluvlastníka odůvodněný; v takovém řízení lze proto
pokračovat. Účastníkem řízení přerušeného prohlášením konkursu, v němž lze pokračovat na
návrh příslušné osoby, se správce nestává jen v případě, že návrh na
pokračování nepodal on sám, ani některý z ostatních účastníků řízení (vyjma
úpadce) a učinil tak po uplynutí lhůty určené správci soudem úpadce sám. Podá-
li jiný účastník než úpadce návrh na pokračování v řízení dříve, než tak po
marném uplynutí lhůty stanovené správci soudem učiní (může učinit) úpadce,
stane se správce účastníkem řízení místo úpadce, aniž by tento důsledek mohl
úpadce zvrátit podáním vlastního (pozdějšího) návrhu na pokračování v řízení. Oproti tomu, podal-li (při dodržení postupu určeného ustanovením § 14 odst. 1
písm. c/ zákona o konkursu a vyrovnání) účinný návrh na pokračování v řízení
úpadce jako první, později podaný návrh dalšího účastníka, případně správce,
již ze správce účastníka řízení místo úpadce nečiní. Návrh na pokračování v řízení o této věci učinila žalobkyně v dovolání, došlém
soudu 30. září 1996. V dovolacím řízení proto mohlo být počínaje tímto datem
pokračováno, s tím, že účastníkem řízení se stal ve smyslu ustanovení § 14
odst. 1 písm. c) zákona o konkursu a vyrovnání místo úpadce, Zemědělského
obchodního družstva D., v likvidaci, shora označený správce konkursní podstaty. Jak již bylo uvedeno výše, na majetek prvního žalovaného byl s účinky od 24. října 1995 prohlášen konkurs. Podle zákona o konkursu a vyrovnání, ve znění
platném v době rozhodování odvolacího soudu (tj. ve znění zákonů č. 122/1993
Sb., č. 42/1994 Sb., č. 74/1994 Sb., č. 117/1994 Sb., č. 156/1994 Sb., č. 224/1994 Sb. a č.
84/1995 Sb.), bylo účinkem prohlášení konkursu, že řízení
týkající se nároků na oddělené uspokojení nebo na vyloučení věci z konkursní
podstaty bylo možné zahájit a v něm pokračovat jen proti správci konkursní
podstaty, a že jiná řízení se přerušovala; v těchto řízeních se pokračovalo na
návrh správce konkursní podstaty, úpadcova odpůrce nebo nerozlučného účastníka
řízení, popřípadě úpadce, který mohl návrh podat jen neučinil-li tak správce
konkursní podstaty ve lhůtě určené soudem (srov. § 14 odst. 1 písm. c/ a d/
téhož zákona). Přerušení řízení podle ustanovení § 14 odst. 1 písm. d) zákona o
konkursu a vyrovnání, v citovaném znění nastávalo ze zákona (tedy nikoliv na
základě rozhodnutí soudu vydaného v tomto řízení), bez ohledu na to, zda soud o
prohlášení konkursu na majetek účastníka řízení věděl. Po dobu přerušení
řízení, tedy ode dne, kdy nastaly účinky prohlášení konkursu na majetek
účastníka řízení, do dne, kdy byl oprávněným subjektem podán návrh na
pokračování v řízení, se nekonají jednání a neběží lhůty (srovnej § 3 odst. 2
zákona o konkursu a vyrovnání v tehdejším znění a § 111 odst. 1 o. s. ř.); soud
v řízení nesmí vydat žádné rozhodnutí ani učinit jiný úkon. V posuzovaném případě odvolací soud rozhodl o odvolání druhé žalované
proti rozsudku soudu prvního stupně, ačkoliv předmětem řízení byla věc týkající
se majetku patřícího do konkursní podstaty úpadce, Zemědělského obchodního
družstva D., v likvidaci, a ačkoliv řízení ve věci bylo již dnem 24. října 1995
přerušeno a do dne vydání napadeného rozsudku odvolacího soudu nebyl žádným z
oprávněných subjektů podán návrh na pokračování v řízení. Došlo tak k tomu, že
odvolací soud pokračoval v řízení a vydal ve věci rozhodnutí v době, kdy tak
učinit nemohl a nesměl; jestli o prohlášení předmětného konkursu věděl či
nikoli, tu žádný význam nemá (ze spisu přitom vyplývá, že soud tuto vědomost
měl). Popsané okolnosti ovšem nezakládají vadu řízení podle § 237 odst. 1
písm. c) o. s. ř. Jak Nejvyšší soud uvedl již v usnesení ze dne 30. dubna 1997,
sp. zn. 2 Cdon 1566/96, publikovaném v časopise Soudní judikatura č. 5, ročník
1997, pod pořadovým číslem 44, úpadce prohlášením konkursu procesní způsobilost
neztrácí; z okolnosti, že prohlášením konkursu zanikla (ve shodě s ustanovením
§ 14 odst. 1 písm. h/ zákona o konkursu a vyrovnání v tehdejším znění) plná moc
udělená úpadcem JUDr. D. (viz č. l. 22), též nelze dovozovat, že úpadce nebyl
řádně zastoupen; jednak mohl i nadále jako účastník řízení jednat
prostřednictvím svého statutárního orgánu (likvidátor ve smyslu § 13 odst. 4
zákona o konkursu a vyrovnání v citovaném znění svou působnost za konkursu
vykonávat nemohl), jednak mu nic nebránilo udělit po prohlášení konkursu novou
procesní plnou moc jinému zástupci (s vědomím, že odměna za poskytování
právních služeb nebude uhrazena z majetku podléhajícího konkursu). To, že soud o věci jednal a rozhodl, aniž tak učinit mohl a směl, pak
nezpůsobuje vadu řízení podle § 237 odst. 1 písm. f) o. s. ř.
(jednáním o věci
účastníku právo jednat před soudem odnímáno není); jde však o vadu, která mohla
mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. U přípustného dovolání existence
této vady vede - aniž by to účastníci museli výslovně namítat (srovnej § 242
odst. 3 a § 241 odst. 3 písm. b/ o. s. ř.) - k závěru, že napadené rozhodnutí
je (ve smyslu § 243b odst. 1 o. s. ř.) nesprávné. Existence vady řízení ve smyslu ustanovení § 241 odst. 3 písm. b) o. s. ř. již činí zbytečným (předčasným) vyslovovat se k dovolacímu důvodu podle
ustanovení § 241 odst. 3 písm. d) o. s. ř. (takový postup by byl namístě jen
kdyby odvolací soud dospěl k právnímu posouzení věci procesně regulérním
způsobem). Dovolací soud proto rozsudek odvolacího soudu zrušil, aniž ve věci
nařizoval jednání (§ 243a odst. 1, věta první, o. s. ř.) a věc vrátil
odvolacímu soudu k dalšímu řízení (§ 243b odst. 1, 2 a 5 o. s. ř.). V další
fázi řízení bude odvolací soud jednat jako s účastníkem řízení se správcem
konkursní podstaty, kterému především doručí stejnopis odvolání.