Fyzická osoba, jež je statutárním orgánem právnické osoby - podnikatele (§ 13 odst. 1 obch. zák.), nemá právo jednat jménem této právnické osoby - podnikatele ve sporu, který s ní vede. Jestliže právnická osoba nemá statutární orgán, oprávněný jejím jménem jednat, soud jí může stanovit opatrovníka pro řízení. Není-li plná moc, udělená advokátu, omezena jen na řízení před soudem určitého stupně a obsahuje-li zmocnění k podávání opravných prostředků, je tím prokázáno právo advokáta vystupovat v odvolacím i dovolacím řízení jako zástupce účastníka.
anovit opatrovníka pro řízení.
Není-li plná moc, udělená advokátu, omezena jen na řízení před soudem určitého
stupně a obsahuje-li zmocnění k podávání opravných prostředků, je tím prokázáno
právo advokáta vystupovat v odvolacím i dovolacím řízení jako zástupce
účastníka.
Soud: Nejvyšší soud
Spisová značka: 2 Cdon 680/97
Datum rozhodnutí: 30.06.1999
Typ rozhodnutí: Usnesení
Heslo: Řízení před soudem
Kategorie rozhodnutí: A
Publikováno ve sbírce pod číslem: 37 / 2000
K r a j s k ý s o u d v Plzni usnesením ze dne 10. října 1996 odmítl
odvolání advokáta JUDr. R. F. proti usnesení ze dne 15. února 1996, kterým O
k r e s n í s o u d v Sokolově zastavil řízení pro zpětvzetí žaloby. Odvolací soud dospěl k závěru, že Ing. J., statutární orgán a společník
žalobkyně, řádně vypověděl společenskou smlouvu, takže mu k 31. prosinci 1995
zanikla účast ve společnosti. K 15. únoru 1996 proto Ing. J. nebyl v postavení
osoby oprávněné jménem společnosti jednat a nemohl tudíž účinně udělit JUDr. F. písemnou plnou moc k podání odvolání za žalobkyni, když plná moc udělená tomuto
advokátu dříve byla vypovězena. Odvolací soud za této situace zhodnotil
odvolání jmenovaného advokáta jako podané osobou neoprávněnou, a proto je podle
§ 218 odst. 1 písm. b) o.s.ř. odmítl. Proti usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně, zastoupená advokátem JUDr. F., včasné dovolání, vyslovujíc nesouhlas s právním názorem odvolacího soudu. Konkrétně namítá, že v důsledku výpovědi společníka Ing. J. se žalobkyně dnem
31. prosince 1995 zrušila. Jelikož se společníci nedohodli na jmenování
likvidátora, přichází v úvahu jeho jmenování soudem podle § 71 odst. 1, věty
druhé, obch. zák. Do té doby je nezbytné aplikovat ustanovení § 68 odst. 5
obch. zák., podle kterého může statutární orgán vykonávat svoji působnost jen v
rozsahu potřebném k provedení likvidace. Za úkon směřující k likvidaci pak
nelze považovat zpětvzetí žaloby v řízení vedeném k rozšíření majetku
společnosti. Ač má žalobkyně za to, že vypovězení plné moci a zpětvzetí žaloby
žalovanou jsou neplatnými úkony, udělil Ing. J. 15. února 1996, kdy byl zapsán
v obchodním rejstříku jako statutární orgán žalobkyně, duplicitně “novou”
písemnou plnou moc, již zástupce žalobkyně soudu předal, prohlašuje zpětvzetí
za neplatné a požaduje, aby v řízení bylo pokračováno. Tento návrh však nebyl
protokolován, stejně jako některé výroky žalované. Rejstříkový soud dosud
nerozhodl ani o návrhu na zápis vstupu společnosti do likvidace a zápisu
likvidátora; mimo to probíhá u krajského soudu řízení ve věci jmenování
likvidátora žalobkyně podle § 71 obch. zák. Soudy obou stupňů podle dovolatelky
vyšly při rozhodování z nesprávného - ustanovením § 76 a § 88 odst. 1 písm. a)
obch. zák. odporujícího - právního názoru, že žalobkyně po 31. prosinci 1995
existuje jen o jednom společníkovi; proto žalobkyně požaduje, aby napadené
usnesení, jakož i usnesení soudu prvního stupně bylo zrušeno a věc vrácena
soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Žalovaná ve vyjádření k dovolání namítá, že dovolatelka zaměňuje institut
vystoupení společníka ze společnosti s výpovědí společníka ze společnosti,
kterou ukončil ve společnosti účast Ing. J. Ztotožňuje se s názorem, že
společnost byla v důsledku této výpovědi zrušena a vstoupila do likvidace,
jelikož ke dni, kdy výpověď nabyla účinnosti, zůstala její jedinou společnicí
a jediným statutárním orgánem; jako taková pak od 1. ledna 1996 jednala v
souladu s ustanovením § 68 odst. 5, § 70 a § 72 obch. zák.
Posléze žalovaná
označuje chování dovolatelky za bezúčelné uplatňování práv společníka, popisuje
průběh sporu s Ing. J. a hodnotí jeho chování. Argumentuje i tím, že dovolání
se neopírá o žádný z důvodů, uvedených v § 241 odst. 2 (správně odst. 3)
o.s.ř.; proto žádá, aby je dovolací soud zamítl. Dovolání je přípustné podle § 238a odst. 1 písm. e) o.s.ř. a je rovněž důvodné. N e j v y š š í s o u d napadené usnesení zrušil a věc vrátil odvolacímu
soudu k dalšímu řízení.
Dovolatelka výslovně neuplatňuje žádný z dovolacích důvodů, vyjmenovaných v
ustanovení § 241 odst. 3 pod písmeny a) až d) o.s.ř., po obsahové stránce jsou
však dovolací námitky podřaditelné dovolacímu důvodu ve smyslu § 241 odst. 3
písm. d) o.s.ř., kterým lze odvolacímu soudu vytýkat, že jeho rozhodnutí
spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Dovolací soud posuzuje z úřední povinnosti pouze vady vyjmenované v § 237 odst. 1 o.s.ř. (tzv. “zmatečnosti”), a (je-li dovolání přípustné) jiné vady řízení,
jestliže mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci; jinak je oprávněn
rozhodnutí odvolacího soudu přezkoumat jen v rozsahu, ve kterém byl jeho výrok
napaden, přičemž je vázán uplatněným dovolacím důvodem, včetně toho, jak jej
dovolatel obsahově vymezil (§ 242 odst. 1 a 3 o.s.ř.). Protože vady řízení
dovoláním namítány nejsou a z obsahu spisu nevyplývají, je úkolem Nejvyššího
soudu prověřit správnost právního posouzení věci co do závěru, že odvolání bylo
podáno někým, kdo k němu není oprávněn. Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc
podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu,
sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav
nesprávně aplikoval. Napadené rozhodnutí je nesprávné již proto, že odvolacím soudem uvažovaný
nedostatek průkazu zastoupení (odvíjející se z tvrzené neúčinnosti plné moci,
udělené JUDr. F., k zastupování žalobkyně Ing. J.) neústí v odmítnutí odvolání
jako podaného osobou neoprávněnou (§ 218 odst. 1 písm. b/ o.s.ř.), nýbrž v
postup směřující - podle § 104 odst. 2 o.s.ř.- k odstranění nedostatku podmínky
řízení (shodně srov. rozhodnutí uveřejněná pod čísly 48/1998 a 64/1998 Sbírky
soudních rozhodnutí a stanovisek, jakož i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. prosince 1997, sp. zn. 2 Cdon 495/97, uveřejněné v časopise Soudní judikatura
č. 5, ročník 1998, pod číslem 40). S přihlédnutím k době vydání napadeného usnesení a udělení plné moci, k níž se
váží úvahy odvolacího soudu, je projednávaná věc posouditelná podle obchodního
zákoníku ve znění účinném k 15. únoru 1996, to jest ve znění zákonů č. 264/1992
Sb., č. 591/1992 Sb., č. 600/1992 Sb., č. 286/1993 Sb., č. 156/1994 Sb. a č. 84/1995 Sb. Podle ustanovení § 13 odst. 1, věty druhé, obch. zák. právnická osoba jedná
statutárním orgánem nebo za ni jedná zástupce. Podle odstavce 2 ustanovení
tohoto zákona o jednotlivých obchodních společnostech a družstvu určují
statutární orgán, jehož jednání je jednáním podnikatele, je-li tento orgán
zapsán do obchodního rejstříku. Ustanovení § 66 odst. 2 obch. zák. pak určuje, že vztah mezi společností a
členem statutárního či jiného orgánu společnosti nebo společníkem při
zařizování záležitostí společnosti se řídí přiměřeně ustanoveními o mandátní
smlouvě, pokud z jejich ujednání se společností nebo jiných ustanovení tohoto
zákona, upravujících jejich povinnosti, nevyplývá jiné určení práv a povinností.
Mandátní smlouvou se mandatář zavazuje, že pro mandanta na jeho účet zařídí za
úplatu určitou obchodní záležitost uskutečněním právních úkonů jménem mandanta
nebo uskutečněním jiné činnosti, a mandant se zavazuje zaplatit mu za to úplatu
(srov. § 566 odst. 1 obch. zák.). Mezi účastníky řízení není sporu o tom, že ke dni podání žaloby měli Ing. J. i
žalovaná postavení společníků a současně - v intencích § 85 obch. zák. -
statutárních orgánů veřejné obchodní společnosti, jednajících jménem
společnosti každý samostatně. Shoda panuje - a obsah spisu tomu odpovídá - i
potud, že Ing. J. účast ve společnosti řádně vypověděl k 31. prosinci 1995; k
uvedenému datu proto přestal být (a dovolatelka se mýlí, dovozuje-li opak)
společníkem (srov. § 88 odst. 1 písm. a/ obch. zák.), čímž zanikla i jeho
funkce statutárního orgánu společnosti. Tím ovšem není ještě zodpovězena
otázka, zda JUDr. D. může vystupovat jako statutární orgán společnosti i ve
sporu, v němž stojí proti společnosti jako žalovaná. Právo jednat jménem právnické osoby - podnikatele ve sporu, který s touto
právnickou osobou vede (nehledě ke zjevné nelogičnosti takto konstruované
teze), fyzické osobě, jež je statutárním orgánem společnosti, z výše citovaných
ustanovení nevyplývá. Pojmovým znakem vztahu mezi zástupcem a zastoupeným totiž
obecně řečeno je, že zástupce jedná za zastoupeného na jeho účet (jménem
zastoupeného nebo jménem svým) navenek vůči třetím osobám. Tento rys má i
jednání statutárního orgánu právnické osoby. Ustanovení § 13 odst. 1 obch. zák. (určuje-li, že právnická osoba - podnikatel jedná statutárním orgánem)
vymezuje kategorii subjektů, jejichž jednání vůči třetím osobám je - jsou-li v
postavení statutárního orgánu této právnické osoby - jednáním právnické osoby
navenek (srov. § 13 odst. 2 obch. zák.). Této charakteristice odpovídá, že
vztah mezi společností a členem statutárního orgánu společnosti se přiměřeně
řídí ustanoveními o mandátní smlouvě (srov. cit. § 66 odst. 2 a § 566 odst. 1
obch. zák.). Obecnou platnost vyslovené zásady podtrhuje okolnost, že např. ve
sporech o neplatnost usnesení valné hromady společnosti (jež lze typově míti za
spory, při kterých stojí proti sobě statutární orgán a společnost, kterou
reprezentuje) stanoví obchodní zákoník pro účely jejího naplnění zvláštní
pravidla pro zastoupení společnosti (srov. § 131 odst. 2 obch. zák.). Lze proto uzavřít, že žalovaná ani poté, co druhému (jedinému dalšímu)
společníku veřejné obchodní společnosti účast ve společnosti (na kterou je ve
smyslu § 85 obch. zák. vázáno i jeho postavení coby statutárního orgánu
společnosti) zanikla výpovědí (k 31. prosinci 1995), nebyla oprávněna ve sporu
vedeném (od 16. října 1995) touto společností proti ní jménem společnosti
jednat. Podstatné pro výsledek dovolacího řízení pak není, že Ing. J. již po 1. lednu
1996 nemohl udělit plnou moc k zastupování společnosti JUDr. F., nýbrž to, že
žalovaná nebyla oprávněna vzít účinně žalobu zpět (srov. č. l. 5 p. v.) ani
vypovědět plnou moc, kterou Ing. J. udělil jako statutární orgán společnosti k
zastupování společnosti JUDr. F. dne 6.
října 1995 (srov. č. l. 3) a jejíž
platnost tím, že Ing. J. zanikla funkce statutárního orgánu, dotčena nebyla. Proto také Nejvyšší soud dovolání podané označeným advokátem jako zástupcem
společnosti projednal a věcně o něm rozhodl, neboť má za to, že zastoupení na
základě plné moci ze dne 6. října 1995 i nadále trvá. Plná moc není omezena jen na řízení před soudem určitého stupně (takové omezení
je u plné moci udělené advokátu pro celé řízení možné, neboť nejde o věcné
omezení, jehož zákaz postihuje ustanovení § 28 odst. 2, věta první, ve spojení
s ustanovením § 25 odst. 1, větou druhou, o.s.ř., nýbrž o omezení časové), když
obsahuje i zmocnění k podávání opravných prostředků, mezi které jak odvolání,
tak dovolání patří (srov. též závěry ze zhodnocení rozhodování soudů a
státních notářství při výkonu rozhodnutí bývalým Nejvyšším soudem ČSR ze dne
18. února 1981, sp. zn. Cpj 159/79, uveřejněného pod číslem 21/1981 Sbírky
soudních rozhodnutí a stanovisek); Nejvyšší soud proto dovodil, že touto plnou
mocí bylo právo JUDr. F. vystupovat jako zástupce společnosti v odvolacím a
posléze i v dovolacím řízení prokázáno. Jestliže odvolací soud odvolání podané za žalobkyni JUDr. F. odmítl jako podané
osobou neoprávněnou, je právní posouzení věci, na kterém jeho usnesení spočívá,
nesprávné a dovolací důvod podle § 241 odst. 3 písm. d) o.s.ř. byl uplatněn
právem. Nejvyšší soud proto, aniž ve věci nařizoval jednání (§ 243a odst. 1, věta prvá,
o.s.ř.), napadené usnesení zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu
řízení (§ 243b odst. 1, 2 a 5 o.s.ř.). Žalovaná v současné době (podle aktuálního výpisu z obchodního rejstříku
vedeného krajským soudem, oddílu A, vložky 2500) zastává též funkci
likvidátorky společnosti; okolnost, že ani v této funkci není oprávněna činit
úkony jménem společnosti ve sporu proti sobě samé (srov. § 70 odst. 3 obch. zák.), způsobuje, že za společnost vůči JUDr. F. (ve vztahu zastoupený -
zástupce) nemá v současné době kdo jednat. Tuto situaci nezbývá než řešit tím, že soud společnosti ustanoví vhodného
opatrovníka pro řízení (přitom neponechá stranou možnost vyzvat k podání návrhů
na výběr osoby vhodné pro výkon této funkce stávající společnici /žalovanou/ i
společníka bývalého /Ing. J./). Možnost ustanovit opatrovníka pro řízení i
právnické osobě ostatně předjímá obchodní zákoník v poslední větě již zmíněného
§ 131 odst. 2 (toto ustanovení lze analogicky uplatnit i na daný případ) a
právo tak učinit soudu přiznává též v ustanovení § 29 odst. 1 o.s.ř. Posledně
citované ustanovení je - při absenci jiných zákonných postupů - využitelné jak
v případě, že není řádně zastoupena fyzická osoba, která nemá plnou procesní
způsobilost (srov. § 20 o.s.ř.), tak i tehdy, jde-li o právnickou osobu, která
nemůže před soudem samostatně jednat např. proto, že osobám, které vykonávaly
funkci jejího statutárního orgánu, tato funkce zanikla, nebo proto, že jde
(jako v posuzované věci) o řízení, v němž jediný statutární orgán vede s
právnickou osobou spor. Opačný názor - totiž ten, že uvedené ustanovení se týká
jen fyzických osob - v textu zákona oporu nemá.