Rozhodnutí o povolení obnovy řízení (§ 234 odst. 1 o.s.ř.) není ve smyslu § 239 o.s.ř. rozhodnutím ve věci samé.
jímž byl zamítnut návrh na obnovu řízení vedeného u téhož
okresního soudu pod sp. zn. 11 C 179/94, a zároveň vyslovil přípustnost
dovolání s odůvodněním, že ”...otázka způsobilosti navrhovaných důkazů a
rozhodnutí být důvodem obnovy řízení podle § 228 odst. 1 písm. a) o. s. ř. má
po právní stránce zásadní význam...”.
Proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu podal žalobce
dovolání, jímž se domáhal zrušení usnesení soudů obou stupňů a vrácení věci
soudu prvního stupně k dalšímu řízení, aby tak mohlo být vyhověno jeho návrhu
na obnovu původního řízení. Dovolatel (kromě polemiky s právními závěry soudů
obou stupňů, jež - podle jeho názoru nesprávně - vycházely v původním řízení
vedeném pod sp. zn. 11 C 179/94 z vadného posudku znalce V. B.) vyjádřil právní
názor, že v návrhu na obnovu řízení ”..předkládal nové důkazy, které soud dosud
neměl možnost zvažovat...”, a jimiž by dosáhl ”...prověření správnosti
hodnocení cílového určení pozemku parc. č. 117/1 v H. L. a tudíž jeho
zařazení pod ustanovení § 15 odst. 1 písm. b) vyhlášky č. 393/1991 Sb”.
N e j v y š š í s o u d usnesením dovolání odmítl a
rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Z o d ů v o d n ě n í :
Podle § 236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout
pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Přípustnost dovolání proti usnesení upravuje v prvé řadě
ustanovení § 238a o. s. ř. O žádný z případů v tomto ustanovení zmíněných však
ve věci nejde (a žalobce se jich ani nedovolává). Použitelnost ustanovení §
238a odst. 1 písm. a) o. s. ř. není dána proto, že usnesení odvolacího soudu
není usnesením měnícím, nýbrž potvrzujícím, a napadené rozhodnutí nelze
podřadit ani odstavci 1 písm. b) až f) citovaného ustanovení. Vady řízení a
rozhodnutí, s nimiž ustanovení § 237 odst. 1 o. s. ř. spojuje přípustnost
dovolání proti každému rozhodnutí odvolacího soudu (s výjimkami zakotvenými v
odstavci druhém) a k nimž je dovolací soud povinen přihlédnout z úřední
povinnosti (§ 242 odst. 3 o. s. ř. ), v dovolání rovněž namítány nejsou a ze
spisu se nepodávají. Protože podle § 238a a § 237 odst. 1 o. s. ř. dovolání
přípustné není, zbývá posoudit podmínky přípustnosti určené v § 239 o. s. ř.,
kterým argumentuje dovolatel. Ustanovení § 239 o. s. ř. podmiňuje přípustnost dovolání proti
usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně,
tím, aby šlo o usnesení ve věci samé, a to bez zřetele k tomu, jde-li o případ,
kdy vyslovení přípustnosti dovolání zvažuje odvolací soud (§ 239 odst. 1 o. s. ř. ) nebo (za splnění podmínek určených v ustanovení § 239 odst. 2 o. s. ř. )
soud dovolací. Pojem ”věc sama” je právní teorií i soudní praxí vykládán
jednotně jako věc, která je oním předmětem, pro nějž se řízení vede. V tzv. řízením sporném, v němž jde o to rozhodnout spor o právo mezi účastníky, kteří
stojí proti sobě v postavení žalobce a žalovaného, je tedy za věc samu (v
teorii se mluví také o věci hlavní) pokládán nárok uplatněný žalobou, o němž
má být v příslušném řízení věcně rozhodnuto (§ 79 odst. 1 o. s. ř. ). V posuzovaném případě je ”věcí samou” požadavek na ”...určení
neplatnosti smlouvy o převodu nemovitostí a uložení povinnosti prodeje
majetku...”, o němž bylo rozhodnuto rozsudkem Okresního soudu v Chebu ze dne
28. 7. 1995, č. j. 11 C 179/94-13, ve znění rozsudku Krajského soudu v Plzni ze
dne 11.6.1996, sp. zn. 11 Co 765/95. Rozhodnutí o povolení obnovy řízení (§ 234 odst. 1 o. s. ř.) je
naproti tomu rozhodnutím výlučně procesní povahy, protože je způsobilé založit
účastníku jen právo procesní, totiž nové projednání věci (nyní již ve smyslu
věci samé) podle § 235 odst. 1 o. s. ř. Rozhodnutí o povolení obnovy tedy
neřeší věc samu (vymezenou návrhem resp. žalobou), ale pouze jedinou - a to
procesní - otázku, totiž zda věc sama bude v případném obnoveném řízení
projednána znovu. Teprve v případě kladného zodpovězení této otázky, tedy
nabude-li rozhodnutí o povolení obnovy právní moci, projedná soud v obnoveném
řízení věc samu znovu, bez ohledu na to, že již byla pravomocně rozhodnuta (§
159 odst. 3 o. s. ř. ). V případě změny napadeného rozhodnutí ve věci samé je
pak toto původní rozhodnutí nahrazeno novým. Rozhodnutím odvolacího soudu o přípustnosti dovolání není
dovolací soud bez dalšího vázán.
Zákon totiž neposkytuje odvolacímu soudu v
tomto směru volné uvážení. Možnost vyslovit přípustnost dovolání je vázána na
splnění zákonných předpokladů. Dovolací soud je oprávněn správnost závěrů
odvolacího soudu přezkoumat a vyvodit závěry z toho, že odvolací soud vyslovil
přípustnost dovolání v rozporu se zákonem, neboť jinak by účastníku bylo
přiznáno více práv, než mu podle zákona náleží. Právo posoudit v každé věci
přípustnost opravného prostředku je právem soudu, který je povolán o tomto
opravném prostředku rozhodnout, tedy - jde-li o dovolání - Nejvyššímu soudu. Protože - jak výše uvedeno - rozhodnutí podle § 234 odst. 1 o. s. ř. o povolení obnovy řízení není usnesením odvolacího soudu ve věci
samé ve smyslu § 239 o. s. ř., nemůže být dovolání přípustné ani podle
ustanovení § 239 o. s. ř. Dovolací soud je tedy - aniž se mohl zabývat
posuzováním jeho důvodnosti - jako nepřípustné podle § 243b odst. 4 a § 218
odst. 1 písm. c) o. s. ř. odmítl.