Náhradu škody lze přiznat za škodu na věci nebo za škodu na zdraví, kterou způsobil nadměrný hluk strojového zařízení, nikoliv však za hluk samotný.
Žalobci se domáhali, aby žalovanému JZD bylo uloženo platit jim měsíčně od 1. 5. 1967 do 31. 7. 1970 po 200 Kčs měsíčně, tj. celkem 6600 Kčs, a od 1. 2. 1970 nadále měsíčně 100 Kčs, a to jako náhradu za zvýšený hluk přesahující dovolenou míru hlučnosti a rušící je v jejich užívacím a vlastnickém právu. K odůvodnění svého nároku uvedli, že jsou vlastníky obytné části domu čp. 35 v T., v níž je byt o kuchyni a dvou pokojích v poschodí, v přízemí pod bytem pak chodba a místnost užívaná jako sklep nebo sýpka. S touto částí sousedí z jedné strany kravín, z druhé strany kůlna. V květnu 1966 se družstvo rozhodlo zavést stájovou mechanizaci a chtělo k tomu účelu použít i chodby a místnosti v přízemí obytné části domu čp. 35 v T. pod bytem žalobců, jakož i sousední kůlny. Žalobci projevili jako členové družstva ochotu směnit obytnou část domu čp. 35 v T. za část domu čp. 66 v T., náležejícího družstvu. Bylo jim přislíbeno, že směna bude provedena, a pod podmínkou, že se tak stane, souhlasili, aby družstvo započalo s příslušnými pracemi v domě čp. 35 v T. Písemně nebyla dohoda sepsána. Družstvo provedlo potřebné stavební úpravy, v chodbě zazdilo přístup do místnosti užívané jako sklep a v této místnosti umístilo dva elektrické bojlery a kompresor, který je přímo pod kuchyní žalobců v prvním poschodí domu. V době, kdy je kompresor v činnosti, tj. od 3.00 hod. do 5.30 hod., od 11.00 hod. do 12.00 hod. a od 16.00 hod. do 17.30 hod., je v jejich bytě takový hluk, že klidné bydlení je vážně ohroženo. Svůj ústní závazek směnit žalobcům část domu čp. 66 za obytnou část domu čp. 35 družstvo nedodrželo. Domáhali se proto žalobci náhrady za újmu způsobovanou jim hlukem přesahujícím dovolenou míru.
Žalované JZD nárok neuznalo a namítalo, že původní příděl usedlosti čp. 35 v T. žalobcům byl po jejich vstupu do družstva změněn tak, že jim zůstal jen jimi užívaný byt v prvním poschodí. Místnost v přízemí patřila vždy ke kravínu. Budovu čp. 35 v T. vnesli do družstva, které se tak stalo jejím vlastníkem i podle ustanovení § 25 zákona č. 49/1959 Sb. Aby se žalobcům dostalo náhradního klidného bydlení, ujednalo družstvo s žalobcem V. K., že dá žalobcům do užívání byt v domku čp. 66 v T., náležejícím družstvu. Po schválení tohoto ujednání představenstvem dalo družstvo žalobci V. K. dne 15. 11. 1966 na jeho žádost klíče, žalobci však namísto toho, aby se sami nastěhovali do domku čp. 66, nastěhovali tam svou dceru B. M. Všechny stavební úpravy a zavedení mechanizace byly provedeny podle vydaného stavebního povolení a byly také schváleny, aniž by někdo vznesl nějaké námitky.
Okresní soud v Kutné Hoře po provedeném řízení návrhu částečně vyhověl. Zjistil, že žalobcům byla přidělena parcela č. 3/1 v T. s bytem a chlévem a že jsou „fakticky spoluvlastníky objektu čp. 35 v T.“ Z posudku znalce zjistil, že chodem kompresoru je překročena dovolená hladina hluku v době před nasazením tlumiče o 31, popřípadě 41 decibelů, po nasazení tlumiče o 16, popřípadě 26 decibelů. Na podkladě posudku znalce a volnou úvahou určil soud prvního stupně náhradu ve výši 100 Kčs měsíčně za škodu způsobenou hlukem. Považoval za přiměřené, aby žalovaný poskytoval žalobcům náhradu i nadále.
Krajský soud v Praze dospěl k závěru, že hospodářskou činností žalovaného je narušováno právo žalobců na nerušené bydlení a že soud prvního stupně správně volnou úvahou podle ustanovení § 136 o. s. ř., když přesné určení výše nároku bylo velmi obtížné, určil podle intenzity hluku výši náhrady; žalovaný porušil povinnost vyplývající z ustanovení čl. VII o. z. a ustanovení § 5 o. z. a odpovídá podle ustanovení § 421 o. z. za škodu způsobenou žalobcům. Potvrdil proto odvolací soud ve věci samé rozsudek soudu prvního stupně.
Nejvyšší soud ČSR rozhodl o stížnosti pro porušení zákona, kterou podal generální prokurátor ČSR, tak, že rozsudky soudů obou stupňů byl porušen zákon.