Závislost oběti, na rozdíl od její bezbrannosti, je stav, v němž se oběť sice nemůže úplně svobodně rozhodovat vzhledem k tomu, že je v určitém směru odkázána na pachatele, není však vůči němu bezbranná a má - pokud nejde o patologickou závislost - stále určitý prostor k svobodnému rozhodování. Stačí i faktický poměr závislosti. Stav závislosti může záležet např. v psychické závislosti poškozené osoby vytvořené v důsledku jejího ovlivnění pachatelem tvrzením, že je léčitel, který jediný je schopen vyléčit nevyléčitelnou chorobu, kterou poškozená osoba trpí, a to i za pomoci pohlavního styku. Zneužití takové psychické závislosti poškozené osoby ze strany pachatele k tomu, aby s ním poškozená osoba uskutečnila pohlavní styk, naplňuje znaky trestného činu sexuálního nátlaku ve smyslu § 186 odst. 2 tr. zákoníku, a nikoliv trestného činu znásilnění podle § 185 odst. 1 tr. zákoníku spáchaného formou zneužití bezbrannosti poškozené osoby.
Závislost oběti, na rozdíl od její bezbrannosti, je stav, v němž se oběť sice nemůže úplně svobodně rozhodovat vzhledem k tomu, že je v určitém směru odkázána na pachatele, není však vůči němu bezbranná a má - pokud nejde o patologickou závislost - stále určitý prostor k svobodnému rozhodování. Stačí i faktický poměr závislosti.
Stav závislosti může záležet např. v psychické závislosti poškozené osoby vytvořené v důsledku jejího ovlivnění pachatelem tvrzením, že je léčitel, který jediný je schopen vyléčit nevyléčitelnou chorobu, kterou poškozená osoba trpí, a to i za pomoci pohlavního styku.
Zneužití takové psychické závislosti poškozené osoby ze strany pachatele k tomu, aby s ním poškozená osoba uskutečnila pohlavní styk, naplňuje znaky trestného činu sexuálního nátlaku ve smyslu § 186 odst. 2 tr. zákoníku, a nikoliv trestného činu znásilnění podle § 185 odst. 1 tr. zákoníku spáchaného formou zneužití bezbrannosti poškozené osoby.
za něj a za dílem dokonaný a dílem nedokonaný pokračující zločin podvodu podle § 209, odst. 1, 4 písm. d), § 21 odst. 1 tr. zákoníku, pro který byl uznán vinným pod bodem III. výroku napadeného rozsudku,
podle § 209 odst. 4, § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání šesti let, pro jehož výkon se podle § 56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazuje do věznice s ostrahou.
B)
Za trestné činy uvedené pod body I. a II. výroku napadeného rozsudku a za trestný čin podvodu podle § 250 odst. 1 tr. zák., pro který byl uznán vinným pravomocným rozsudkem Okresního soudu v Chomutově ze dne 2. 8. 2011, sp. zn. 20T 114/2009, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 28.2.2012, sp. zn. 5To 500/2011, se
obžalovaný
J. J.
podle § 209 odst. 4, § 43 odst. 2 a § 45 odst. 1 tr. zákoníku,
odsuzuje
k souhrnnému a společnému trestu odnětí svobody v trvání dvou let a devíti měsíců, pro jehož výkon se podle § 56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazuje do věznice s ostrahou.
Podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku se současně zrušuje ve výroku o trestu cit. rozsudek Okresního soudu v Chomutově, a to včetně dalších rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
V ostatních výrocích zůstává napadený rozsudek Městského soudu v Praze nedotčen.
Z o d ů v o d n ě n í :
Rozsudkem Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“) ze dne 6. 12. 2012, č.j. 46 T6/2012-1479, byl obžalovaný J. J. (dále jen „obžalovaný“) uznán vinným,
- pod bodem I. dílem dokonaným, dílem nedokonaným pokračujícím trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1, 2 tr. zákona, č. 140/1961 Sb. ve znění účinném do 31. 12. 2009 (dále jen „tr. zák. st.“), neboť
1) v přesně nezjištěné době od jara 2007 do jara 2008 vylákal od poškozené D. B., s kterou se seznámil přes inzerát, který uveřejnil na internetu a v němž nabízel finanční pomoc, postupně po různě vysokých částkách od 500,- do 15 000,- Kč, s pravidelností přibližně 1-3x za měsíc, pod lživou záminkou finanční tísně, částku ve výši celkem nejméně 88 000,- Kč, přičemž poškozené tvrdil, že peníze potřebuje pro svou rodinu, na soudní spory apod., půjčované peníze opakovaně přislíbil vrátit, avšak přes veškeré urgence poškozené tak do současné doby neučinil, a peníze si ponechal pro svoji potřebu, čímž poškozené způsobil škodu ve výši minimálně 88 000,- Kč,
2) přesně nezjištěného dne a měsíce roku 2008 či počátku roku 2009, v době, kdy pracoval ve firmě E. I. s.r.o. se sídlem Ch., K. 5578, se pokusil vylákat od své spolupracovnice P. P. finanční hotovost 10 000,- Kč, když předstíral, že je léčitel pocházející z Ř., že u ní vidí zdravotní problémy a za uvedenou částku je ochoten ji vyléčit, čemuž však poškozená neuvěřila a požadovanou částku mu nepředala, a to ani poté, co obžalovaný slevil na částku 5 000,- Kč,
přičemž jednáním uvedeným pod bodem I. vylákal od poškozených D. B. a P. P. celkovou částku ve výši nejméně 88 000,- Kč a dále se pokusil vylákat částku ve výši 10 000,- Kč,
Vrchní soud v Praze k odvolání obviněného částečně zrušil rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 6. 12. 2012, č. j. 46 T6/2012-1479, a to ve výroku o vině v bodech IV) a V), v nichž byl obviněný uznán vinným zločiny znásilnění podle § 185 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. c) tr. zákoníku a obchodování s lidmi podle § 168 odst. 2 písm. a), odst. 4 písm. a) tr. zákoníku, a ve výrocích o trestech, a podle § 259 odst. 3 tr. ř. sám ve věci rozhodl tak, že v těchto bodech uznal obviněného vinným přečinem sexuálního nátlaku podle § 186 odst. 2, odst. 3 písm. b) tr. zákoníku a za tento přečin a trestný čin podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku mu uložil nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání šesti let s výkonem ve věznici s ostrahou a za další trestné činy mu pak uložil trest odnětí svobody v trvání dvou let a devět měsíců s výkonem ve věznici s ostrahou.
Z o d ů v o d n ě n í :
Rozsudkem Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“) ze dne 6. 12. 2012, č.j. 46 T6/2012-1479, byl obžalovaný J. J. (dále jen „obžalovaný“) uznán vinným,
– pod bodem I. dílem dokonaným, dílem nedokonaným pokračujícím trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1, 2 tr. zákona č. 140/1961 Sb. ve znění účinném do 31. 12. 2009 (dále jen „tr. zák.“),
– pod bodem II. pokračujícím dílem dokonaným, dílem nedokonaným zločinem podvodu podle § 209 odst. 1, 4 písm. d), § 21 odst. 1 trestního zákoníku č. 40/2009 Sb. (dále jen „tr. zákoník“),
– pod bodem III. dalším dílem dokonaným, dílem nedokonaným zločinem podvodu podle § 209 odst. 1, 4 písm. d), § 21 odst. 1 tr. zákoníku,
– pod bodem IV. zvlášť závažný zločin znásilnění podle § 185 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, kterého se měl obžalovaný dopustit tím, že
poté, co poškozenou J. M., uváděnými skutečnostmi popsanými pod bodem III./8) přiváděl vzhledem k obavám o její zdravotní stav do takového stavu psychické bezbrannosti a závislosti na obžalovaném, ve kterém nebyla schopna klást odpor jeho jednání, a navíc i vzhledem k jeho výhrůžkám, např. že když nesplní jeho pokyny, rozhýbe její nádor v těle a do druhého dne zemře, tak v důsledku této bezbrannosti a v důsledku pohrůžek těžké újmy:
1) dne 1. prosince 2011 v P. 4, ul. N. S. 24, v hotelu E. C. n. přiměl poškozenou nejdříve k orálnímu sexu, tzn. k pohlavnímu styku provedenému způsobem srovnatelným se souloží, kdy musela sát jeho pohlavní úd až do výronu semene, a poté i ke klasické souloži, přičemž sexuální styk měl dle tvrzení obžalovaného být náhradou za finanční hotovost 121 000,- Kč, kterou po poškozené požadoval jako sankci za nesplnění předchozích úkolů, které jí uložil, avšak poškozená mu nebyla schopná tuto částku předat, a proto se sexuálnímu styku s obžalovaným podvolila, když ze svého pohledu neměla jinou možnost vzhledem k obavě o svůj život vyvolané obžalovaným,
- pod bodem II. pokračujícím dílem dokonaným, dílem nedokonaným zločinem podvodu podle § 209 odst. 1, 4 písm. d), § 21 odst. 1 tr. zákoníku č. 40/2009 Sb. (dále jen „tr. zák. n“), neboť při současném zrušení podle § 45 odst. 1 zák. č. 40/2009 Sb., tr. zákoníku rozsudku Okresního soudu v Chomutově ze dne 2. května 2012 sp.zn. 3 T 189/2011 s právní mocí dne 16. srpna 2012 ve spojení s usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 16. srpna 2012 sp.zn. 5 To 320/2012, ve výroku o vině i trestu, jakož i všech dalších rozhodnutí, která mají ve zrušených výrocích svůj podklad, obžalovaný
1) v blíže nezjištěné době v průběhu července roku 2009, poté, co se prostřednictvím internetové sociální sítě seznámil s poškozenou P. B., a krátkodobě s ní udržoval milostný poměr, poškozené prostřednictvím internetu či mobilního telefonu a později i při osobních setkáních tvrdil nepravdivé skutečnosti o tom, že je léčitelem a že má poškozená zdravotní problémy se žaludkem, které jí může vyléčit, dále že pomůže i její dceři K., jejíž problémy nespecifikoval, a současně poškozené tvrdil, že z jí poskytnutých peněz bude zajištěna léčba neznámého malého chlapce, poškozená obžalovanému z obavy o své zdraví a v úmyslu pomoci neznámému chlapci uvěřila a za účelem léčby mu v Ch. předala nejdříve 12 000,- Kč a po několika dnech 56 000,- Kč, další požadované částky mu však vzhledem k finanční tísni předat nemohla, v důsledku čehož s ní obžalovaný ukončil vztah s odůvodněním, že nemá čas a je zaneprázdněn léčbou jiných osob, čímž od poškozené pod nepravdivým tvrzením vylákal částku v celkové výši 68 000,- Kč, kterou si ponechal pro svoji potřebu, a způsobil tak poškozené škodu ve výši 68 000,- Kč,
2) v blíže nezjištěné době o letních prázdninách roku 2009, poté, co se seznámil s poškozenou I. S., kterou navštěvoval v místě zaměstnání a v místě bydliště v Ch., jmenované při rozhovorech tvrdil nepravdivé skutečnosti o zdravotních problémech její rodiny, které může vyléčit, konkrétně že její dceři N. S., hrozí ochrnutí, že její syn T., trpí střevními problémy a ona sama se potýká s gynekologickými problémy, poškozená obžalovanému uvěřila a za účelem léčby celé rodiny mu nejdříve předala finanční hotovost 147 000,- Kč, konkrétně na léčbu dcery, a ve třech případech v období 1.- 4. září 2009 finanční hotovost ve výši 252 000,- Kč na léčbu její a jejího syna, když obžalovaný současně poškozené tvrdil, že všechny jí poskytnuté peníze budou použity na dobročinné účely pro potřebné děti, čímž od poškozené pod nepravdivým tvrzením vylákal částku 399 000,- Kč, kterou si ponechal pro svoji potřebu,
dále v době od 31. 5. 2010 do přesně nezjištěného dne měsíce června 2010 opět pod příslibem léčby jejího manžela V. S. po operaci kolena vylákal na poškozené I. S. částky 20 000,- Kč a 100 000,- Kč, celkem tedy 120 000,- Kč, tyto částky obžalovaný opět od poškozené vylákal pod nepravdivým tvrzením a za smyšleným účelem pro potřebné děti, zatímco si peníze rovněž ponechal pro svoji potřebu,
2) dne 5. prosince 2011 v P. 6, nedaleko stanice metra H., ve svém vozidle přiměl poškozenou k orálnímu sexu, tzn. k pohlavnímu styku provedenému způsobem srovnatelným se souloží, kdy musela sát jeho pohlavní úd až do výronu semene s tím, že pokud jej nezvládne uspokojit do 15-ti minut, bude opět následovat finanční sankce, poškozená se sexuálnímu styku s obžalovaným opět podvolila, když ze svého pohledu neměla jinou možnost vzhledem k obavě o svůj život vyvolané obžalovaným a současně ke své finanční situací, kdy už nebyla schopna předávat obžalovanému další finanční částky,
3) dne 10. prosince 2011 v P. 2, ul. R. 3, v bezejmenném hodinovém hotelu přiměl poškozenou k orálnímu a análnímu sexu, tzn. k pohlavním stykům provedeným způsobem srovnatelným se souloží, když původně požadoval v tento den po poškozené skupinový sex, k němuž však nedošlo, neboť obžalovaný se na smluvenou schůzku dostavil sám, poškozená se sexuálnímu styku s obžalovaným opět podvolila, když ze svého pohledu neměla jinou možnost vzhledem k obavě o svůj život vyvolané obžalovaným,
přičemž v důsledku jednání obžalovaného uvedeného pod bodem IV./1)-3) došlo u poškozené J. M. k rozvinutí posttraumatické stresové poruchy, tedy vážné poruchy zdraví, významně ji omezující v běžném způsobu života, trvající u poškozené minimálně několik měsíců, tedy dobu přesahující 6 týdnů, a mající tak charakter těžké újmy na zdraví,
– pod bodem V. jednak zvlášť závažný zločin znásilnění podle § 185 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. c) tr. zákoníku,
jednak zvlášť závažný zločin obchodování s lidmi podle § 168 odst. 2 písm. a), odst. 4 písm. a) tr., jehož se měl dopustit tím, že
poté, co poškozenou J. M., uváděnými skutečnostmi popsanými v bodě III./8) přiváděl vzhledem k obavám o její zdravotní stav do takového stavu psychické bezbrannosti a závislosti na obžalovaném, ve kterém nebyla schopna klást odpor jeho jednání, a navíc i vzhledem k jeho výhrůžkám, např. že když nesplní jeho pokyn, rozhýbe její nádor v těle a do druhého dne zemře, že v důsledku této bezbrannosti a v důsledku pohrůžek těžké újmy dne 17. prosince 2011 v P. 2, ul. R. 3, v bezejmenném hodinovém hotelu přiměl poškozenou ke klasické souloži a následně i k orálnímu a análnímu sexu, tzn. k pohlavnímu styku provedenému způsobem srovnatelným se souloží, jak s obžalovaným, tak s J. D. a T. Š., za přítomnosti M. Š., který se do těchto sexuálních aktivit nezapojoval, o nichž obžalovaný poškozené tvrdil, že jsou také léčitelé a skupinový sex s nimi stanovil jako poslední podmínku léčení, kterou poškozená musí splnit,
přičemž v důsledku tohoto jednání obžalovaného došlo u poškozené J. M. k rozvinutí posttraumatické stresové poruchy, tedy vážné poruchy zdraví, významně ji omezující v běžném způsobu života, trvající u poškozené minimálně několik měsíců, tedy dobu přesahující 6 týdnů, a mající tak charakter těžké újmy na zdraví,
Při tomto výroku o vině uložil městský soud obžalovanému napadeným rozsudkem dva tresty, a sice:
čímž poškozené I. S. způsobil škodu v celkové výši 519 000,- Kč, následně po mnoha urgencích obžalovaný jí postupně vrátil částku 44 000,- Kč,
přičemž částku 252 000,- Kč si z důvodu finanční tísně musela poškozená půjčit od své tety Z. T., později tuto částku nebyla schopna ve stanovené době vrátit a na základě toho byla rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 17. 5. 2011, pod sp.zn. 3T 153/2010, odsouzena za spáchání trestného činu podvodu dle § 250 odst. 1, odst. 2 trestního zákona účinného do 31. 12. 2009,
3) v blíže nezjištěné době v listopadu roku 2009 v Ch., poté, co se prostřednictvím internetové sociální sítě seznámil s poškozenou I. B., vylákal od ní finanční hotovost ve výši 30 000,- Kč, když jí tvrdil, že u ní zjistil rakovinu mozku a trávicího ústrojí a že její dceři také hrozí onemocnění rakovinou, předstíral své léčitelské schopnosti a schopnost poškozenou dlouhodobě léčit, za což požadoval okamžitě částku 55 500,- Kč, poškozená z obav o svoje zdraví a v dobré víře, že bude uzdravena, předala obžalovanému finanční hotovost ve výši 30 000,- Kč, kdy doplatek měl být splatný do jednoho týdne, načež následně přijel obžalovaný do K. pro zbývající částku 25 500,- Kč, kterou si však po zjištění, že na něho čeká policie zavolaná poškozenou nepřevzal a peníze, které od poškozené vylákal pod nepravdivým tvrzením, si ponechal pro svoji potřebu, čímž poškozené I. B. způsobil škodu ve výši 30 000,-Kč,
4) v přesně nezjištěné době koncem listopadu 2009 prostřednictvím internetového portálu kontaktoval M. Š., a v úmyslu se obohatit ji uvedl v omyl tím, že se vydával za osobu s léčitelskými schopnostmi a slíbil jí vyléčení jejího nádorového onemocnění, na den 2. 12. 2009 si s ní domluvil schůzku v Ch., po níž společně odjeli do V., okres Ch., kde ji v hotelu U Sv. V. přes noc prostřednictvím přenášení léčivé energie údajně vyléčil, za což od ní požadoval platbu ve výši 63 000,- Kč údajně ve prospěch vážně nemocné dívky jménem N., čemuž poškozená uvěřila a dne 3. 12. 2009 na pobočce Č. s., a.s. v Ch. zrušila své stavební spoření u S. s. Č. s., a.s. a nechala převést z účtu částku ve výši 51 577,60 Kč na bankovní účet obžalovaného vedený u Č. s., a.s., kam byly tyto finanční prostředky připsány dne 10. 12. 2009, přičemž obžalovaný si je ponechal a použil je pro vlastní potřebu, čímž způsobil poškozené M. Š. škodu ve výši 51 577,60 Kč,
Za trestné činy uvedené pod body I. a II. napadeného rozsudku – a za trestný čin podvodu podle § 250 odst. 1 tr. zák., pro který byl obžalovaný pravomocně odsouzen rozsudkem Okresního soudu v Chomutově ze dne 2. 8. 2011, sp. zn. 2T 114/2009, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 28. 2. 2012, sp. zn. 5 To 501/2011 – uložil městský soud podle § 209 odst. 4, § 43 odst. 2 a § 45 odst. 1 tr. zákoníku obžalovanému souhrnný a společný trest odnětí svobody v trvání čtyř let, pro jehož výkon jej podle § 56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou. Současně podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku zrušil výrok o trestu z cit. rozsudku Okresního soudu v Chomutově, a to včetně všech dalších rozhodnutí na tento výrok obsahově navazujících, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Další (druhý) trest uložil městský soud obžalovanému za trestné činy uvedené pod body III., IV., V. napadeného rozsudku, a to podle § 168 odst. 4, § 43 odst. 1 tr. zákoníku úhrnný trest odnětí svobody v trvání deseti let, pro jehož výkon jej podle § 56 odst. 2 písm. d) tr. zákoníku zařadil do věznice se zvýšenou ostrahou.
Proti tomuto rozsudku podal obžalovaný včasné odvolání, které zaměřil do všech výroků o vině i trestu.
Pokud jde o jednání obžalovaného, jež bylo městským soudem kvalifikováno jako zvlášť závažné zločiny znásilnění a obchodování s lidmi, obžalovaný namítl, že poškozená J. M. se rozhodně nenacházela ve stavu bezbrannosti, když mohla svůj vztah s obžalovaným kdykoli přerušit, obrátit se na policejní orgány, zdravotnické orgány či své přátelé a známé. Nic takového však neučinila, ačkoli se jedná o osobu, která netrpí žádnou duševní chorobou. Sexuální chování obžalovaného vůči ní proto nemůže být v žádném případě hodnoceno jako trestný čin znásilnění a už vůbec se nemůže jednat o trestný čin obchodování s lidmi, který předpokládá zacházení s oběťmi zcela jiné povahy, a to jednoznačně proti jejich vůli. Již v porovnání názvu tohoto trestného činu a jednání, jež mělo být obžalovanému prokázáno, je zřejmé, že obžalovaný poškozenou neučinil žádným předmětem obchodu.
V petitu odvolání obžalovaného bylo proto navrženo, aby vrchní soud napadený rozsudek v odsuzující části zrušil a věc vrátil městskému soudu k novému projednání a rozhodnutí.
Vrchní soud v Praze k odvolání obžalovaného napadený rozsudek zrušil ve výroku o vině pod body IV. a V. a v obou výrocích o trestu a podle § 259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že obžalovaného uznal vinným pokračujícím přečinem sexuálního nátlaku podle § 186 odst. 2, v případě jednání ad d) též podle odst. 3 písm. b) tr. zákoníku, jehož se obžalovaný dopustil tím, že
zneužil psychické závislosti poškozené J. M., do které jí přivedl jednáním uvedeným pod bodem III./8 výroku o vině napadeného rozsudku k tomu, aby s ní
a) dne 1. 12. 2011 v P. 4, v ul. N. S. 24, v hotelu E. C. vykonal orální pohlavní styk a poté i soulož, což měla být náhrada za finanční hotovost 121 000,- Kč, kterou jí uložil jako sankci za nesplnění předchozích jím stanovených úkolů,
5) v období od 24. února 2010 do přesně nezjištěného dne měsíce července 2010 na různých místech v P., poté, co se v únoru roku 2010 prostřednictvím internetové sociální sítě seznámil s poškozenou H. D., vylákal od poškozené pod různými nepravdivými tvrzeními finanční hotovost v celkové výši 315 000,- Kč, když jí při komunikacích skrze internet, mobilní telefon, popřípadě při osobních setkáních tvrdil nepravdivé skutečnosti o svých léčitelských schopnostech a zdravotním stavu poškozené a jejích dětí, konkrétně že má poškozená špatné fungování energie a nádor na mozku, v dalším období pak i to, že její nezletilý syn D., je vážně nemocen, a následně obžalovaný poškozené tvrdil, že někdo unesl jeho neteř a požaduje po něm výkupné, posléze, že on sám má nádor hrtanu, čemuž poškozená uvěřila a postupně v několika částkách mu předala celkovou sumu 315 000,- Kč, určenou na její léčbu, léčbu jejího syna, léčbu obžalovaného a jako půjčku na výkupné za jeho neteř, když obžalovaný současně poškozené tvrdil, že finanční hotovost, kterou mu předávala za léčení svoje a syna, bude použita na dobročinné účely pro postižené, čímž obžalovaný poškozené způsobil škodu v celkové výši 315 000,- Kč, následně obžalovaný poškozené po mnoha urgencích v několika splátkách vrátil 10 000,- Kč, přičemž zbývající částku ve výši 305 000,-Kč poškozené H. D. do současné doby přes její urgence nevrátil a ponechal si ji pro svoji potřebu,
6) blíže nezjištěného dne na přelomu března a dubna 2010 na blíže nezjištěném místě poté, co se prostřednictvím internetové sociální sítě seznámil s poškozenou D. M., se pokusil od poškozené vylákat částku 66 000,- Kč, když jí bezprostředně po seznámení skrze mobilní telefon tvrdil, že z jejích očí na fotografii v internetovém profilu diagnostikoval závažné zdravotní problémy, které sám může léčit, neboť je léčitel, a za účelem rychlého zahájení léčby požadoval od poškozené D. M. uvedenou finanční hotovost, avšak poškozená obžalovanému neuvěřila, dále jej nekontaktovala a peníze mu nedala,
přičemž jednáním uvedeným v bodě II. vylákal od těchto poškozených celkovou částku 983 577,60 Kč a dále se pokusil vylákat částku 91 500,- Kč,
- pod bodem III. dalším dílem dokonaným, dílem nedokonaným zločinem podvodu podle § 209 odst. 1, 4 písm. d), § 21 odst. 1 tr. zák. n, neboť
b) dne 5. 12. 2011 ve svém osobním automobilu v P. 6, nedaleko stanice metra H., opět vykonal s touto poškozenou orální pohlavní styk jako náhradu za finanční sankce, které jí dříve stanovil a které poškozená nebyla schopna zaplatit,
c) dne 10. 12. 2011 v hotelu v P. 2, R. ul. 3, vykonal s touto poškozenou orální a anální pohlavní styk, znovu jako náhradu za finanční sankci, kterou jí stanovil, ale kterou poškozená vzhledem ke svým finančním poměrům nemohla splnit.
d) dne 17. 12. 2011 opět v hotelu v P. 2, R. ul. 3, přiměl tuto poškozenou k souloži a následně i k orálnímu a análnímu pohlavnímu styku s J. D. a T. Š. za přítomnosti M. Š., o kterých tvrdil, že jsou také léčitelé a skupinový sex s nimi stanovil jako poslední podmínku léčení, kterou poškozená musí splnit.
Za tento pokračující přečin a za dílem dokonaný a dílem nedokonaný pokračující zločin podvodu podle § 209, odst. 1, odst. 4 písm. d), § 21 odst. 1 tr. zákoníku, pro který byl uznán vinným pod bodem III. výroku napadeného rozsudku, byl obžalovaný odsouzen podle § 209 odst. 4, § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání šesti let, pro jehož výkon se podle § 56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazuje do věznice s ostrahou.
Když vrchní soud podle § 254 odst. 1, 3 tr. ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost výroků obsažených v odsuzující části napadeného rozsudku, i správnost postupu řízení, jež jim předcházelo, dospěl k následujícím závěrům.
Pokud jde o jednání obsažené pod body IV. a V. výroku napadeného rozsudku, jehož se obžalovaný dopustil jednáním sexuálního charakteru vůči poškozené J. M., učinil městský soud na základě formálně nezávadného a úplného dokazování správné skutkové zjištění, které však nepodřadil pod odpovídající ustanovení zvláštní části trestního zákoníku. Městský soud kvalifikoval toto jednání obžalovaného obsažené pod body IV. a V. jako zvlášť závažné zločiny znásilnění podle § 185 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. c) tr. zákoníku a jednání obsažené pod bodem V. též jako zvlášť závažný zločin obchodování s lidmi podle § 168 odst. 2 písm. a), odst. 4 tr. zákoníku. V případě zvlášť závažného zločinu znásilnění vycházel městský soud z názoru, že obžalovaný oklamal poškozenou J. M. tvrzeními o její nevyléčitelné nemoci a svých léčitelských schopnostech do té míry, že ji učinil bezbrannou a její bezbrannosti pak využil k uskutečnění pohlavních styků s ní.
1) v blíže nezjištěném období počínaje 1. únorem 2011 v M., poté, co se v prosinci roku 2010 prostřednictvím internetové sociální sítě seznámil s poškozenou M. J. a jmenované při komunikaci prostřednictvím internetu či mobilního telefonu, popřípadě při osobních setkáních tvrdil nepravdivé skutečnosti o tom, že je léčitel a že v její rodině je rakovina, že je touto nemocí ohrožena nejen ona, ale i její děti, že má poškozená problémy se zády a její dcera s páteří, přičemž on jako léčitel je schopen její rodinu léčit, vylákal od poškozené částku 185 000,- Kč, kterou mu poškozená ve čtyřech platbách předala za účelem léčby, neboť mu pod vlivem výskytu rakoviny v její rodině uvěřila a peníze si za tím účelem půjčila, současně obžalovaný poškozené tvrdil, že tyto peníze použije na léčbu postižených dětí, čemuž poškozená rovněž uvěřila, a ve stejném období, z důvodu údajné finanční tísně obžalovaného, mu po různých drobných částkách půjčila nejméně 5 000,- Kč, přičemž po převzetí peněz se s touto poškozenou přestal stýkat, následně se sám už nikdy neozval a peníze poškozené do současné doby nevrátil, celkově tak na poškozené pod nepravdivými tvrzeními vylákal celkovou částku 190 000,- Kč, kterou si ponechal pro svoji potřebu, čímž poškozené M. J. způsobil škodu v celkové výši 190 000,- Kč,
2) v období od ledna do března roku 2011 v Ch. a L. poté, co se na přelomu roku 2010 a 2011 prostřednictvím internetové sociální sítě seznámil s poškozenou I. Š., které postupně při následných komunikacích prostřednictvím internetu či mobilního telefonu, popřípadě při osobních setkáních tvrdil nepravdivé skutečnosti o svých léčitelských schopnostech s tím, že z její fotografie zjistil, že má špatné fungování energie, že na jejich rodinu je uvaleno prokletí a hrozí jak smrt jejího bratra v důsledku dopravní nehody, tak i smrt její matky, která smrt syna psychicky neunese, čímž ovlivnil poškozenou takovým způsobem, že mu uvěřila a pod záminkou její léčby a záchrany její rodiny od ní postupně vylákal v několika částkách dohromady nejméně 250 000,- Kč, když současně obžalovaný této poškozené tvrdil, že peníze jí poskytnuté budou použity na dobročinné účely pro potřebné děti, avšak peníze vylákané od ní pod nepravdivými tvrzeními si ponechal pro vlastní potřebu, čímž poškozené I. Š. způsobil škodu v celkové výši 250 000,- Kč,
Za stav bezbrannosti však nauka trestního práva i publikovaná judikatura považuje takový stav, kdy se oběť nachází v bezvědomí, v totální opilosti, v hlubokém nebo hypnotickém spánku, pod vlivem drog apod. Za stav bezbrannosti lze považovat i určité druhy duševních poruch, resp. mentální zaostalost oběti, její dětský věk atd., kdy oběť není schopna posoudit význam odporu proti vynucovanému pohlavnímu styku (srov. č. 36/1979, č. 17/1982 a č. 43/1994-II. Sb. rozh. tr.). Poškozená J. M. však v době činu byla devětadvacetiletá žena, která podle znaleckého posudku z odvětví psychiatrie, sexuologie a psychologie netrpí a ani v době činu netrpěla žádnou duševní poruchou, je osobností normálně strukturovanou a její IQ se pohybuje v lepším průměru až lehkém nadprůměru.
Je proto třeba souhlasit s právním názorem částečně již naznačeným v napadeném rozsudku, že vzhledem k dlouhodobému ovlivňovaní obžalovaným, že trpí nevyléčitelnou chorobou a že on je schopen jí vyléčit, a to i sexuálním stykem, byla na obžalovaném závislá, ne však zcela bezbranná. Lze důvodně předpokládat, že o tomto chování obžalovaného mohla informovat policejní či zdravotnické orgány, popř. své přátele, což by zajisté vedlo k nápravě psychického stavu, do něhož se dostala. Závislost oběti, na rozdíl od její bezbrannosti, je stav, v němž se oběť nemůže úplně svobodně rozhodovat vzhledem k tomu, že je v určitém směru odkázána na pachatele, není však vůči němu zcela bezbranná a má – pokud nejde o patologickou závislost – stále určitý prostor k svobodnému rozhodování.
Stačí i faktický poměr závislosti (srov. Šámal, P. a kol. Trestní zákoník II. první vydání. Praha: C. H. Beck 2010, 1522 s.). V případě trestného činu (přečinu) sexuálního nátlaku podle § 186 odst. 2 tr. zákoníku. je třeba, aby pachatel zneužil závislosti oběti mj. k tomu, že ji přiměje k pohlavnímu styku. O tuto skutkovou podstatu se jednalo v případech obsažených pod body IV./1) – 3) a V. výroku napadeného rozsudku, kdy obžalovaný z výše uvedených důvodů nezneužil bezbrannosti poškozené J. M. k tomu, aby ji znásilnil, ani s ní neobchodoval, ale zneužil její psychické závislosti na něm k tomu, aby v případech uvedených pod bodem IV.
sám – a v případě uvedeném pod bodem V. spolu s dalšími dvěma muži (o nichž tvrdil, že jsou také léčitelé a že i oni přispějí k vyléčení této poškozené) – s ní vykonali pohlavní styky.
Obžalovaný se tedy v těchto případech nedopustil zvlášť závažného zločinu znásilnění podle § 185 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, resp. zvlášť závažného zločinu obchodování s lidmi podle § 168 odst. 2 písm. a), odst. 4 písm. a) tr. zákoníku, nýbrž ve všech těchto případech pokračujícího přečinu sexuálního nátlaku podle § 186 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku, a v posledně uvedeném případě též podle odst. 3 tohoto ustanovení. Vrchní soud proto z podnětu podaného odvolání napadený rozsudek podle § 258 odst. 1 písm. b), c), d), odst. 2 tr.
ř. zrušil ve výroku o vině pod body IV. a V. (a v obou výrocích o trestu), a znovu podle § 259 odst. 3 tr. ř. rozhodl tak, že obžalovaného uznal vinným tímto pokračujícím přečinem, který v posledně uvedeném případě vykazuje znaky kvalifikované znakové skutkové podstaty podle § 186 odst. 3 písm. b) tr. zákoníku, neboť obžalovaný tento přečin spáchal s dalšími dvěma již zmíněnými osobami. Všechny zákonné znaky pokračování v trestném činu jsou podle § 116 tr. zákoníku splněny, přičemž pokračování nebrání ani skutečnost, že u některých útoků jde o základní skutkovou podstatu trestného činu a u jiných o kvalifikovanou skutkovou podstatu téhož trestného činu (srov. č. 42/1979-II.
Sb. rozh. tr.).
3) v období od 14. 7. 2011 do blíže neustanoveného dne měsíce srpna 2011 v P. 4, poté, co kontaktoval poškozenou S. K., na internetových stránkách a předstíral zde, že má léčitelské schopnosti a nabízel možné vyléčení poškozené, tato vzhledem ke svému vážnému zdravotnímu stavu, kdy již dlouhodobě trpí roztroušenou sklerózou, v naději na uzdravení nebo zlepšení jejího zdravotního stavu jeho tvrzení uvěřila, a nejprve za účelem léčby a poté z titulu půjček mu postupně nejméně ve čtyřech případech předala částku nejméně 148 000,- Kč, přičemž po urgencích poškozené, aby jí peníze vrátil, neboť jí ve skutečnosti nevyléčil, jí peníze vrátit odmítl s tím, že na předání peněz nemá doklad, a peníze vylákané od poškozené pod nepravdivými tvrzeními si ponechal pro svoji potřebu, čímž poškozené S. K. způsobil škodu v celkové výši 148 000,- Kč,
4) v období od 15. 9. 2011 do 16. 11. 2011 na různých místech v P., poté, co 8. září 2011 kontaktoval na internetových stránkách poškozenou J. M., a předstíral, že má léčitelské schopnosti a sliboval vyléčení poškozené, vylákal od poškozené za účelem léčby jejího údajného nádorové onemocnění, léčby její matky, dcery a dcery její kamarádky nejméně v 7 případech částku celkem 263 600,- Kč, když mu poškozená vzhledem ke svému skutečnému vážnému zdravotnímu stavu po prodělané klíšťové encefalitidě uvěřila, přičemž obžalovaný jí současně tvrdil, že veškeré předané peníze jí budou vráceny a do té doby jsou uložené na kontě postižených dětí, se kterými pracuje, obžalovaný však peníze vylákané od této poškozené pod nepravdivými tvrzeními nevrátil, ponechal si je pro svou potřebu a poškozené J. M. tak způsobil škodu ve výši 263 600,- Kč,
a dále požadoval po ní zapůjčení hotovosti ve výši 76 000,- Kč s tím, že jsou ohroženy jeho léčitelské schopnosti a takto mu může pomoci, přičemž téhož dne, a to 22. 11. 2011, jí současně vrátí veškeré peníze, které mu do té doby poskytla, avšak poškozená J. M. den před tím na internetu zjistila, že se z jeho strany jedná o podvod, proto mu peníze nepůjčila a podala trestní oznámení,
5) ve dnech 11. a 12. prosince 2011 v P., poté co se prostřednictvím internetové sociální sítě seznámil s poškozenou H. H., a při komunikacích prostřednictvím internetu či mobilního telefonu předstíral, že je úspěšným léčitelem, spolupracujícím s F. n. v M. a že je její syn R. vážně nemocen s nádorem mozku, vylákal od této poškozené ve dvou platbách částku 38 600,- Kč jako úhradu za léčbu syna, a současně poškozené tvrdil, že peníze budou použity pro postižené děti, když poškozená po něm druhého dne požadovala vrácení peněz, které od ní vylákal pod nepravdivými tvrzeními, peníze jí nevrátil a ponechal si je pro svou potřebu, čímž poškozené H. H. způsobil škodu v celkové výši 38 600,- Kč,
6) poté, co se v 1. polovině prosince 2011 prostřednictvím internetové sociální sítě seznámil s poškozenou M. S., a při komunikacích s poškozenou prostřednictvím internetu či mobilního telefonu předstíral, že je léčitelem a že u ní zjistil nádor v levé části mozku, pokusil se vylákat od této poškozené částku 2 000,- Kč jako zálohu na její léčbu, neboť dle jeho tvrzení by zemřela, kdyby jím nebyl nádor léčen, do několika měsíců, poškozená M. S. však usoudila, že se jedná o podvodníka a peníze mu nepředala, přestože se obžalovaný snažil ji dále kontaktovat,
7) v blíže nezjištěné době v prosinci 2011 a počátku měsíce ledna 2012 v B., M. a P., poté, co se na konci listopadu 2011 prostřednictvím internetové sociální sítě seznámil s poškozenou L. K., předstíral při dalších komunikacích prostřednictvím internetu, mobilního telefonu a následných osobních setkáních s poškozenou, že je léčitelem, že z jejích očí na fotografii diagnostikoval vážné zdravotní problémy, které může vyléčit společně s jejím mentálně a pohybově postiženým a epilepsií trpícím synem P., který je trvale upoután na invalidní vozík, a z toho titulu vylákal od poškozené celkovou finanční hotovost ve výši 194 000,- Kč na jejich léčbu, kterou mu poškozená předala postupně asi v 10 různě velkých částkách, kdy namísto uhrazení částky 36 000,- Kč, kterou neměla, se podvolila dobrovolně pohlavnímu styku s obžalovaným formou soulože, což mělo mimo jiné přispět k léčbě této poškozené a jejího syna, když obžalovaný jí sliboval, že jí veškeré peníze vrátí, což však neučinil a peníze si ponechal pro svoji potřebu, čímž způsobil poškozené L. K. škodu ve výši 194 000,- Kč,
8) v době od 26. listopadu 2011 do 5. ledna 2012 na různých místech v P. a Ch., poté co 21. listopadu 2011 vyhledal na internetových stránkách poškozenou J. M., která hledala kamaráda pro sport, a předstíral při dalších komunikacích, že má léčitelské schopnosti, že poškozená trpí nádorovým onemocněním, stejně jako její údajná pravá biologická rodina, kterou hledala, a že jedině on je může vyléčit, a vylákal od ní postupně v několika případech částku nejméně 208 670,- Kč jako platbu za údajné léčení její a její biologické rodiny, čemuž poškozená uvěřila, když ji obžalovaný současně ujišťoval, že peníze budou použity na dobročinné účely, konkrétně pro postižené děti v B., přičemž se dále tímto způsobem pokusil na poškozené vylákat další částky v celkové výši 145 200,- Kč, které však tato poškozená už neměla k dispozici, peníze vylákané od ní pod nepravdivými tvrzeními obžalovaný této poškozené nevrátil a ponechal si je pro svoji potřebu, čímž poškozené J. M. způsobil škodu ve výši 208 670,- Kč,
přičemž jednáním uvedeným v bodě III. vylákal od výše uvedených poškozených celkovou částku 1 292 870,- Kč a dále se pokusil vylákat částku 259 200,- Kč.
Jednání obžalovaného popsané ve výroku o vině tohoto rozsudku Vrchního soudu v Praze (dále jen „vrchní soud“) pod body a) až c) označil městský soud ve svém (napadeném) rozsudku jako body IV/1-3 a kvalifikoval jej jako zvlášť závažný zločin znásilnění podle § 185 odst. 1, 2 písm. a), odst. 3 písm. c) tr. zák. n., když uzavřel, že posttraumatická stresová porucha poškozené J. M. je těžkou újmou na zdraví podle § 122 odst. 2 písm. i) tr. zák. n.
Konečně jednání obžalovaného popsané ve výroku o vině tohoto rozsudku vrchního soudu pod bodem d) označil městský soud v napadeném rozsudku pod bodem V. a kvalifikoval jej jako zvlášť závažné zločiny znásilnění podle § 185 odst. 1, 2 písm. a), odst. 3 písm. c) tr. zák. n a obchodování s lidmi podle § 168 odst. 2 písm. a), odst. 4 písm. a) tr. zák. n.
Při tomto výroku o vině uložil městský soud obžalovanému napadeným rozsudkem dva tresty, a sice:
Za trestné činy uvedené pod body I. a II. napadeného rozsudku - a za trestný čin podvodu podle § 250 odst. 1 tr. zák. st., pro který byl obžalovaný pravomocně odsouzen rozsudkem Okresního soudu v Chomutově ze dne 2. 8. 2011, sp. zn. 2T 114/2009, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 28. 2. 2012, sp. zn. 5 To 501/2011 – uložil městský soud podle § 209 odst. 4, § 43 odst. 2 a § 45 odst. 1 tr. zák. n. obžalovanému souhrnný a společný trest odnětí svobody v trvání čtyř let, pro jehož výkon jej podle § 56 odst. 2 písm. c) tr. zák. n. zařadil do věznice s ostrahou. Současně podle § 43 odst. 2 tr. zák. n. zrušil výrok o trestu z cit. rozsudku Okresního soudu v Chomutově, a to včetně všech dalších rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Další (druhý) trest uložil městský soud obžalovanému za trestné činy uvedené pod body III., IV., V. napadeného rozsudku, a to podle § 168 odst. 4, § 43 odst. 1 tr. zák. n. úhrnný trest odnětí svobody v trvání deseti let, pro jehož výkon jej podle § 56 odst. 2 písm. d) tr. zák. n. zařadil do věznice se zvýšenou ostrahou.
Dále městský soud rozhodl o nárocích poškozených na náhradu škody, a to tak, že podle § 228 odst. 1 tr. řádu obžalovanému uložil poškozeným nahradit škodu, jmenovitě
1) S. K., trvale bytem P. 4, K. 1494/40, škodu ve výši 148 000,- Kč, 2) J. M., trvale bytem H. K., Pod Z. 1837/39, škodu ve výši 263 600,- Kč 3) J. M., trvale bytem B. – B., 1. k. 1053, škodu ve výši 208 670,- Kč, 4) I. B., trvale bytem K. – K., O. 3060, škodu ve výši 30 000,- Kč, 5) H. D., trvale bytem P. 5, V. 1034/20, škodu ve výši 305 000,- Kč, 6) H. H., trvale bytem P. 1 – B., N. 1283/16, škodu ve výši 38 600,- Kč, 7) M. J., trvale bytem M., K. H. B. 146/12, škodu ve výši 190 000,- Kč, 8) L. K., trvale bytem K. – B., H. 559, škodu ve výši 194 000,- Kč, 9) I. S., trvale bytem Ch., K. V. 5275, škodu ve výši 475 000,- Kč, 10) D. B., trvale bytem P. 5, Nám. 14. ř. 1381/4, škodu ve výši 88 000,- Kč 11) P. B., trvale bytem P. 45, P., škodu ve výši 68 000,- Kč, 12) I. Š., trvale bytem H. K., S. 1419/1, škodu ve výši 250 000,- Kč 13) M. Š., trvale bytem S. 11, H., okr. K., škodu ve výši 51 577,60 Kč.
Poškozená D. B. byla podle § 229 odst. 2 tr.ř. odkázána se zbytkem uplatněného nároku na náhradu škody na řízení v občanskoprávních věcech.
Napadený rozsudek obsahuje i zprošťující část, kdy obžalovaný byl městským soudem podle § 226 písm. c) tr.ř. zproštěn z podvodného jednání, jehož se měl dopustit v lednu 2011 v Ch. vůči poškozené I. S. Tato zprošťující část rozsudku však nebyla napadena odvoláním, takže není předmětem přezkumu odvolacího soudu a není proto třeba ji dále specifikovat.
Proti tomuto rozsudku podal obžalovaný včasné odvolání, které zaměřil do všech výroků o vině i trestu.
Pokud jde o jednání, jež byla soudem prvního stupně posouzena jako trestné činy podvodu, obžalovaný poukázal na to, že městský soud nevěnoval dostatečnou pozornost hodnocení jednotlivých důkazů a že vycházel téměř výlučně ze svědeckých výpovědí poškozených, které ovšem nebyly jednoznačné. Poškozené také samy svým neodpovědným chováním přispěly k tomu, co se stalo, takže jednání obžalovaného sice může být posuzováno jako neetické, ovšem nezasahuje do trestně právní oblasti a nejedná se proto o trestný čin podvodu, ani o jiný trestný čin. Rovněž částky, které měl obžalovaný na poškozených vylákat, jsou zjevně nadsazené a neodpovídají skutečnosti. To platí zejména o jednání, jehož se měl dopustit vůči poškozené J. M. Co se týče výroku o trestu, první trest odnětí svobody v trvání čtyř let byl obžalovanému napadeným rozsudkem uložen mj. jako souhrnný, ovšem městský soud rozhodoval ve věci 6. 12. 2012, tedy ještě před vydáním amnestie prezidenta ČR z 1. 1. 2013, jíž byl obžalovaný účasten, resp. byl mu touto amnestií prominut téměř celý patnáctiměsíční trest odnětí svobody, k němuž soud prvního stupně souhrnný trest ukládal. Odvolací soud se však touto skutečností musí zabývat, tj. měl by přinejmenším o amnestovanou část dřívějšího trestu, k němuž byl souhrnný trest uložen, souhrnný trest snížit.
V případě jednání obžalovaného, jež bylo městským soudem kvalifikováno jako zvlášť závažné zločiny znásilnění a obchodování s lidmi, obžalovaný namítl, že poškozená J. M. se rozhodně nenacházela ve stavu bezbrannosti, když mohla svůj vztah s obžalovaným kdykoli přerušit, obrátit se na policejní orgány, zdravotnické orgány či své přátelé a známé. Nic takového však neučinila, ačkoli se jedná o osobu, která netrpí žádnou duševní chorobou. Sexuální chování obžalovaného vůči ní proto nemůže být v žádném případě hodnoceno jako trestný čin znásilnění a už vůbec se nemůže jednat o trestný čin obchodování s lidmi, který předpokládá zacházení s oběťmi zcela jiné povahy, a to jednoznačně proti jejich vůli. Již v porovnání názvu tohoto trestného činu a jednání, jež mělo být obžalovanému prokázáno, je zřejmé, že obžalovaný poškozenou neučinil žádným předmětem obchodu.
V petitu odvolání obžalovaného bylo proto navrženo, aby vrchní soud napadený rozsudek v odsuzující části zrušil a věc vrátil městskému soudu (k novému projednání a rozhodnuti).
Když vrchní soud podle § 254 odst. 1, 3 tr.ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost výroků obsažených v odsuzující části napadeného rozsudku, i správnost postupu řízení, jež jim předcházelo, dospěl k následujícím závěrům.
Pokud jde o jednání obžalovaného obsažené pod body I. až III. výroku o vině napadeného rozsudku, městský soud provedl v hlavním líčení úplné a formálně nezávadné dokazování. Takto provedené důkazy v odůvodněného svého rozsudku též velmi podrobně racionálně správně posoudil, takže jeho skutkové zjištění je v tomto směru v zásadním souladu s objektivní realitou (§ 2 odst. 5, 6, § 125 odst. 1 tr.ř.). Dlužno zdůraznit, že hodnocení důkazů je doménou toho soudu, který důkazy provedl. Pokud tento soud provedl úplné, procesně nezávadné dokazování a provedené důkazy logicky správně zhodnotil, není odvolací soud oprávněn do tohoto jeho hodnocení důkazů a z něj vyplývajícího skutkového zjištění jakkoli zasahovat, tj. zpochybňovat jej, měnit či rušit (srov. č. 53/1992 – I. Sb. rozh.tr.). V posuzované věci jsou svědecké výpovědi celé řady jednotlivých poškozených shodné nebo obdobné, takže není důvodu z těchto jejich výpovědí nevycházet, zvláště když jsou podporovány dalšími důkazy, které podrobně rozebírá městský soud v odůvodnění napadeného rozsudku. Obžalovaný se choval téměř ke všem poškozeným velmi podobným způsobem, takže shodným nebo obdobným svědeckým výpovědích jednotlivých poškozených odpovídá i shodný nebo obdobný způsob, jakým je obžalovaný uváděl v omyl a jak jejich omylu ve svůj finanční prospěch využíval. Pokud došlo k určitým disproporcím o výši částek, které obžalovaný na poškozených vylákal, městský soud správně vycházel ze svědeckých výpovědí poškozených, přihlížeje i k bohaté trestné minulosti obžalovaného, a to i v oblasti majetkových trestných činů.
Rovněž právní kvalifikace jednání obžalovaného obsaženého pod body I. až III. výroku o vině napadeného rozsudku - a to jako pokračující dílem dokonaný, dílem nedokonaný trestný čin podvodu podle § 250 odst. 1, 2, § 8 odst. 1 tr. zák. st. a dva pokračující dílem dokonané, dílem nedokonané zločiny podvodu podle § 209 odst. 1, 4 písm. d), § 21 odst. 1 tr. zák. n. – je v souladu se zákonem a stavem věci a v odůvodnění napadeného rozsudku je výstižně vyložena.
Jiná je ovšem situace v případě jednání obsaženého pod body IV. a V. výroku napadeného rozsudku, jehož se obžalovaný dopustil jednáním sexuálního charakteru vůči poškozené J. M. I v tomto směru učinil městský soud na základě formálně nezávadného a úplného dokazování správné skutkové zjištění, které však nepodřadil pod odpovídající ustanovení zvláštní části trestního zákoníku. Městský soud kvalifikoval toto jednání obžalovaného obsažené pod body IV. a V. jako zvlášť závažné zločiny znásilnění podle § 185 odst. 1, 2 písm. a), odst. 3 písm. c) tr. zák. n., a jednání obsažené pod bodem V. též jako zvlášť závažný zločin obchodování s lidmi podle § 168 odst. 2 písm. a), odst. 4 tr. zák. n. V případě zvlášť závažného zločinu znásilnění vycházel městský soud z názoru, že obžalovaný oklamal poškozenou J. M. tvrzeními o její nevyléčitelné nemoci a svých léčitelských schopnostech do té míry, že ji učinil bezbrannou a její bezbrannosti pak využil k uskutečnění pohlavních styků s ní.
Za stav bezbrannosti však nauka trestního práva i publikovaná judikatura považuje takový stav, kdy se oběť nachází v bezvědomí, v totální opilosti, v hlubokém nebo hypnotickém spánku, pod vlivem drog apod. Za stav bezbrannosti lze považovat i určité druhy duševních poruch, resp. mentální zaostalost oběti, její dětský věk atd., kdy oběť není schopna posoudit význam odporu proti vynucovanému pohlavnímu styku (srov. č. 36/1979, č. 17/1982 a č. 43/1994-II. Sb. rozh. tr.). Poškozená J. M. však v době činu byla devětadvacetiletá žena, která podle znaleckého posudku z odvětví psychiatrie, sexuologie a psychologie netrpí a ani v době činu netrpěla žádnou duševní poruchou, je osobností normálně strukturovanou a její IQ se pohybuje v lepším průměru až lehkém nadprůměru.
Je proto třeba souhlasit s právním názorem částečně již naznačeným v napadeném rozsudku, že vzhledem k dlouhodobému ovlivňovaní obžalovaným, že trpí nevyléčitelnou chorobou a že on je schopen jí vyléčit, a to i sexuálním stykem, byla na obžalovaném závislá, ne však zcela bezbranná. Lze důvodně předpokládat, že o tomto chování obžalovaného mohla informovat policejní či zdravotnické orgány, popř. své přátele, což by zajisté vedlo k nápravě psychického stavu, do něhož se dostala. Závislost oběti, na rozdíl od její bezbrannosti, je stav, v němž se oběť nemůže úplně svobodně rozhodovat vzhledem k tomu, že je v určitém směru odkázána na pachatele, není však vůči němu zcela bezbranná a má – pokud nejde o patologickou závislost – stále určitý prostor k svobodnému rozhodování.
Stačí i faktický poměr závislosti (srov. Šámal, P. a kol. Trestní zákoník II. první vydání. Praha: C. H. Beck 2010, 1522 s.). V případě trestného činu (přečinu) sexuálního nátlaku podle § 186 odst. 2 tr. zák. n. je třeba, aby pachatel zneužil závislosti oběti mj. k tomu, že ji přiměje k pohlavnímu styku. O tuto skutkovou podstatu se jednalo v případech obsažených pod body IV./1 – 3 a V. výroku napadeného rozsudku, kdy obžalovaný z výše uvedených důvodů nezneužil bezbrannosti poškozené J. M. k tomu, aby ji znásilnil, ani s ní neobchodoval, ale zneužil její psychické závislosti na něm k tomu, aby v případech uvedených pod bodem IV.
sám - a v případě uvedeném pod bodem V. spolu s dalšími dvěma muži (o nichž tvrdil, že jsou také léčitelé a že i oni přispějí k vyléčení této poškozené) - s ní vykonali pohlavní styky.
Obžalovaný se tedy v těchto případech nedopustil zvlášť závažného zločinu znásilnění podle § 185 odst. 1, 2 písm. a), odst. 3 písm. c) tr. zák. n., resp. zvlášť závažného zločinu obchodování s lidmi podle § 168 odst. 2 písm. a), odst. 4 písm. a) tr. zák. n., nýbrž ve všech těchto případech pokračujícího přečinu sexuálního nátlaku podle § 186 odst. 2 písm. b), a v posledně uvedeném případě též podle odst. 3, tr. zák. n. Vrchní soud proto z podnětu podaného odvolání napadený rozsudek podle § 258 odst. 1 písm. b), c), d), odst. 2 zrušil ve výroku o vině pod body IV. a V. (a v obou výrocích o trestu), a znovu podle § 259 odst. 3 tr.ř. rozhodl tak, že obžalovaného uznal vinným tímto pokračujícím přečinem, který v posledně uvedeném případě vykazuje znaky kvalifikované znakové skutkové podstaty podle § 186 odst. 3 písm. b) tr.zák. n., neboť obžalovaný tento přečin spáchal s dalšími dvěma již zmíněnými osobami. Všechny zákonné znaky pokračování v trestném činu jsou podle § 116 tr. zák. splněny, přičemž pokračování nebrání ani skutečnost, že u některých útoků jde o základní skutkovou podstatu trestného činu a u jiných o kvalifikovanou skutkovou podstatu téhož trestného činu (srov. č. 42/1979-II. Sb. rozh. tr.).
Pokud jde o výroky o trestech, městský soud správně uložil obžalovanému dva tresty, když hranicí mezi souběhem posuzovaných trestných činů a jejich tzv. nepravou recidivou byla doba vyhlášení odsuzujícího rozsudku Okresního soudu v Chomutově ze dne 2. 8. 2011. sp.zn. 114/2009, který nabyl právní moci ve spojení s usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 28. 12. 2012, sp.zn. 5 To 501/2011 (§ 43 odst. 1, 2 tr.zák.n.).
Za trestné činy obsažené pod body I. a II. výroku napadeného rozsudku a za další, sbíhající se trestný čin, pro který byl obžalovaný pravomocně odsouzen již dřívějším rozsudkem, uložil městský soud obžalovanému podle § 209 odst. 4, § 43 odst. 2 a § 45 odst. 1 tr.zák. n. souhrnný a společný trest odnětí svobody v trvání čtyř let, pro jehož výkon jej podle § 56 odst. 2 písm. c) tr. zák. n. zařadil do věznice s ostrahou. Městský soud v této věci meritorně rozhodl 6. 12. 2012, tj. před vyhlášením amnestie prezidenta republiky z 1. 1. 2013. Touto amnestií však bylo z patnáctiměsíčního trestu odnětí svobody, k němuž byl ukládán souhrnný trest, obžalovanému prominuto téměř čtrnáct a půl měsíce, což bylo třeba – i s ohledem na stanovisko obhajoby a intervenující státní zástupkyně Vrchního státního zastupitelství v Praze – vyjádřit přiměřeným zkrácením uloženého trestu. Vrchní soud tedy znovu rozhodl tak, že za uvedené majetkové trestné činy podvodného charakteru uložil obžalovanému podle výše uvedených ustanovení souhrnný a společný trest odnětí svobody v trvání dvou let a devíti měsíců, tedy trest o patnáct měsíců kratší, než jaký byl obžalovanému uložen rozsudkem soudu prvního stupně. V této souvislosti je třeba dodat, že naivita poškozených, které k tvrzením obžalovaného přistupovaly lehkovážně a neověřovaly si je, jejich subjektivní pochybení, ovšem nemůže být vykládána jako polehčující okolnost pro obžalovaného.
Pro výkon tohoto trestu zařadil vrchní soud obžalovaného podle § 56 odst. 2 písm. c) tr. zák. n. zařadil, stejně jako soud prvního stupně, do věznice s ostrahou. Výrok o trestu z dřívějšího pravomocného rozsudku Okresního soudu v Chomutově ze dne 2. 8. 2011, sp. zn. 20T 114/2009, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 28. 2. 2012, sp.zn. 5 To 500/2011, k němuž ukládal souhrnný trest, vrchní soud podle § 43 odst. 2 tr. zák. n. zrušil.
Další trest ukládal vrchní soud obžalovanému za pokračující dílem dokonaný, dílem nedokonaný zločin podvodu podle § 209 odst. 1, 4 písm. d), § 21 odst. 1 tr. zák. n., pro který byl uznán vinným pod bodem III. výroku napadeného rozsudku, a za nově překvalifikovaný pokračující přečin sexuálního nátlaku podle § 186 odst. 2, 3 tr. zák. n., jímž byl uznán vinným již tímto rozsudkem odvolacího soudu. Tento trest uložil vrchní soud jako úhrnný, neboť se týká dvou trestných činů (§ 43 odst. 1 tr. zák. n.) podle trestní sazby § 209 odst. 4 tr. zák. n., jejíž rozpětí je od dvou do osmi let odnětí svobody. Jako k přitěžujícím okolnostem podle § 42 písm. m), n), p) tr. zák. n. přihlédl k tomu, že obžalovaný pokračoval v páchání obou těchto trestných činů delší dobu, dopustil se dvou trestných činů a byl již v minulosti pro jiné úmyslné trestné činy opakovaně odsouzen. Za přiměřený trest proto vrchní soud považoval – i s přihlédnutím k trestu, který obžalovanému uložil městský soud a k tomu, že tímto rozsudkem ukládal dva tresty – úhrnný trest odnětí svobody uložený mírně nad polovinou této trestní sazby, tj. ve výměře šesti let. Stejně jako v případě předešlého trestu odnětí svobody, i v případě tohoto trestu zařadil vrchní soud obžalovaného pro jeho výkon podle § 56 odst. 2 písm. c) tr. zák. n. do věznice s ostrahou.
Zprošťující výrok napadeného rozsudku, jenž nebyl předmětem přezkumu výrok o vině obžalovaného pod body I. až III. napadeného rozsudku a výrok o náhradě škody, který nebyl odvoláním napaden, jsou v souladu se zákonem i stavem věci, takže zůstaly podaným odvoláním nedotčeny. V ostatních výrocích rozhodl vrchní soud z podnětu odvolání obžalovaného tak, jak je vyjádřeno ve výroku jeho rozsudku.