I když trestné činy spáchané v souběhu jsou téže povahy (např. trestné činy namířené proti majetku), ale různé kvalifikace a rozdílné závažnosti, je možno jejich pachatele považovat za zvlášť nebezpečného recidivistu jen ohledně některých z nich; přitom je nutno hodnotit závažnost recidivy ze všech hledisek samostatně u každého trestného činu.
Č. 33/1969 sb. rozh.
I když trestné činy spáchané v souběhu jsou téže povahy (např. trestné činy namířené proti majetku), ale různé kvalifikace a rozdílné závažnosti, je možno jejich pachatele považovat za zvlášť nebezpečného recidivistu jen ohledně některých z nich; přitom je nutno hodnotit závažnost recidivy ze všech hledisek samostatně u každého trestného činu.
(Rozsudek Nejvyššího soudu ze 16. dubna 1969, 2 Tz 9/69.)
Nejvyšší soud zrušil pro porušení zákona v neprospěch obviněného v ustanoveních § 2 odst. 5, 6 § 125 tr. ř. rozsudek krajského soudu v Českých Budějovicích z 30. března 1966, sp. zn. 2 To 122/66 i jemu předcházející rozsudek soudu prvního stupně, jimiž byl obviněný uznán vinným dílem dokonanými, dílem nedokonanými trestnými činy podvodu podle § 250 odst. 1 písm. a) odst. 2 písm. a) tr. zák., trestnými činy rozkrádání majetku v socialistickém vlastnictví podle § 132 odst. 1 písm. c) odst. 2 písm. b) tr. zák. a trestným činem krádeže podle § 247 odst. 1, písm. b) tr. zák., pro jejichž spáchání byl posouzen jako zvlášť nebepečný recidivista ve smyslu § 41 písm. b) tr. zák. a odsouzen k dlouhodobému trestu odnětí svobody.
Pravomocné rozhodnutí je vadné proto, že při hodnocení, zda obviněný trestné činy spáchal za okolností podmiňujících použití vyšší trestní sazby, soudy nepřihlížely ke všem okolnostem významným pro posouzení podmínek, uvedených v § 88 a § 41 tr. zák. Podle shodného závěru obou soudů spáchal obžalovaný trestné činy proti majetku – s výjimkou podvodu ke škodě F. Š. – výdělečně ve smyslu § 89 odst. 5 tr. zák., poněvadž si touto trestnou činností v době, kdy řádně nepracoval, po delší dobu opatřoval alespoň zčásti zdroj svých příjmů. Tyto trestné činy spáchal dále jako zvlášť nebezpečný recidivista ve smyslu § 41 písm. b) tr. zák., poněvadž soustavně páchal úmyslné trestné činy téže povahy, ač byl pro takové trestné činy již vícekrát potrestán.
K okolnosti, která podmiňuje použití vyšší trestní sazby, se však přihlédne – jak výslovně uvádí ustanovení § 88 tr- zák. – jen tehdy, jestliže pro svou závažnost podstatně zvyšuje stupeň nebezpečnosti trestného činu pro společnost. V podstatě stejnou podmínku stanoví dovětek ustanovení § 41 tr. zák. pro případ zvlášť nebexpečné recidivy.
Z odůvodnění napadených rozhodnutí je patrno, že otázku splnění materiální podmínky § 88 tr. zák. z hlediska kvalifikace výdělečnosti oba soudy pominuly, přičemž otázkou materiální podmínky u zvlášť nebezpečné recidivy se zabýval pouze krajský soud a to jen velmi kuse. V tomto směru krajský soud uvádí, že obviněný opětovně zneužíval důvěry spoluobčanů. trestnou činnost začal páchat krátce po odpykání posledního trestu odnětí svobody a způsobil jí nikoliv nevýraznou škodu.
Naznačené hodnocení závažnosti recidivy obsažené v odůvodnění rozsudku krajského soudu je nedostatečné především proto, že se omezuje pouze na některé momenty, ač k správnému závěru o tom, zda recidiva podstatně zvyšuje stupeň nebexpečnosti trestného činu pro společnost, nelze dospět bez současného zhodnocení významu a závažnosti všech okolností případu podle hledisek uvedených v § 3 odst. 4 tr. zák. Přitom hodnocení z hlediska následku trestné činnosti v tom smyslu, že obžalovaný způsobil „nikoliv nevýraznou škodu“, závěr o podstatném zvýšení stupně společenské nebezpečnosti trestné činnosti přesvědčivě nepodepírá, což je zřejmé i z toho, že krajský soud v úvahách o výměře trestu tento závěr sám zeslabuje konstatováním, že „škoda, i když není nevýrazná, není nijak vysoká“.
Soudy se dále omezily na pouhé konstatování faktu předchozích odsouzení, aniž by blíže rozvedly a hodnotily, za jakou konkrétní trestnou činnost byl obviněný v těchto předchozích případech odsouzen, až jen tak mohly závažnost recidivy z hlediska materiální podmínky § 41 tr. zák. odpovědně posoudit.
Okolnost, že pachatel trestného činu se považuje za zvlášť nebezpečného recidivistu, sice vyjadřuje určitou vlastnost pachatele (negativní sklon), avšak zásadně jde o okolnost, která podmiňuje použití vyšší trestní sazby, tedy o znak kvalifikované skutkové podstaty trestného činu. Otázku, zda obviněný má být považován za zvlášť nebezpečného recidivistu, je proto třeba hodnotit u každého spáchaného trestného činu zvlášť a to nejen z hlediska formálních znaků, nýbrž i z hlediska materiální podmínky. Z toho plyne, že i v případech, kdy spáchané trestné činy různé kvalifikace jsou zřetelně téže povahy, avšak rozdílné závažnosti, je možno pachatele považovat za zvlášť nebezpečného recidivistu jen ohledně některého trestného činu. V daném případě bylo třeba z těchto hledisek samostatně hodnotit závažnost recidivy u trestných činů podvodu a krádeže a závažnost recidivy u trestného činu rozkrádání majetku v socialistickém vlastnictví, který spočíval v podvodných útratách v pohostinstvích, jimiž byla celkově způsobena jen velmi malá škoda. Mechanický postup, jaký zvolily soudy v tomto případě, vede vzhledem k úpravě dané ustanovením § 42 tr. zák. k zvyšování trestní sankce, neúměrnému závažnosti spáchané trestné činnosti.
Jestliže soudy při posuzování daného případu nepřihlížely ke všem uvedeným okolnostem, byl jejich postupem porušen zákon i v ustanovení § 2 odst. 6 tr. ř. Poněvadž krajský soud při posuzování daného případu ke všem uvedeným okolnostem nepřihlížel, porušil svým rozsudkem zákon i v ustanovení § 2 odst. 6 tr. ř. rovněž v neprospěch obžalovaného, který byl bez náležitého zhodnocení materiálních podmínek uvedených v § 41 a § 88 tr. zák. uznán vinným podle přísnější právní kvalifikace.