20 Cdo 1044/2004
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Kůrky a soudců JUDr. Františka Ištvánka a JUDr. Vladimíra Mikuška ve věci dobrovolné dražby oprávněné S. b. s., spol. s r.o., proti povinnému J. F., zastoupenému advokátem, vedené u Exekutorského úřadu P. soudním exekutorem JUDr. M. U. pod sp. zn. Dr. 2/03 , o dovolání povinného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 28. listopadu 2003 č.j. 14 Nc 2177/2003-12,
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Městský soud v Praze zastavil řízení o odvolání proti usnesení soudního exekutora, jímž byl udělen vydražiteli příklep k vydraženým nemovitostem a jímž byla vydražiteli stanovena lhůta k zaplacení nejvyššího podání. Soud má za to, že pro projednání odvolání povinného chybí podmínka řízení – jeho funkční příslušnost, neboť exekutor v dané věci postupoval podle § 76 odst. 2 zák. č. 120/2001Sb. a ani tento zákon a ani občanský soudní řád nestanoví, který soud je příslušný k rozhodnutí o odvolání proti usnesení o příklepu vydanému soudním exekutorem.
Proti usnesení krajského soudu podal povinný včasné dovolání, jímž brojí proti v něm vyjádřenému názoru o nedostatku jeho funkční příslušnosti. Postupoval-li soudní exekutor dle ust. § 76 odst. 2 zák. č. 120/2001Sb., mají se na jeho postup použít dle ust. § 69 téhož zákona přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu, proto také soudní exekutor ve svém usnesení, napadeném odvoláním povinného, poučil účastníky o možnosti podat odvolání k Městskému soudu v Praze jako k soudu funkčně příslušnému pro jeho projednání.
Dovolání není přípustné.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští ( § 236 odst. 1 o.s.ř.).
Proti kterým rozhodnutím odvolacího soudu je dovolání přípustné, taxativně stanoví ustanovení § 237 až 239 o.s.ř.
V dané věci, v níž krajský soud zastavil řízení o odvolání pro nedostatek jedné z podmínek řízení (v takovém svém postupu odkazuje na obdobný postup dovolacího soudu vyjádřený v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. dubna 2001 sp. zn. 20 Cdo 2056/2000 uveřejněném v časopise Soudní judikatura č. 10/2001 pod poř. č. 124), nejde o případ rozhodování odvolacího soudu o odvolání proti usnesení soudu I.stupně, jímž by odvolací soud změnil či potvrdil prvostupňové rozhodnutí (§ 237 , 238 a 238a o.s.ř.) anebo jímž by odvolací soud rozhodl způsobem a za podmínek uvedených v ust. § 239 o.s.ř.
Protože dovolání povinného směřuje proti usnesení odvolacího soudu, proti němuž občanský soudní řád nepřipouští dovolání, Nejvyšší soud dovolání povinného podle § 243b odst. 5, § 218 písm. c) o.s.ř. odmítl.
Výrok o nákladech dovolacího řízení vychází z ust. § 243b odst. 5, věty první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o.s.ř.; oprávněnému, jenž by jinak právo na náhradu nákladů řízení měl, však v tomto stádiu řízení náklady řízení nevznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 15. prosince 2004
JUDr. Vladimír Kůrka, v.r.
předseda senátu