20 Cdo 1083/2005
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr.
Františka Ištvánka a soudců JUDr. Vladimíra Kůrky a JUDr. Pavla Krbka ve věci
výkonu rozhodnutí oprávněného Finančního úřadu v L. proti povinnému M. Š.,
zastoupenému advokátem, za účasti manželky povinného J. Š., prodejem
nemovitostí, pro 962.536,58 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v
Blansku pod sp. zn. E 781/98, o dovolání povinného proti usnesení Krajského
soudu v Brně ze dne 30. listopadu 2004, č. j. 12 Co 755/2004 - 133, takto :
I. Dovolání se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího
řízení.
Odvolací soud zrušil usnesení, kterým soudu prvního stupně vydal
dražební vyhlášku, a to v napadených výrocích o výsledné ceně dražené
nemovitosti, o výši nejnižšího podání i o výši jistoty a způsobu jejího
zaplacení, a řízení ve věci vydání nové dražební vyhlášky zastavil. V
posuzované věci dospěl odvolací soud k závěru, že v této věci byla opětovně
vydána dražební vyhláška poté, co předcházející dražební vyhláška vydaná
usnesením soudu prvního stupně ze dne 21. května 2003, č. j. E 781/98-97, byla
usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 31. prosince 2003, č. j. 12 Co
674/2003-103, v napadených výrocích – o výsledné ceně dražené nemovitosti, o
výši nejnižšího podání i o výši jistoty a způsobu jejího zaplacení – jako věcně
správná potvrzena. Dle názoru odvolacího soudu tak prvoinstanční soud
nerespektoval jednu ze základních podmínek řízení – překážku věci pravomocně
rozsouzené – a jeho rozhodnutí je proto v odvoláním napadené části vadné pro
neodstranitelný nedostatek podmínky řízení.
Povinný ve včasném dovolání namítl, že nesouhlasí se způsobem určení
výše ceny dražené nemovitosti a z toho důvodu ani s výší nejnižšího podání a
výši jistoty, neboť stanovená cena neodpovídá skutečné ceně nemovitostí v daném
místě a čase. Dle názoru povinného nebyl znalecký posudek vypracován v souladu
s předpisy týkajícími se oceňování nemovitostí v daném místě a čase. Povinný
dále nesouhlasí s postupem odvolacího soudu, dle kterého má soud prvního stupně
vycházet z premisy, že dražba nemovitostí již byla pravomocně nařízena
usnesením ze dne 21. května 2003, č. j. E 781/98-97. Obsahově [viz § 41 odst. 2
zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů
(dále také jen „o.s.ř.“)] tak dovolání míří na důvod uvedený v § 241a odst. 2
písm. b/ o. s. ř., tedy že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném
právním posouzení věci.
Dovolání je přípustné podle ustanovení § 236 odst. 1 o.s.ř., neboť
směřuje proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo rozhodnutí soudu prvního
stupně zrušeno a řízení zastaveno (§ 239 odst. 1 písm. a/ o.s.ř.).
Dovolání však není důvodné.
Při přezkumu rozhodnutí odvolacího soudu je dovolací soud vázán důvody (včetně
jejich konkrétního vymezení), které byly dovoláním uplatněny; je-li dovolání
přípustné – jako v projednávaném případě – přihlédne dovolací soud z úřední
povinnosti též k vadám uvedeným v § 229 odst. 1, odst. 2 písm. a/, b/ a odst. 3
o.s.ř., jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné
rozhodnutí ve věci (§ 242 odst. 3 o.s.ř.).
Protože uvedené vady namítány nebyly a ze spisu se nepodávají, je předmětem
dovolacího přezkumu posouzení závěru odvolacího soudu vedoucího ke zrušení
usnesení soudu prvního stupně v napadených výrocích (o výsledné ceně dražené
nemovitosti, o výši nejnižšího podání a výši a způsobu jejího zaplacení) a
zastavení řízení.
Podle § 336 odst. 1 o.s.ř. soud po právní moci usnesení o nařízení výkonu
rozhodnutí ustanoví znalce, kterému uloží, aby ocenil nemovitost a její
příslušenství a aby ocenil jednotlivá práva a závady s nemovitostí spojené.
Podle § 336a odst. 1 soud určí podle výsledků ocenění a ohledání provedeného
podle § 336 o.s.ř. a/ cenu nemovitosti a jejího příslušenství, b/ cenu
jednotlivých práv a závad s nemovitostí spojených, c/ závady, které prodejem v
dražbě nezaniknou a d/ výslednou cenu.
Dle ustanovení § 336b odst. 1 o.s.ř. soud po právní moci usnesení o ceně (§
336a o.s.ř.) nařídí dražební jednání (dražbu), přičemž ve výroku usnesení o
nařízení dražebního jednání (dražební vyhlášce) soud uvede náležitosti
taxativně vypočtené v ustanovení § 336b odst. 2 o.s.ř.
Podle § 159a odst. 5 o.s.ř. jakmile bylo o věci pravomocně rozhodnuto, nemůže
být v rozsahu závaznosti výroku rozsudku (a ve smyslu § 167 odst. 2 o.s.ř. též
usnesení) pro účastníky a popřípadě jiné osoby věc projednávána znovu. Dle §
104 odst. 1 věta první o.s.ř. jde-li o takový nedostatek podmínky řízení, který
nelze odstranit, soud řízení zastaví.
S důvody, které vedly odvolací soud ke zrušení usnesení soudu prvního stupně a
k zastavení řízení ve věci vydání nové dražební vyhlášky, dovolatel nikterak
nepolemizuje, toliko – bez jakékoliv právní argumentace – s takovýmto postupem
nesouhlasí.
Dovolací soud nemá žádného důvodu nesouhlasit s právními závěry odvolacího
soudu co do právní povahy jednotlivých obligatorních náležitostí usnesení o
nařízení dražby (dražební vyhlášky), vázanosti soudu jednotlivými částmi
(výroky) rozhodnutí a jejich závazností. Výroky usnesení o nařízení dražby v
části uvádějící údaje o výsledné ceně nemovitostí, výši jistoty a způsobu
jejího zaplacení, výši nejnižšího podání a o závadách, které prodejem
nemovitostí nezaniknou, mají co do své právní povahy závazný charakter a
pravomocné usnesení o nařízení dražby v této části představuje překážku věci
rozsouzené a soud proto již v tomto rozsahu nemůže opětovně rozhodovat (shodně
viz usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 5. března 2003, č. j. 20 Co
89/2003, publikované v časopise Soudní judikatura č. 4/2003, poř. č. 71).
Nejvyšší soud dovolateli jen na vysvětlenou vyjadřuje, že se zásadně mýlí, má-
li zato, že je možné ve fázi nařízení dražebního jednání namítat nesprávnou
výši výsledné ceny dražené nemovitosti (§ 336b odst. 2 písm. c/ o. s. ř.). Z §
336b odst. 1 plyne povinnost soudu vycházet při stanovení odhadní ceny v
dražební vyhlášce z pravomocného usnesení, kterým byla ve smyslu ustanovení §
336a odst. 1 a 4 o.s. ř. určena odhadní cena nemovitosti. V předmětné věci
byla výsledná cena nemovitosti určena usnesením soudu prvního stupně ze dne 12.
července 2001, č. j. E 781/98-83, které bylo následně potvrzeno usnesením
odvolacího soudu ze dne 29. října 2002, č. j. 44 Co 340/2001-93. Při vydání
dražební vyhlášky tedy již otázka odhadní ceny dražené nemovitosti nemůže být
znovu zkoumána; to neplatí jen tehdy, jestliže se po vydání usnesení podle
ustanovení § 336a odst. 4 o. s. ř. změnily poměry natolik, že určená odhadní
cena nemůže nadále obstát, nebo vyjdou-li teprve po vydání tohoto usnesení
najevo závady váznoucí na nemovitosti nebo práva (výhody) spojené s
nemovitostí, které mají (srov. § 336a odst. 1, 2 a 3 o. s. ř.) vliv na určení
odhadní ceny (viz usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. dubna 1998, sp. zn. 2
Cdon 1953/97, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek 2/1999, č.
11); o takový případ se však v projednávané věci nejedná.
Pokud pak dovolatel pro podporu svého závěru co do nesprávného určení výsledné
ceny dražené nemovitosti odkazuje ve svém podání na usnesení Krajského soudu v
Praze ze dne 8. července 2004, sp. zn. 20 Co 319/2004 a ze dne 2. července
2004, sp. zn. 20 Co 321/2004 (publikovaných v časopise Soudní rozhledy č.
2/2005), dovolací soud uzavírá, že tato rozhodnutí na řešenou problematiku
nedopadají. V uvedených rozhodnutích se toliko precizují zásady, ze kterých je
soudní znalec povinen vycházet ve znaleckém posudku při stanovování obvyklé
ceny nemovitostí (§ 336 odst. 1 o.s.ř.).
Pro úplnost je vhodné uzavřít, že smyslem relativně samostatné fáze řízení o
určení ceny nemovitosti není zjištění takové ceny postihované nemovitosti, za
kterou bude prodána, ale stanovení podkladu pro nejnižší podání podle § 336e
odst. 1 o.s.ř.(viz JUDr. Vladimír Kůrka, JUDr. Ljubomír Drápal, Výkon
rozhodnutí v soudním řízení, Linde Praha, 2004, str.528). Až samotný výsledek
dražby může odpovědět na otázku, jakou má nemovitost hodnotu, za níž může být
obecně prodána. Pokud je tedy tržní cena nemovitosti vyšší než cena uvedená v
dražební vyhlášce, pak se tato skutečnost projeví při samotné dražbě.
Protože je rozhodnutí odvolacího soudu o zrušení prvostupňového rozhodnutí v
již rozsouzených otázkách a o zastavení řízení ve věci vydání nové dražební
vyhlášky správné, postupoval dovolací soud podle ustanovení § 243b odst. 2
o.s.ř. a dovolání povinného jako nedůvodné zamítl.
Povinný s dovoláním úspěšný nebyl, oprávněnému, který by jinak měl
právo na náhradu nákladů dovolacího řízení, žádné takové náklady (podle obsahu
spisu) nevznikly. Této procesní situaci odpovídá ve smyslu ustanovení § 142
odst. 1, 224 odst. 1 a § 243b odst. 5 o.s.ř. výrok o tom, že na náhradu nákladů
dovolacího řízení nemá právo žádný z účastníků.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 17.srpna 2005
JUDr. František I š t v á n e k , v.r.
předseda senátu