20 Cdo 1129/2007
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr.
Vladimíra Mikuška a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Miroslavy Jirmanové v
exekuční věci oprávněných a) D. S., b) H. Ch., proti povinnému K. T.,
zastoupenému advokátem, pro 392.226,50 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního
soudu Praha - západ pod sp. zn. 13 Nc 2184/2006, o dovolání povinného proti
usnesení Krajského soudu v Praze z 30.6.2006, č.j. 30 Co 305/2006-43, takto:
Dovolání se odmítá.
V záhlaví uvedeným rozhodnutím krajský soud potvrdil usnesení ze 3.3.2006, č.j.
13 Nc 2184/2006-14, kterým okresní soud nařídil podle svého usnesení z 28. 6.
1995, č.j. 4 C 971/94-46, k uspokojení pohledávky 392.226,50 Kč s 33 % úroky z
prodlení od 1. 7. 1993 do zaplacení a náhrady nákladů předcházejícího řízení
9.850,- Kč na majetek povinného exekuci, jejímž provedením pověřil tam
označeného soudního exekutora. Odvolací soud měl předpoklady pro nařízení
exekuce za splněny, zejména dospěl k závěru, že oprávněné jsou aktivně věcně
legitimovány, jelikož dohodou o vypořádání nároků, která splňuje náležitosti
listiny uvedené v § 256 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu
ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“), prokázaly, že jim byla
postoupena pohledávka z exekučního titulu. Odvolací soud nepřihlédl k listině,
jež měla dokládat postoupení pohledávky první oprávněnou na Č. i. a f. s., s.
r. o., jelikož tato listina nesplňovala požadavky předepsané ustanovením § 256
o.s.ř. (zejména ověřené podpisy); navíc nešlo o postoupení pohledávek obou
oprávněných.
V dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení § 237 odst. 1 písm. c)
o.s.ř., aniž však vysvětluje v čem, tedy pro řešení které právní otázky, by
mělo mít napadené rozhodnutí zásadní právní význam, povinný namítá nesprávné
právní posouzení věci. Naplnění dovolacího důvodu podle § 241a odst. 2 písm. b)
o.s.ř. spatřuje především v kladném posouzení aktivní legitimace oprávněných.
Jejich právní předchůdce, Z. d. D. v likvidaci, mu totiž postoupení pohledávky
oprávněným nikdy nedoručilo, ani jinak neoznámilo, je tedy podle jeho názoru
cesse ve vztahu k němu neúčinná. Nedostatek aktivní legitimace oprávněných
povinný dovozuje také z toho, že první oprávněná svou nyní vymáhanou pohledávku
postoupila Č. i. a f. s., s.r.o., jež mu postoupení oznámila a vyzvala ho k
plnění. Povinný dále v dovolání namítá, že je-li exekucí vymáhána částka pouze
392.226,50 Kč, ačkoli ve vypořádací dohodě mezi z. d. a oprávněnými podle
zákona č. 229/1991 Sb. o půdě i v exekučním titulu se hovoří o částce
492.226,50 Kč tedy částce o 100.000,- Kč vyšší, je podle jeho názoru postupní
dohoda zmatečná a neurčitá. Konečně pak dovolatel namítá, že vymáhaná
pohledávka zanikla započtením (uplatněným dopisem z 5.8.1996) jeho
(proti)pohledávky, kterou měl v částce 503.765,50 Kč za J. B., a že k této
námitce odvolací soud nepřihlédl.
Dovolání není přípustné.
Podle ustanovení § 236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná
rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Je-li napadeným rozhodnutím – jako v projednávaném případě – usnesení
odvolacího soudu (kterému nepředcházelo kasační rozhodnutí), jímž bylo
potvrzeno usnesení, kterým soud prvního stupně rozhodl o návrhu na nařízení
výkonu rozhodnutí (exekuce, § 130 zákona č. 120/2001 Sb.), je dovolání ve
smyslu § 238a odst. 1 písm. c) o.s.ř. přípustné jen za podmínek vymezených v
ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. (srov. § 238a odst. 2 o.s.ř.), které
ji spojuje se závěrem dovolacího soudu, že napadené rozhodnutí má ve věci samé
po právní stránce zásadní význam. O takový případ jde zejména tehdy, řeší-li
právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo
která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-
li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§ 237 odst. 3 o.s.ř.).
Dovolací přezkum předjímaný ustanovením § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. je
předpokládán zásadně pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního
právního významu; dovolání lze tudíž odůvodnit jedině ustanovením § 241a odst.
2 písm. b) o.s.ř., tj. tím, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném
právním posouzení věci. Tímto důvodem je pak dovolací soud vázán (včetně jeho
obsahového vymezení) a pouze v jeho intencích posuzuje, zda rozhodnutí
odvolacího soudu má skutečně zásadní právní význam (§ 242 odst. 3, věta první,
o.s.ř.).
O všech dovolacích námitkách, o nichž má Nejvyšší soud rozhodnout v daném
řízení, bylo již rozhodnuto, a to usnesením z 24.2.2009, č.j. 20 Cdo
1512/2007-287, v němž Nejvyšší soud odmítl dovolání téhož povinného proti
usnesení z 25.10.2006, č.j. 20 Co 460/2006-204, jímž Krajský soud v Praze
potvrdil usnesení z 10.2.2006, č.j. E 10/98-174, ve znění doplňujícího usnesení
z 29.8.2006, č.j. E 10/98-199, kterým Okresní soud Praha - západ nařídil k
vymožení téže pohledávky s příslušenstvím na základě téhož titulu ve prospěch
týchž oprávněných a proti témuž povinnému výkon rozhodnutí prodejem
nemovitostí. Pokud tedy jde o obě námitky nedostatku aktivní legitimace
oprávněných, o námitku zmatečnosti a neurčitosti postupní smlouvy (vyvozenou ze
skutečnosti, že exekucí vymáhaná částka je nižší než uvedená v postupní
smlouvě), a konečně i o námitku zániku vymáhané pohledávky započtením, odkazuje
dovolací soud na své výše uvedené rozhodnutí z 24.2.2009, č.j. 20 Cdo
1512/2007-287, zejména na poslední odstavec třetí strany, stranu čtvrtou a
první odstavec strany páté.
Protože dovolání není přípustné ani podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c)
o.s.ř., Nejvyšší soud je odmítl (§ 243b odst. 5, věta první, § 218 písm. c/
o.s.ř.).
Pokud jde o aplikaci ustanovení § 243c odst. 2 o.s.ř. v nyní účinném (viz níže)
znění, umožňujícího dovolacímu soudu „pouze stručně vyložit důvody, pro něž je
dovolání nepřípustné“ (viz Čl. I, bod 100. novely č. 7/2009 Sb.), ta vyplývá z
přechodných ustanovení této novely, a to její části první, Čl. II, bodu 12. a
části dvacáté čtvrté, Čl. XXVII, dle něhož právě ustanovení Čl. I, bodu 100.
nabývá (kromě několika dalších ustanovení) účinnosti patnáctým dnem po
vyhlášení zákona, tedy dnem 23. ledna 2009.
O případných nákladech dovolacího řízení bude rozhodnuto podle ustanovení Hlavy
VI. exekučního řádu.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 18. března 2009
JUDr. Vladimír Mikušek, v.
r.
předseda senátu