USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Aleše Zezuly a
soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Zbyňka Poledny v exekuční věci
oprávněné společnosti FALCONCREEK INVESTMENTS LTD, reg. č. HE354191, se sídlem
Athinon 5, 1015 Agios Antonios, Nikósie, Kyperská republika, zastoupené JUDr.
Ing. Karlem Goláněm, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze, Letenská 121/8, proti
povinnému J. K., zastoupenému JUDr. Ing. Pavlem Cinkem, LL.M., advokátem se
sídlem v Plzni, Veleslavínova 363/33, pro 262 349,71 Kč s příslušenstvím,
vedené u Okresního soudu Plzeň-město pod sp. zn. 77 EXE 811/2013, o dovolání
povinného proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 18. ledna 2024, č. j.
13 Co 261/2023-93, t a k t o:
Dovolání se zamítá.
1) Ve shora specifikované věci Krajský soud v Plzni (dále „odvolací
soud“) usnesením ze dne 18. 1. 2024, č. j. 13 Co 261/2023-93, k odvolání
povinného potvrdil usnesení Okresního soudu Plzeň-město (dále „soud prvního
stupně“) ze dne 17. 4. 2023, č. j. 77 EXE 811/2013-41, ve znění opravného
usnesení soudu prvního stupně ze dne 21. 9. 2023, č. j. 77 EXE 811/2013-72,
jímž soud prvního stupně zamítl návrh povinného na částečné zastavení exekuce
přikázáním pohledávky „vůči Generali penzijní společnost a. s., IČ 61858692, z
titulu smlouvy povinného číslo XY“. 2) Odvolací soud vyšel ze zjištění, že posuzované exekuční řízení bylo
zahájeno dne 23. 4. 2013 podáním exekučního návrhu právní předchůdkyní
oprávněné (CDV-3, LTD, se sídlem v Londýně, 133 Fleet Street, EC4A 2BB, Spojené
království Velké Británie a Severního Irska) a provedením exekuce byl za účelem
vymáhání pohledávky ve výši 262 349,71 Kč s příslušenstvím podle vykonatelného
rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 30. 1. 2013, č. j. 62 C 768/2012-12
(dále „exekuční titul“), pověřen soudní exekutor JUDr. Tomáš Vrána, Exekutorský
úřad Přerov. V průběhu řízení došlo ke změně soudního exekutora a s účinky od
1. 4. 2016 vede exekuci JUDr. Lukáš Jícha, Exekutorský úřad Přerov. Dne 4. 7. 2016 vydal exekutor pod č. j. 203 EX 15374/13-23 exekuční příkaz k provedení
exekuce přikázáním pohledávky, kterou má povinný vůči Generali penzijní
společnost a. s. (původně pod názvem Penzijní společnost České spořitelny, a. s. - dále „penzijní společnost“ či „penzijní fond“) z titulu nároku povinného
na plnění ze smlouvy o penzijním připojištění založeném ke dni 1. 8. 2007 (viz
shora - dále „penzijní připojištění“). Namítal-li povinný, že pohledávky na
účtu penzijní společnosti nepodléhají exekuci z důvodu, že úložky provedené
povinným na účet penzijního připojištění byly v době před a po zahájení
exekučního řízení činěny z nezabavitelné části jeho mzdy, která povinnému
zůstala po postižení mzdy ve prospěch jiných exekucí, odvolací soud takovou
námitku (ve shodě se soudem prvního stupně) neuznal. Citoval ustanovení § 303
odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších
předpisů (dále „o. s. ř.“), a bez pochybností uzavřel, že exekučním příkazem
postižené pohledávky vůči penzijní společnosti nepředstavují nezabavitelnou
část mzdy, jejíž zákonná ochrana „neslouží k tvorbě úspor povinným po řadu let,
jak je tomu v daném případě, do budoucna“. Takové úspory nashromážděné za řadu
let tudíž nejsou nezabavitelným minimem určeným k uspokojování nezbytných
potřeb povinného a jím vyživovaných osob, tudíž smysl právní úpravy
nezabavitelné částky podle § 278 a § 299 odst. 1 o. s. ř. nemůže být v případě
povinného popřen. Důvod k zastavení exekuce podle § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. proto není naplněn, a to ani v souvislosti s nepřiměřeností rozsahu
postiženého majetku povinného vůči vymáhané pohledávce oprávněné (§ 268 odst. 4
o. s. ř.), jestliže doposud nebylo „ničeho vymoženo“ a předmětné přikázání
pohledávky je jediným způsobem uspokojení vymáhané pohledávky „z převažující
části“.
3) Usnesení odvolacího soudu napadl povinný dovoláním, jehož přípustnost
spatřoval v tom, že rozhodnutí odvolacího soudu (a rovněž i soudu prvního
stupně) závisí na vyřešení právní otázky, která v rozhodování dovolacího soudu
dosud nebyla vyřešena. Takovou otázkou je, „zda je možné z nezabavitelného
minima, které jako jediné povinnému zůstalo po provedení srážek z jeho mzdy, po
uspoření části tohoto nezabavitelného minima i toto uspořené aktivum následně
povinnému zabavit, resp. strhnout na exekuci“. 4) Dovolatel argumentoval tím, že za situace, kdy střádal části
nezabavitelného minima na penzijní připojištění tak, aby si tyto prostředky v
důchodu vyplácel pravidelně měsíčně formou renty, pak mezi důchodem a mzdou
není pro příjemce zásadní rozdíl, tj. důchod by měl být stejně jako mzda
ochráněn (v souladu s judikaturou Nejvyššího správního soudu, konkrétně jeho
rozsudkem ze dne 3. dubna 2012, č. j. 2 Afs 80/2011-60, i Ústavního soudu, jeho
nálezem ze dne 20. října 2016, sp. zn. IV. ÚS 121/16). Opačný závěr by znamenal
svémocný zásah veřejné moci do základních práv a svobod povinného. Navrhl z
uvedených důvodů, aby Nejvyšší soud napadené usnesení odvolacího soudu
(případně i usnesení soudu prvního stupně) zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu
(soudu prvního stupně) k dalšímu řízení. 5) Oprávněná se k dovolání nevyjádřila. 6) Nejvyšší soud jako soud dovolací (viz § 10a o. s. ř.) rozhodl o
dovolání povinného podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a
některé další zákony), dále opět „o. s. ř.“, a po zjištění, že dovolání proti
pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno k tomu legitimovaným
účastníkem exekučního řízení (viz § 36 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb., o
soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších
zákonů, ve znění pozdějších předpisů - dále „ex. řád“) ve lhůtě uvedené v
ustanovení § 240 odst. 1 o. s. ř., dospěl bez jednání (§ 243a odst. 1 věta
první o. s. ř.) k závěru, že dovolání sice je v otázce exekučního postižení
penzijního připojištění přikázáním pohledávky přípustné, neboť v těchto
poměrech nebyla právní otázka v rozhodovací praxi dovolacího soudu dosud
vyřešena (§ 237 o. s. ř.), není však opodstatněné. 7) V první řadě je třeba zmínit, že přikázáním pohledávky jsou v
posuzované exekuci vydaným exekučním příkazem postiženy finanční prostředky,
jež představují pohledávku povinného z titulu penzijního připojištění vůči
penzijnímu fondu, což je způsob spoření, jímž se povinný zajišťuje na penzi a
které je součástí tzv. třetího pilíře tuzemského důchodového systému (srov. zákon č. 42/1994 Sb., o penzijním připojištění se státním příspěvkem a o
změnách některých zákonů souvisejících s jeho zavedením, ve znění pozdějších
předpisů - dále „ZoPP“).
Penzijním připojištěním zákon rozumí shromažďování
peněžních prostředků od účastníků penzijního připojištění (dále jen „účastník“)
a státu poskytnutých ve prospěch účastníků, nakládání s těmito prostředky a
vyplácení dávek penzijního připojištění (§ 1 odst. 2 ZoPP). Příspěvky účastníků
zákon nijak nedefinuje (neurčuje pozitivně či negativně jejich původ či zdroj),
toliko stanoví jejich minimální výši a splatnost (srov. § 27 ZoPP). Penzijní
připojištění uvedeného typu bylo možné uzavřít nejpozději do 30. 11. 2012,
přičemž od 1. 1. 2013 bylo uvedené spoření nahrazeno doplňkovým penzijním
spořením (viz zákon č. 427/2011 Sb.). Pohledávka účastníka vůči penzijnímu
fondu z titulu penzijního připojištění sjednaného v režimu ZoPP (jako tomu bylo
v případě dovolatele) zahrnovala, resp. zahrnuje vedle příspěvků účastníka
penzijního připojištění a příspěvků státu rovněž (fakultativně) příspěvky od
třetích osob (typicky od zaměstnavatele účastníka) a výnosy z uvedených
příspěvků (u povinného představovala ke dni 13. 2. 2022 naspořená částka jeho
příspěvků 384 000 Kč, příspěvky zaměstnavatele 267 316 Kč, příspěvky státu 31
270 Kč a výnosy 45 778,14 Kč, jak na základě dokazování konstatovaly soudy obou
stupňů). 8) Argumentuje-li dovolatel v souvislosti s předestřenou otázkou
nezabavitelnými částkami ze své mzdy (viz § 278 a násl. o. s. ř.), jimiž měl do
sjednaného penzijního připojištění přispívat, předně přehlíží, že nezabavitelné
částky z měsíční mzdy jsou chráněny v rámci vedení výkonu rozhodnutí (exekuce)
srážkami ze mzdy, což ale neplatí u posuzovaného přikázání pohledávky (§ 303 a
násl. o. s. ř., viz rovněž § 52 odst. 1 a § 59 odst. 1 písm. b/ ex. řádu). Jakoukoli procesní analogii v tomto směru je třeba odmítnout coby zásadně
nepřípustnou. Jinak řečeno, ve věci dovolatele je postižena nikoli jeho mzda,
ale pohledávka z titulu penzijního připojištění, čemuž zákon, vyjma
garantovaného trojnásobku životního minima jednotlivce - fyzické osoby (srov. §
304b odst. 1 o. s. ř.), nebrání (srov. dále též § 304a odst. 1 o. s. ř.). K
tomu je nutno zdůraznit, že pohledávka povinného představuje jím naspořené
peněžní prostředky, od nichž není potřebné části exekučně dříve nepostižených
mezd povinného, tj. částek v nezabavitelné výši, oddělovat, neboť vkladem do
penzijního připojištění (spoření) ztratily původní charakter (srov. mutatis
mutandis odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. března 2011, sp. zn. 20 Cdo 4105/2009). Nadto by byl takový postup separace jednotlivých příspěvků
do penzijního připojištění značně skutkově a důkazně složitý (a procesně
nehospodárný), odporující primárně teleologickému výkladu právní úpravy. V
neposlední řadě je namístě připomenout (s odkazem na obsahové složení
penzijního připojištění - viz shora), že pohledávka účastníka (povinného) vůči
penzijnímu fondu nezahrnuje pouze úsporu peněžních prostředků povinného, ale
rovněž příspěvky státu, resp. zaměstnavatele povinného, a výnosy fondu, ve
vztahu k nimž argumentaci „nepostižitelné části mzdy“ jakožto původu příspěvku
(byť argumentaci chybnou) nelze použít již toliko z podstaty takového tvrzení.
9) Je tak možné shrnout, že exekuci (výkon rozhodnutí) přikázáním
pohledávky z titulu penzijního připojištění povinného (fyzické osoby) u
penzijního fondu lze za podmínek zákona (§ 303 a násl. o. s. ř.) provést bez
ohledu na skutečnost, že část pohledávky může mít původ v exekučně
nezabavitelných částkách mzdy povinného, neboť v tomto rozsahu částky mzdy
vložením do úspor ve formě penzijního připojištění pozbyly původní charakter. 10) Protože napadené usnesení odvolacího soudu je „věcně“ správné, žádné
vady řízení nebyly zjištěny (ani dovolatelem označeny) a v rozhodování soudů
obou stupňů nelze spatřovat jakýkoli ústavněprávní deficit, Nejvyšší soud ze
shora uvedených důvodů bez jednání (§ 243a odst. 1 o. s. ř.) dovolání povinného
podle § 243d odst. 1 písm. a) o. s. ř. zamítl.
11) O náhradě nákladů dovolacího řízení bude rozhodováno ve zvláštním
režimu (viz § 87 a násl. ex. řádu).
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 7. 11. 2024
JUDr. Aleš Zezula
předseda senátu