20 Cdo 128/2004
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy
JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Vladimíra Mikuška a JUDr. Vladimíra Kůrky v
exekuční věci oprávněného K. M., zastoupeného advokátem, proti povinnému P.
Š., zastoupenému advokátem, pro 220.000,- Kč s příslušenstvím, vedené
u Okresního soudu Plzeň - město pod sp. zn. 73 Nc 622/2003, o dovolání
povinného proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 26. 6. 2003, č.j. 18 Co
297/2003-49, takto:
Dovolání se odmítá.
V záhlaví označeným rozhodnutím krajský soud potvrdil usnesení ze
dne 26. 3. 2003, č.j. 73 Nc 622/2003-8, kterým Okresní soud Plzeň -
město nařídil podle svého rozsudku ze dne 27. 4. 2001, sp. zn. 16 C 29/2001, k
vydobytí pohledávky 220.000,- Kč s 26 % úroky od 29. 6. 1998 do zaplacení a
nákladů předcházejícího řízení (27.758,20 Kč) exekuci, jejímž provedením
pověřil JUDr. J. D., soudního exekutora (§ 44 odst. 2 zákona č. 120/2001 Sb., o
soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších
zákonů, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „zákon č. 120/2001 Sb.“).
Předpoklady pro nařízení exekuce měl odvolací soud za splněny, zejména – po
zjištění, že podkladové rozhodnutí bylo řádně doručeno opatrovníku, který byl
ve smyslu § 29 odst. 3 občanského soudního řádu ustanoven povinnému jako
účastníku neznámého pobytu – uzavřel, že exekuční titul (§ 40 odst. 1 písm. a/
zákona č. 120/2001 Sb.) je vykonatelný.
Rozhodnutí odvolacího soudu napadl povinný dovoláním, jímž (podle
obsahu) namítá nesprávné právní posouzení věci (§ 241a odst. 2 písm. b/ zákona
č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů, dále též
jen „o.s.ř.“). Podle názoru dovolatele není k výkonu navržený rozsudek „řádným
exekučním titulem,“ neboť byl doručen toliko jeho opatrovníku; pro jeho
ustanovení však nebyly splněny zákonné podmínky (kdyby soud v nalézacím řízení
učinil opatření ke zjištění pobytu, zjistil by, že se povinný zdržuje na adrese
svého trvalého bydliště).
Dovolání není přípustné.
Podle ustanovení § 236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout
pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Je-li napadeným rozhodnutím – jako v projednávaném případě – usnesení
odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení, kterým soud prvního stupně
rozhodl o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí (exekuce, viz § 130 zákona č.
120/2001 Sb.), je dovolání ve smyslu § 238a odst. 1 písm. c/ o.s.ř. přípustné
za podmínek vymezených v § 237 odst. 1 písm. b/ nebo c/ o.s.ř. (srov. § 238a
odst. 2 o.s.ř.). Protože použití ustanovení § 237 odst. 1 písm. b/ o.s.ř. je
vyloučeno (rozhodnutí, jímž soud prvního stupně nařídil exekuci, nepředcházelo
dřívější – odvolacím soudem zrušené – rozhodnutí téhož soudu), zbývá
přípustnost dovolání vyvozovat již jen z ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/
o.s.ř., které ji spojuje se závěrem dovolacího soudu, že napadené rozhodnutí má
ve věci samé po právní stránce zásadní význam. O takový případ jde zejména
tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla
vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována
rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§ 237 odst. 3
o.s.ř.).
Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu citovaného ustanovení
spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po stránce právní, vyplývá, že
dovolací přezkum se může týkat jen právních otázek, jejichž posouzení by mohlo
být relevantní i pro posouzení obdobných právních poměrů a jež by tak mohlo mít
vliv na rozhodovací činnost soudů obecně (což rozhodnutí zásadního právního
významu ve smyslu § 237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. předpokládá); dovolání lze
tudíž odůvodnit jen ustanovením § 241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř.
(nesprávným právním posouzením věci), jehož dovolatel také užil. Při přezkumu
napadeného rozhodnutí – a tedy i v rámci posouzení zásadního významu právních
otázek, jejichž řešení odvolacím soudem dovolatel zpochybnil – je dovolací soud
uplatněným důvodem včetně jeho obsahového vymezení vázán (§ 242 odst. 3, věta
první, o.s.ř.).
Otázka, kterou dovolatel předestřel pro účely dovolacího přezkumu (zda
v exekuci může být významná námitka, že v řízení, jehož výsledkem bylo vydání
podkladového rozhodnutí, nebyly splněny podmínky pro ustanovení opatrovníka, s
nímž nalézací soud namísto účastníka jednal), výše uvedené znaky nesplňuje,
neboť odvolací soud ji vyřešil v souladu s judikaturou (srov. usnesení
Nejvyššího soudu ze dne 25. 10. 2002, sp. zn. 20 Cdo 554/2002, uveřejněné ve
Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek 7/2004 pod č. 62).
Není-li dovolání přípustné podle žádného v úvahu připadajícího
ustanovení občanského soudního řádu, Nejvyšší soud je odmítl (§ 243b odst. 5,
věta první, § 218 písm. c/ o.s.ř.).
O nákladech, jež oprávněnému vznikly v dovolacím řízení, rozhodne
soudní exekutor (§ 88 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 24. ledna 2005
JUDr. Pavel Krbek, v. r.
předseda senátu