20 Cdo 1285/2005
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové a JUDr. Vladimíra Kůrky ve věci výkonu rozhodnutí oprávněné H. R., proti povinnému J. R., zastoupenému advokátem, pro 500,- Kč s příslušenstvím, srážkami ze mzdy, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. E 2930/2004, o dovolání povinného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 17. 1. 2005, č.j. 53 Co 503/2004-28, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
V záhlaví uvedeným rozhodnutím městský soud potvrdil usnesení ze dne 19. 7. 2004, č.j. E 2930/2004-3, kterým Obvodní soud pro Prahu 5 nařídil výkon rozhodnutí (usnesení Okresního soudu Praha – východ ze dne 14. 10. 2003, č.j. E 5/2002-39). Městský soud dospěl k závěru, že exekuční titul nebyl napaden odvoláním; proto nabyl (6. 11. 2003) právní moci a v době podání návrhu na výkon rozhodnutí byl již vykonatelný. Tvrzení povinného ohledně podaného odvolání se připíná k jinému rozhodnutí, a to k usnesení Okresního soudu Praha – východ ze dne 14. 10. 2003, č.j. E 5/2002-40.
V podaném dovolání – jehož přípustnost opírá pouze o ustanovení § 238a odst. 1 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“) – namítá povinný, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování (§ 241a odst. 3 o.s.ř.). Odvolání podal i proti exekučnímu titulu, což dokládá kopií podání opatřenou podacím razítkem soudu; o odvolání dosud nebylo rozhodnuto, a proto exekuční titul není ani pravomocný, ani vykonatelný. Jelikož skutkové zjištění odvolacího soudu je v podstatné části chybné, navrhl povinný, aby napadené usnesení, jakož i usnesení soudu prvního stupně byla zrušena a věc vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Oprávněná ve vyjádření k odvolání navrhla, aby dovolání bylo zamítnuto jako nedůvodné. Dovolací důvod uvedený v § 241a odst. 3 o.s.ř. nelze v dané věci použít, neboť dovolání není přípustné podle § 237 odst. 1 písm. a) a b) o.s.ř., ani podle obdobného užití těchto ustanovení (§ 238 a 238a o.s.ř.). Uvedla, že návrh na výkon rozhodnutí podala s ohledem na doložku vykonatelnosti v dobré víře ve vykonatelnost exekučního titulu, a že provádění důkazů navržených dovolatelem není v dovolacím řízení přípustné, neboť je v rozporu s § 241a odst. 4 o.s.ř.; tyto důkazy měly být uplatněny v odvolacím řízení. Pokud právní zástupce povinného nějak poškodil (tím, že odvolání vůbec nepodal, nebo – podal-li jej – neuplatnil tuto skutečnost v odvolacím řízení), nelze toto pochybení řešit v dovolacím řízení.
Nejvyšší soud věc projednal podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 3. 2005 (čl. II, bod 3. zákona č. 59/2005 Sb.).
Podle ustanovení § 236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Je-li napadeným rozhodnutím – jako v projednávaném případě – usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení, kterým soud prvního stupně rozhodl o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí, je dovolání ve smyslu § 238a odst. 1 písm. c) o.s.ř. přípustné za podmínek vymezených v § 237 odst. 1 písm. b) nebo c) o.s.ř. (srov. § 238a odst. 2 o.s.ř.). Protože použití ustanovení § 237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. je vyloučeno (usnesení o nařízení exekuce nepředcházelo dřívější, odvolacím soudem zrušené, rozhodnutí soudu prvního stupně), zbývá přípustnost dovolání vyvozovat již jen z ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., které ji spojuje se závěrem dovolacího soudu, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. O takový případ jde zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§ 237 odst. 3 o.s.ř.).
Dovolací přezkum předjímaný ustanovením § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. je předpokládán zásadně pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního právního významu. Dovolání lze tudíž odůvodnit jedině ustanovením § 241a odst. 2 písm. b) o.s.ř., tj. tím, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Tímto důvodem (včetně jeho obsahového vymezení) je pak dovolací soud vázán a pouze v jeho intencích posuzuje, zda rozhodnutí odvolacího soudu má skutečně zásadní právní význam (§ 242 odst. 3, věta první, o.s.ř.).
Dovolatel však v dovolání žádnou otázku, která by činila napadené rozhodnutí zásadně významným po právní stránce a založila tím přípustnost dovolání, nevymezil a hodnocením argumentace podřaditelné důvodu podle § 241a odst. 2 písm. b) o.s.ř. k takovému závěru dospět nelze. Namítá-li totiž, že skutkové zjištění odvolacího soudu – o tom, že proti exekučnímu titulu nebylo podáno odvolání – je chybné a nemá oporu v obsahu spisu řízení, v němž byl exekuční titul vydán, uplatňuje tím dovolací důvod uvedený v § 241a odst. 3 o.s.ř., který je vyhrazen nesprávnostem skutkových zjištění, která podle obsahu spisu nemají v podstatné části oporu v provedeném dokazování, a který – jak již bylo uvedeno – způsobilým důvodem dovolání přípustného jen podle § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. (§ 238a odst. 2 o.s.ř.) být nemůže.
Dovolání, které není přípustné podle žádného v úvahu připadajícího ustanovení občanského soudního řádu, Nejvyšší soud odmítl (§ 243b odst. 5, věta první, § 218 písm. c/ o.s.ř.).
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5, věty první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o.s.ř. (oprávněná se /podle obsahu vyjádření/ práva na náhradu nákladů v tomto stadiu řízení vzdala).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 14. prosince 2005
JUDr. Pavel K r b e k , v. r.
předseda senátu