20 Cdo 1299/2019-216
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Karla
Svobody, Ph.D., a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Zbyňka
Poledny v exekuční věci oprávněné Caterpillar Financial Services ČR, s.r.o., se
sídlem v Modleticích, Lipová č. 72, identifikační číslo osoby 25138936,
zastoupené JUDr. Martinem Doubravou, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 6, U
první baterie č. 643/1, proti povinné ROKOSPOL a.s. se sídlem v Praze 1,
Krakovská č. 1346/15, identifikační číslo osoby 25521446, zastoupené Mgr.
Erikem Janíkem, advokátem se sídlem v Břeclavi, Nám. T. G. Masaryka č. 966/14,
pro odebrání věci, o návrhu povinné na zastavení exekuce, vedené u Obvodního
soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 49 EXE 1822/2016, o dovolání povinné proti
usnesení Městského soudu v Praze ze dne 23. října 2018, č. j. 21 Co
354/2017-190, takto:
Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 23. října 2018, č. j. 21 Co
354/2017-190, se ruší a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Obvodní soud pro Prahu 1 usnesením ze dne 20. 3. 2017, č. j. 49 EXE
1822/2016-86, předmětnou exekuci zastavil (výrok I.), rozhodl, že žádný z
účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.), a že oprávněná je
povinna uhradit soudnímu exekutorovi Mgr. Janu Krejstovi, Exekutorský úřad Brno
– město, náklady exekuce ve výši 4 235 Kč a to do 3 dnů od právní moci tohoto
usnesení (výrok III.). Po skutkové stránce uzavřel, že exekučním titulem je v
dané věci rozsudek Okresního soudu v Uherském Hradišti ze dne 17. 10. 2014, č.
j. 4 C 45/206-403, ve spojení s potvrzujícím rozsudkem Krajského soudu v Brně
ze dne 28. 4. 2016, č. j. 47 Co 165/2015-503, jímž byla povinné uložena
povinnost vydat oprávněné stroj – bagr tovární značky Caterpillar 262 B,
výrobní číslo XY, do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Před zahájením
exekučního řízení účastníci vzájemně jednali o dobrovolném vydání předmětu
exekuce, přičemž k jeho vydání dne 12. 7. 2016 nedošlo z důvodu, že povinná
neuznala plnou moc předloženou k zastupování oprávněné, neboť nebyla úředně
ověřená. K předání předmětu exekuce došlo až na základě předávacího protokolu
ze dne 16. 8. 2016 uzavřeného mezi předávající společností ROKOSPOL a. s.,
zastoupenou PhDr. Antonínem Kočařem CSc na základě plné moci, a přebírající
společností Caterpillar Financial Services ČR, s. r.o., zastoupenou společností
FADOX, s.r.o. na základě plné moci. Vzhledem k tomu, že povinná před zahájením
exekuce projevila vůli splnit vymáhanou povinnost dobrovolně, uložil soud
úhradu nákladů exekuce oprávněné, která exekuční řízení vyvolala.
Městský soud v Praze usnesením ze dne 23. 10. 2018, č. j. 21 Co 354/2017-190,
usnesení soudu I. stupně změnil tak, že se předmětná exekuce nezastavuje.
Odvolací soud dospěl k závěru, že zmocněnec oprávněné dne 12. 7. 2016 předložil
povinné řádnou plnou moc a pokud povinná na jejím základě odmítla předmět
exekuce vydat, jednala obstrukčně. Předmětná plná moc ze dne 11. 7. 2016
obsahuje nezaměnitelné označení osob zmocněnce a zmocnitele, rozsah zástupního
oprávnění, podpis jednajícího a razítko společnosti. Podpis jedním z jednatelů
odpovídá způsobu jednání této společnosti tak, jak je zapsán ve veřejném
rejstříku a nejedná se o plnou moc, pro kterou by zákon kladl požadavek úředně
ověřeného podpisu. Postup oprávněné, která na základě výše uvedeného jednání
povinné, podala exekuční návrh, nelze označit za šikanózní výkon práva. K
argumentaci povinné, že po ní nelze spravedlivě požadovat, aby se při vydání
stroje dopustila chyby a vydala stroj někomu jinému, odvolací soud uvedl, že se
nejednalo o náhodnou návštěvu třetí osoby s požadavkem na vydání předmětu
exekuce, ale z nesporných tvrzení účastníků vyplývá, že se zmocněnec oprávněné
dostavil v termínu, který byl oprávněnou a povinnou dohodnut, přičemž bylo
vzhledem k předmětu exekuce zcela logické, že oprávněná musí využít služby
přepravce. Pokud měla povinná jakékoli pochybnosti, mohla si údaje uvedené v
plné moci ověřit např. telefonátem s oprávněnou.
Proti usnesení odvolacího soudu podala povinná dovolání, neboť se odvolací soud
v napadeném rozhodnutí odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu.
Namítá, že měla právo požadovat od osoby, která se vykázala písemnou plnou mocí
oprávněné k převzetí věci (zde stroje – bagru tovární značky Caterpillar), aby
předložila plnou moc, na níž by byl úředně ověřen podpis zmocnitele.
Dovolatelka se neztotožňuje se závěrem odvolacího soudu, že se měla spokojit s
písemnou plnou mocí, na níž podpisy nebyly ověřeny a že v případě pochybností
bylo na povinné, aby si ověřil u oprávněné (např. telefonicky), že plná moc
byla zmocnitelem skutečně podepsána.
Oprávněná ve vyjádření k dovolání uvedla, že dovolatelka nedostatečně vymezila
předpoklad přípustnosti dovolání a její podání je pouze formálním pokusem
využití možnosti mimořádného opravného prostředku.
Nejvyšší soud České republiky dovolání povinné projednal podle zákona č.
99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II
bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský
soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony a část první
čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb.,
občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o
zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další
zákony) – dále jen „o. s. ř.“. Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému
usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve
lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o. s. ř, dospěl k závěru, že je
přípustné, neboť napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení
otázky, zda v případě pochybností o pravosti předložené plné moci má činit
úkony potřebné k ověření její pravosti ten, kdo má podle plné moci jménem
zmocnitele jednat (zmocněnec), případně ten, jehož jménem zmocněnec jedná, nebo
ten, vůči němuž má být učiněno jednání ze strany zmocněnce, přičemž tuto právní
otázku odvolací soud posoudil v rozporu s rozhodovací praxí Nejvyššího soudu.
Dle ustanovení § 441 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku – dále
jen „o. z.“, ujednají-li si to strany, zastupuje jedna z nich druhou v
ujednaném rozsahu jako zmocněnec.
Dle ustanovení § 441 odst. 2 o. z. zmocnitel uvede rozsah zástupčího oprávnění
v plné moci. Netýká-li se zastoupení jen určitého právního jednání, udělí se
plná moc v písemné formě. Vyžaduje-li se pro právní jednání zvláštní forma,
udělí se v téže formě i plná moc. Vyžaduje-li se pro právní jednání forma
veřejné listiny, postačí, bude-li plná moc k tomuto právnímu jednání udělena v
písemné formě s úředně ověřeným podpisem.
Dle ustanovení § 561 odst. 1 o. z. k platnosti právního jednání učiněného v
písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen
mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví,
jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost
elektronicky podepsat.
Dle ustanovení § 565 o. z. je na každém, kdo se dovolává soukromé listiny, aby
dokázal její pravost a správnost. Je-li soukromá listina použita proti osobě,
která listinu zjevně podepsala, nebo proti jejímu dědici nebo proti tomu, kdo
nabyl jmění při přeměně právnické osoby jako její právní nástupce, má se za to,
že pravost a správnost listiny byla uznána.
Odvolacímu soudu je třeba dát za pravdu, že podpisy na písemně udělené plné
moci nemusí být úředně ověřeny a postačí, je-li v ní uvedena osoba zmocněnce,
zmocnitele a rozsahu zástupčího oprávnění (§ 441 odst. 2 o. z.). Nelze však
pominout, že i plná moc je soukromou listinou, a proto je na každém, kdo se jí
dovolává, aby prokázal její pravost a správnost (§ 565 o. z.). Tento závěr se
samozřejmě uplatní nejen při posouzení pravosti a správnosti soukromé listiny
předložené k důkazu při civilním soudním řízení, ale i v případě, že průkaz
pravosti a správnosti soukromé listiny je potřebný k tomu, aby osoba soukromého
práva, vůči níž se na základě listiny jedná v soukromoprávních vztazích, neměla
důvodnou pochybnost o pravosti a správnosti předmětné listiny (srov. rozsudek
Nejvyššího soudu ze dne 27. 11. 2018, sp. zn. 22 Cdo 3646/2018, a usnesení ze
dne 4. 10. 2017, sp. zn. 23 Cdo 3895/2016).
Odvolací soud se tedy měl zabývat tím, zda povinná skutečně měla a mohla mít
dne 12. 7. 2016, kdy od ní zmocněnec oprávněné (K.) požadoval vydání stroje -
bagru tovární značky Caterpillar, racionální pochybnost o pravosti či
správnosti předložené plné moci ze dne 11. 7. 2016 vystavené oprávněnou.
Jestliže povinná takovou pochybnost o plné moci měla, disponovala i důvodem k
tomu, aby zmocněnci oprávněné předmětný stroj nevydala.
S ohledem na existenci ustanovení § 565 o. z. je totiž třeba uzavřít, že
jestliže zmocněnec nebo zmocnitel do doby jednání zmocněnce neprokážou pravost
a správnost plné moci zmocněnce k jednání na základě předložené plné moci, má
osoba, vůči níž zmocněnec jedná, právo takový průkaz požadovat s tím, že do
doby jeho předložení není tato osoba povinna plnit zmocněnci dluh, který od ní
zmocněnec má podle plné moci jménem oprávněné převzít. Povinnost k průkazu
pravosti a správnosti plné moci přitom má zmocněnec, případně zmocnitel, není
tedy záležitostí osoby, vůči níž zmocněnec jedná (zde povinné), aby pravost a
správnost plné moci aktivně zjišťovala.
Jestliže tedy zmocněnec oprávněné ani oprávněná dne 12. 7. 2016 neprokázali
povinnému pravost plné moci, na jejímž základě byl K. oprávněn k převzetí
stroje - bagru tovární značky Caterpillar (ať už telefonicky, úředním ověřením
podpisů na plné moci nebo jinak), přestože si povinná nemohla být bez důvodných
pochybností jista, že plná moc je pravá, a na místo toho oprávněná podala
exekuční návrh k vymožení povinnosti povinného tento stroj vydat, je na místě
(při nezměněných skutkových okolnostech) uzavřít, že oprávněná neposkytla
povinné součinnost potřebnou k převzetí stroje, což je v daném případě důvodem
pro závěr, že oprávněná sama zmařila dobrovolné splnění exekučního titulu ze
strany povinné ještě před zahájením exekučního řízení (exekuční návrh byl podán
dne 19. 7. 2016).
Z uvedeného vyplývá, že usnesení odvolacího soudu není správné; protože nejsou
dány podmínky pro zastavení dovolacího řízení, pro odmítnutí dovolání, pro
zamítnutí dovolání nebo pro změnu usnesení odvolacího soudu, Nejvyšší soud
napadené usnesení podle ustanovení § 243e odst. 1 o. s. ř. zrušil.
Právní názor vyslovený v tomto usnesení je závazný (§ 243g odst. 1 část věty
první za středníkem o. s. ř.).
O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu [§ 87 a
násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti
(exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů].
Poučení:Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 21. 5. 2019
JUDr. Karel Svoboda, Ph.D.
předseda senátu