NEJVYŠŠÍ SOUD
ČESKÉ REPUBLIKY
20 Cdo 1311/2004
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Mikuška a soudců JUDr. Vladimíra Kůrky a JUDr. Pavla Krbka v exekuční věci oprávněného P., státního podniku v likvidaci, zastoupeného advokátem, proti povinnému Z. Š., pro částku 29.911,56 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Praha-východ pod sp. zn. Nc 5119/2003, o dovolání oprávněného proti usnesení Krajského soudu v Praze z 11. února 2004, č. j. 29 Co 88/2004-20, takto:
Dovolací řízení se zastavuje.
Shora označeným rozhodnutím krajský soud změnil usnesení z 18. září 2003, č. j. Nc 5119/2003-5, kterým okresní soud nařídil exekuci podle zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (dále též jen „exekuční řád“), jejímž provedením pověřil soudní exekutorku JUDr. I. Š., a to tak, že návrh na nařízení exekuce zamítl.
Usnesení odvolacího soudu napadl oprávněný dovoláním, jímž namítá, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Naplnění dovolacích důvodů podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. a/ a b/ občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o.s.ř.“) spatřuje v tom, že odvolací exekuční soud – aniž sám vyšetřil (ač měl), zda byly splněny podmínky pro náhradní doručení podkladového rozsudku (na jehož originále navíc není vyznačena doložka právní moci) – jej hodnotil jako dosud nevykonatelný pouze s
odůvodněním, že povinný proti němu podal odvolání, o jehož včasnosti teprve rozhodne nalézací soud.
Z ustanovení § 103 a § 104 odst. 1, věty první, ve spojení s § 243c odst. 1 o.s.ř. vyplývá, že kdykoli za řízení, tedy i ve stadiu řízení dovolacího, přihlíží soud k tomu. zda jsou splněny podmínky, za nichž může rozhodnout ve věci samé (podmínky řízení); jde-li o takový nedostatek podmínky řízení, který nelze odstranit, dovolací řízení zastaví.
Podle ustanovení § 107 odst. 1, věty první, ve spojení s § 243c odst. 1 o.s.ř. posoudí soud podle povahy věci, zda v dovolacím řízení může pokračovat, jestliže účastník ztratí po zahájení dovolacího řízení způsobilost být účastníkem dříve, než bylo dovolací řízení skončeno. Neumožňuje-li povaha věci v řízení pokračovat, dovolací soud řízení zastaví (§ 107 odst. 5 věta první ve spojení s § 243c odst. 1 o.s.ř.).
V souzené věci bylo dovolací řízení zahájeno 28. 4. 2004 (§ 82 odst. 1 ve spojení s § 243c odst. 1 o.s.ř.). Z výpisu z obchodního rejstříku vedeného Městským soudem v P., oddílu A.LX, vložky 443, dovolací soud zjistil, že P., státní podnik, byl – po provedené likvidaci – usnesením Městského soudu v Praze vymazán ke dni nabytí právní moci (25. 2. 2005) z obchodního rejstříku.
Protože oprávněný po svém zániku právní nástupce ve smyslu § 107 odst. 3 o.s.ř. nemá (srov. § 68 až § 75b, § 218 a násl. obchodního zákoníku), nezbylo dovolacímu soudu než řízení podle ustanovení § 107 odst. 5, věty první, ve spojení s § 243c odst. 1 o.s.ř. zastavit.
Výrok o nákladech dovolacího řízení se opírá o ustanovení § 243b odst. 5, větu první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 1 písm. c/ o.s.ř.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 24. května 2005
JUDr. Vladimír M i k u š e k , v.r.
předseda senátu