20 Cdo 1335/2003
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobkyně Č. p. T. J.,
proti žalované České republice – Úřadu pro zastupování státu ve věcech
majetkových se sídlem v P., o určení vlastnického práva k nemovitostem, vedené
u Okresního soudu v Opavě pod sp. zn. 11 C 219/98, o dovolání žalobkyně proti
rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 28.5.2001, č.j. 11 Co 102/2001-52,
takto.
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odvolací soud potvrdil rozsudek, jímž soud prvního stupně zamítl žalobu o
určení, že žalobkyně je vlastníkem nemovitostí, které v žalobě označila.
Žalobkyně (zastoupena advokátem) podala proti rozsudku odvolacího soudu
dovolání, v němž především namítla, že uvedené rozhodnutí spočívá na nesprávném
právním posouzení věci.
Dovolání bylo podáno opožděně.
Podle části dvanácté, hlavy první, bodu 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se
mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a
některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede
dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle
dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních
právních předpisů (to jest podle občanského soudního řádu ve znění účinném do
1.1.2001 - dále jen „o.s.ř.“).
Projednání a rozhodnutí dovolání podle dosavadních právních předpisů ve smyslu
citovaného bodu 17. části dvanácté, hlavy první, zákona č. 30/2000 Sb. zahrnuje
nejen (kupříkladu) posuzování podmínek řízení, přípustnosti dovolání,
náležitostí písemného vyhotovení rozhodnutí, nýbrž i posouzení, zda dovolání
bylo podáno včas, včetně určení počátku lhůty k jeho podání (shodný názor
vyjádřil Nejvyšší soud v usnesení ze dne 19.4.2001, sp. zn. 29 Odo 196/2001,
uveřejněném pod č. 70/2001 Sbírky soudní rozhodnutí a stanovisek, jakož i v
mnoha rozhodnutích dalších).
Podle § 240 odst. 1 o.s.ř. účastník může podat dovolání do jednoho měsíce od
právní moci rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním
stupni. Zmeškání lhůty k podání dovolání nelze prominout, lhůta je však
zachována, bude-li dovolání podáno ve lhůtě u odvolacího nebo dovolacího soudu
(§ 240 odst. 2 o.s.ř.).
Dovolání tudíž mohlo být podáno pouze ve lhůtě (jednoho měsíce od právní moci
rozhodnutí) stanovené v § 240 odst. 1 o.s.ř., a naopak se neuplatní lhůta dvou
měsíců (od doručení) stanovená v § 240 odst. 1 o.s.ř., ve znění účinném od
1.1.2001, jak se zřejmě (nesprávně) domnívala dovolatelka.
Ze spisu se podává, že rozsudek odvolacího soudu byl žalobkyni i žalované
doručen dne 13.7.2001, a téhož dne nabyl i právní moci.
Posledním dnem jednoměsíční lhůty k podání dovolání (ve smyslu ustanovení § 57
odst. 2 o.s.ř.) bylo pondělí 13.8.2001. Dovolání podané na poštu až 7.9.2001 je
tedy zjevně opožděné (po lhůtě bylo ostatně i sepsáno).
Nejvyšší soud proto nemohl než dovolání povinné jako opožděné podle § 243b
odst. 4 a § 218 odst. 1 písm. a/ o.s.ř. odmítnout.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 243b odst. 4,
§ 224 odst. 1 a § 146 odst. 2, věty první (per analogiam), o.s.ř.; úspěšné
žalované, jíž by příslušela jejich náhrada, však v tomto stadiu řízení podle
obsahu spisu nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. října 2004
JUDr. Vladimír K ů r k a , v.r.
předseda senátu