Nejvyšší soud Usnesení občanské

20 Cdo 1335/2003

ze dne 2004-10-27
ECLI:CZ:NS:2004:20.CDO.1335.2003.1

20 Cdo 1335/2003

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobkyně Č. p. T. J.,

proti žalované České republice – Úřadu pro zastupování státu ve věcech

majetkových se sídlem v P., o určení vlastnického práva k nemovitostem, vedené

u Okresního soudu v Opavě pod sp. zn. 11 C 219/98, o dovolání žalobkyně proti

rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 28.5.2001, č.j. 11 Co 102/2001-52,

takto.

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odvolací soud potvrdil rozsudek, jímž soud prvního stupně zamítl žalobu o

určení, že žalobkyně je vlastníkem nemovitostí, které v žalobě označila.

Žalobkyně (zastoupena advokátem) podala proti rozsudku odvolacího soudu

dovolání, v němž především namítla, že uvedené rozhodnutí spočívá na nesprávném

právním posouzení věci.

Dovolání bylo podáno opožděně.

Podle části dvanácté, hlavy první, bodu 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se

mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a

některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede

dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle

dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních

právních předpisů (to jest podle občanského soudního řádu ve znění účinném do

1.1.2001 - dále jen „o.s.ř.“).

Projednání a rozhodnutí dovolání podle dosavadních právních předpisů ve smyslu

citovaného bodu 17. části dvanácté, hlavy první, zákona č. 30/2000 Sb. zahrnuje

nejen (kupříkladu) posuzování podmínek řízení, přípustnosti dovolání,

náležitostí písemného vyhotovení rozhodnutí, nýbrž i posouzení, zda dovolání

bylo podáno včas, včetně určení počátku lhůty k jeho podání (shodný názor

vyjádřil Nejvyšší soud v usnesení ze dne 19.4.2001, sp. zn. 29 Odo 196/2001,

uveřejněném pod č. 70/2001 Sbírky soudní rozhodnutí a stanovisek, jakož i v

mnoha rozhodnutích dalších).

Podle § 240 odst. 1 o.s.ř. účastník může podat dovolání do jednoho měsíce od

právní moci rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním

stupni. Zmeškání lhůty k podání dovolání nelze prominout, lhůta je však

zachována, bude-li dovolání podáno ve lhůtě u odvolacího nebo dovolacího soudu

(§ 240 odst. 2 o.s.ř.).

Dovolání tudíž mohlo být podáno pouze ve lhůtě (jednoho měsíce od právní moci

rozhodnutí) stanovené v § 240 odst. 1 o.s.ř., a naopak se neuplatní lhůta dvou

měsíců (od doručení) stanovená v § 240 odst. 1 o.s.ř., ve znění účinném od

1.1.2001, jak se zřejmě (nesprávně) domnívala dovolatelka.

Ze spisu se podává, že rozsudek odvolacího soudu byl žalobkyni i žalované

doručen dne 13.7.2001, a téhož dne nabyl i právní moci.

Posledním dnem jednoměsíční lhůty k podání dovolání (ve smyslu ustanovení § 57

odst. 2 o.s.ř.) bylo pondělí 13.8.2001. Dovolání podané na poštu až 7.9.2001 je

tedy zjevně opožděné (po lhůtě bylo ostatně i sepsáno).

Nejvyšší soud proto nemohl než dovolání povinné jako opožděné podle § 243b

odst. 4 a § 218 odst. 1 písm. a/ o.s.ř. odmítnout.

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 243b odst. 4,

§ 224 odst. 1 a § 146 odst. 2, věty první (per analogiam), o.s.ř.; úspěšné

žalované, jíž by příslušela jejich náhrada, však v tomto stadiu řízení podle

obsahu spisu nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 27. října 2004

JUDr. Vladimír K ů r k a , v.r.

předseda senátu